Mlhovina Vajíčko
| Vajíčko | |
|---|---|
.jpg) Složený snímek Hubbleova vesmírného dalekohledu ve viditelném a blízkém infračerveném záření | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | bipolární protoplanetární mlhovina |
| Rektascenze | 21h 02m 18,27s[1] |
| Deklinace | +36°41′37,0″[1] |
| Souhvězdí | Labuť (lat. Cygnus) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 14[2] |
| Úhlová velikost | přibližně 0,562′ × 0,389′[1] |
| Vzdálenost | přibližně 1 000[3] ly |
| Označení v katalozích | |
| IRAS | IRAS R21003+3629 |
| Uppsala General Catalogue | UGC 11668 |
| Jiná označení | CRL 2688, RAFGL 2688, V1610 Cygni, IRAS R21003+3629, PK 080−06 1 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mlhovina Vajíčko (zkráceně Vajíčko, anglicky Egg Nebula; katalogová označení CRL 2688 a RAFGL 2688) je bipolární protoplanetární mlhovina v souhvězdí Labutě. Jde o krátkou přechodnou fázi mezi vývojem hvězdy na asymptotické větvi obrů a vznikem planetární mlhoviny. Označení „protoplanetární“ se zde nevztahuje ke vzniku planet, ale znamená předstupeň planetární mlhoviny.[3]
Uprostřed objektu se nachází vyvinutá hvězda označovaná jako proměnná V1610 Cygni. Hvězdu není možné přímo pozorovat ve viditelném světle, protože ji zakrývá hustá vrstva prachu. Mlhovina proto nezáří především vlastním světlem: pozorované světlo pochází z centrální hvězdy a je rozptylováno okolním prachem.[3]
Odhady vzdálenosti Vajíčka nejsou jednotné. Materiály NASA a ESA zveřejněné v roce 2026 uvádějí přibližně 1 000 světelných let.[3] Měření vlastního pohybu jednotlivých částí mlhoviny publikované v roce 2006 poskytlo vzdálenost asi 420 parseků, tedy přibližně 1 370 světelných let.[4]
Vývojový stav
[editovat | editovat zdroj]Centrální hvězda již opustila asymptotickou větev obrů a nachází se ve fázi označované jako post-AGB. Během předchozího vývoje odhodila velkou část svých vnějších vrstev, z nichž vznikla okolní mlhovina. Spektrum světla rozptýleného prachem odpovídá přibližně spektrálnímu typu F5.[5]
Hvězda zatím není dostatečně horká, aby většinu okolního plynu ionizovala. Vajíčko se proto vzhledem podobá spíše reflexní mlhovině. Jak se bude odhalené jádro hvězdy dále zahřívat, začne okolní plyn ionizovat a objekt se změní v planetární mlhovinu. Konečným pozůstatkem hvězdy bude bílý trpaslík.[3]
Struktura
[editovat | editovat zdroj]Centrální hvězdu obklopuje hustý zploštělý kokon neboli disk prachu, který je pozorován téměř z boku. Přímé světlo hvězdy je tímto prachem odstíněno. Část světla však uniká otvory podél pólů disku a vytváří dva nápadné světelné svazky. Ty osvětlují protilehlé laloky mlhoviny.[6]
Kolem středu se nachází soustava téměř soustředných oblouků. Jde o vrstvy plynu a prachu, které hvězda neodhodila najednou, ale v opakovaných obdobích zvýšeného úbytku hmoty. Jednotlivé rozbory dávají mezi těmito obdobími časové rozestupy přibližně od sta do několika set let.[6][7]
Z rychlosti rozpínání byla pro jasné bipolární laloky odvozena dynamická doba přibližně 350 let. To znamená, že pozorované laloky se začaly vytvářet zhruba před touto dobou; neudává to stáří centrální hvězdy ani všech vzdálenějších vrstev mlhoviny.[4]
Pravidelnost oblouků a souměrnost výtrysků mohou být ovlivněny gravitací jednoho nebo více dosud nepozorovaných hvězdných průvodců. Přímý důkaz takového průvodce však dosud nebyl získán.[3]
Plyn a chemické složení
[editovat | editovat zdroj]V okolí centrální hvězdy byly zjištěny různé rychlosti proudění plynu. Pomalejší pozůstatek hvězdného větru z asymptotické větve obrů se rozpíná rychlostí přibližně 18 km/s, zatímco rychlý vnitřní proud dosahuje rychlosti kolem 100 km/s.[8]
