Nevazebný orbital

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nevazebný orbital nebo nevazebný molekulový orbital je molekulový orbital, jehož obsazení elektrony nemá vliv na řád vazby mezi zúčastněnými atomy. Nevazebné orbitaly se v diagramech molekulových orbitalů označují písmenem n. V teorii molekulových orbitalů jsou ekvivalenty volných elektronových párů u Lewisovských struktur. Hladiny energií nevazebných orbitalů zpravidla bývají mezi energiemi valenčních vazebných orbitalů a odpovídajících protivazebných orbitalů; nevazebné orbitaly obsazené elektrony tak fungují jako nejvyšší obsazené molekulové orbitaly (HOMO).

Molekulové orbitaly se často zobrazují jako lineární kombinace atomových orbitalů. V jednoduché dvouatomové molekule, jako je fluorovodík (HF), může mít jeden atom mnohem více elektronů než druhý. Překryvem orbitalů se souhlasnými symetriemi vzniká sigma vazebný orbital. Některé orbitaly (u HF px a py u fluoru) se nemusejí spojit s žádnými dalšími orbitaly, čímž vzniknou nevazebné molekulové orbitaly. Orbitaly px a py v molekule HF si zachovají tvar orbitalů px a py, ale jako molekulové orbitaly jsou nevazebné; jejich energie nezáleží na délce žádné vazby v molekule a obsazení těchto orbitalů neovlivní stabilitu molekuly z hlediska atomů, jelikož mají jejich energie v molekule stejné hodnoty jako v atomech. V základním stavu molekuly HF jsou dva nevazebné orbitaly obsahující elektrony; tyto orbitaly se nachází na atomu fluoru a jsou složeny z atomových p orbitalů orientovaných kolmo na spojnici atomových jader. Z tohoto důvodu nemůže nastat jejich překryv s s valenčními orbitaly na vodíku.

Nevazebné molekulové orbitaly se často podobají atomovým orbitalům příslušných atomů, což však neplatí například u nevazebného orbitalu allylového aniontu, s elektronovou hustotou nahromaděnou na prvním a třetím uhlíku.[1]

U sloučenin se zcela delokalizovanými elektrony často není žádný molekulový orbital zcela nevazebný.

K označení neobsazených nevazebných orbitalů se používá několik symbolů; například, analogicky k σ* a π*, jde o n*, jež ale není běžné. Častěji se vyskytují symboly atomových orbitalů, většinou p u p orbitalů a obecně a u ostatních. (Podle Bentova pravidla jsou neobsazené orbitaly u prvků hlavní skupiny téměř vždy typu p, protože s orbitaly jsou stabilizující a vazebné. Výjimku tvoří LUMO fenylového kationtu, který je v důsledku působení benzenového kruhu typu spx (x ≈ 2). Někdy se používají i označení ω pro nevazebné orbitaly (obsazené i neobsazené.

Přechody elektronů[editovat | editovat zdroj]

Elektrony v nevazebných molekulových orbitalech mohou přecházet do jiných orbitalů, například skrz n→σ* a n→π* přechody. Přechody typu n→π* u karbonylových skupin lze pozorovat ultrafialovo-viditelnou spektroskopií, přestože absorbance nebývá vysoká.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Non-bonding orbital na anglické Wikipedii.

  1. Eric V. Anslyn; Dennis A. Dougherty. Modern Physical Organic Chemistry. [s.l.]: University Science Books, 2006. ISBN 978-1-891389-31-3. S. 841–842. 
  2. Alfred D. Bacher. Theory of Ultraviolet-Visible (UV-Vis) Spectroscopy [online]. UCLA Chemistry Department [cit. 2012-02-01]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]