Mistr mariánského oltáře ze Seebergu
| Mistr mariánského oltáře ze Seebergu | |
|---|---|
| Povolání | sochař |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mistr mariánského oltáře ze Seebergu je anonymní řezbář, který přišel do Chebu koncem 2. desetiletí 16. století z oblasti Bavorska. Je pojmenovaný podle křídlového Oltáře Panny Marie ze Seebergu, který v chebské řezbářské produkci představuje vynikající dílo zásadního významu.[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Řezbář patrně převzal místní dílnu, která zde působila už od konce 15. století. Dokladem této místní sochařské tradice jsou díla připisovaná tzv. Mistru madony z Kamenné ulice, jejichž konzervativní styl je patrný v řezbářském provedení obličejů sv. Kryštofa a sv. Anny na křídlech Oltáře ze Seebergu. Naproti tomu je vlastní vklad Mistra mariánského oltáře ze Seebergu v literatuře hodnocen jako výjimečně zdařilý a po řezbářské stránce bravurně zvládnutý. Do Západních Čech přinesl progresivní styl Hanse Leinbergera, který patřil k významným sochařům Dunajské školy.[2]
.jpg)
Na Oltáři Panny Marie ze Seebergu jsou některé kompoziční rysy soch a záhybových motivů roucha příbuzné raným dílům Hanse Leinbergera (Madony ze Scheuern a Furthu) a také dílům jeho žáka Matouše Krenisse, působícího v letech 1509-1520 v Mühldorfu (sv. Mikuláš, sv. Šebestián z kláštera Niederaltaich). Spojujícím rysem jsou zejména štíhlé figury, oživené mírným natočením a kontrapostem, se zvýrazněním volné nohy obepnuté drapérií. V dílech Leinbergerových následovníků dochází ke kombinaci motivů a zjednodušení.[3] Kreniss se osamostatnil roku 1513 a byl autorem výzdoby dveří v poutním kostele v Altöttingu (Mistr Altöttinských dveří)[4] Socha sv. Kryštofa vykazuje podobnost s dílem tzv. Dingolfinského mistra (Meister von Dingolfing) z kaple hradu Trausnitz u Landshutu,[5] u kterého Ševčíková cítí větší osobní vyhraněnost i vnitřní napětí, které sochy oživuje a je typické také pro Leinbergerova díla. Je pravděpodobné, že chebský sochař se pohyboval v blízkosti Leinbergera delší dobu a znal větší soubor jeho prací. Leinbergerovým reliéfům jsou blízké fyziognomické znaky figur chebského oltáře i vlastní řezbářský styl a rýhování, téměř malířské charakterizování jednotlivých částí oděvu i plastické zvýraznění objemu.[6]
Známá díla (dílna nebo následovníci)
[editovat | editovat zdroj]- Křídlový Oltář Panny Marie ze Seebergu
- Assumpta s Ježíškem z Chebu (1520-1530), Galerie výtvarného umění v Chebu
- Assumpta s Ježíškem z Třebeně (1520-1530), Vikariát ve Františkových Lázních[zdroj?!]
- Sv. Markéta, sv. Barbora, sv. Biskup (Národní galerie v Praze), sv. Biskup (soukr. sb.), součásti oltáře z let 1520-1530[7]
- Sv. biskup s knihou z Františkových Lázní (1. čtvrtina 16. stol.), Městské muzeum Františkovy Lázně
- Sv. biskup z Františkových Lázní (20.-30. léta 16. stol.), Městské muzeum Františkovy Lázně
- Assumpta ze Stupna, Západočeská galerie v Plzni
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Michaela Ottová, Karel Halla, Aleš Mudra, Způsoby organizace a proměny sochařského řemesla v Chebu, in: Vykoukal J, 2009, s.122-123
- ↑ Ševčíková J, 1975, s. 69
- ↑ Ottová M, 2006, s. 333-334
- ↑ Michaela Christina Neumeister, Altöttinger Türen und ihrem Meister, diss. Hamburg 1996
- ↑ Jaromír Homolka, K otázkám umění dunajské školy, Umění XIV, 1966, č. 4, s. 360
- ↑ Ševčíková J, 1975, s.37
- ↑ Ševčíková J, 1975, s. 70-71
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
- Marion Tietz-Strödel, Die Plastik in Eger von den frühen Gotik bis zur Renaissance, in: Lorenz Schreiner (ed.), Kunst in Eger. Stadt und Land, Wien, München 1992, s. 285-288
- Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975