Mlhovina je bohatá na uhlík a obsahuje velké množství různých molekul. Průzkum v milimetrové oblasti spektra publikovaný v roce 2022 zaznamenal 196 spektrálních čar náležejících 38 molekulám a jejich variantám obsahujícím různé izotopy. Třináct z těchto molekulárních druhů bylo ve Vajíčku zjištěno poprvé.[9]
Mezi pozorované látky patří například oxid uhelnatý a kyanovodík. Jejich spektrální čáry umožňují určit rychlost a směr proudění plynu, i když jednotlivé části mlhoviny není možné ve viditelném světle pozorovat přímo.[8]
Objev a pozorování
[editovat | editovat zdroj]Objekt byl zaznamenán jako výrazný zdroj infračerveného záření při raketovém průzkumu oblohy prováděném americkými vojenskými výzkumnými laboratořemi. Podrobnější infračervená, optická a rádiová pozorování byla zveřejněna v roce 1975. Tehdy ještě nebylo jasné, zda jde o velmi mladý, nebo naopak velmi starý hvězdný objekt.[10]
Hubbleův vesmírný dalekohled pozoroval Vajíčko opakovaně ve viditelném i infračerveném záření. Snímky z různých let umožnily měřit pohyb jednotlivých oblouků a laloků. Zpracování zveřejněné v roce 2026 spojilo data kamery WFC3 pořízená v několika filtrech viditelného a blízkého infračerveného záření.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Egg Nebula na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 V* V1610 Cyg. SIMBAD Astronomical Database [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dostupné online. [cit. 2007-01-05].
- 1 2 3 4 5 6 7 Hubble captures light show around rapidly dying star. ESA/Hubble [online]. 2026-02-10 [cit. 2026-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 UETA, Toshiya; MURAKAWA, Koji; MEIXNER, Margaret. Proper-Motion Measurements of the Cygnus Egg Nebula. The Astrophysical Journal. 2006, roč. 641, čís. 2, s. 1113–1121. Dostupné online. doi:10.1086/500642. Bibcode 2006ApJ...641.1113U. arXiv astro-ph/0512601. (anglicky)
- ↑ CRAMPTON, David; COWLEY, A. P.; HUMPHREYS, R. M. Spectroscopic observations of CRL 2688. The Astrophysical Journal. 1975, roč. 198, s. L135–L137. doi:10.1086/181830. Bibcode 1975ApJ...198L.135C. (anglicky)
- 1 2 SAHAI, Raghvendra; TRAUGER, John T.; WATSON, Alan M., et al. Imaging of the Egg Nebula (CRL 2688) with WFPC2/HST: A History of AGB/Post-AGB Giant Branch Mass Loss. The Astrophysical Journal. 1998, roč. 493, čís. 1, s. 301–311. Dostupné online. doi:10.1086/305121. Bibcode 1998ApJ...493..301S. (anglicky)
- ↑ BALICK, Bruce; GOMEZ, Thomas; VINKOVIĆ, Dejan; ALCOLEA, Javier; CORRADI, R. L. M.; FRANK, Adam. The Illumination and Growth of CRL 2688: An Analysis of New and Archival Hubble Space Telescope Observations. The Astrophysical Journal. 2012, roč. 745, čís. 2, s. 188. doi:10.1088/0004-637X/745/2/188. Bibcode 2012ApJ...745..188B. (anglicky)
- 1 2 YOUNG, K.; SERABYN, G.; PHILLIPS, T. G.; KNAPP, G. R.; GUESTEN, R.; SCHULZ, A. The Multiple Molecular Winds of CRL 2688. The Astrophysical Journal. 1992, roč. 385, s. 265–272. Dostupné online. doi:10.1086/170934. Bibcode 1992ApJ...385..265Y. (anglicky)
- ↑ QIU, Jian-Jie; ZHANG, Yong; ZHANG, Jiang-Shui; NAKASHIMA, Jun-ichi. Molecules in the Carbon-rich Protoplanetary Nebula CRL 2688. The Astrophysical Journal Supplement Series. 2022, roč. 259, čís. 2, s. 56. doi:10.3847/1538-4365/ac5180. Bibcode 2022ApJS..259...56Q. arXiv 2204.02796. (anglicky)
- ↑ NEY, E. P.; MERRILL, K. M.; BECKLIN, E. E.; NEUGEBAUER, G.; WYNN-WILLIAMS, C. G. Studies of the infrared source CRL 2688. The Astrophysical Journal. 1975, roč. 198, s. L129–L134. doi:10.1086/181829. Bibcode 1975ApJ...198L.129N. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlhovina Vajíčko na Wikimedia Commons - Vajíčko v databázi SIMBAD (anglicky)
- Snímek Vajíčka z Hubbleova vesmírného dalekohledu (anglicky)
