Zobrazení zdroje stránky Mingská ekonomika

[[Soubor:Gold ingots in Ming 1.JPG|thumb|alt=Fotografie zlatého ingotu tvaru uprostřed smáčknutého kvádru s&nbsp;čínským nápisem na vrchní straně|Zlatý ingot vyzdvižený z&nbsp;hrobky mingského císaře [[Wan-li]]ho (vládl 1572–1620) v&nbsp;[[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|mauzoleu Ting-ling]]]]
'''Ekonomika''' čínské '''říše Ming''' ([[1368]]–[[1644]]) byla ve své době největší na světě, tehdejší podíl [[Čína|Číny]] na světovém [[Hrubý domácí produkt|hrubém domácím produktu]] je odhadován na 31 %,<ref name="liow"/> podle jiných odhadů na 25 % k&nbsp;roku 1500 a 29 % k&nbsp;roku 1600.<ref name="maddison06 641"/> [[Říše Ming|Mingská]] epocha je považována za jeden ze tři zlatých věků Číny (dalšími byla období vlády dynastií [[Dynastie Chan|Chan]] a [[Říše Tchang|Tchang]]).

Zakladatel [[Dynastie Ming|mingské dynastie]], císař [[Chung-wu]], usiloval o&nbsp;vybudování relativně [[Rovnostářství|rovnostářské]] společnosti samozásobitelských rolnických hospodářství, doplněných pouze nezbytnými řemeslníky a obchodníky ve městech. Distribuce přebytků a [[Infrastruktura|infrastrukturní]] investice měly být prováděny státem. Ve snaze o&nbsp;realizaci tohoto ideálu byla obnovena [[Mingská správa|státní správa]], vypracovány daňové soupisy obyvatelstva a půdy. Daně byly sníženy z&nbsp;vysokých úrovní nastavených mongolskou [[Dynastie Jüan|dynastií Jüan]]. Podpora zemědělské výroby a celková obnova země vedla k&nbsp;produkci přebytků, záhy obchodovaných na trzích. Následně však i&nbsp;k&nbsp;majetkové diferenciaci a vzestupu politického vlivu velkých pozemkových vlastníků ([[džentry]]) a obchodníků, doprovázeném postupným oslabováním vládní moci.

Ve středním mingském období byla státní kontrola ekonomiky postupně zmírněna. Státní monopoly na výrobu soli a železa vláda zrušila a tyto i&nbsp;další průmyslová odvětví (například textilky, porcelánky, papírny) zprivatizovala. Navíc vzniklo mnoho nových soukromých podniků často dosahujících značné velikosti, s&nbsp;mnoha sty zaměstnanci pracujícími za mzdu. V&nbsp;zemědělství se rozšířila specializace statků na plodiny pěstované pro trh, odlišné v&nbsp;různých regionech. Čaj, ovoce, i&nbsp;technické plodiny (např. [[lak]]odárné, nebo [[bavlna]]) byly v&nbsp;tržně orientovaných podnicích pěstovány ve velkém měřítku. Takto vzniklá regionální specializace zemědělství přetrvala i&nbsp;za [[Říše Čching|Čchingů]]. Daně, v&nbsp;počátcích dynastie odváděné v&nbsp;produktech a formou pracovní povinnosti, byly postupně převáděny na peněžní formu.

Kromě vnitřního se rozvinul i&nbsp;zahraniční obchod, v&nbsp;prvních dvou staletích mingské doby [[Zakázané moře|přísně regulovaný]]. Negativní postoj vládních konzervativců k&nbsp;zahraničnímu obchodu se v&nbsp;prvních dvou třetinách 16.&nbsp;století neodrazil ani tak na jeho objemu, jako na jeho militarizaci. Po otevření spojení s&nbsp;Evropou a Amerikou a zrušení vládních zákazů se Čína stala středem celosvětové obchodní sítě.

Pokračoval nerovnoměrný ekonomický rozvoj různých regionů Číny. Se změnami obchodních cest a center hospodářského života [[S’-čchuan]], [[Šen-si]] a některé další regiony ustoupily do druhořadého postavení.<ref name="jurjev 142"/> Ztráta významu [[Hedvábná stezka|Hedvábné cesty]] vedla k&nbsp;úpadku [[Kchaj-feng]]u, [[Luo-jang]]u, [[Čcheng-tu]] a [[Si-an]]u, nyní daleko od hlavních obchodních cest.<ref name="jurjev 142"/> Naproti tomu jihovýchodní pobřežní provincie a území podél řeky [[Jang-c’-ťiang]] a [[Velký kanál|Velkého kanálu]] prožívaly výrazný růst. Podél vodních tepen vyrostla nová města&nbsp;– [[Tchien-ťin]], [[Ťi-ning]], [[Wu-chan|Chan-kchou]], [[Sung-ťiang]] a [[Šanghaj]].<ref name="jurjev 142"/> Nejlidnatějšími městy byly obě metropole&nbsp;– [[Peking]] a [[Nanking]]&nbsp;– a [[Su-čou]], v&nbsp;mingské době ekonomické centrum Číny.

Ke konci mingské éry přírodní katastrofy a nástup [[Malá doba ledová|malé doby ledové]] způsobily propady zemědělské produkce, zejména v&nbsp;hospodářsky slabší severní Číně. Režim, neschopný zajistit obyvatelstvu bezpečí a životy, ztratil legitimitu a zhroutil se v&nbsp;ohni rolnických povstání.
{{Citát - rámeček| [[Čínské míry|Čínské měrné jednotky]]<ref name="krol"/> zmíněné v&nbsp;článku. Plocha:
* 1 ''mu'' ({{Cizojazyčně|zh|畝}}) &#61; 580,32 m²,
* 1 ''čching'' ({{Cizojazyčně|zh|畝}}) &#61; 5,8032 ha.
Hmotnost:
* 1 ''liang'' ({{Cizojazyčně|zh|两}}) &#61; 37,301 gramů,
* 1 ''ťin'' ({{Cizojazyčně|zh|斤}}) &#61; 596,816 gramů.
Objem:
* 1 ''tou'' ({{Cizojazyčně|zh|斗}}) &#61; 10,74 litrů,
* 1 ''tan'' ({{Cizojazyčně|zh|石}}) &#61; 107,4 litrů.
|}}

== Země a lidé ==
=== Země ===
[[Říše Ming|Mingskou Čínu]] lze rozdělit na několik odlišných regionů. Základní dělení je na sever a jih s&nbsp;hranicí zhruba na řece [[Chuaj-che|Chuaj]]. V&nbsp;severní Číně bylo zemědělství založeno na pěstování [[pšenice]] a [[Proso|prosa]], což s&nbsp;sebou neslo tendenci k&nbsp;sjednocování polností ve větší statky. Rolníci sídlili v&nbsp;kompaktních vesnicích spojených sítí pozemních cest. Po [[Povstání rudých turbanů|válkách, z&nbsp;nichž se zrodila říše Ming]], byl sever vylidněný a tak tradičně hustá síť [[Historie okresů v Číně|okresů]] a [[Čínské prefektury|prefektur]] umožňovala vyšší kontrolu úřadů nad obyvatelstvem. K&nbsp;význačným hospodářským faktorům severu patřily [[Velký kanál]] obnovený počátkem 15. století, podél něhož vyrostla řada měst; od 20. let 15. století nová metropole v&nbsp;[[Peking]]u, a mnohasettisícová armáda okolo Pekingu a na severní hranici země.<ref name="heijdra 419"/> Na severu země byly základními dopravními prostředky relativně pomalý povoz a kůň, kdežto na jihu množství kanálů, řek a jezer umožňovalo levnou a rychlou přepravu zboží čluny.<ref name="spence 14"/>

Na jihu byla hlavní plodinou [[rýže]] vyžadující výrazně více lidské práce&nbsp;– pěstování sazenic, sázení, pletí i&nbsp;sklizeň zůstávaly zcela ruční, tažná zvířata se používala pouze při orbě.<ref name="fairbank98 17 21 30"/> Nejrozvinutější oblastí jihu i&nbsp;celé Číny byl [[Ťiang-nan]], zahrnující zhruba provincii [[Če-ťiang]] a jih tehdejšího [[Č’-li|Nan Č’-li]] (dnes [[An-chuej]] a jih [[Ťiang-su]]).<ref name="heijdra 419"/> Provincie [[Ťiang-si]] a [[Chu-kuang]] dodávaly rýži do Ťiang-nanu, oblasti mimo vodní cesty však zůstaly poměrně nerozvinuté. Ťiang-si v&nbsp;mingské éře ztratilo dřívější důležitost a kvůli přelidnění se jeho obyvatelé stěhovali do Chu-kuangu, jehož centrum se přesunulo z&nbsp;Ťiang-lingu (dnes v&nbsp;[[Ťing-čou]]) do [[Wu-chan|Chan-kchou]].<ref name="heijdra 420"/> Ve [[Fu-ťien]]u bohatla tamní městská elita z&nbsp;námořního obchodu; k&nbsp;obratu k&nbsp;obchodu přispíval i&nbsp;tamní nedostatek půdy. [[Kuang-tung]] zůstával po většinu mingské doby jen slabě hospodářsky propojený s&nbsp;rozvinutými regiony Číny. [[S’-čchuan]] byl relativně samostatným okrajovým regionem říše. I&nbsp;[[Jün-nan]] a [[Kuang-si]] měly jen nevelký význam.<ref name="heijdra 421">Heijdra, s. 421.</ref>

=== Obyvatelstvo ===
[[Soubor:Říše Ming - obyvatelstvo 1393.svg|upright=1.9|thumb|alt=Mapa mingské Číny, vyznačeny hranice provincií jejich názvy a počet obyvatel|Počet obyvatel [[říše Ming]] podle provincií. Výsledky sčítání roku 1393, v&nbsp;milionech. Vzhledem k&nbsp;nepočítání vojáků, části žen a dětí a nedokonalé registraci byl skutečný počet vyšší, podle různých odhadů o&nbsp;10–40 %.]]
Hospodářský rozvoj země silně závisel na počtu obyvatel, hustotě zalidnění a dostupnosti a ceně pracovních sil. O&nbsp;populaci během mingské éry existuje jen málo důvěryhodných údajů; mezi historiky proto trvá živá diskuze o&nbsp;její velikosti. Za jakžtakž důvěryhodné jsou pokládána sčítání v&nbsp;80. a 90. letech 14. století, která uváděla 59–60 milionů lidí (nebyli počítáni vojáci a některé další skupiny). Historikové 20. století s&nbsp;použitím jejich výsledků odhadují počet obyvatel mingské Číny koncem 14. století na 65–85 milionů.{{#tag:ref|Ho Ping-ti v&nbsp;''Studies on the Population of China'' (1959) na přes 65 milionů,<ref name="ho 22 259"/> Timothy Brook v&nbsp;''Čtvero ročních období dynastie Ming: Čína v&nbsp;období 1368–1644'' (1998, česky 2003) na 75 milionů,<ref name="brook 48 307 308"/> Martin Heijdra v&nbsp;''The Cambridge History of China. Volume 8'' (1998) na 85 milionů.<ref name="heijdra 437">Heijdra, s. 437.</ref>|group=pozn.}}

V&nbsp;následujících staletích vnitřního míru počet obyvatel značně vzrostl, editoři okresních a [[Čínské prefektury|prefekturních]] kronik usuzovali v&nbsp;druhé polovině 16. století na ztrojnásobení, někteří i&nbsp;zpětinásobení obyvatelstva od roku 1368.<ref name="brook 186">Brook, str. 186.</ref> O&nbsp;výrazném růstu počtu obyvatel mezi koncem 14. a počátkem 17. století není pochyb ani mezi moderními historiky, nicméně jejich odhady velikosti populace se značně liší. Podle názoru [[John Fairbank|Johna Fairbanka]] měla Čína koncem mingské éry 160&nbsp;miliónů obyvatel,<ref name="fairbank goldman 128"/> [[Timothy Brook]] píše o&nbsp;175&nbsp;miliónech,<ref name="brook 186"/> [[Patricia Ebreyová]] uvádí údaj 200&nbsp;miliónů.<ref name="ebrey99 195"/> [[Frederick Mote]] pak 231 miliónů k&nbsp;roku 1600 a 231 až 268 miliónů k&nbsp;roku 1650.<ref name="mote 744 745"/> Přírůstek obyvatelstva možná nebyl tak vysoký, jak předpokládají výše uvedení historici, nicméně dostatečně silný, aby i&nbsp;po poklesu počtu obyvatel o&nbsp;šestinu až čtvrtinu<ref name="marks"/> v&nbsp;souvislosti rolnickými povstáními, [[epidemie]]mi a [[Říše Čching|mandžuským vpádem]] bylo patnáct let po pádu dynastie Ming v&nbsp;novém [[Sčítání lidu|cenzu]] napočteno přibližně 105 miliónů obyvatel.<ref name="rybakov 3k"/>

Patrně kvůli přelidnění, a z&nbsp;toho plynoucímu zhoršení životních podmínek, v&nbsp;posledním století mingské éry ve většině provincií rostla úmrtnost, klesala rychlost přírůstku obyvatel i&nbsp;očekávaná délka života, a zvyšoval se rozdíl v&nbsp;délce života mezi nižšími a vyššími vrstvami obyvatelstva.<ref name="heijdra 435 437">Heijdra, s. 435–437.</ref> V&nbsp;samotném závěru mingské éry a počátku [[Říše Čching|čchingského]] období se tyto trendy v&nbsp;některých provinciích obrátily, v&nbsp;souvislosti s&nbsp;razantním úbytkem obyvatelstva.

Osídlení mingské Číny bylo silně nerovnoměrné. První mingský císař [[Chung-wu]] proto přesídlil na 3 miliony lidí, vesměs na řídce osídlený sever. Osídlenci často pocházeli ze [[Šan-si]], relativně méně zasaženého válkami; na jihu za Chung-wua přecházeli lidé z&nbsp;pobřeží [[Fu-ťien]]u a [[Če-ťiang]]u do vnitrozemí.<ref name="heijdra 433">Heijdra, s. 433.</ref> Nezávisle na vládě lidé přecházeli do pohraničí západního [[Che-nan]]u, z&nbsp;nížin [[Ťiang-si]] do jeho hor a z&nbsp;Ťiang-si do Chu-kuangu. Stěhování do původně řídce osídlených krajů bylo výhodné i&nbsp;kvůli nižším daním&nbsp;– daňové kvóty pro tyto kraje totiž dlouho zůstávaly nízké bez ohledu na přírůstek obyvatel.<ref name="heijdra 434">Heijdra, s. 434.</ref>

Podle výpočtů amerického historika a sociologa [[Gilbert Rozman|Gilberta Rozmana]] žilo začátkem 16.&nbsp;století ve městech asi 6,5 % ze 130 milionové populace Číny.<ref name="maddison98 35"/> Nejlidnatějšími městy byly obě metropole, [[Peking]] a [[Nanking]], a také [[Su-čou]], v&nbsp;mingské době ekonomické centrum Číny. V&nbsp;16.&nbsp;století Peking obývalo téměř 1&nbsp;milión lidí, Nanking přes 1&nbsp;milión, a Su-čou necelých 650&nbsp;tisíc.<ref name="jurjev 142"/> Dalšími důležitými hospodářskými středisky země byly [[Chang-čou]] a Fo-šan.<ref name="jurjev 146">Jurjev, s. 146.</ref>

== Zemědělství ==
=== Klima ===
V&nbsp;předprůmyslové společnosti bylo zemědělství základem a nosným sektorem ekonomiky, na kterém závisela i&nbsp;řemesla a obchod. Zemědělskou produkci výrazně ovlivňuje proměnlivost počasí a v&nbsp;delším období změny klimatu.<ref name="heijdra 422">Heijdra, s. 422.</ref> Také přírodní neštěstí&nbsp;– sucha, záplavy, anebo epidemie výrazně zasahovaly do chodu hospodářství.

