NAeL Minas Gerais (A11)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z NAe Minas Gerais (A-11))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Minas Gerais (A11)
Základní údaje Vlajka
Typ: letadlová loď
Třída: třída Colossus
Číslo trupu: A11
Zahájení stavby: 16. listopadu 1942
Spuštěna na vodu: 23. února 1944
Uvedena do služby: 1945 (Velká Británie)
6. prosince 1960 (Brazílie)
Osud: vyřazena, odvezena k sešrotování 2004
Takticko-technická data
Výtlak: 15 890 t (standardní)
19 890 t (plný)
Délka: 211,8 m
Šířka: 24,75 m
37 m (let. paluba)
Ponor: 7,5 m
Pohon: 4 kotle, 2 turbíny
40 000 SHP
Rychlost: 24 uzlů
Posádka: 1300
Výzbroj: 10× 40mm kanón (2×4, 1×2)
Letadla: 21

Minas Gerais (A11) byla brazilská letadlová loď, původně anglická lehká letadlová loď HMS Vengeance (R71), čtvrtá postavená jednotka třídy Colossus. Brazílie loď zakoupila roku 1956 a stala se tak prvním jihoamerickým státem vlastnícím letadlové lodě (do operační služby ovšem dříve vstoupila argentinská letadlová loď Independencia).[1] Brazilské námořnictvo loď provozovalo až do 9. října 2001. Po vyřazení byla sešrotována. Ve službě ji nahradila letadlová loď São Paulo.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Detail paluby lodě

HMS Vengeance byla pro Britské královské námořnictvo postavena, za druhé světové války, loděnicí Swan Hunter. Stavba byla zahájena 16. listopadu 1942, přičemž 23. února 1944 byl trup lodě spuštěn na vodu. Do služby loď vstoupila roku 1945. Do bojů se již nezapojila. V listopadu 1952 byla Vengeance zapůjčena Australskému námořnictvu do doby, než byla dokončena náročná modernizace nové australské letadlové lodě HMAS Melbourne. Roku 1954 byla loď přeřazena k výcviku a roku 1955 byla vrácena britskému námořnictvu.[3]

Brazílie loď zakoupila roku 1956. V letech 1957–1960 probíhala modernizace plavidla, zahrnující například instalaci úhlové letové paluby, katapultů či systému řízení palby.[4] Do služby ji zařadila 6. prosince 1960.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Brazilský palubní útočný letoun A-4 skyhawk

Minas Gerais byla vybavena úhlovou letovou palubou. Palubní hangár měl rozměry 135,6x15,8x5,3 metru a vešlo se do něj 21 strojů.[4] Původní obrannou výzbroj tvořilo deset 40mm kanónů.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Po zařazení do služby loď sloužila především k protiponorkovému hlídkování. Nesla přitom jak palubní letadla, tak vrtulníky. V letech 1976–1980 byla modernizována. Od roku 1987 byla přeřazena do rezervy, kde čekala na nutnou modernizaci (například v té době měla nefunkční katapult).[4] Modernizace začala roku 1991 a práce trvaly až do roku 1995, kdy se loď vrátila do služby. Vyměny byly kotle, radary, bojový informační systém a řada dalších systémů. Novou výzbroj lodě tvořily tři dvojnásobná vypouštěcí zařízení SIMBAD pro protiletadlové řízené střely Mistral a dva 12,7mm kulomety.[2] K sešrotování byla loď odvezena v roce 2004.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 181. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 34. 
  3. [Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 230.]
  4. a b c [Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 182.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]