Nan Madol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nan Madol - ceremoniální centrum východní Mikronésie
Světové dědictví UNESCO
Nan Madol 2.jpg
Smluvní stát Federativní státy MikronésieFederativní státy Mikronésie Federativní státy Mikronésie
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, iii, iv, vi
Odkaz 1503 (anglicky)
Oblast Oceánie
Zařazení do seznamu
Zařazení 2016 (40. zasedání)
V ohrožení od 2016
Rejstřík památek 74002226

Nan Madol jsou trosky kamenného města vybudovaného na 92 umělých ostrůvcích v těsné blízkosti východního pobřeží ostrova Pohnpei, který je součástí Federativních států Mikronésie. Nan Madol byl zhruba v letech 1150-1600 n. l. obřadním a politickým střediskem Saudeleurské dynastie.[1] Poslední saudeleurští vládcové byli údajně velmi neoblíbeni, mimo jiné i pro praktikování kanibalského kultu. Ostrované z Pohnpei tak uvítali, když v první polovině 17. století ostrov dobyli nájezdníci z ostrova Kosrae a vyhnali odsud posledního ze Saudeleurů. Kosraeský vůdce Isokelekel, založil novou dynastii, ale za sídlo si vybral ostrov Pohnpei. Nan Madol je od té doby opuštěn. Lokalita Nan Madol se stala inspirací pro H. P. Lovecrafta a jeho hororové příběhy o prokletém mořském městě R'lyeh.

Archeologická lokalita[editovat | editovat zdroj]

mapa centrální části Nan Madoul

Dnešní Nan Madol tvoří archeologickou lokalitu, rozkládající se na více než 18 km² a zahrnuje jednak pozůstatky kamenných staveb na korálových útesech podél pobřeží ostrova Temwen a několika dalších ostrůvků a přilehlé pobřeží ostrova Pohnpei. Centrum archeologické oblasti je obdélníkového tvaru, 1,5 km dlouhé a 0,5 km široké a je obehnáno kamennou zdí. V této ohrazené oblasti je 92 umělých ostrůvků různé velikosti, oddělených mořskými kanály. Základním stavebním materiálem jsou kameny z čedičové vyvřeliny ve formě šestihranů. Asi čtvrtinu ohrazeného centra tvoří pohřební areál a hrobkami, místy k balzamování a obydlími pro kněze. Na ostrově Nan Dowas byla pevnost, v níž sídlili bojovníci z tělesné stráže saudeleurských vládců. Bylo tu také vězení, v němž byli drženi nepřátelští náčelníci dřív než byli obětování. Samotní panovníci sídlili na ostrově Pahn Kadira, kde se nacházely i svatyně a obětní místa. Na dalších ostrovech byly svatyně, pece k přípravě jídla, dílny výrobců kanoí, lisovny kokosového oleje i rituální nádrže s mořskou vodou. V celém komplexu chybí pitná voda, která se musela dovážet z ostrova Pohnpei, podobně jako většina potravin. Na Nan Madolu zřejmě rostly pouze kokosové palmy. Saudeleurové patrně praktikovali rituální kanibalismus, oběťmi se prý stávali výrazně obézní obyvatelé ostrova Pohnpei. Vybraného člověka dopravili na ostrůvek Pahn Kadira, kde byl vykrmován ovocem, nakonec obětován, upečen v podzemní peci a sněden panovnckou rodinou.[2]

Vědecké výzkumy na Nan Madolu[editovat | editovat zdroj]

  • Prvním vědcem zkoumajícím Nan Madol byl polský etnolog a oceanograf Jan Stanislaw Kubary roku 1874, ale s archeologickým průzkumem zaČal teprve britský archeolog a lingvista Frederick W. Christian, který navštívil Nan Madol v osmdesátých letech devatenáctého století.[3]
  • V letech 1979-80, 1982 a 1984 archeolog J. Stephen Athens z International Archaeological Research Institute v Honolulu, prováděl rozsáhlý archeologický výzkum Nan Madolu, především na ostrůvku Nan Dauas, kde nalezl zbytky keramiky původního obyvatelstva a prokázal, že konstrukce umělých ostrůvků začala kolem roku 900 n.l.[4]
  • Od dubna do července 1984 prováděl v lokalitě Nan Madolu archeologický výzkum William S. Ayres z oregonské univerzity.[5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nan Madol, Madolenihmw, Pohnpei William Ayres, Department of Anthropology University Of Oregon
  2. Stingl, Miloslav: Neznámou Mikronésií. Praha, Svoboda 1976.
  3. Christian F.W.,Micronesia, Pohnpei, Kosrae, language, comparative linguistics, historical linguistics, sound correspondences, Journal of the Polynesian Society, 1898
  4. http://www.iarii.org/nanmadol.html Archaeological Investigations at Nan Madol, Pohnpei (Micronesia)
  5. William S. Ayres, Nan Madol Archaeology: 1988 Interim Report,National Endowment for the Humanities, Washington, D.C., 1989
  6. William S. Ayres, Report on Geochemical Sourcing of Archaeological Materials, Nan Madol Project, Pohnpei, Micronesia.,American Anthropological Association-Wray Foundation for grant support for interdisciplinary research, 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]