Mingské období bylo celkově sušší než předešlá [[Říše Jüan|jüanská]] éra. V&nbsp;letech 1350–1450 byly zimy chladné, kolem roku 1400 se začala objevovat teplá jara.<ref name="heijdra 425">Heijdra, s. 425.</ref> Průměrná teplota byla o&nbsp;stupeň nižší než ve druhé polovině 20. století. Nejhorší přírodní katastrofy byly záplavy v&nbsp;letech 1353–1354 v&nbsp;severní Číně, Če-ťiangu a [[Kuang-si]] a ve 20. letech 15. století v&nbsp;Šan-si.<ref name="heijdra 426">Heijdra, s. 426.</ref>

V&nbsp;letech 1450–1520 nastoupilo sušší období s&nbsp;teplými jary i&nbsp;zimami, přičemž po roce 1500 se zimy ochladily.<ref name="heijdra 426"/> Průměrná teplota se nezměnila. Sever trápila občasná sucha, kdežto jih záplavy. Sucha byla nejhorší roku 1452 (Chu-kuang) a 1504 (severní Čína), záplavy zase roku 1482 (Chu-kuang). Roku 1484 bylo v&nbsp;celé zemi mimořádné sucho a v&nbsp;letech 1485–1487 následovala snad největší katastrofa mingské éry&nbsp;– epidemie v&nbsp;severní Číně a Ťiang-nanu. Jih poškodily záplavy v&nbsp;letech 1477–1485.<ref name="heijdra 427">Heijdra, s. 427.</ref>

Mezi roky 1520&nbsp;a 1570&nbsp;bylo podnebí chladnější a vlhčí, ke konci byly zimy teplejší. Teplota byla o&nbsp;0,5 stupně níže než v&nbsp;předešlém období. Sucha postihovala především povodí Jang-c’-ťiang, záplavy jih i&nbsp;sever. Roku 1528&nbsp;v&nbsp;Če-ťiangu, Šan-si, Šen-si a Chu-peji nastalo nejhorší sucho v&nbsp;mingské éře. Také léta 1568 a 1569 byla roky extrémů&nbsp;– sucha a záplav.<ref name="heijdra 427"/>

V&nbsp;letech 1570–1620 bylo poměrně teplo, zvláště v&nbsp;zimě. Průměrná teplota byla o&nbsp;stupeň vyšší než v&nbsp;předešlém období. Celkově bylo počasí sušší s&nbsp;občasnými záplavami. Nejhorší neštěstí byly záplavy na severu roku 1585 a následované další rok velkou epidemií; velké sucho po celé zemi roku 1589; sucha ve druhé dekádě 17.&nbsp;století ve Fu-ťienu na severu a konečně velké záplavy po celé zemi roku 1613.<ref name="heijdra 427"/>

Období vymezené roky 1620–1700 patřilo mezi chladnější a občas vlhčí. Sucha ve 30.&nbsp;letech na severu byla následovaná epidemiemi, v&nbsp;letech 1637–1641 záplavami a opětným suchem v&nbsp;letech 1640–1641. Teplota byla o&nbsp;stupeň níže než v&nbsp;předešlém období, zvláště koncem století.<ref name="heijdra 427"/>

=== Život na vesnici ===
[[Soubor:Ping'an003.jpeg|thumb|left|alt=Fotografie terasových rýžovišť na které jsou přeměněny celé kopce od úpatí po vrcholy|Terasová rýžová pole v&nbsp;provincii [[Kuang-si]]]]
Díky úsilí předchozích generací čínské zemědělství dosáhlo poměrně vysoké úrovně; rolníci disponovali širokými znalostmi, používali [[Jarovizace|jarovizaci]], [[Osevní postup|střídání plodin]], pečlivé [[hnojení]] a [[zavlažování]], zvláštní způsoby obdělávání různých půd, brali v&nbsp;úvahu vztahy mezi plodinami, pěstovali různé plodiny na jednom poli.<ref name="jurjev 137"/> Umělé zavlažování bylo široce rozšířené, k&nbsp;roku 1400 na 30 % obdělávané půdy (totiž 7,5 z&nbsp;celkových 24,7 milionů hektarů).<ref name="maddison98 34">Maddison, s. 34.</ref> V&nbsp;mingském období se zvýšila výsadba průmyslových plodin, zejména [[Bavlna|bavlny]].<ref name="jurjev 137"/> S&nbsp;jejím rozšířením nahradily bavlněné oděvy dosavadní [[Konopí|konopné]].<ref name="maddison98 37">Maddison, s. 37.</ref>

Rolníci zaváděli nové odrůdy [[rýže]]. Zatímco původní čínská rýže dozrávala 150 dní po přesazení na pole (přesazována byla ve stáří 4–6 týdnů) a [[Čampa|čampská]] rýže dovezená počátkem 11. století dozrávala 100 dnů po přesazení, nové odrůdy vyšlechtěné v&nbsp;15. století bylo možno sklízet už po 60 dnech a odrůdy ze 16. století dokonce po 50 dnech, což umožňovalo i&nbsp;více než dvě sklizně za rok.<ref name="maddison98 35"/> Vláda už v&nbsp;[[Říše Sung|sungských]] dobách podporovala střídání plodin na severu a zavádění pšenice jako druhé plodiny na jihu, ale i&nbsp;tak se dvojí sklizeň rýže za rok šířila pomalu.<ref name="maddison98 36">Maddison, s. 36.</ref>

Se svými znalostmi a postupy dosahovali čínští rolníci nemalých výnosů, u&nbsp;[[pšenice]] a [[ječmen]]e už ve 12. století sklízeli desetinásobek setby, u&nbsp;rýže ještě více. Ve středověké Evropě naproti tomu úroda dosahovala zhruba čtyřnásobku setby (nebo i&nbsp;méně), tento poměr začali Evropané zvyšovat až v&nbsp;18. století.<ref name="maddison98 35"/> Nástroje používané čínskými rolníky však zůstávaly jednoduché a primitivní; nízká cena a dostupnost pracovních sil snižovala potřebu technického pokroku.<ref name="jurjev 137"/>

K&nbsp;rýži, od dob říše Sung (960–1279) základní potraviny chudiny,<ref name="gernet 136"/> se jako potravina chudých postupně přidaly původem americké [[Povijnice batátová|batáty]], poté, co se kolem roku 1560 objevily v&nbsp;Číně.<ref name="crosby 200">Crosby, s. 200.</ref> Kromě batátů přinesla takzvaná [[kolumbovská výměna]] do Číny i&nbsp;jiné plodiny z&nbsp;Amerik, jako [[Kukuřice|kukuřici]], [[Lilek brambor|brambory]], [[Podzemnice olejná|arašídy]]. Vedlo to k&nbsp;nárůstu plochy obdělávané půdy, neboť mohly být využity pozemky nevhodné pro tradiční čínské plodiny.<ref name="maddison98 35"/> Nové plodiny, společně se zavedenou pšenicí, rýží a prosem zajistily výživu rostoucího obyvatelstva země.<ref name="ebrey99 211">Ebrey, s. 211.</ref><ref name="crosby 198 201"/> Váha rýže na výživě obyvatelstva však klesala pomalu a začátkem 17. století byla stále ještě kolem 70 %. Americké plodiny se více rozšířily až v&nbsp;následujících staletích.{{#tag:ref|Podíl původem amerických plodin na celkové produkci potravin do roku 1937 vzrostl na 20 %, přičemž váha rýže klesla na 37 %.<ref name="crosby 201">Crosby, s. 201.</ref>|group=pozn.}}

=== Rané období ===
První mingský císař [[Chung-wu]] se pokusil zavést idealizovaný [[Konfucianismus|konfuciánský]] model ekonomiky země, který považoval zemědělství za základní zdroj bohatství.<ref name="jurjev 130">Jurjev, s. 130.</ref> Za ideál považoval život rolníka v&nbsp;téměř úplně soběstačné komunitě, jejíž obyvatelé nebyli nuceni nikam cestovat a kromě odvádění daní nepřišli do styku s&nbsp;úřady. Císař dělal co mohl, aby rolníkům takový život zajistil.<ref name="brook 39"> Brook s. 39.</ref> Pozdně mingský úředník Čang Tchao se k&nbsp;počátkům mingské éry vracel přesvědčen o&nbsp;úspěšnosti císařova úsilí:
{{Citát|Každá rodina byla soběstačná, měla dům, kde mohla žít, půdu, již mohla obdělávat, hory, z&nbsp;nichž mohla získávat dříví na topení a zahrady, v&nbsp;nichž mohla pěstovat zeleninu. Daně se vybíraly bez obtěžování a po banditech nebylo ani vidu. Svatby se zařizovaly ve správný čas a osady byly bezpečné. Ženy předly a tkaly, muži se starali o sklizně. Sluhové byli oddaní a pracovití, sousedé srdeční a přátelští.|Čang Tchao, Kronika okresu Še, 1609<ref>Brook, s. 37.</ref>}}

Během [[Povstání rudých turbanů|válek, v&nbsp;nichž vznikl mingský stát]], se státní vlastnictví půdy výrazně rozšířilo, k&nbsp;pozemkům vlastněným státem v&nbsp;říších [[Říše Jüan|Jüan]] a [[Říše Sung|Sung]], nyní vráceným vládě, připadla i&nbsp;půda zabavená protivníkům nové dynastie.<ref name="jurjev 130"/> Zkonfiskovány byly i&nbsp;obrovské majetky [[Buddhismus|buddhistických]] a [[Taoismus|taoistických]] klášterů. Kláštery byly omezeny na jeden s&nbsp;maximálně dvěma mnichy na okres, přespočetné úřady zrušily a statisíce mnichů vrátily světskému životu.<ref name="li10 30"/> Celkově stát vlastnil dvě třetiny obdělávané půdy,<ref name="nefedov 675"/> přičemž na jihu převládala soukromá půda, na severu státní.<ref name="jurjev 130"/>

Kdo opustil majetky během válek, neměl nárok na jejich vrácení; byly mu přiděleny náhradní pozemky, ale pouze pokud na nich zamýšlel osobně pracovat.<ref name="li10 28">Li (2010), s. 28.</ref> Kdo obsadil větší pozemky než byl schopen obdělat, byl zbičován a jeho půda zabavena. Omezování velkých pozemkových vlastníků se nevyhýbalo ani novým mingským hodnostářům, ministrům, úředníkům, aristokratům,<ref name="li10 29">Li (2010), s. 29.</ref> dokonce ani členům [[Dynastie Ming|císařského rodu]]. Všichni místo pozemků dostali jen příjem v&nbsp;rýži a hedvábí.<ref name="li10 30"/>

[[Soubor:Yunnan riziere.jpg|thumb|alt=Číňanka se širokým slaměným kloboukem sází rýžové sazenice do zavodněného pole|Ruční sázení rýže, provincie [[Jün-nan]], 2007. Ruční sázení předpěstovaných sazenic je typické pro pěstování rýže už tisíce let]]
Většina státních pozemků byla rozparcelována a předána rolníkům do trvalého užívání.<ref name="jurjev 130"/> Na severu dostávali rolníci 15 ''[[Čínské míry#Plocha|mu]]'' na pole a dvě na zahradu, na jihu byl příděl 16 ''mu'' pro rolníky a 50 ''mu'' pro vojenské rolníky.<ref name="li10 30"/> (V&nbsp;mingské době se 10 ''mu'' rovnalo 0,58 ha.) Rolníci hospodařící na státní půdě ji mohli předat potomkům, nikoliv však prodat. V&nbsp;podstatě byl obnoven [[Říše Tchang|tchangský]] systém [[Systém stejných polí|stejných polí]].<ref name="nefedov 675"/>

Pro daňové účely vláda sestavila soupisy obyvatel (a jejich majetku)&nbsp;– takzvané [[Žluté registry]], půda byla evidována v&nbsp;[[Registry map rybí šupiny|Registrech map rybí šupiny]].<ref name="jurjev 130"/> Na státní půdě byly povinnosti rolníků vyšší než na soukromé, ale statkářům zase rolníci platili dosti vysoký nájem.<ref name="jurjev 131">Jurjev, s. 131.</ref>

Ve snaze o&nbsp;obnovu prosperity země zničené dlouholetými válkami vláda zemědělskou výrobu podporovala nejrůznějšími prostředky. Stát značně investoval do infrastruktury, obnovil hráze a kanály, snížil daně.<ref name="nefedov 676">Nefedov, s. 676.</ref> Organizováno bylo přesidlování ze zalidněného jihu do zpustošených severních provincií, zprvu nedobrovolné, později vláda od násilného stěhování lidí upustila.<ref name="brook 49 50">Brook, s. 49–50.</ref> Osídlenci kromě pozemků dostávali i&nbsp;setbu a vybavení, včetně tažných zvířat.<ref name="nefedov 676"/> Hospodáři na nově zúrodněných pozemcích měli daňové úlevy. V&nbsp;pohraničí a strategicky důležitých oblastech vznikly vesnice [[Wej-suo|vojenských rolníků]], kteří zásobovali armádu potravinami a v&nbsp;případě války byli povinni vojenskou službou.<ref name="jurjev 130"/>

=== Privatizace a koncentrace majetků ===
Představa Chung-wua o&nbsp;venkovu složeném z&nbsp;drobných zemědělců platících daně státu byla vždy pouze utopií. Záhy rolníci začali ztrácet půdu ve prospěch mocných a majetných statkářů, kterým poté museli platit nájem, přičemž daně placené státu zůstaly v&nbsp;původní výši.<ref name="jurjev 131"/> Jelikož mnozí mocní dosáhli vynětí svých pozemků z&nbsp;daňových soupisů a majetek úředníků a členů dynastie do nich také nespadal, snažila se státní pokladna nahradit si příjmy jinak. Rušila nejrůznější úlevy&nbsp;– pro nově zúrodněná pole i&nbsp;pro dříve nedaněné pozemky v&nbsp;pustinách, bažinách a slaniskách.<ref name="jurjev 131"/>

Drobní rolníci se nebyli schopni udržet a ztráceli půdu ve prospěch lichvářů a statkářů. Začala se prodávat i&nbsp;státní půda, ale kvůli nezákonnosti prodeje byla její cena desetkrát nižší.<ref name="nefedov 681">Nefedov, s. 681.</ref> Při těchto prodejích byli ve výhodných pozicích vesničtí starší a nižší úředníci, mající možnost manipulovat s&nbsp;úředními záznamy a registry.<ref name="nefedov 682">Nefedov, s. 682.</ref> Výsledkem masových přesídlení a pokusů obyvatelstva uniknout daňovým břemenům se stal růst množství bezdomovců hledajících půdu k&nbsp;pronajmutí nebo jakoukoli jinou práci, řemeslníků a cestujících obchodníků.<ref>Brook, s. 48–49 a 117–119.</ref> Ve středním mingském období se vláda vzdala pokusů vrátit potulné živly do domovských obcí a uložila místním úřadům registrovat (a danit) pohybující se část obyvatelstva na místě, kde nyní žijí.<ref>Brook, s. 119.</ref> Nakonec se opět ustavila dominance majetných pozemkových vlastníků a obchodníků nad nájemci, sluhy a krátkodobě zaměstnávanými migrujícími pracovníky, která byla velmi vzdálená Chung-wuovu ideálu&nbsp;– striktnímu dodržování stabilní hierarchie „[[Čtyři třídy|čtyř povolání]]“ (v&nbsp;sestupném pořadí úředníků, rolníků, řemeslníků a obchodníků).<ref>Brook, s. 107, 167 a 175.</ref> Slovy Čang Tchaa:
{{Citát|Mnoho bylo těch, co odcházeli z&nbsp;domova za obchodem a vlastnictví půdy již nebylo v&nbsp;úctě. Muži soupeřili v&nbsp;důvtipu, využívajíce svého jmění a zisky nepředvídatelně rostly či klesaly. Schopní měli úspěch a ti, kdo byli v&nbsp;myšlení těžkopádnější, přišli na mizinu. Rovnováha mezi mocným a nízkým se ztratila, když oba soupeřili o nepatrné částky. Jeden vykořisťoval druhého a každý prosazoval sám sebe. Podvodné jednání zapustilo kořeny a zrodil se spor; nevinnost byla pošpiněna a zhýralství se šířilo jako potopa.|Čang Tchao, Kronika okresu Še, 1609<ref>Brook, s. 21–22 a 109.</ref>}}

Od konce 15.&nbsp;století nepoměrně rostlo bohatství a politický vliv velkých pozemkových vlastníků, přičemž život drobných rolníků se spíše ztížil.<ref name="jurjev 137">Jurjev, s. 137.</ref> Ziskem majetných se staly jak státem vlastněné pozemky, dosud užívané drobnými hospodáři, tak soukromá půda.<ref name="jurjev 138"/> Mezi novou majetnou vrstvu patřili zástupci vznešených rodin, rodiny úředníků, vysokých důstojníků, bohatých obchodníků a měšťanů i&nbsp;správci nemovitostí velkých feudálních pánů; jednotlivá panství dosáhla značné velikosti, i&nbsp;půl okresu.<ref name="jurjev 138">Jurjev, s. 138.</ref>

[[Soubor:Winnowing machine.jpg|thumb|left|alt=Kresba mechanismu s&nbsp;násypkou, poháněným ručně pomocí kola s&nbsp;klikou, obsluhovaným jedním mužem, druhý muž přináší dva koše se zrním (má je zavěšené na tyči nesené na ramenou)|Oddělování zrna od plev pomocí mechanického třídícího stroje. Ilustrace encyklopedie [[Tchien-kung kchaj-wu]], 1637]]
Z&nbsp;původně stejnorodých rolnických hospodářství se vydělili úspěšní hospodáři. Naopak pole zchudlých rolníků získávali jejich bohatší sousedé, současně působící v&nbsp;místní samosprávě, i&nbsp;věřitelé.<ref name="jurjev 138"/> Soudobé prameny komentovaly stav venkova slovy:
{{Citát|„Takových, kteří skutečně spravovali obec, bylo jen málo. Ale těch beroucích úplatky mnoho.“<ref name="jurjev 138"/>|}}

