Norðoyatunnilin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Norðoyatunnilin
Nordoyatunnilin.jpg
Základní údaje
Stát Faerské ostrovyFaerské ostrovy Faerské ostrovy
Překonávaná překážka Leirvíksfjørður
Zeměpisné souřadnice
Provozní délka 6 300 m
Výstavba
Otevření 29. dubna 2006
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Norðoyatunnilin (tunel Nordoy) je 6 186 m dlouhý podmořský silniční tunel na Faerských ostrovech. Prochází pod úžinou Leirvíksfjørður a spojuje ostrovy Eysturoy a Borðoy. Tunel vede v hloubce až 150 m pod hladinou moře a je druhým nejdelším tunelem na Faerských ostrovech.[1] Tunelové portály jsou poblíž měst Leirvík na Eysturoy a Klaksvík na Borðoy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Příprava k výstavbě tunelu začala seismickým měřením v roce 1988. Kvůli nástupu hospodářské krize byly všechny projekty rozvoje infrastruktury zastaveny. Geotechnický průzkum začal v roce 2001. Stejně jako u Vága tunelu i u tunelu Nodrdoy byla výstavba provedena akciovou společností, ve které měl většinový podíl faerský stát.[2] Refinancování nákladů na výstavbu tunelu probíhá prostřednictvím vybírání mýtného.[3] Stavba podmořského tunelu byla zahájena na obou ostrovech, v Leirvíku 18. prosince 2003 a v Klaksvíku 20. dubna 2004. Tunel byl proražen 25. června 2005 a uveden do provozu 29. dubna 2006, o tři měsíce dříve, než bylo plánováno.[4] V roce 2007 projelo tunelem 662 828 vozidel, v roce 2019 už to bylo 1 308 519 vozidel, tj. 3 ​​585 aut denně.[5]

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Tunel byl ražen v čedičovém podloží, které je obdobné jako geologické podloží v Norsku. Proto byly využívány norské zkušeností z výstavby podmořských tunelů, byly použity norské metody a také norské normy. Při výstavbě se kladl důraz na systematické sledování a injektáž prostředí s cílem vytvořit nepropustné podloží.

Po vyvrtání 36 m dlouhých sond následovala těsnící injektáž. Pak byly provedeny vrty pro nálože a po odpálení 650 kg výbušnin se tunel prodloužil o pět metrů. Během dne mohly být provedeny až tři odpaly a tím se při ražbě z obou stran mohlo dosáhnout postupu až 30 m.[2]

Data[editovat | editovat zdroj]

Jednotubusový tunel se dvěma jízdnými pruhy byl ražen tradiční metodou pomocí trhavin. V tunelu jsou dva jízdní pruhy s nouzovými odstavnými plochami ve vzdálenosti 500 m od sebe, celkem 13 odstavných ploch. Za průjezd tunelem se platí mýtné. Povolená rychlost jízdy je 80 km/h.[4][1]

  • délka: 6186 km,
  • min. výška nadloží: 35 m,
  • max. výška vody 105 m,
  • max. sklon: 6 %,
  • plocha výrubu: 65 m² s max. šířkou 10 m,
  • výška průřezu: 46 m,
  • šířka jízdního pruhu: 7 m (dva pruhy, nouzové odstavné plochy každých 500 m),
  • nejnižší bod: 150 m pod hladinou moře,
  • spotřeba výbušnin: 1100 t,
  • spotřeba betonu: 1800 t,
  • vytěženo: 410 000 m³ čediče,
  • náklady: 405 miliónů DKK,

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norðoyatunnilin na anglické Wikipedii.

  1. a b CHABROŇOVÁ, Jana; KLEPSATEL, František. Cestné tunely na Faerských ostrovoch. S. 137–139. Tunel [online]. 2013 [cit. 2020-12-22]. Roč. 22, s. 137–139. Dostupné online. ISSN 1211-0728. (slovensky) 
  2. a b Færøerne bygger tunneler igen. Ingeniøren [online]. 2004-08-27 [cit. 2020-12-24]. Dostupné online. (dánsky) 
  3. Rigsombudsmanden på Færøerne [online]. 2013 [cit. 2020-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISBN 978-87-991060-7-3. 
  4. a b Tunnilin í tølum. Tunnil [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online. 
  5. Árlig ferðsla íalt. Tunnil [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]