Mrtvý Kristus (Andrea Mantegna)
| Mrtvý Kristus | |
|---|---|
 | |
| Autor | Andrea Mantegna |
| Rok vzniku | 1480 - 1490 |
| Technika | tempera na plátně |
| Rozměry | 66 cm x 81 cm cm |
| Umístění | Pinacoteca di Brera |
Mrtvý Kristus (Oplakávání Krista) je obraz italského malíře rané renesance Andrey Mantegny (1431-1506). Ležící tělo mrtvého Krista je zobrazeno v neobvyklé perspektivě, od nohou jeho lůžka, a vlevo jsou naznačeny hlavy dvou starých plačících žen.
Mantegnova léta učení[editovat | editovat zdroj]
Po dvě století už byla Padova metropolí vzdělání a kultury. Na padovské universitě vyučovala řada významných aristotelovských filosofů, lékařů a botaniků. Kultura a vzdělanost se snažila navázat na starořímskou kulturu a dějiny. Sem přišel mladý Andrea Mantegna, nejprve jako elév a sluha podivína, trochu podvodníka, antikváře a občasného malíře Squarciona, aby se učil malovat. Roku 1448 od něho odešel a osamostatnil se. Jeho tvorba se změnila. Už nebyla jako zpočátku zaměřena na různé starožitné náměty či přírodní kuriozity. Ovlivnil ho jednak Donatellův pobyt v Padově a jeho sochy, malířská díla Andrey del Castagna a Jacopa Belliniho, malíře a otce Giovanniho a Gentila Bellini. Obdivoval florentské malířství, jeho přínos je rozhodně rozeznatelný na ferrarské škole. Stal se oficiálním malířem mantovských Gonzagů (1459), jeho odkazem je množství antických motivů.
Obraz mrtvého Krista[editovat | editovat zdroj]
Mantegnovo umění se výrazně řídí rozumem, je plné vzdělaneckých odkazů a jeho přínos pro ferrarskou školu je bezprostředně rozeznatelný. Jeho výzdoba paláce ď Este, Schifanoia je vrcholem ferrarského umění. Dílo Mrtvý Kristus je obrazem tragické, anatomické síly, snad až se snovou verzí vůle k heroismu. Obraz je vyveden v chladných barvách , tvarech navozujících dojem zkamenění, celé tělo Krista je zobrazeno v jaksi nepřirozené poloze.[1] Přes tuto zdánlivou nepřirozenost, zvýrazněnou zkrácenou perspektivou, se Mrtvý Kristus stejně tak jako všechna ostatní Mategnova díla vyznačuje anatomicky přesným vyobrazením lidského těla, perfektním vypracováním detailů a skvěle zvládnutou perspektivou.
Hodnocení[editovat | editovat zdroj]
Dílo bylo pravděpodobně zamýšleno pro Mantegnův náhrobek v kapli San Andrea v Mantově. Nikdo jiný před tímto malířem nezobrazil lidskou postavu v takové obrazové hloubce, navíc s dokonalou perspektivní zkratkou. Mantegnovo pojetí mrtvého Krista je nové, inovativní. Zobrazení jeho ran, jeho hlava vyvrácená na stranu, vybledlé, bezmocné tělo navozují divákovi dojem, že tato smrt je skutečná a definitivní. Mantegnovo umění ovlivnilo především jeho švagry, Gentila a Giovanniho Bellini. Prostřednictvím mědirytin se rozšířilo i na sever od Alp. [2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LEGRAND, Gérard. Renesance. Příprava vydání Jan Royt; redakce Marie Černá, Eva Stříbrná; překlad Felipe Serano. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-292-9. S. 66.
- ↑ STUKENBROCK, Christine; BARBARA, Töpper. 1000 mistrovských děl Evropského malířství 1300 1850. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. Praha: Nakladatelství Slovart s.r.o., 2008. [www.slovart.cz Dostupné online]. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN 978-3-8331-2128-9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mrtvý Kristus na Wikimedia Commons