Privatizace pozemků nejintenzivněji postoupila v&nbsp;provinciích [[Ťiang-si]], [[Če-ťiang]], [[Kuang-tung]], [[Chu-nan]] a [[Chu-pej]], tedy v&nbsp;ekonomicky rozvinutých regionech země.<ref name="jurjev 138"/> V&nbsp;pohraničí pozemky vojenských osad přešly do rukou vojenských velitelů a jiných vlivných lidí. Úředníci si stěžovali na přechod půdy do ruk soukromníků nečestnými způsoby, nicméně oni sami patřili k&nbsp;třídě majetných pozemkových vlastníků, takže zůstalo jen u&nbsp;rétorického odsuzování těchto procesů. Poplatky a povinnosti vůči státu ovšem nadále nesli bývalí rolníci, nyní nájemci.<ref name="jurjev 138"/> Hlavními „pohlcovateli“ země byli členové císařského rodu, příbuzní císaře v&nbsp;ženské linii i&nbsp;eunuši; všichni zachvacovali jak státní, tak soukromé pozemky. K&nbsp;těmto, ve velkém měřítku prováděným, aktivitám si dokázali získat souhlas trůnu.<ref name="jurjev 139">Jurjev, s. 139.</ref> Sami císaři od roku 1456 začali ze státních pozemků vydělovat svá osobní panství; do konce dynastie Ming jejich počet dosáhl tří stovek. Pět z&nbsp;nich, v&nbsp;oblasti hlavního města, dohromady zahrnovalo přes milion ''mu'' půdy.<ref name="jurjev 139"/> Koncem 15. století si velká panství začali budovat i&nbsp;knížata a další členové císařského rodu, ti císaři nejbližší v&nbsp;rozsahu i&nbsp;miliónů ''mu''. Zasloužilí hodnostáři také dostávali dary od císaře, obvykle v&nbsp;řádu desítek a stovek tisíc ''mu''. Pozemky dostávali i&nbsp;s&nbsp;rolníky, dosud majícími půdu od státu k&nbsp;užívání, jindy i&nbsp;se soukromými vlastníky, těmito dary změněnými na nájemce.<ref name="jurjev 139"/>

Koncem 16. století v&nbsp;jižních provinciích původní státní půda, kromě malého množství při školách, již přešla do soukromého vlastnictví.<ref name="huang98 130"/> I&nbsp;zde původní majitele polí&nbsp;– drobné rolníky&nbsp;– nahrazovali nájemci, ale k&nbsp;hrubému vyhánění a zabavování majetku malých rolníků docházelo, v&nbsp;kontrastu se situací na severu, jen zřídka.<ref name="jurjev 141"/>

Velká panství se zpravidla rozdělovala na drobné příděly pronajímané jednotlivým rodinám. Páni žili z&nbsp;takto získané renty a dokud přicházela, málo se starali o&nbsp;situaci rolníků, produktivitu práce či neúrodu.<ref name="jurjev 139"/> Zlepšování technologií nebo používání práce za mzdu nebylo třeba, stačilo přinutit závislé rolníky. Proto byla tato panství silně konzervativním prvkem společnosti.<ref name="jurjev 139"/>

{{Citát - rámeček| Příkladem aktivního malého vlastníka a současně nájemce věnujícího neutuchající pozornost zúrodňování pomocí hnojiv byl Čang Lü-siang, autor ''Pu nung-šu'' (''Dodatků k&nbsp;manuálu o&nbsp;zemědělství'', 1658), kterým doplnil dílo svého příbuzného ''Šen-š’ nung-šu'' (''Manuál o zemědělství mistra Šena'').<ref name="heijdra 544">Heijdra, s. 544.</ref> 
|}}
Páni dostávali platby nájemců, ale sami zpravidla byli osvobozeni od daní; z&nbsp;toho plynoucí pokles státních příjmů, byl řešen přesunutím daňového břemene na zbytek populace.<ref name="jurjev 139"/> Jak podřízenost novým pánům, tak růst daní, poškozovaly bohaté rolníky a ty statkáře, kteří dosud drželi svou půdu a zaváděli nové racionálnější metody hospodaření. Tak proces „feudalizace“ bránil modernizačním tendencím na venkově.<ref name="jurjev 139"/>

Hlavní pracovní sílou zůstávali pachtýří a svobodní rolníci. Podstatně méně byla používána práce za mzdu, nicméně právě taková hospodářství se orientovala na produkci určenou pro trh.<ref name="jurjev 139"/> Na prodej byla pěstována zelenina, ovoce, květiny, technické plodiny, bavlna, tabák, lakodárné stromy, ryby.<ref name="jurjev 139"/>

=== Růst daní, útěky rolníků a povstání ===
Téměř zanikly kolonie vojenských rolníků, v&nbsp;důsledku čehož příjmy státní pokladny z&nbsp;vojenských osad (původně téměř dvě třetiny státních příjmů ze zemědělství) klesly na jednu desetinu počáteční velikosti.<ref name="jurjev 140">Jurjev, s. 140.</ref> Nakonec se prakticky rozpadla vrstva drobných rolníků přímo platících daně státu, nahrazeni byli pachtýři závislými na velkostatkářích. Kromě daně z&nbsp;hlavy už nebyli přímými poplatníky, ovšem plnili daňové povinnosti za svého pána. Nájemné jimi placené dosahovalo i&nbsp;poloviny úrody, trvaly i&nbsp;různé zvykové pracovní povinnosti.<ref name="jurjev 140"/>

V&nbsp;důsledku snižování počtů rolnických daňových poplatníků a růstu počtu osob žijících na úkor státní pokladny trpěly mingské úřady nedostatečnými příjmy; jednorázové akce, jako prodej pozemků buddhistických chrámů, nepomáhaly.<ref name="jurjev 141">Jurjev, s. 141.</ref> Pokusy císařů o&nbsp;získání dodatečných příjmů narážely na odpor i&nbsp;v&nbsp;samotném státním aparátu&nbsp;– v&nbsp;éře [[Wan-li]] (1573–1620) se eunuchové vybírající poplatky a daně střetávali s&nbsp;odporem místních úředníků, na který občas doplatili i&nbsp;uvězněním nebo smrtí.<ref name="huang88 531"/>

Obchodníci se různým mimořádným dávkám a poplatkům dovedli bránit přesunutím trhů a obchodních cest. A&nbsp;tak nezbývalo než zvyšovat zdanění zemědělců, dávky placené ze soukromé půdy vzrostly na úroveň odváděnou uživateli státní půdy. Nespokojenost obyvatelstva byla přirozeným výsledkem.<ref name="jurjev 141"/>

Rolníci, kteří ztratili půdu, zejména v&nbsp;severních a centrálních provinciích, prchali do hor a stávali se bandity. Vznikala i&nbsp;rozsáhlá povstání. Velká rolnická vzpoura začalo v&nbsp;roce 1507 v&nbsp;provinciích [[Chu-pej]] a [[Chu-nan]] a trvala až do roku 1512.<ref name="jurjev 141"/> V&nbsp;roce 1513 vypuklo povstání v&nbsp;provincii [[Ťiang-si]], kde povstalecké oddíly dosáhly počtu několika desítek tisíc bojovníků a pronikly i&nbsp;do provincií Če-ťiang a Fu-ťien. Dlouhotrvající nepokoje zasáhly i&nbsp;provincie [[S’-čchuan]] a [[Šan-tung]].<ref name="jurjev 141"/> Rolnická hnutí byla obvykle spontánní a neorganizovaná, neměla jasně vyjádřené cíle a slogany. Boj rolníků byl namířen proti útisku ze strany místních úřadů, velkostatkářů a poskytovatelů úvěrů, někdy rolníky podpořili i&nbsp;horníci, vojáci a chudí obyvatelé měst; v&nbsp;čele hnutí často stanuli vzdělanější, leč neúspěšní příslušníci středních vrstev.<ref name="jurjev 141"/>

Obzvláště časté byly vzpoury v&nbsp;provinciích [[Šen-si]], [[Kan-su]], Šan-tung a části [[Che-nan]]u. Také v&nbsp;jihozápadní Číně místní nechanské národy [[Miaové|Miao]] a [[Jaové|Jao]] dlouhá léta odporovaly mingskému režimu. Přes občasné ústupky, jako snížení daní, upuštění od vybírání nedoplatků a amnestie, vlna rolnických nepokojů stoupala výše a výše.<ref name="jurjev 141"/> Až nakonec roku 1644 povstalecká armáda [[Li C’-čcheng]]a rozvrátila státní správu v&nbsp;severní Číně a dobyla Peking.

== Řemesla a průmysl ==
=== Počáteční období – státní organizace výroby ===
[[Soubor:YiFeng Gate Nanjing.jpg|thumb|alt=Fotografie mohutné kamenné brány v&nbsp;hradbách|Brána I-feng [[nanking]]ských hradeb. Hradby Nankingu stavěly za vlády císaře [[Chung-wu]]a desítky tisíc lidí v&nbsp;[[Li-ťia|systému pracovní povinnosti]]. Výroba statisíců cihel i&nbsp;jejich doprava na místo byla rozvrhnuta na obyvatelstvo v&nbsp;okruhu mnoha set kilometrů.<ref name="brook 44">Brook, s. 44.</ref>]]
Městští řemeslníci byli pod dozorem státu. Zapsáni v&nbsp;seznamech, nemohli se stěhovat bez vědomí úřadů. Ve městech byli snadno dosažitelní pro úředníky, kteří vymáhali povinnosti vůči státu.<ref name="jurjev 143"/> Byly postátněny některé [[Manufaktura|manufaktury]], zejména [[porcelán]]ky. Stát si držel monopol na těžbu a zpracování soli a rud, což způsobilo nepříjemnou drahotu kovů.<ref name="jurjev 132">Jurjev, s. 132.</ref> Řemeslníci měli rovněž kromě odvádění daní i&nbsp;pracovní povinnost; v&nbsp;případech, kdy byla vykonávána mimo bydliště, pak mimořádně tíživou.<ref name="jurjev 131"/> Pracovní povinnost byla postupně nahrazována peněžními platbami, ale do konce dynastie nebyla úplně odstraněna.<ref name="jurjev 144"/>

Spolu s&nbsp;nástupem nových [[Řemeslo|řemesel]] se objevily i&nbsp;nové [[cech]]y, stávající se dělily a specializovaly.<ref name="jurjev 143"/> Koncem mingské éry existovalo v&nbsp;okresních městech (a městech obdobné velikosti) cca 100 cechů.<ref name="heijdra 511">Heijdra, s. 511.</ref> Nicméně proces oddělení obchodu od řemesel byl pomalý a trval až do 20. století. Pro každou výrobní operaci vznikly samostatné cechy, mezi nimiž polotovary postupovaly prostřednictvím obchodníků. Oddělení jednotlivých fází výroby mělo negativní dopad na její rozvoj.<ref name="jurjev 143"/> Slabostí čínských cechů byl mizivý politický vliv&nbsp;– byly pod kontrolou úřadů a pravomoci měly pouze vůči vlastním členům. Rozšiřování domácího trhu a růst nadregionálních vztahů přinesly pokles jejich významu. Obchodníci si nezávisle na nich vytvořili vlastní územní organizace (''chuej-kuang'').<ref name="jurjev 144">Jurjev, s. 144.</ref>

=== Rozvoj soukromého podnikání ===
Už ve 14. století se rozšířila výroba rozptýlená po domech. Nerozšířenější byl tento způsob organizace výroby v&nbsp;hedvábnictví a bavlnářství v&nbsp;provinciích [[Ťiang-su]] a [[Če-ťiang]]. Tak v&nbsp;oblasti Pchu-jüan (v&nbsp;Če-ťiangu) kontrolovala trh čtyři sdružení obchodníků, která pronajímala [[Tkalcovský stav|tkalcovské stavy]] městským a příměstským tkalcům, prodávala jim suroviny a vykupovala výrobky.<ref name="jurjev 145">Jurjev, s. 145.</ref> V&nbsp;16.&nbsp;století už v&nbsp;některých městech a vesnicích na dolním toku Jang-c’-ťiang žili pouze přadláci a tkalci a zemědělství zde mělo jen okrajový význam. Vztah mezi malými výrobci a obchodníky se lišil případ od případu&nbsp;– od prostého prodeje a nákupu, přes pronajímání stavů a vybavení, až po rozptýlenou manufakturu.<ref name="jurjev 145"/> Výroba hedvábí se přitom rozdělila na čtyři samostatné sektory: pěstování [[morušovník]]ů (na listy), chov [[Bourec morušový|hedvábníků]], spřádání surového hedvábí, tkaní hedvábných látek. Nabídku a poptávku reguloval trh.<ref name="li10 65">Li (2010), s. 65.</ref>

V&nbsp;hedvábnickém průmyslu [[Su-čou]], [[Nanking]]u a [[Chang-čou]] se objevily dílny soukromých vlastníků s&nbsp;najatými zaměstnanci. Některé byly malé, ale v&nbsp;jiných dosáhl počet zaměstnanců několika set, v&nbsp;nich byla samozřejmostí dělba práce ve výrobním procesu.<ref name="jurjev 145"/> Právě proti těmto velkým podnikům byl namířen pozdější zákon císaře [[Šun-č’]] (vládl 1644–1661) z&nbsp;následující [[dynastie Čching]], zakazující mít v&nbsp;dílnách více než sto strojů.<ref name="jurjev 145"/> Stovky barvířských dílen s&nbsp;najatými dělníky existovaly v&nbsp;Če-ťiangu, v&nbsp;[[Ťing-te-čen]]u bohatí obchodníci běžně vlastnili několik pecí pro produkci porcelánu (celkem bylo pecí ve městě koncem 17.&nbsp;století 200–300, každou obsluhovalo kolem deseti dělníků).

Největší rozvoj v&nbsp;zemi dosáhlo hedvábnictví, bavlnářství, barvířství, výroba keramiky a porcelánu, papíru a tiskařství. Dřívější hedvábnická centra ve vnitrozemí (jako [[Čcheng-tu]]) ztratila význam ve prospěch Nankingu, Su-čou a Chang-čou.<ref name="jurjev 142"/> Výrazně se rozvíjel zpracovatelský průmysl&nbsp;– budovaly se cukrovary, dílny na zpracování čaje, tabáku, lisování oleje, cukrářské výrobky. Od 15. století nastal vzestup stavebnictví&nbsp;– rozsáhlá výstavba probíhala v&nbsp;Pekingu a Nankingu, byla dokončena a částečně obnovena [[Velká čínská zeď]] a mnoho jiných pevností.<ref name="jurjev 143"/>

Rozšiřovala se těžba a zpracování nerostných surovin, což doprovázela technická zlepšení&nbsp;– při těžbě [[uhlí]] v&nbsp;[[Che-pej]]i, Ťiang-su a Šan-si byl používán drenážní systém a odstraňování plynu z&nbsp;šachet bambusovými trubkami; k&nbsp;vyvážení rud z&nbsp;dolů horníci sestavovali složité zdvihací mechanismy, v&nbsp;hutích byla využívána směs kamenného a dřevěného uhlí.<ref name="jurjev 143">Jurjev, s. 143.</ref>

[[Soubor:Chinese_Fining_and_Blast_Furnace.jpg|thumb|left|alt=Dvoustránková kresba pracujících dělníků, na levé stránce šťouchají tyčemi do nádrže s&nbsp;taveninou, na pravé stránce vypouštějí roztavené železo z&nbsp;pece|Vlevo [[Pudlovna|pudlování]], vpravo havíři u&nbsp;vysoké pece. Ilustrace encyklopedie ''[[Tchien-kung kchaj-wu]]'', 1637]]
Produkce [[Železo|železa]] převýšila všechny minulé éry, s&nbsp;roční výrobou 195 tisíce tun převyšovaly mingské železárny jak výrobu sungských předchůdců (125 tisíc tun ročně), tak i&nbsp;180 tisíc tun za rok produkovaných o&nbsp;více než století později v&nbsp;18. století v&nbsp;Evropě. Výroba železa byla zdaněna 1/15 produkce. Kuang-tungské železné výrobky&nbsp;– zemědělské nářadí, hrnce, kotvy a kabely, plech, drát, hřebíky&nbsp;– byly vyváženy do celé jihovýchodní Asie.<ref name="jurjev 143"/> Nicméně i&nbsp;zde typicky čínská dostupnost vysoce kvalifikované, početné (a proto levné) pracovní síly oslabila tlak na technologický rozvoj.<ref name="jurjev 143"/>

V&nbsp;16.&nbsp;století v&nbsp;nejvyspělejších oblastech Číny vznikaly první soukromě-kapitalistické podniky a [[Manufaktura|manufaktury]].<ref name="jurjev 144"/> Soukromé manufaktury a dílny vznikaly okolo státních podniků, neboť využívaly přítomné kvalifikované lidské zdroje.<ref name="jurjev 145"/> Ale existence státních dílen&nbsp;– zejména zbrojních, textilních, hutí a loděnic&nbsp;– ve kterých stovky tisíc řemeslníků plnily pracovní povinnost nařízenou státem, představovala pro soukromé podnikání v&nbsp;raném a středním mingském období nepříjemnou překážku a nebezpečnou konkurenci.<ref name="jurjev 146"/> Postupně byla značná část průmyslu privatizována. Privatizace zahrnovala kromě železáren také těžbu uhlí a soli, výrobu oceli, hrnčířské dílny, všechno odvětví založená na státním vlastnictví už od dob [[dynastie Tchang]]. Výsledkem byl razantní růst produkce.

