Mrtvý Kristus (Andrea Mantegna)

Mrtvý Kristus
Autor	Andrea Mantegna
Rok vzniku	1480 - 1490
Technika	tempera na plátně
Rozměry	66 cm x 81 cm cm
Umístění	Pinacoteca di Brera

Mrtvý Kristus (Oplakávání Krista) je obraz italského malíře rané renesance Andrey Mantegny (1431-1506). Ležící tělo mrtvého Krista je zobrazeno v neobvyklé perspektivě, od nohou jeho lůžka, a vlevo jsou naznačeny hlavy dvou starých plačících žen.

Mantegnova léta učení

Po dvě století už byla Padova metropolí vzdělání a kultury. Na padovské universitě vyučovala řada významných aristotelovských filosofů, lékařů a botaniků. Kultura a vzdělanost se snažila navázat na starořímskou kulturu a dějiny. Sem přišel mladý Andrea Mantegna, nejprve jako elév a sluha podivína, trochu podvodníka, antikváře a občasného malíře Squarciona, aby se učil malovat. Roku 1448 od něho odešel a osamostatnil se. Jeho tvorba se změnila. Už nebyla jako zpočátku zaměřena na různé starožitné náměty či přírodní kuriozity. Ovlivnil ho jednak Donatellův pobyt v Padově a jeho sochy, malířská díla Andrey del Castagna a Jacopa Belliniho, malíře a otce Giovanniho a Gentila Bellini. Obdivoval florentské malířství, jeho přínos je rozhodně rozeznatelný na ferrarské škole. Stal se oficiálním malířem mantovských Gonzagů (1459), jeho odkazem je množství antických motivů.

Obraz mrtvého Krista

Mantegnovo umění se výrazně řídí rozumem, je plné vzdělaneckých odkazů a jeho přínos pro ferrarskou školu je bezprostředně rozeznatelný. Jeho výzdoba paláce ď Este, Schifanoia je vrcholem ferrarského umění. Dílo Mrtvý Kristus je obrazem tragické, anatomické síly, snad až se snovou verzí vůle k heroismu. Obraz je vyveden v chladných barvách , tvarech navozujících dojem zkamenění, celé tělo Krista je zobrazeno v jaksi nepřirozené poloze.^[1] Přes tuto zdánlivou nepřirozenost, zvýrazněnou zkrácenou perspektivou, se Mrtvý Kristus stejně tak jako všechna ostatní Mategnova díla vyznačuje anatomicky přesným vyobrazením lidského těla, perfektním vypracováním detailů a skvěle zvládnutou perspektivou.

Hodnocení

Dílo bylo pravděpodobně zamýšleno pro Mantegnův náhrobek v kapli San Andrea v Mantově. Nikdo jiný před tímto malířem nezobrazil lidskou postavu v takové obrazové hloubce, navíc s dokonalou perspektivní zkratkou. Mantegnovo pojetí mrtvého Krista je nové, inovativní. Zobrazení jeho ran, jeho hlava vyvrácená na stranu, vybledlé, bezmocné tělo navozují divákovi dojem, že tato smrt je skutečná a definitivní. Mantegnovo umění ovlivnilo především jeho švagry, Gentila a Giovanniho Bellini. Prostřednictvím mědirytin se rozšířilo i na sever od Alp. ^[2]

Reference

↑ LEGRAND, Gérard. Renesance. Příprava vydání Jan Royt; redakce Marie Černá, Eva Stříbrná; překlad Felipe Serano. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-292-9. S. 66.
↑ STUKENBROCK, Christine; BARBARA, Töpper. 1000 mistrovských děl Evropského malířství 1300 1850. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. Praha: Nakladatelství Slovart s.r.o., 2008. [www.slovart.cz Dostupné online]. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN 978-3-8331-2128-9.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mrtvý Kristus na Wikimedia Commons

[man-1] LEGRAND, Gérard. Renesance. Příprava vydání Jan Royt; redakce Marie Černá, Eva Stříbrná; překlad Felipe Serano. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-292-9. S. 66.

[Stu-2] STUKENBROCK, Christine; BARBARA, Töpper. 1000 mistrovských děl Evropského malířství 1300 1850. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. Praha: Nakladatelství Slovart s.r.o., 2008. [www.slovart.cz Dostupné online]. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN 978-3-8331-2128-9.

[1]

[2]