Typickou formou soukromé podnikatelské aktivity byly společné podniky několika podnikatelů. Důvodem sdružování byly nedostatek finančních prostředků jednotlivců; takové společnosti se často tvořily v&nbsp;odvětvích, kde podnikání jednotlivce bylo rizikové a obtížné, například v&nbsp;[[Těžba|hornictví]], [[Metalurgie|hutnictví]] a zpracování kovů, těžbě soli, rafinaci cukru a výrobě [[papír]]u.<ref name="jurjev 144"/> Vzhledem ke státnímu monopolu na těžbu a zpracování nerostů mohly soukromé společnosti v&nbsp;těchto oborech vznikat jen v&nbsp;odlehlých horských oblastech daleko od úředníků; až v&nbsp;polovině 16.&nbsp;století vláda dovolila těžbu nerostů a ihned začala vybírat patřičné daně. Nedaleko od [[Peking]]u, v&nbsp;okolí [[Men-tchou-kou]], tak například vznikly uhelné doly vlastněné sdružením vlastníků půdy, vedoucích šachet a vkladatelů kapitálu. Dělníci v&nbsp;takových podnicích pracovali za [[Mzda|mzdu]].<ref name="jurjev 144"/>

V&nbsp;průběhu 16.&nbsp;století byly zbylé státní dílny reorganizovány, pracovní povinnost byla zrušena a zaměstnanci pak najímáni státem za plat; i&nbsp;část surovin začal stát nakupovat na trhu (ovšem za úřady stanovené&nbsp;– nízké&nbsp;– ceny). Produkce státních dílen byla určena především pro potřeby dvora a státu, část jí byla uplatněna i&nbsp;na trhu.<ref name="jurjev 146"/>

== Hospodářství v&nbsp;regionech ==
V&nbsp;16.&nbsp;století se některé regiony Číny soustředily na určité druhy produkce.<ref name="jurjev 142"/> Tak [[Kuang-tung]] zásoboval zemi výrobky ze železa, [[Ťiang-si]] [[porcelán]]em a [[Keramika|keramikou]], [[šanghaj]]ský region se specializoval na [[Bavlna|bavlnářství]], [[Wu-chu]] na barviva, Číně blízký ostrov [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]] na cukr a [[kafr]].<ref name="jurjev 142"/> V&nbsp;říši se objevily oblasti specializované na zpracování [[Cukrová třtina|cukrové třtiny]], [[Indigo|indiga]], [[Olejniny|olejnin]].<ref name="jurjev 142"/>

=== Severní Čína ===
Sever země se skládal z&nbsp;provincií [[Šan-si]], [[Šen-si]] (tehdy včetně [[Kan-su]]), [[Č’-li|Pej č’-li]], [[Che-nan]], [[Šan-tung]] a severní části [[Č’-li|Nan č’-li]] (dnešní provincie [[Ťiang-su]] a [[An-chuej]]).

V&nbsp;severní Číně byl charakter zemědělství určen pěstováním pšenice a prosa, které dávaly jednu úrodu do roka (pouze v&nbsp;částech Šan-tungu a Che-nanu zemědělci používali cyklus proso-ozimá pšenice-fazole-úhor který dával tři úrody za dva roky). Zvířata byla nezbytná pro orbu, dopravu a jako zdroj hnojiva. Optimální velikost hospodářství byla 100–300, maximálně však 400–500 ''mu'' (6 až 17,5, resp. 23 až 29 ha). Statky proto měly větší velikost a existovaly zde větší sociální rozdíly než na jihu. Malí rolníci se s&nbsp;vyšší produktivitou větších celků vyrovnávali sdružováním a společným vlastnictvím zvířat.<ref name="heijdra 535">Heijdra, s. 535.</ref> V&nbsp;držení středních a velkých majitelů byla většina půdy, přičemž v&nbsp;nejvíce rozvinutých oblastech bylo velkých statků méně.<!-- i v S’-čchuanu --><ref name="heijdra 537">Heijdra, s. 537.</ref> Velkostatkáři používali nájemné pracovníky a správce, částečně placené penězi. Kromě velkých statků existovala tříšť políček drobných rolníků přivydělávajících si prací na statcích. Střední vrstvu tvořili bohatí nájemci schopní pronajímat svá zvířata.<ref name="heijdra 535"/> Zdokonalování zemědělských postupů a výroba pro trh byly vesměs výsledkem snažení drobných rolníků, kteří měli kvůli růstu mezd v&nbsp;pozdně mingském období lepší podmínky.<ref name="heijdra 535"/>

[[Soubor:天工開物 花機圖2.jpg|thumb|alt=Dvoustránková kresba velkého (cca 4 metry nadél i&nbsp;navýš) tkalcovského stavu obsluhovaného dvěma osobami|Tkalcovský stav. Ilustrace encyklopedie ''[[Tchien-kung kchaj-wu]]'', 1637]]
Severní provincie Šan-si, Šen-si a Kan-su dovážely rýži, neměly však zbytku říše co nabídnout. Výjimkou bylo hedvábnictví v&nbsp;[[Lu-an]]u v&nbsp;Šan-si založené na dovozu surového hedvábí ze S’-čchuanu a částečně Chu-kuangu. V&nbsp;éře Wan-li však už bylo v&nbsp;úpadku. V&nbsp;posledních desetiletích říše Ming se začal rozvíjet bavlnářský průmysl v&nbsp;Šan-tungu a Šan-si.<ref name="heijdra 503">Heijdra, s. 503.</ref> Tkaní bavlněných látek bylo na severu prací venkovských pěstitelů bavlny, v&nbsp;kontrastu s&nbsp;jihem, kde se pěstování a zpracování bavlny oddělily.<ref name="bray99 183 184"/> Jihovýchod Šen-si (Kuan-čung) zase vyvážel vlněné látky. I&nbsp;Che-nan vyvážel bavlnu, přičemž jeho obchod ovládali šansijští obchodníci.<ref name="heijdra 503"/> Ti založili své bohatství na ovládnutí obchodu se solí a stali se nevlivnějším kupeckým uskupením severní Číny, které v&nbsp;bohatství ustupovalo pouze chuejčouským velkoobchodníkům z&nbsp;jihu.<ref name="bray99 217 218">Bray. s. 217–218.</ref>

V&nbsp;Šan-tungu obchod probíhal podél [[Velký kanál|Velkého kanálu]], obchodníci v&nbsp;tamních městech měnili jižní zboží (např. [[pepř]]) za severní ([[Ženšen pravý|ženšen]] z&nbsp;[[Mandžusko|Mandžuska]]). Z&nbsp;místních produktů měla význam jen bavlna.<ref name="heijdra 506">Heijdra, s. 506.</ref> Také Ťiang-su vyrábělo bavlněné látky, časem však začalo trpět konkurencí tkalců Šan-tungu a Chu-kuangu ([[Sien-ning]] a [[Pa-ling]]), což nahradilo exportem do zahraničí. Význam měla i&nbsp;výroba barev, prosperující vzhledem k&nbsp;blízkosti center textilní výroby v&nbsp;Ťiang-nanu.<ref name="heijdra 506"/> V&nbsp;An-chueji [[Wu-chu]] dodávalo barvy do Ťiang-nanu, ostatní anchuejské prefektury vyvážely málo, pouze něco pšenice a fazolí.<ref name="heijdra 506"/>

=== Ťiang-nan ===
Jižní Čína byla bohatší a rozvinutější než sever, a [[Ťiang-nan]], zahrnující zhruba jih tehdejšího [[Č’-li|Nan Č’-li]] (dnes [[An-chuej]] a jih [[Ťiang-su]]) a [[Če-ťiang]],<ref name="heijdra 419"/> byl hospodářsky nejrozvinutějším regionem jihu.<ref name="heijdra 536"/> Existovala zde hustá síť početných měst; podíl řemeslníků v&nbsp;populaci byl vyšší než jinde.<ref name="heijdra 537"/> Používání peněz zde bylo nejrozsáhlejší,<ref name="heijdra 536">Heijdra, s. 536.</ref> výnosy rýže vysoké a velká část ji byla pěstována pro trh.<ref name="heijdra 537"/> Hedvábí z&nbsp;okolí [[Chu-čou]] svou kvalitou získalo převahu na trhu (a za Čchingů trh prakticky ovládlo).<ref name="bray99 217 18">Bray, s. 218.</ref> Region postupně přešel od rýže k&nbsp;pěstování technických plodin, bavlny a moruší, přičemž rýže se dovážela po [[Jang-c’-ťiang]] z&nbsp;vnitrozemí.<ref name="heijdra 420"/>

Nad přímými vlastníky polí začali převažovat nájemci, nad nimiž stanula početná elita držitelů hodností, kteří spíše než do zemědělství investovali své bohatství do kultury, politiky a vzdělání a spoléhali se na kontakty s&nbsp;úřady. Obchodníci z&nbsp;okrajové prefektury [[Chuej-čou (region)|Chuej-čou]] vytvořili nejvýznamnější velkoobchodní síť Číny působící po celé zemi.<ref name="heijdra 420">Heijdra, s. 420.</ref>

Ve většině Ťiang-nanu (ale i&nbsp;částech dalších jižních provincií a Šan-tungu) převažovala velmi malá hospodářství. Mnohá byla tak malá, že vlastníci museli spoléhat na další příjmy. Naopak statků větších než 5–10 ''mu'' (0,29–0,58 ha) bylo mnohem méně. V&nbsp;nejrozvinutějších oblastech jihu však dominovala střední hospodářství.<ref name="heijdra 537"/> Na dobré půdě mohl jeden pár obdělat 25–30 ''mu'' a podle encyklopedie ''[[Tchien-kung kchaj-wu]]'' byla optimální velikost hospodářství 10 ''mu'' pro rodinu s&nbsp;buvolem a polovic bez něho. Takových hospodářství byla naprostá většina. V&nbsp;raně mingském období je vedli samostatní rolníci, postupně však ztráceli půdu a nahrazovali je nájemci. I&nbsp;velkostatky byly menší než na severu, koncem 16. století jen málokterý přesáhl 2–2,5 tisíce ''mu'' (116–120 ha). Početní byli bohatí rolníci s&nbsp;několika desítkami ''mu'' půdy.<ref name="heijdra 538 539">Heijdra, s. 538–539.</ref> Většina půdy byla v&nbsp;pozdně mingské éře pronajatá, přičemž nájemci si obvykle pronajímali půdu od více vlastníků a často ještě vlastnili i&nbsp;svou půdu.<ref name="heijdra 540">Heijdra, s. 540.</ref>

=== Fu-ťien ===
[[Fu-ťien]] byl přelidněný, komercionalizovaný, s&nbsp;malými výrobci a silným zámořským obchodem.<ref name="heijdra 549">Heijdra, s. 549.</ref> Po roce 1500 zavedení nových odrůd [[vietnam]]ské rýže umožnilo sklízení dvojí úrody.<ref name="heijdra 550">Heijdra, s. 550.</ref> Přelidnění provincie bylo tak silné, že na přelomu 16. a 17. století nepomáhalo ani zvyšování produktivity zemědělství a zavádění nových plodin (například sladkých brambor).<ref name="heijdra 549"/> Lidé, kvůli neschopnosti se uživit, odcházeli z&nbsp;vnitrozemí provincie za obchodem, zejména v&nbsp;16. století. V&nbsp;důsledku vysokých cen potravin jim v&nbsp;17. století na jihu provincie dokonce ustoupilo pěstování bavlny a hedvábí.<ref name="heijdra 550"/>

Neobvykle velký podíl půdy v&nbsp;provincii připadal na vojenské rolníky (dostávali od vlády standardních 25–30 ''mu'', což ve Fu-ťienu bylo více než potřebovali k&nbsp;obživě) a buddhistické kláštery (až stovky ''mu'', v&nbsp;některých okresech podle soudobých autorů vlastnily většinu půdy). Ti i&nbsp;ony byli do roku 1564 osvobozeni od daní. V&nbsp;praxi fungovali jako nominální vlastníci, od nichž si půdu najímali nájemci, často obchodníci, jako investici. Tito investoři půdu dále pronajímali rolníkům.<ref name="heijdra 551">Heijdra, s. 551.</ref> Ve výsledku byl Fu-ťien ojedinělý vysokým podílem absentujících statkářů (tj. majitelů půdy pobírajících rentu a žijících ve městech) a podnikavostí nájemců.<ref name="heijdra 506 507"/>

Fuťienský obchod byl vesměs zámořský a s&nbsp;produkty jiných provincií.<ref name="heijdra 550"/> Výjimkou byly investice do stavby lodí, domů ve městech a vzdělání.<ref name="heijdra 551"/> Ve Fu-ťienu už před rokem 1500 v&nbsp;prefektuře [[Sing-chua]] získala na významu výroba cukru a dosáhla významu produkce keramiky. Vyvážen byl papír z&nbsp;[[Jen-pching]]u a [[Ťien-ning]]u, kde se nalézaly i&nbsp;doly na železo a stříbro. [[Čchang-čou]] se specializovalo na hedvábí a [[Ťin-čchiang]] (v&nbsp;prefektuře [[Čchüan-čou]]) na čaj. Po roce 1500, díky technologickým zdokonalením, Fu-ťien v&nbsp;produkci hedvábných látek konkuroval starým centrům v&nbsp;Su-čou a Lu-anu. V&nbsp;pozdně mingském období se zde uchytil i&nbsp;tabák a v&nbsp;[[Chuej-an]]u výroba bavlněných látek.<ref name="heijdra 506 507">Heijdra, s. 506–507.</ref>

=== Ťiang-si ===
[[Soubor:Green dragon jar.JPG|thumb|alt=Fotografie baculaté zelené vázy s&nbsp;kresbou zlatých draků|Porcelánová váza, éra [[Wan-li]] (1573–1620). [[Zakázané město|Palácové muzeum]], Peking.]]
Nížinný sever provincie [[Ťiang-si]] byl exportérem rýže už v&nbsp;předmingských dobách.<ref name="heijdra 544"/> Naopak jižní hornatá část provincie byla nerozvinutá a samozásobitelská. Sever vyvážel rýži do Ťiang-nanu a i&nbsp;přes zúrodňování bažinných oblastí trpěl přelidněním. Lidé proto odcházeli na jih provincie (a ve větším měřítku do Chu-kuangu). Daně byly v&nbsp;nově osidlovaných okrscích díky setrvačnosti systému ustavenému v&nbsp;raně mingském období nízké, nicméně postupně úřady přistěhovalce zapsaly do daňových registrů.<ref name="heijdra 545">Heijdra, s. 545.</ref>

Ťiang-si dováželo textil: hedvábí z&nbsp;Če-ťiangu a bavlněné látky z&nbsp;Ťiang-nanu a později Chu-kuangu. Jižní část provincie vyvážela rýži, [[Kan-čou]] navíc i&nbsp;[[indigo]], [[Ťing-te-čen]] a později i&nbsp;[[Fu-liang]] a [[Žao-čou]] keramiku.<ref name="heijdra 506"/> Ťing-te-čen byl slavný svým porcelánem už před mingskou érou. Jeho výroba byla zprvu státní, v&nbsp;druhé půli mingské éry už většinou soukromá.<ref name="heijdra 545"/> Ke konci 16. století je odhadována na 36 milionů kusů v&nbsp;ceně 1,8 milionu ''liangů'' stříbra.<ref name="heijdra 546"/> Mingský porcelán byl vysoce ceněn ve východní a jihovýchodní Asii i&nbsp;v&nbsp;Evropě.<ref name="jurjev 142"/> Okolí porcelánek však bylo kromě dodávek paliva nekomercionalizované. Z&nbsp;horských oblastí jihu Ťiang-si se vyvážel bambus, léčivé byliny a čaj.<ref name="heijdra 546">Heijdra, s. 546.</ref>

=== Chu-kuang ===
Počátkem mingské éry byl [[Chu-kuang]] relativně nezalidněný a proto do něj směřovali přistěhovalci z&nbsp;Ťiang-si i&nbsp;Ťiang-nanu. Setrvačnost daňového systému nastaveného na málo obyvatel byla pro přibývající obyvatelstvo výhodná.<ref name="heijdra 546"/> S&nbsp;růstem obyvatelstva rostla i&nbsp;rozloha polí a po roce 1400 započala v&nbsp;severní části provincie (v&nbsp;[[Chu-pej]]i) vlna budování rozsáhlých protipovodňových kanálů organizovaná úřady.<ref name="heijdra 547">Heijdra, s. 547.</ref> Naopak na jihu (v&nbsp;[[Chu-nan]]u) byly protipovodňové stavby spíše lokální a stavěné místní [[džentry]]. Nacházely se vesměs kolem jezera [[Tung-tching-chu|Tung-tching]].<ref name="heijdra 547"/> Původně poměrně řídce osídlená provincie se tak k&nbsp;polovině 15. století změnila v&nbsp;kvetoucího exportéra rýže.<ref name="heijdra 546"/> Vyvážená rýže byly přebytky shromážděné statkáři ve formě rent od nájemců. Později provincie exportovala i&nbsp;bavlněné látky.<ref name="heijdra 507"/>

Od počátku 16. století v&nbsp;Chu-kuangu rostly rozdíly mezi bohatými a chudými. Původní daňoví poplatníci chudli (a pěstovali si averzi k&nbsp;přistěhovalcům neplatícím daně) a současně prostřednictvím kontroly odvodňovacích děl bohatí vlastníci vyvíjeli tlak na nájemce, kteří měli proto horší postavení než jinde. V&nbsp;okrajových oblastech provincie, kde byla kontrola úřadů slabá a doprava špatná, si velcí vlastníci budovali rozsáhlá panství osazená přistěhovalci a kontrolovaná soukromými ozbrojenými oddíly. Zvláště na jihu a západě, kde se Číňané střetávali s&nbsp;národnostními menšinami, tak vznikla specifická „pohraniční“ společnost.<ref name="heijdra 548">Heijdra, s. 548.</ref> Po [[Reforma jediného prutu|reformě jediného prutu]] a [[Čang Ťü-čeng]]ově revizi katastru se stabilizoval hospodářský a sociální status obyvatel, dosud otevřený změnám. Moc velkých vlastníků pak ještě zesílila<ref name="heijdra 548"/> a imigrace utichala.<ref name="heijdra 547"/>

=== Kuang-tung a jihozápadní provincie ===
[[Kuang-tung]], [[Kuang-si]] a [[S’-čchuan]] byly do nadregionálního obchodu zapojeny jen málo.<ref name="heijdra 507">Heijdra, s. 507.</ref> V&nbsp;Kuang-tungu se v&nbsp;důsledku pohraničního charakteru provincie vyvinul specifický typ pozemkové držby s&nbsp;bohatými nájemci, kteří dále pronajímali půdu. Pro provincii byly charakteristické opevněné vesnice osídlené soudržnými rody, jejichž hlavy je zastupovaly před úřady,<ref name="heijdra 552">Heijdra, s. 552.</ref> rodiny proto neměly přímý kontakt se státem.<ref name="heijdra 421"/> Výnosy rýže zde byly vysoké&nbsp;– 7–8 ''tanů'' z&nbsp;''mu'' ročně. Jiné plodiny byly však výnosnější: cukrová třtina nesla 14–15 ''liangů'' stříbra z&nbsp;''mu''.<ref name="heijdra 551"/>

Textilky budované v&nbsp;provincii od 15. století dovážely hedvábí a bavlnu z&nbsp;Ťiang-su a An-chueje. Od éry Ťia-ťing se do Kuang-tungu dovážela rýže z&nbsp;Kuej-čou a Chu-kuangu.<ref name="heijdra 551"/> V&nbsp;16. století se v&nbsp;Kuang-tungu začal pěstovat tabák. Rostla také produkce čaje. Důležité svým exportem byly železárny ve [[Fo-šan]]u.<ref name="heijdra 552"/> Delta [[Perlová řeka|Perlové řeky]] s&nbsp;centrem v&nbsp;[[Kanton (Čína)|Kantonu]] se od počátku 16. století hospodářsky pozvedla a od poloviny století se zapojila do zahraničního obchodu, přičemž velikost Kantonu vzrostla z&nbsp;75 tisíc obyvatel rané mingské doby na 300 tisíc roku 1562.<ref name="heijdra 551"/>

== Obchod a doprava ==
=== Raně mingská regulace obchodu a spotřeby ===
Počátkem vlády Mingů, v&nbsp;zemi zdevastované válkami za vyhnání Mongolů, císař Chung-wu obchod přísně reguloval. V&nbsp;pevném přesvědčení o&nbsp;správnosti tradičního konfuciánského názoru, že zemědělství je základem ekonomiky a hlavním zdrojem tvorby hodnot, podporoval toto odvětví před jinými, i&nbsp;před obchodem. Císař se snažil všemožně oslabit vliv majetných kupců, mimo jiné zavedením vysokých daní pro [[Su-čou]] a okolí (na jihovýchodě [[Ťiang-su]])&nbsp;– tehdy obchodní a ekonomické centrum Číny.<ref name="ebrey cambridge 192">Ebrey (1999), s. 192.</ref>

Cestovat po říši mohli pouze registrovaní obchodníci,<ref name="jurjev 131"/> aby stát zabránil [[nepovolené podnikání|nepovolenému podnikání]], museli putující obchodníci hlásit svá jména a náklad místním agentům, kontrolovaným úřady každý měsíc.<ref name="brook 89">Brook, s. 89.</ref>

Podle Chung-wuových zákonů měly úřady držet obchodníky pod dozorem. k&nbsp;cestování a obchodování museli mít licence.<ref name="jurjev 131"/> Pro většinu zboží úřady stanovily pevné ceny, jejichž nedodržení bylo trestáno.<ref name="li10 37">Li (2010), s. 37.</ref> Trestána byla i&nbsp;špatná kvalita zboží, jeho konfiskací a bičováním obchodníka.<ref name="li10 38">Li (2010), s. 38.</ref> Raní Mingové kontrolovali i&nbsp;konzum. Spotřeba bohatých a privilegovaných byla omezována, v&nbsp;obavě, že jinak bude mít soutěžení destruktivní účinky na soudržnost společnosti, a podkopá sociální a ekonomické základy státu. Od privilegovaných byla vyžadována omezení, ospravedlnění bylo hledáno v&nbsp;konfuciánské morálce. Materiální zájmy a sobectví bylo odmítáno.<ref name="li10 38"/> Byly stanoveny limity spotřeby pro každou sociální vrstvu, bezprecedentní v&nbsp;historii Číny.<ref name="li10 41">Li (2010), s. 41.</ref>

Ideologickým ospravedlněním protiobchodní politiky byla opozice konfuciánského pojmu ''žen'' ({{Cizojazyčně|zh|仁}}, humanita, lidskost), jednoho ze základních pojmů učení, s&nbsp;nízkou morálkou, chamtivostí a hrabivostí, ztotožňovaných s&nbsp;obchodem.<ref name="li10 24">Li (2010), s. 24.</ref> Trh a zisk byly považovány za morálně špatné a politicky závadné.<ref name="li10 26">Li (2010), s. 26.</ref> Také rozkvět mezinárodního obchodu za dynastie Jüan byl dáván do souvislosti s&nbsp;jejím krátkým trváním.<ref name="li10 26"/> V&nbsp;antikomerčním naladění se první mingští vládci snažili distancovat ode všech korupčních (rozuměj obchodních) jednání.<ref name="li10 25">Li (2010), s. 25.</ref> Proto neměl obchod mít místo ani v&nbsp;zahraničních vztazích, které měly šířit morálku a lidskost.<ref name="li10 24"/> Konfuciáni tvrdili, že politická moc je výsledkem morálních kvalit vlády více než ekonomické a vojenské síly. Navíc byl obchod založený na rovnosti stran konfuciány vnímán jako degradující je na úroveň barbarů, i&nbsp;proto preferovali [[tribut]].<ref name="li10 25"/>

=== Doprava ===
[[Soubor:Říše Ming.png|thumb|left|upright=1.5|alt=Mapa mingské Číny, vyznačena hlavní města říše a provincií a klíčové dopravní cesty|Hlavní města provincií a nejdůležitější trasy státní dopravní služby [[říše Ming]] kolem roku 1580]]
Spravování země vyžadovalo neustálé přesuny lidí i&nbsp;nákladů, úředníci se pohybovali mezi metropolí a regiony, poddaní vykonávali pracovní povinnosti i&nbsp;stovky kilometrů daleko od svých domovů, bylo nutno zajistit zásobování obou metropolí. K&nbsp;řešení těchto úkolů vláda zřídila tři úřady – kurýrní službu (''i-čchuan''), poštovní službu (''ťi-ti'') a dopravní službu (''ti-jün'').<ref name="brook="55">Brook, str. 55.</ref> a pečovala o&nbsp;stav komunikací.

Chung-wu věřil, že pouze vládní kurýři a malí podomní obchodníci by měli mít právo cestovat na větší vzdálenost od svého bydliště.<ref name="brook 65 67">Brook, s. 65 a 67.</ref> Ale nehledě na všechny císařovy pokusy prosadit tyto názory, samo vytvoření efektivní komunikační sítě pro vojenské a vládní činitele umožňovalo a podněcovalo vzestup obchodování.<ref>Brook, s. 31, 70–72 a 77–78.</ref> Ve středním mingském období už kupci cestovali na velké vzdálenosti a dokonce podpláceli kurýrní úředníky, aby mohli využívat jejich trasy; v&nbsp;období pozdní Ming cestování rovněž ulehčovalo rozšíření cestovních příruček popisujících obchodní trasy.<ref>Brook, s. 31 a 159–160 a 203–205.</ref>

K&nbsp;rozkvětu obchodu přispělo i&nbsp;obnovení [[Velký kanál|Velkého kanálu]] a vzestup pobřežní lodní dopravy.<ref name="jurjev 146"/> Rozvoji vnitřního trhu přispěla i&nbsp;rozsáhlá výstavba mostů a cest probíhající od poslední třetiny 15.&nbsp;století v&nbsp;jižní Číně a oblasti Velkého kanálu, od přelomu 15. a 16.&nbsp;století se přidala i&nbsp;severní Čína.<ref>Brook, s. 316.</ref> Zatímco v&nbsp;raném mingském období mosty stavěl rovnoměrně stát i&nbsp;soukromníci, ve středně mingské éře byla naprostá většina nových mostů financována sdruženími obchodníků.<ref>Brook, s. 113.</ref> Místními úředníky byly s&nbsp;oblibou budovány levné mosty [[ponton]]ové, následně během zkvalitňování dopravní sítě nahrazované kamennými.

Severní a jižní Čína se lišily i&nbsp;charakterem dopravy. Na sever od [[Jang-c’-ťiang]] se vesměs putovalo po souši, na jihu po vodě.<ref name="brook 73">Brook, s. 73.</ref> Vodní doprava po řekách a kanálech byla totiž zdaleka nejrychlejší a nejlevnější. Lodě uvezly i&nbsp;mnohonásobně větší náklad. Po souši lehká koleska dopravila na dobrých cestách na vzdálenost 60&nbsp;km zhruba 120&nbsp;kg nákladu, a povoz tažený mezkem uvezl až 3 tuny na vzdálenost cca 175&nbsp;km, naproti tomu běžný obilní člun na Velkém kanálu měl kapacitu 30 tun a velké říční lodě až 180 tun.<ref name="brook 74">Brook, s. 74.</ref> Povoz byl proto chápán pouze jako náhražka za chybějící říční dopravu.<ref name="brook 75">Brook, s. 75.</ref>

=== Úrovně trhů ===
Většina obyvatel přišla do styku pouze s&nbsp;místními trhy, kde si vyměňovali zboží a služby. Jelikož znali ceny vynaložené práce a očekávali férovost, nebylo na nich mnoho možností ke zbohatnutí.<ref name="heijdra 497">Heijdra, s. 497.</ref>

Druhou formou trhů byly městské trhy rozvinuté zejména v&nbsp;regionech, kde majitelé půdy žili ve městech (v&nbsp;Ťiang-nanu mezi nimi převažovali úředníci, ve Fu-ťienu obchodníci). Na nich nájemci a majitelé půdy obchodovali s&nbsp;přebytky a rentami. Zboží se pohybovalo na větší vzdálenosti, z&nbsp;venkova do měst, vesměs však bez účasti obchodníků. Objem takto prodávaného zboží byl značný, celkem 30–40 milionů ''tanů'' zrna.<ref name="heijdra 498">Heijdra, s. 498.</ref>

Třetí formou trhu byl celostátní, nadregionální trh, který se vyvíjel od sungské doby. Na tomto trhu se obchodovalo i&nbsp;na velké vzdálenosti, jak s&nbsp;přebytky, tak s&nbsp;produkty pěstovanými a/nebo vyráběnými na prodej. Tento nadregionální a po polovině 16. století i&nbsp;mezinárodní obchod organizovali a prováděli obchodníci těžící z&nbsp;meziregionálních rozdílů cen.<ref name="heijdra 498"/> Jednotný celostátní trh se začal vytvářet během 15. století, když zesílily vazby mezi provinciemi a regiony mingské Číny.<ref name="jurjev 146"/> V&nbsp;případě čaje a soli obchod podléhal státní regulaci.<ref name="heijdra 499">Heijdra, s. 499.</ref> Na objemu dálkového obchodu měly největší podíl&nbsp;– zhruba 42 %&nbsp;– potraviny (cca 11 % jejich celkové produkce), především zhruba 10 milionů ''tanů'' zrna (do obchodu není započteno obilí vybrané státem jako daň a přesouvané po říši).<ref name="heijdra 501">Heijdra, s. 501.</ref> Za potravinami následovaly bavlněné látky&nbsp;– 24 % (53 % jejich celkové produkce), 15 % hodnoty dálkového obchodu tvořila sůl, 8 % čaj, 4 % hedvábné látky (92 % jejich výroby),<ref name="heijdra 507"/> a po 3 % surová bavlna a hedvábí.<ref name="heijdra 508">Heijdra, s. 508.</ref> K&nbsp;důležitým artiklům patřily i&nbsp;kovy a kovové výrobky, cukr.<ref name="jurjev 146"/>

=== Trasy a zboží dálkového obchodu ===
[[Soubor:National market in the late Ming.svg|thumb|upright=1.9|alt=Mapa Číny, vyznačeny oblasti pěstování a schéma obchodu s&nbsp;rýží a potravinami, bavlnou a bavlněnými látkami a hedvábí. Vyznačena významná hospodářská centra.|Celostátní trh v&nbsp;období pozdní Ming, produkční oblasti:
{{legenda|green|rýže,}}
{{legenda|blue|bavlna,}}
{{legenda|red|hedvábí,}}
a směry obchodu:
{{legenda čáry|green dashed 2px|rýže,}} {{legenda čáry|blue dotted 2px|bavlna,}} {{legenda čáry|blue solid 2px|bavlněné látky,}} {{legenda čáry|red dashed 2px|hedvábí.}}]]
Nejvýznamnější obchodní osou byla řeka Jang-c’-ťiang, podél ní i&nbsp;řemeslníci nakupovali potraviny za peníze. Nejintenzivněji se obchodovalo v&nbsp;Ťiang-nanu, kde bylo i&nbsp;nejvíc daňových úřadů vybírajících obchodní daně a poplatky.<ref name="heijdra 499"/> Velký kanál byl druhou obchodní osou. Přeprava rýže vybrané na daních sice nebyla obchodní záležitost, ale na sever byla dopravována i&nbsp;další rýže a látky výměnou za solné licence a po roce 1420 do Pekingu putovalo i&nbsp;luxusní zboží. Zpátky lodě vozily bavlnu a jiné produkty. Významná města podél kanálu byla [[Te-čou]], [[Lin-čching]], [[Kao-jou]] a [[Jang-čou]].<ref name="heijdra 499"/> Sýpky shromažďující daňovou rýži pro Peking stály v&nbsp;Te-čou, Lin-čchingu, [[Chuaj-an]]u a [[Sü-čou]].<ref name="heijdra 500">Heijdra, s. 500.</ref> Pro dálkový obchod bylo důležité i&nbsp;moře, vyváženo bylo hedvábí, keramika, bavlněné látky, lakové zboží a cukr. Zahraniční obchod mimo tributní vztahy byl po většinu mingské éry ilegální, proto je odhad jeho velikosti obtížný.<ref name="heijdra 500"/> Poslední výraznou zónou obchodní aktivity byl pás podél severních hranic, kde se soustřeďovala poptávka početných vojenských posádek.<ref name="heijdra 500"/>

Nejvýznamnějším produktem dálkového obchodu byla rýže.<ref name="heijdra 500"/> Od konce 15. století byla jihovýchodní Čína nesoběstačná, zejména hornatý a zalidněný Fu-ťien, a dovážela rýži z&nbsp;Ťiang-nanu, Kuang-tungu a Kuang-si. Od začátku 16. století ztrácel soběstačnost i&nbsp;Ťiang-nan, přes vysokou produktivitu a kvalitu místní rýže. Poptávka byla v&nbsp;něm vysoká jak kvůli velké hustotě osídlení<ref name="heijdra 500"/> a mnoha velkým městům, tak i&nbsp;snadné dopravě a vysokým daním (místní rýže byla totiž požadována státem kvůli její vysoké kvalitě).<ref name="heijdra 501"/> Do Ťiang-nanu obchodníci vozili rýži po Jang-c’-ťiang z&nbsp;Chu-kuangu, Ťiang-si a An-chueje.<ref name="heijdra 500"/> Po polovině 15. století byly solné licence vládou prodávány za stříbro, místo aby byly vyměňovány za dodávky rýže k&nbsp;hranicím. Rýži poté nakupovala vláda a/nebo vojáci v&nbsp;místech dislokace severních posádek. Místní produkce v&nbsp;pohraničí však nebyla nijak vysoká a postupně klesala, potraviny proto dováželi obchodníci z&nbsp;jihu.<ref name="heijdra 501"/>

Na druhém místě v&nbsp;pořadí důležitosti v&nbsp;dálkovém obchodu stála bavlna.<ref name="heijdra 501"/> Pěstována byla v&nbsp;Ťiang-nanu, kde v&nbsp;16. století v&nbsp;některých okresech dokonce vytěsnila rýži,<ref name="nefedov 687"/> Chu-nanu a Šan-tungu, později i&nbsp;Ťiang-si a Chu-kuangu. Z&nbsp;části byly z&nbsp;ní látky vyráběny lokálně, vesměs ji však přepravci dopravovali ke zpracování do Ťiang-nanu a postupně i&nbsp;do Fu-ťienu. Nejpřednějším centrem výroby bavlněných látek byla ťiangnanská prefektura [[Sung-ťiang]].<ref name="heijdra 501"/> Bavlněné látky v&nbsp;prvních staletích mingské éry směřovaly především na sever, uplatnily se i&nbsp;při pohraniční výměně látek za koně. Koncem mingské doby vznikal textilní průmysl i&nbsp;na severovýchodně, v&nbsp;Pej č’-li a Šan-tungu. Ťiang-nan poté začal ztrácet severní a západní trhy. Produkce bavlny, včetně lokální výroby, byla cca 20 milionů štůčků v&nbsp;hodnotě 3,3 milionů liangů.<ref name="heijdra 502">Heijdra, s. 502.</ref>

Třetí nejvýznamnější tržní komoditou bylo hedvábí. Produkováno bylo na venkově, zpracováváno ve městech. Hedvábí z&nbsp;[[Chu-čou]] v&nbsp;severním Če-ťiangu bylo zpracovávané v&nbsp;[[Chang-čou]], Chu-čou a [[Su-čou]]. Hedvábí z&nbsp;prefektury Pao-ning (dnes [[Lang-čung]]) v&nbsp;S’-čchuanu dováželi obchodníci do dílen v&nbsp;[[Lu-an]]u v&nbsp;Šan-si, kde zůstala výroba látek i&nbsp;poté, co produkce hedvábí z&nbsp;okolního venkova vymizela. V&nbsp;pozdním mingském období tkaly hedvábné látky pro zahraniční trh podniky ve Fu-ťienu a Kuang-tungu,<ref name="heijdra 502"/> dovážející chučouské hedvábí.<ref name="heijdra 506"/> Celková výroba byla zhruba 300 tisíc štůčků, které měly cenu 300 tisíc liangů.<ref name="heijdra 502"/>

Další produkty měly menší význam a objem. Cukr byl dopravován z&nbsp;[[Čang-čou]] a [[Čchüan-čou]] ve Fu-ťienu do Ťiang-nanu, Če-ťiangu a dále. Papír z&nbsp;[[Jen-šan]]u v&nbsp;Ťiang-si do Che-nanu a An-chueje. Železo z&nbsp;Kuang-tungu do Ťiang-si, ze S’-čchuanu do [[Wu-si]] v&nbsp;Ťiang-su a z&nbsp;Fu-ťienu do [[Su-čou]]. [[Fo-šan]] v&nbsp;Kuang-tungu byl nejvýznamnější centrum výroby železných nástrojů a výrobků.<ref name="heijdra 502"/> Měď se z dolů v Chu-kuangu, Kuej-čou a Jün-nanu dopravovala do [[Wu-chu]] na dolním toku Jang-c’-ťiang, centru obchodu s kovy.<ref name="glahn 162"/> Počínalo se obchodovat s&nbsp;hnojivy.<ref name="heijdra 502"/>

=== Zahraniční obchod ===
==== Postoje raně mingské vlády, organizace a teritoria obchodu ====
[[Soubor:Tiangong Kaiwu Ship.jpg|thumb|left|alt=Kresba džunky s&nbsp;nástavbou na dvou třetinách paluby, vybavené dvěma stěžni a desíti vesly|Čínská džunka, ilustrace encyklopedie ''[[Tchien-kung kchaj-wu]]'' [[Sung Jing-sing]]a, 1637]]
Chung-wu považoval cizí země za chudé a podřadné a nezajímavé, proto odmítl jejich dobývání a rozhodl o&nbsp;omezení se na obranu. Zahraniční produkci nepovažoval za potřebnou. Naopak zahraničí se o&nbsp;obchod z&nbsp;Čínou vysoce zajímalo.<ref name="li10 48">Li (2010), s. 48.</ref> Vysoká poptávka po čínském zboží otevírala velké podnikatelské možnosti, ale uspokojení zahraniční poptávky volným obchodem „jako rovný s&nbsp;rovným“ bylo neslučitelné s&nbsp;hodnotami rané mingské vlády. Řešením byl zákaz soukromého obchodu a jeho nahrazení státem organizovanou tributární výměnou. Za tímto účelem Chung-wu zřídil tři druhy úřadů: ''ma-š’'' ({{Cizojazyčně|zh|馬市}}, Úřady pro obchod s&nbsp;koňmi) na severu, ''čcha-ma-š’'' ({{Cizojazyčně|zh|茶馬市}}, Úřady pro výměnu koní za čaj) na západě a ''š’-po'' ({{Cizojazyčně|zh|市舶}}, Námořní obchodní úřady) podél pobřeží.<ref name="li10 48"/> od kterých museli obchodníci komplikovaně získat povolení a souhlas úřadů s&nbsp;objemem i&nbsp;[[komodita]]mi obchodu.<ref name="li10 50">Li (2010), s. 50.</ref>

[[Soubor:Trade Offices of the Ming dynasty.svg|thumb|upright=1.9|alt=Mapa Číny, červeně vyznačeno šest měst na severozápadě při hranici s&nbsp;Tibetem, zeleně dvě na severu (Ta-tchung a Süan-tu), modře tři přístavy na jihovýchodě (Ning-po, Čchüan-čou, Kanton).|Mingské úřady dozírající nad zahraničním obchodem:
{{legenda|red|Úřady pro výměnu koní za čaj (úřady v&nbsp;Kan-čou, Min-čou a Chuang-lang existovaly jen krátce),}}
{{legenda|green|Úřady pro obchod s&nbsp;koňmi (kromě uvedených postupně vznikly i další v&nbsp;[[Liao-tung]]u),}}
{{legenda|blue|Námořní obchodní úřady,}}
a nejdůležitější dovážené zboží.]]

Proti pašeráctví byla přijímána preventivní opatření, např. na západní hranici mohli lidé mít maximálně měsíční zásobu čaje, v&nbsp;severozápadní provincii Šan-si byla konzumace čaje postavena mimo zákon. Za porušení zákazů bylo popraveno mnoho lidí bez ohledu na postavení (pouze manželu princezny An-čching, dcery císaře Chung-wu, přistiženému při pašování, bylo shovívavě dovoleno spáchat sebevraždu).<ref name="li10 50"/>

Přísné regulaci podléhaly i&nbsp;soukromé námořní styky se zahraničím, cíl státní politiky v&nbsp;této oblasti byl jasně vyjádřen jejím názvem: ''chaj ťin'', [[zakázané moře]]. Státní obchod s&nbsp;Japonskem soustředil pouze do přístavu [[Ning-po]], s&nbsp;Filipínami do [[Fu-čou]] a s&nbsp;Indonésií do [[Kanton (Čína)|Kantonu]].<ref name="ebrey cambridge 211"/> Konkrétně Japoncům bylo dovoleno připlout do Ning-po pouze jednou za deset let v&nbsp;množství maximálně tří set lidí na dvou lodích. Tato rozhodnutí přivedla mnoho čínských obchodníků k&nbsp;účasti na široce rozšířeném ilegálním obchodu z&nbsp;cizinou.<ref name="ebrey cambridge 211"/>

Omezení obchodu a zákaz soukromého zahraničního obchodu byly součástí zahraničně-politické strategie podporované konzervativními pozemkovými vlastníky, tvořícími dominantní politickou sílu raného mingského státu.<ref name="li10 52">Li (2010), s. 52.</ref> Věřili, že schopnost Číny kontrolovat zahraniční mocnosti nezávisí ani tak na vojenské nebo ekonomické síle, ale především na morální nadřazenosti. Při svobodné a rovné obchodní výměně neměla morální nadřazenost místo, proto volný obchod odmítali a snažili se ho nahradit výměnou tributu za dary. Svobodná ekonomická aktivita byla vnímána jako zdroj hospodářské nerovnováhy a sociální polarizace&nbsp;– a tedy hrozící rozvratem samozásobitelské rovnostářské společnosti. Konkrétní poměr k&nbsp;zámořskému obchodu v&nbsp;tom kterém desetiletí závisel na momentální linii zahraniční politiky a sociálně-politické situaci.<ref name="li10 53">Li (2010), s. 53.</ref>

Přes státní regulace, a mnohdy navzdory jim, byla mingská Čína do mezinárodního obchodu živě zapojena. Čínské produkty se široce vyvážely do zahraničí na trhy [[jihovýchodní Asie]], [[Japonsko|Japonska]], Evropy, [[Džungarie|Džungarska]], [[Kašgar]]u. Nejznámějším příkladem mingských zahraničně-obchodních podniků je sedm státních expedic [[Čeng Che]]a do [[Indonésie]], [[Indie]] a [[Východní Afrika|východní Afriky]]. Nicméně, jako v&nbsp;ostatních oblastech hospodářství, i&nbsp;v&nbsp;obchodu převážil vliv soukromníků.<ref name="jurjev 146"/> Na mezinárodním trhu byly čínské produkty vysoce žádané a dalo se dosahovat velkých zisků. Kupříkladu 500 gramů surového hedvábí stálo v&nbsp;Číně 5–6 liangů, ale v&nbsp;Japonsku desetkrát více. U&nbsp;koní z&nbsp;Mongolska byl rozdíl cen trojnásobný, u&nbsp;z&nbsp;Japonska dováženého dřeva ''[[Sapan|Sapanu obecného]]'', používaného k&nbsp;výrobě rudého barviva, byla cena v&nbsp;Číně padesátkrát vyšší.<ref name="li10 34">Li (2010), s. 34.</ref> Z&nbsp;Číny se vyváželo především [[hedvábí]] a [[porcelán]], [[Bavlna|bavlněné]] tkaniny, kovové výrobky, keramika, [[lak]]ové výrobky, čaj, cukr. Dovážely se suroviny&nbsp;– z&nbsp;jihu perly, drahokamy a polodrahokamy, [[slonovina]], vzácná dřeva, léky. Ze severu koně, kožešiny, [[Ženšen pravý|ženšen]]. Zvláště vzrostl námořní obchod realizovaný především čínskými obchodníky.<ref name="jurjev 146"/>

==== Zahraniční obchod v&nbsp;16. století, příchod Evropanů ====
{{Citát - rámeček| '''První kontakty Evropanů s&nbsp;Čínou'''<br />Do Číny dorazila první [[Portugalsko|portugalská]] loď roku 1513, roku 1516 připlul Rafael Perestrello na portugalské lodi s&nbsp;[[Malajci|malajskou]] posádkou do [[Kanton (Čína)|Kantonu]] a zahájil tak obchodní výměnu mezi Čínou a Evropou.<ref name="brook 146 147">Brook, s. 146–147.</ref><ref name="pfoundes 89"/><ref name="novell 8"/> Následující rok vyplula z&nbsp;Portugalska do Číny eskadra [[Fernão Pires de Andrade|Fernãa Pirese de Andrade]], jejímž cílem bylo oficiální navázání obchodních styků. Portugalci se pokusili vypravit vyslance s&nbsp;dopisem krále [[Manuel I. Portugalský|Manuela I.]] pro čínského císaře, vyslanec se po dvou letech dostal do metropole, ale byl odmítnut a poslán zpět do Kantonu. Zde byl místními úřady obviněn ze zodpovědnosti za násilnické chování Portugalců v&nbsp;přístavu a zatčen, roku 1524 ve vězení zemřel.<ref name="brook 146 147"/> Po smrti císaře [[Čeng-te]] roku 1521 konzervativci ve vládě odmítali navázání obchodních a diplomatických styků s&nbsp;Portugalskem, odvolávajíce se na portugalské obsazení [[Malakka (město)|Malakky]], dosud čínského vazala, o&nbsp;deset let dříve.<ref name="wills 339"/> Simão de Andrade, bratr Fernãa, nakupoval unesené čínské děti, což vyvolalo rozšíření pověstí, že Portugalci unášejí čínské děti, aby je mohli sníst, zatímco ve skutečnosti je v&nbsp;indickém [[Díu]] prodal do otroctví.<ref name="wills 337 338">Wills (1998), s. 337–338.</ref> Roku 1521 mingská flotila porazila Portugalce u&nbsp;Tchun Men. Ale bez ohledu na počáteční třenice, od roku 1549 každoročně přijímali portugalské obchodníky na ostrově Šang-čchuan.<ref name="brook 146 147"/> Roku 1557 dosáhli Portugalci, prostřednictvím podplacených místních úředníků, oficiálního souhlasu s&nbsp;přeměnou přístavu [[Macao]] ve svou obchodní kolonii.<ref name="brook 146 147"/> Portugalský mnich Gaspar da Cruz (kolem 1520–1570) navštívil roku 1556 Kanton a sepsal první knihu o&nbsp;Číně a dynastii Ming publikovanou v&nbsp;Evropě (vyšla patnáct dní po jeho smrti); zahrnovala informace o&nbsp;čínské geografii, vládě, úřednictvu, námořnictví, architektuře, zemědělství, obchodu, odívání, náboženských a společenských zvycích, hudbě a hudebních nástrojích, [[Čínské znaky|písmu]], vzdělání a právu.<ref name="dictionary of ming biography">The Ming Biographical History Project of the Association for Asian Studies (1976), s. 410–411.</ref>
|směr = vlevo|}}
Koncem 15. století se mingská vláda přiklonila k&nbsp;izolacionistické politice.<ref name="fairbank 138">Fairbank a Goldman, s. 138.</ref> Počátkem 16.&nbsp;století se v&nbsp;Indickém oceánu a záhy i&nbsp;v&nbsp;mořích jihovýchodní Asie objevili [[Portugalská koloniální říše|portugalští mořeplavci]].<ref name="brook 144 145">Brook, s. 144–145.</ref> Jejich drancování a loupeže ve zmíněném regionu paralyzovaly námořní obchod a způsobily hospodářskou krizi ze které se jihovýchodní Asie zotavila až ve 30.&nbsp;letech 16.&nbsp;století.<ref name="brook 144 145"/>

Od poloviny 20.&nbsp;let 16.&nbsp;století byl zahraniční námořní obchod vládou opět potlačován (nikoliv však pobřežní vnitřní obchod, který zůstal plně legální).<ref name="brook 146">Brook, s. 146.</ref> Byly přijaty zákony o&nbsp;stavbě lodí, omezující rozměr plavidel, ale oslabení mingského loďstva vedlo zároveň k&nbsp;aktivizaci pirátů v&nbsp;čínských pobřežních vodách.<ref name = "fairbank 139">Fairbank a Goldman, s. 139.</ref> Piráti zvaní ''[[wo-kchou]]'' (doslova „japonští bandité“){{#tag:ref|Mingské úřady obecně spojovaly nepořádky a kriminalitu s&nbsp;cizinci; piráty s&nbsp;Japonci, lupiče a bandity na severu zase s&nbsp;Mongoly.<ref name="robinson 547 548"/>|group=pozn.}} přepadali jak obchodní lodě, tak pobřežní města a vesnice.<ref name="fairbank 139"/> Navzdory svému jménu tvořili převážnou většinu ''wo-kchou'' Číňané, doplňovali je Japonci a evropští dobrodruzi. Leckdy se těšili podpoře místní [[džentry]], přitahované značnými zisky nelegálních obchodních aktivit.<ref name="robinson 547 548"/>

Politika zákazu soukromého zahraničního námořního obchodu trvala až do jejího oficiálního zrušení roku 1567.<ref name="fairbank 138"/> Poté se zákaz týkal pouze Japonska. Výhodnou pozici prostředníka mezi Čínou a Japonskem zaujali zprvu Portugalci, kteří nakupovali čínské hedvábí a v&nbsp;Japonsku ho prodávali za mnohem vyšší ceny, přičemž zisk použili na opětovný nákup hedvábí.<ref name="spence 19 20">Spence, s. 19–20.</ref> Po roce 1573 se etablovali [[Španělé]] v&nbsp;[[Manila|Manile]] a svou finanční silou, opírající se o&nbsp;stříbro z&nbsp;amerických dolů, zatlačili Portugalce do pozadí.<ref name="spence 20">Spence, s. 20.</ref><ref name="brook 229">Brook, s. 229.</ref>

Z&nbsp;Číny se do světa vyvážel zejména porcelán a hedvábí. Samotná nizozemská [[Nizozemská Východoindická společnost|Východoindická společnost]] v&nbsp;letech 1602–1608 dopravila na evropské trhy kolem 6&nbsp;miliónů kusů porcelánových výrobků.<ref name="brook 231">Brook, s. 231.</ref> Téměř nekonečný byl seznam zboží dováženého filipínskými Španěly z&nbsp;Číny, jak dokládají například zápisky [[Antonio de Morga|Antonio de Morgy]] (1559–1636), španělského úředníka z&nbsp;Manily.<ref>Brook, s. 230–231.</ref> Uvádějíce množství hedvábí prodaného evropským kupcům, americká historička [[Patricia Ebrey]] zdůrazňuje význam a rozsah obchodu:<ref name="ebrey cambridge 211">Ebrey (1999), s. 211.</ref>
{{Citát|Byly případy, kdy galeona plující do španělských kolonií v&nbsp;Novém světě vezla přes 50&nbsp;tisíc párů hedvábných punčoch. Výměnou do Číny šlo přes Manilu stříbro z&nbsp;mexických a peruánských dolů. Čínští kupci se velmi ochotně účastnili takových obchodních operací, mnozí dokonce přesídlili na Filipíny či Borneo, aby plně využili obchodní příležitosti.}}

=== Účetnictví ===
K&nbsp;zaznamenávání ekonomických aktivit byl v&nbsp;Číně už od tchangských dob používán rozvinutý systém [[Jednoduché účetnictví|jednoduchého účetnictví]], nazývaný ''š’-ču ťie-suan'' ([[čtyřčlenná bilanční metoda]]), zavedený v&nbsp;říši Sung jako standardní účetní postup státních úřadů.<ref name="lin 107"/> S&nbsp;rozvojem podnikání, obchodu a bankovnictví v&nbsp;mingské Číně obchodníci a podnikatelé pociťovali nedostatečnost dosavadních účtovacích metod. Od poloviny 15. století někteří z nich používali směsici [[Podvojné účetnictví|podvojného]] a jednoduchého účetnictví označovanou jako ''san-ťiao čang'' ([[třídílné účetnictví]]).<ref>Lin, s. 109.</ref> V&nbsp;tomto systému účetní podvojně zapisovali pohledávky a převody, kdežto hotovostní platby zaznamenávali pouze jedním zápisem. V pozdně mingském období (éry [[Wan-li]] až [[Čchung-čen]], zhruba 1570–1640) se mezi bankéři objevil, a později rozšířil i&nbsp;do komerční a výrobní sféry, zdokonalený systém ''lung-men čang'', doslova „[[účetnictví dračí brány]]“.<ref>Lin, s. 111.</ref> Používal důsledné třídění účetních operací na příjmy, výdaje, pohledávky a závazky a podvojné zápisy pro všechny transakce. Ovšem jednoduché účetnictví bylo stále široce užíváno, zejména v&nbsp;drobném podnikání.<ref name="solas 20"/>
{{Viz též|Dějiny účetnictví v Číně}}

== Daně a finance ==
=== Státní finanční správa ===
==== Ministerstva daní, vojenství a práce ====
Nejvyšším finančním úřadem bylo [[Ministerstvo daní (Čína)|ministerstvo daní]]. Ministerstvo nesestavovalo rozpočet, toliko kontrolovalo rychlost a úplnost dodávek potravin, materiálu a zboží vybraného od obyvatelstva na určená místa.<ref name="huang98 117">Huang (1998), s. 117.</ref> Daňové příjmy byly přímo přiděleny a dodávány úřadům a organizacím je spotřebovávajícím, takže neexistovala centrální skladiště ani rozpočty, zato množství účtů a potvrzení.<ref name="huang98 107">Huang (1998), s. 107.</ref> Jakýkoli nerutinní výdaj musel mít schválení císaře, přičemž bylo určeno i&nbsp;z&nbsp;jakého příjmu bude hrazen.<ref name="huang98 120">Huang (1998), s. 120.</ref>

Daně vybíralo též [[Ministerstvo vojenství (Čína)|ministerstvo vojenství]], neboť v&nbsp;éře Chung-wu byla v&nbsp;některých regionech čtyř provincií snížena pozemková daň na polovinu výměnou za povinnost vybraných domácností chovat koně pro armádu. Tato povinnost byla později zrušena a nahrazena běžným daňovým odvodem, ale tento příjem zůstal ministerstvu vojenství.<ref name="huang98 118">Huang (1998), s. 118.</ref> Ministerstvu vojenství rovněž podléhali [[Wej-suo|vojenští rolníci]], což byli bývalí vojáci demobilizovaní po skončení válek, v&nbsp;nichž vznikla říše Ming, a jejich potomci. Byla pro ně vydělena desetina zemědělské půdy státu.<ref name="nefedov 676"/> Výnos jejich hospodaření byl určen pro výživu armády.

[[Ministerstvo prací (Čína)|Ministerstvo prací]] zajišťovalo rekvizice materiálu a plnění pracovní povinnosti.<ref name="huang98 118"/> Kvalifikovanými pracemi byly povinny domácnosti řemeslníků a nekvalifikovanými rolníci. S&nbsp;tím, jak byla pracovní povinnost nahrazována peněžními platbami, získávalo ministerstvo významné příjmy ve stříbře. Takto vybrané stříbro putovalo do Pokladny ''čcheng-jin''.<ref name="huang98 119">Huang (1998), s. 119.</ref>{{#tag:ref|Nankingská ministerstva daní a prací měla vlastní pokladny, do nichž šly platby z&nbsp;Nan č’-li.|group=pozn.}}

==== Regionální celky, místní samospráva ====
Správní systém byl čtyřstupňový&nbsp;– [[Historie provincií v Číně|provincie]], [[Čínské prefektury|prefektura]], [[Kraje v Číně|kraj]], [[Historie okresů v Číně|okres]]; nebo třístupňový&nbsp;– když byla (kterákoliv) jednotka vynechána. V&nbsp;zásadě okresy daně vybíraly, prefektury vyměřovaly a rozvrhovaly a provincie přeposílaly výše.<ref name="huang98 119"/> Kraje fungovaly jako mezistupeň mezi prefektem a okresy ve velkých prefekturách nebo v&nbsp;obtížně přístupných oblastech prefektur, nebo jako malé prefektury v&nbsp;provinciích.<ref name="huang98 120"/>

Kromě několika zvláštních příjmů (sůl, cla vnitřní i&nbsp;vnější, odvody dřeva, apod.) všechny procházely okresním úřadem. Prefekt dozíral na okresy, řídil státní sýpky, poštovní službu, stanice výběru obchodní daně a, pokud se nacházely na území prefektury, i&nbsp;doly, pastviny a státní plantáže; mohl přizpůsobit rozdělení daní mezi okresy pomocí změn různých příplatků a přepočtů.<ref name="huang98 121">Huang (1998), s. 121.</ref> V&nbsp;pozdějších obdobích mohli regionální úředníci relativně volně revidovat a přizpůsobovat strukturu a rozložení daní, pokud neovlivnili jiný úřad. Riskovali přitom neúspěch a kritiku cenzorů nebo nespolupráci džentry, v&nbsp;případě úspěchu se změny stávaly trvalými.<ref name="huang98 121"/>

[[Soubor:Yellow Register Archives of the Ming Dynasty, Nanjing (flickr 1559896574).jpg|thumb|alt=Budova v&nbsp;čínském stylu v&nbsp;parku, za branou s&nbsp;kulatým vstupem|Archív [[Žluté registry|Žlutých registrů]] na ostrově na jezeře [[Süan-wu-chu|Süan-wu]] v&nbsp;[[Nanking]]u]]
Pro daňové účely okresní úřady sestavovaly soupisy obyvatelstva&nbsp;– takzvané [[Žluté registry]], půda byla evidována v&nbsp;[[Registry map rybí šupiny|Registrech mapy rybí šupiny]].<ref name="jurjev 130"/> Soupisy byly aktualizovány okresními úřady (nejnižší úroveň státní správy) a tři další kopie uloženy ve vyšších instancích až po ministerstvo daní.<ref name="jurjev 130"/>

Obyvatelstvo bylo v&nbsp;rozděleno na [[Li-ťia|skupiny 110 domácností]] zvané ''li'', ty na deset skupin ''ťia'' po deseti domácnostech. Zbylých deset (nejbohatších) rodin se po roce střídalo ve vedení stodesítky.<ref name="brook 44" /> Každý rok byla jedna ''ťia'' povinna službami a dodávkami a pod vedením vůdce ''li'' je zajišťovala. Po deseti letech proběhlo sčítání lidu zaznamenané ve Žlutých registrech, přerozdělení domácností do ''li'' a začal nový cyklus.<ref name="huang98 134 135">Huang (1998), s. 134–135.</ref>

=== Povinné práce a odvody ===
V prvním století existence říše Ming desítky ''ťia'' sloužící ve svůj rok zajišťovaly všechny potřeby státu, dodávaly na své náklady materiál a zboží, které potřebovaly úřady&nbsp;– vybavení a opravy kanceláří, dodávky topiva, výzbroje a výstroje pro vojáky, zkrátka zajišťovaly naprosto vše, co stát potřeboval, kromě obilí a některých dalších produktů vybraných jako pozemková daň. Členové pověřené desítky vykonávali také pomocné práce&nbsp;– dozírali ve věznicích, eskortovali vězně, zajišťovali provoz poštovních stanic i&nbsp;jejich veškeré vybavení, obsluhu státních skladů a skladů, plavebních komor, dodávali veškerý personál státní správy kromě cca 8 tisíc vyšších úředníků.<ref name="huang98 134 135"/> Úřady neměly stanovený rozpočet a veškeré výdaje a potřeby čerpaly z&nbsp;podřízených ''li''.<ref name="huang98 136">Huang (1998), s. 136.</ref> Služby pro palác, dodávky materiálu a zboží i&nbsp;práce řemeslníků byly rozepsány na okresy a ''li'', a zajišťovány jednotlivě, bez nějaké konsolidace účtů.<ref name="huang98 115">Huang (1998), s. 115.</ref>

Rolníci za každých 100 ''mu'' půdy posílali jednoho člověka pracovat jeden měsíc na státních stavbách. Řemeslníci každé tři roky tři měsíce pracovali ve státních dílnách, vojenské rodiny odváděly brance a potraviny.<ref name="nefedov 675"/> Povinnosti uvalené na domácnosti rostly s&nbsp;jejich velikostí: s&nbsp;počtem práceschopných mužů a s&nbsp;velikostí majetku. Avšak velké konstrukční práce a stavby se zajišťovaly mimořádnými odvody a rekvizicemi nad rámec popsaného systému.<ref name="huang98 134 135"/> Mimo systém ''li-ťia'' byly navíc bohaté domácnosti pověřeny funkcí tzv. daňových kapitánů (''liang-čang'') zodpovědných za shromáždění pozemkové daně a její dodávku do státních skladů.<ref name="huang98 134 135"/>

Povinné služby, řádné i&nbsp;mimořádné, byly značně zatěžující. Všichni studenti státních škol, absolventi zkoušek a úředníci, i&nbsp;jejich příbuzní, byli od služeb osvobozeni. Jejich rodiny se tím těšily značné výhodě. Původně nevelký počet osob osvobozených od služeb během doby značně narostl, když se počet studentů státních škol zvýšil z&nbsp;35&nbsp;820 v&nbsp;éře [[Čeng-te]] (1506–1522) na 500&nbsp;000 koncem mingské doby. I&nbsp;počet bývalých úředníků, těšících se z&nbsp;výsad, vzrostl desetinásobně.<ref name="li10 59">Li (2010), s. 59.</ref>

Od roku 1443 byla lokálně používána reforma, do roku 1488 zavedená v&nbsp;celé říši.<ref name="huang98 136"/> Podle ní v&nbsp;desetiletém cyklu sloužila desítka dvakrát&nbsp;– jednou jako dodavatel materiálu a zboží a podruhé jako poskytovatel služeb a práce.<ref name="huang98 137">Huang (1998), s. 137.</ref> Během 16.&nbsp;století byly dodávky práce a materiálu postupně a jednotlivě nahrazovány platbami ve stříbře, obvykle zaváděnými ve formě přirážky k&nbsp;pozemkové dani. Část plateb však zůstala vázaná na počet práceschopných mužů domácnosti. Přes všechny reformy, do konce říše konverze na stříbro neproběhla úplně a pracovní povinnost se zčásti zachovala.<ref name="huang98 137"/> Na jihu bylo na příplatky k&nbsp;pozemkové dani transformováno maximálně kolem 70 %, na severu kolem 50 % pracovní povinnosti. Celkem bylo na příplatcích k&nbsp;pozemkové dani (která měla hodnotu cca 21 milionů ''liangů'' stříbra) vybíráno cca 5 milionů ''liangů'' stříbra.<ref name="huang98 138">Huang (1998), s. 138.</ref>

V&nbsp;zájmu přiměřeného rozvržení daní na poplatníky byly v&nbsp;okresech používány různé přepočty a zpřesnění, někde byla pracovní povinnost počítána ze 40 % podle počtu dospělých mužů a ze 60 % podle rozlohy polí, někde uvažovali „fiskální muže“ na které přepočítávali polnosti, jinde naopak muže přepočítávali na „fiskální ''mu''“.<ref name="huang98 157 158">Huang (1998), s. 157–158.</ref>

=== Pozemková daň ===
==== Pozemková daň ve 14. a 15. století ====
[[Soubor:Fish-Scale Inventory of the Ming Dynasty in Wuxi Museum 2013-04.JPG|thumb|left|alt=Otevřená kniha s&nbsp;náčrtky tvaru pozemků (polí) a komentáři v&nbsp;čínštině.|Ukázka Registrů map rybí šupiny éry [[Wan-li]] (1573–1620), uloženo v&nbsp;muzeu ve [[Wu-si]]]]
Pozemková daň byla od počátku dynastie chápána jako jídlo, jídlo pro státní zaměstnance, úředníky a vojáky, dělníky na veřejných pracích. Přebytky vláda uskladňovala jako rezervu pro případ přírodních neštěstí.<ref name="huang98 133">Huang (1998), s. 133.</ref>

V&nbsp;principu byla pozemková daň pevná částka určená podle plochy pole.<ref name="huang98 127"/> V&nbsp;katastrech byla půda rozlišována na zavlažovanou, suchou, hory a kopce a čtvrtou kategorií byly mokřiny.<ref name="chao 75"/> Rozdíly v&nbsp;úrodnosti se zpravidla řešily přepočtem plochy v&nbsp;''mu'' na fiskální ''mu''. Na fiskální ''mu'' se přepočítávaly i&nbsp;moruše, rybníky, na [[Chaj-nan]]u palmy…, v&nbsp;každé prefektuře a okrese dle místních podmínek s&nbsp;vlastními koeficienty.<ref name="huang98 127">Huang (1998), s. 127.</ref>

Evidence daňových poplatníků a jejich majetku ve Žlutých registrech byla prakticky mimo kontrolu úřadů&nbsp;– 3–5&nbsp;úředníků v&nbsp;okrese s&nbsp;houfem nižších úředníků nemělo šanci zjistit poměry u&nbsp;10&nbsp;až 50&nbsp;tisíc domácností, které jim byly podřízeny. Mapy a evidenci proto zpracovávali vesničtí starší, převody půdy byly registrovány jednou za deset let při aktualizaci Žlutých registrů. To otvíralo cesty pro daňové úniky.<ref name="huang98 129">Huang (1998), s. 129.</ref>

Úřady přijaly jako základ pro výpočet daně rýži, resp. pšenici; další produkty, jako hedvábí, plátno, kovové a papírové peníze byly přepočítávány na rýži.<ref name="jurjev 140"/> Zpočátku byla vybírána v&nbsp;8.&nbsp;měsíci (pšenice) a 2.&nbsp;měsíci (rýže) roku, v&nbsp;oblastech s&nbsp;dvojí úrodou dvakrát ročně.<ref name="huang98 127"/> Daň byla při ustavení říše Ming radikálně snížena&nbsp;– na státní půdě platili rolníci 0,53&nbsp;''tou'' z&nbsp;''mu'', na soukromé 0,33&nbsp;''tou'' z&nbsp;''mu'', pouze v&nbsp;Ťiang-nanu byla pozemková daň na úrovni pachtovného, tj. přes 1,3&nbsp;''tou'' z&nbsp;''mu''.<ref name="nefedov 675"/>

Od roku 1436&nbsp;byla část daní v&nbsp;zrnu jižních provincií přeměněna na stříbro (takzvané „zlaté květinové stříbro“),<ref name="huang98 116">Huang (1998), s. 116.</ref><ref name="brook 104 111">Brook, s. 104 a 111.</ref> které (aniž by vstupovalo do účtů ministerstva daní) bylo v&nbsp;částce 1&nbsp;milion ''liangů'' k&nbsp;dispozici císaři k&nbsp;výplatě důstojníků pekingské posádky. Přebytek užíval císař volně.<ref name="huang98 116"/>

==== Reformy pozemkové daně v&nbsp;16. století ====
{{Citát - rámeček| Daňové reformy měly i&nbsp;nezamýšlené sociální důsledky. V&nbsp;okrese Ťia-ting převod daně v&nbsp;zrnu na stříbro přinesl výrazné snížení daní, následoval růst ceny půdy a řada soudních sporů o&nbsp;ni.<ref name="huang98 167">Huang (1998), s. 167.</ref>  
|}}
Od roku 1522 byla (zpočátku v&nbsp;jednom okresu) používána metoda přepočtu daní, v&nbsp;níž byla daň rozdělena i&nbsp;na nově zúrodněnou půdu, přičemž přepočet rozlohy polí na fiskální ''mu'' zohledňoval úrodnost a další faktory, což zjednodušilo výpočet daně poplatníkům. Metoda se rozšířila na severu i&nbsp;jihu. Vláda ji střídavě podporovala i&nbsp;zakazovala (protože výpočty a přepočty dělali nižší úředníci, podle vlády notoricky náchylní ke korupci).<ref name="heijdra 446">Heijdra, s. 446.</ref>

Úpravy a vyrovnání daní vedly zpravidla k&nbsp;růstu cen pozemků a tržních aktivit.<ref name="heijdra 446"/> Nové lokální katastry někdy vedly i&nbsp;pořízení registrů pozemků podle domácností, které nahradily neaktuální Žluté registry.<ref name="heijdra 447">Heijdra, s. 447.</ref>

Podíl peněžních poplatků stále rostl a od konce 16.&nbsp;století se téměř všechny původně naturální dávky a daně platily ve stříbře.<ref name="brook 111">Brook, s. 111.</ref> Přepočty daní a poplatků ze zrna na stříbro byly individuální pro každý druh platby v&nbsp;každé správní jednotce, kolísaly od 0,25 do 1,9 ''liangu'' stříbra za ''tan'' zrna.<ref name="huang98 132">Huang (1998), s. 132.</ref> Formálně bylo účetnictví vedeno i&nbsp;nadále v&nbsp;''tanech'' zrna.<ref name="huang98 133"/> Vzhledem k&nbsp;tomu, že drobní rolníci stříbro neměli (pro běžné platby vystačili s&nbsp;měďáky), výběrčí je při přepočtu okrádali.<ref name="jurjev 140"/> Pro daňové poplatníky bylo zatěžující množství příplatků k&nbsp;dani. V&nbsp;16. století daň a různé příplatky vybíralo nezávisle na sobě 10–20 agentur okresního úřadu, každá s&nbsp;vlastními termíny.<ref name="huang98 127"/>

Po absorbování části povinných prací byla ve čtyřech nejvíce zatížených prefekturách Nan č’-li pozemková daň 14–20 % úrody, ve zbytku říše 5–10 %. V&nbsp;70.–90. letech 16. století to bylo v&nbsp;přepočtu cca 21 milionů liangů stříbra.<ref name="huang98 134">Huang (1998), s. 134.</ref>

Roku 1581 prosadil velký sekretář [[Čang Ťü-čeng]] zpracování nového [[katastr]]u. V&nbsp;letech 1481–1482 byla vyměřena pole, vyznačeny jejich hranice, vypočtena velikost, zaznamenáni vlastníci i&nbsp;nájemci.<ref name="heijdra 447"/> Kvůli brzké Čangově smrti nedošlo k&nbsp;závěrečné sumarizaci údajů za celou zemi, nicméně na lokální úrovni práce splnila svůj účel.<ref name="heijdra 448">Heijdra, s. 448.</ref> Jeho katastr se stal základem zachovaných pozdějších mingských a čchingských katastrů.<ref name="heijdra 447"/>

=== Obchodní daně a drobné příjmy ===
Obchodní daň byla stanovena na 1/30 tržby, později snížená na 1,5 %. Na hlavních vodních cestách, včetně [[Velký kanál|Velkého kanálu]] fungovaly celnice. Značný význam měly i&nbsp;nepřímé daně, spojené se státním monopolem na sůl a další základní produkty.<ref name="jurjev 140"/>

{{Citát - rámeček| Běžné platby obyčejných lidí probíhaly v&nbsp;měďácích, k&nbsp;větším platbám se v&nbsp;mingské Číně používalo kusové stříbro, vážilo se na ''liangy'' (36,9&nbsp;gramů).<ref name="brook 27 178"> Brook, s. 27, 178.</ref> Jeden ''liang'' stříbra odpovídal tisíci měďáků (měďáky je konvenční název, fakticky byly mince bronzové).   
|}}
U&nbsp;obchodních daní byly sazby, jak je uvedeno výše, stanoveny procentem z&nbsp;hodnoty zboží, celkové částky však byly shora rozepsány na regiony a výběrčí úřady v&nbsp;absolutních číslech. Co místní úředník vybral nad určenou kvótu, bylo určeno pro chod úřadu, případně jeho soukromé potřeby. Občasní poctivci, kteří v&nbsp;duchu konfuciánské morálky po shromáždění určené kvóty nechali obchodníky na pokoji, vzbuzovali obdivný souhlas.<ref name="brook 131" />

Prodej soli byl státem přísně regulován. Domácnosti výrobců soli ji odevzdávaly do státních skladů. Kvóty byly určené podle počtu práceschopných mužů, v&nbsp;éře Chung-wu to bylo 3200 ''ťinů'' (1900 kg) ročně pro jednoho muže. Za každých odevzdaných 400 ''ťinů'' (240 kg) dostávali k&nbsp;výživě 1 ''tan'' (107 litrů) rýže. Sůl stát vydával obchodníkům distribuujícím ji po zemi. Obchodníci museli mít licenci, kterou obdrželi výměnou za dodávky obilí na severní hranice (tzv. systém ''kchaj-čung'').<ref name="huang98 139">Huang (1998), s. 139.</ref>

Po zavedení papírových peněz ([[Státovka|státovek]]) byly výrobci soli vypláceni v&nbsp;nich místo v&nbsp;zrnu, ale s&nbsp;inflačním znehodnocením státovek byly výplaty zrušeny a odvody soli se fakticky změnily v&nbsp;daň z&nbsp;hlavy. Počet registrovaných výrobců soli se poté zmenšil, zatímco produkce držela krok s&nbsp;růstem obyvatel, protože velká množství soli procházela černým trhem.<ref name="huang98 139"/> V&nbsp;15. století stát, ve snaze o&nbsp;potlačení černého trhu, licencovaným obchodníkům povolil vykupovat sůl vyrobenou nad rámec odvodů. Od obchodníků přitom vybíral [[spotřební daň]]. Výrobci pak sůl radši prodávali, než by ji odváděli jako daň, a černý trh bujel dál.<ref name="huang98 140">Huang (1998), s. 140.</ref> Počátkem 16.&nbsp;století už v&nbsp;některých regionech sůl z&nbsp;černého trhu vytlačila „oficiální“ dodávky<ref name="huang98 140"/> a v&nbsp;polovině 16.&nbsp;století podle odhadů ministerstva daní a cenzorů tři čtvrtiny soli z&nbsp;oblasti Liang-Chuaj procházely přes černý trh.<ref name="huang98 141">Huang (1998), s. 141.</ref>

Obchodníci se solí se od konce 15.&nbsp;století specializovali. První dodávali obilí na hranice a potvrzení o&nbsp;dodávkách prodávali velkoobchodníkům ze solných regionů. Ti jednali se solnými úřady a výrobci soli a získanou sůl prodávali distributorům, kteří ji rozváželi po zemi.<ref name="huang98 141"/> Hlavní střediskem obchodů se solí bylo [[Jang-čou]], zdejší velkoobchodníci pocházeli vesměs z&nbsp;[[Chuej-čou (region)|Chuej-čou]].<ref name="brook 150">Brook, s. 150.</ref> Operace vyžadovaly značný kapitál (zejména od velkobchodníků), protože doba od dodání obilí k&nbsp;rozprodeji soli nebyla menší než tři roky, ale mohla dosáhnout i&nbsp;deseti let.<ref name="huang98 141"/> Systém totiž pracoval poměrně těžkopádně, dodávky byly pravidelně o&nbsp;dva–tři roky opožděné.<ref name="huang98 142">Huang (1998), s. 142.</ref>

Roku 1492 vláda zavedla prodej obchodních licencí na sůl za stříbro.<ref name="brook 130">Brook, s. 130.</ref> (Analogická reforma byla zavedena i&nbsp;na trhu s&nbsp;čajem.)<ref name="brook 131">Brook, s. 131.</ref> Od roku 1535 sýpky na severu vydávaly potvrzení, která umožňovala obchodníkům vstup do (jinak uzavřených) regionů výroby soli, odběr stanoveného množství soli a nákup „přebytkové“ soli od výrobců.<ref name="huang98 141"/>

Koncem 16.&nbsp;století (1578) procházelo oficiálním obchodem 508 tisíc tun soli, přičemž plánovaný roční příjem státu byl 2&nbsp;miliony liangů stříbra,<ref name="huang98 143">Huang (1998), s. 143.</ref> z&nbsp;toho čtvrtina byla hodnota dodávek zboží na severní hranici, ostatek byl příjem ve stříbře určený na vojenské výdaje.<ref name="huang98 144">Huang (1998), s. 144.</ref>

Drobné příjmy státu se skládaly ze šestadvaceti relativně nevelkých položek, například 344&nbsp;tisíc ''liangů'' stříbra příjmů z&nbsp;vnitřních celnic, 150&nbsp;tisíc ''liangů'' stříbra z&nbsp;místních obchodních poplatků, příjmů z&nbsp;dolů (150&nbsp;tisíc), výnosů z&nbsp;prodeje hodností (510&nbsp;tisíc roku 1565),<ref name="huang98 144"/> prodeje licencí pro buddhistické a taoistické mnichy (200&nbsp;tisíc), náhrady trestů (300&nbsp;tisíc).<ref name="huang98 145">Huang (1998), s. 145.</ref> Celkem stát v&nbsp;16.&nbsp;století v&nbsp;drobných příjmech shromažďoval zhruba 3 miliony ''liangů'' stříbra ročně, z&nbsp;toho 850–360&nbsp;tisíc bylo příjmem ministerstva daní.<ref name="huang98 148">Huang (1998), s. 148.</ref>

=== Vládní výdaje ===
Zatímco v&nbsp;prvních desetiletích existence říše Ming valná většina obilí vybraného na daních šla na výživu vojáků, postupně se situace měnila a v&nbsp;16.&nbsp;století byla radikálně odlišná. V&nbsp;severní Číně si velkou část daní nárokovali členové císařského rodu, který se rozmnožil do té míry, že roku 1502 v&nbsp;provinciích Šan-si a Che-nan k&nbsp;uspokojení nároku tamních potomků zakladatele dynastie nestačily veškeré daňové příjmy.<ref name="huang98 150">Huang (1998), s. 150.</ref> V&nbsp;poslední čtvrtině 16.&nbsp;století kvůli nedostatku prostředků nebyli mnozí členové císařského rodu vypláceni po celá desetiletí, což je v&nbsp;některých případech přimělo k&nbsp;hromadným veřejným protestům.<ref name="huang98 153">Huang (1998), s. 153.</ref> V&nbsp;jižních provinciích sice nežilo tolik princů, ale tamní daně, zřídka kdy vybrané v&nbsp;plné výši (v&nbsp;16.&nbsp;století se shromáždění 80 % předepsaných daní považovalo za zaznamenáníhodný úspěch okresního přednosty), po přednostním vypořádání odvodů do metropole zase nestačily na vybavení místních vojenských oddílů. Navíc císaři relativně často vyhlašovali odpuštění daní, při přírodních neštěstích, nástupu vládce, narození dědice, odepsání nedobytných nedoplatků.<ref name="huang98 150"/>

S&nbsp;ubíhajícími desetiletími a staletím ohromně vzrostla početnost císařské domácnosti. Původně nevelký počet několika set eunuchů vyrostl na deset až třicet tisíc mezi polovinou 15.&nbsp;a polovinou 16.&nbsp;století, koncem dynastie dosáhl snad až sedmdesáti tisíc. S&nbsp;počtem osazenstva rostly i&nbsp;výdaje císařského paláce, byť byly opakovaně po nástupu nového císaře omezovány. Celkem palác pohltil cca 20–25 % daňových příjmů.<ref name="huang98 116"/>

Při nedostatku příjmů byly přednostně uspokojovány potřeby vyšších úřadů a platby mimo obvod okresu či prefektury, naopak platby místním vojenským posádkám a níže postaveným členům císařského rodu byly první při krácení výdajů. Proto po polovině 15.&nbsp;století zůstalo z&nbsp;vojenských jednotek ve vnitrozemí mnohdy méně než 15 % papírového stavu, a i&nbsp;pekingské ministerstvo vojenství přiznalo, že 8 z&nbsp;10 vojáků dávno dezertovalo. Na severní hranici si tamní oddíly držely bojeschopnost, a v&nbsp;případě potřeby byly posíleny, ale proti pirátům na jihovýchodě muselo být vojsko organizováno úplně od nuly.<ref name="huang98 151">Huang (1998), s. 151.</ref>

Dalším problémem byly nízké platy úředníků. V&nbsp;počátcích říše Ming byly stanoveny na relativně nízké úrovni, zhruba pětinové proti stavu za předešlých dynastií.<ref name="li10 30 31">Li (2010), s. 30–31.</ref> U&nbsp;níže postavených úředníků odpovídaly příjmu rolníka, u&nbsp;vysokých postů jeho desetinásobku.<ref name="nefedov 674">Nefedov, s. 674.</ref> Ve 14. a 15.&nbsp;století v&nbsp;případě nedostatku prostředků vláda původní platy stanovené v&nbsp;zrnu vyplácela v&nbsp;papírových penězích v&nbsp;oficiálním (nerealistickém) kurzu,<ref name="huang98 151"/> nebo je nutila přijímat obrazy, kaligrafii, pepř… místo potřebné rýže, látek, hotovosti a drahých kovů,<ref name="li10 30 31"/> takže reálná hodnota platů klesla na pětinu, nebo i&nbsp;dvacetinu, původních částek. V&nbsp;16.&nbsp;století byly platy převedeny na stříbro, ale stále zůstaly neadekvátně nízké&nbsp;– prefekt dostával 62,05&nbsp;''liangu'' ročně, okresní přednosta 27,49&nbsp;''liangu'' ročně, přičemž nádeník si za stejnou dobu vydělal 12 ''liangů''. A&nbsp;tak jen málokterý úředník skutečně žil ze své výplaty.<ref name="huang98 152">Huang (1998), s. 152.</ref>

== Hospodářské cykly, finance a státní politika ==
=== Zotavení a rozvoj éry Chung-wu ===
V&nbsp;očích [[Chung-wu]]a, zakladatele říše Ming, byla politická stabilita konečným cílem vlády, kterému byla podřízena všechna politika a povaha institucí, včetně sociální a ekonomické struktury.<ref name="li10 24"/> Prosazování [[Konfucianismus|konfucianismu]] vedlo k&nbsp;převaze morálních hledisek v&nbsp;politice nad ekonomickými.<ref name="li10 24"/> Pod konfuciánským heslem „humanity“ Chung-wuova vláda hluboce změnila společnost. Radikální [[Chung-wuovy reformy]], zejména přerozdělení půdy, vedly k&nbsp;likvidaci velkých pozemkových vlastníků.<ref name="li10 26 27">Li (2010), s. 26–27.</ref> Zákonem byl zaveden i&nbsp;sociální systém&nbsp;– úřady nesly zodpovědnost za výživu vdov, sirotků, bezdětných starců, nemocných a chudáků neschopných se uživit.<ref name="nefedov 674"/> Administrativa byla minimální (zemi spravovalo 8000 úředníků), daně z&nbsp;pozemků byly nízké, vesměs pouze 3 % úrody, a odváděné naturálně, pracovní povinnosti zůstávaly uměřené.<ref name="huang98 107"/> Ekonomika rostla a rostl i&nbsp;počet obyvatel.

{{Citát - rámeček| Údaje o rozloze obdělávané půdy v&nbsp;mingské Číně se u různých historiků diametrálně liší. Podle často přebíraných{{#tag:ref|Mingské údaje přebírá např. Sergej Nefedov v&nbsp;''Факторный анализ исторического процесса. История Востока''. Píše k&nbsp;roku 1381 o 3,6 milionech ''čchingů'', o desetiletí později 8,5 milionu,<ref name="nefedov 677"/> 6,2 nebo 4,2 milionu v&nbsp;éře [[Chung-č’]] (1488–1506), 4,7 milionu v&nbsp;éře [[Ťia-ťing]] (1522–1567)<ref name="nefedov 684">Nefedov, s. 684.</ref> a 7 milionů v&nbsp;70. letech 16. století.<ref name="nefedov 688"/> Podobně Li Kangying v&nbsp;''The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568'' píše o poklesu z&nbsp;8,8 milionů ''čchingů'' za Chung-wua na 4,3 milionů roku 1502.<ref name="li10 59"/>|group=pozn.}} mingských statistik, konkrétně dat z&nbsp;''Ta Ming chuej-tien'' z&nbsp;roku 1578, byla plocha zemědělské půdy 8,51 milionu ''[[Čínské míry#Plocha|čchingů]]'' roku 1393, 6,23 milionu roku 1502 a 7,01 milionu k&nbsp;roku 1578.<ref name="huang74 60"/> Podle jiných mingských dat bylo roku 1502 4,2 milionu a v&nbsp;éře Ťia-ťing 4,7 milionu ''čchingů'' orné půdy.<ref name="nefedov 684"/>

[[Ray Huang]] v&nbsp;''Taxation and governmental finance in sixteenth-century Ming China'' s&nbsp;odvoláním na japonské historiky tato čísla odmítá s&nbsp;tím, že údaj 8,5 milionů zahrnuje i pustou půdu a další data ''Ta Ming chuej-tien'' jsou výsledkem mylných úprav mingských editorů. Počítá s&nbsp;pomalým vzestupem obdělávané plochy; za rozumné odhady pokládá
* 3,67 milionu ''čchingů'' (21,3 milionu ha) k&nbsp;roku 1381, 
* 3,87 milionu (22,5 milionu ha) roku 1391, 
* 4,23 milionu (24,5 milionu ha) roku 1502 a 
* 5,11 milionu (29,6 milionu ha) roku 1578.<ref name="huang74 60"/>
|}}
Podle oficiálních dat vzrostla obdělávaná plocha v&nbsp;letech 1368–1381 dvojnásobně na 3,6 milionů ''[[Čínské míry#Plocha|čchingů]]'' (20,9 milionu ha). Adekvátně rostl výnos pozemkové daně, roku 1385 20,9 milionu ''tanů'' zrna (1 ''tan'' měl 107,4 litrů), roku 1390 už 31,6 a roku 1393 32,8 milionu.<ref name="nefedov 677">Nefedov, s. 677.</ref> Císař, spokojený se státními příjmy, proto roku 1393 rozhodl, že v&nbsp;severní polovině říše bude nově zúrodněná půda navždy osvobozena od pozemkové daně.<ref name="huang74 47">Huang (1974), s. 47.</ref> K&nbsp;tomu stát dostával kolem 20 milionů ''tanů'' zrna od vojenských rolníků. Obilí bylo tolik, že je nebylo možno spotřebovat a hnilo ve skladech.<ref name="nefedov 677"/> Ceny zrna klesaly&nbsp;– z&nbsp;1 ''tanu'' zrna za 1 ''liang'' stříbra roku 1376 na 10 ''tanů'' za 1 ''liang'' roku 1397;{{#tag:ref|Zcela odlišné údaje uvádí americký historik Martin Heijdra: Podle něj ceny rýže pomalu rostly do roku 1400, následoval pokles trvající do let 1430–1450. Poté se do roku 1500 ceny pomalu vrátily na původní úroveň, následovalo plató do 1610, a pak se zvýšily na 3–4násobek počáteční úrovně.<ref name="heijdra 457">Heijdra, s. 457.</ref>|group=pozn.}} naopak mzdy byly vysoké.{{#tag:ref|Pokud statkář poslal vykonat pracovní povinnost svého nájemce místo sebe, platil mu 2,5 ''tanu'' zrna za měsíc práce, tj. 6,3 kg zrna denně.<ref name="nefedov 678">Nefedov, s. 678.</ref>|group=pozn.}}

[[Soubor:Ancientchinesecoins.jpg|thumb|left|alt=Fotografie hromady čínských měďáků|Čínské měďáky s&nbsp;typickým čtverhranným otvorem uprostřed. Mince se navlékaly na šňůry po tisících.]]
Vláda zprvu odmítla papírové peníze a zůstala u&nbsp;měďáků a kusového stříbra;<ref name="jurjev 132"/> ale stříbro se používalo pouze pro větší transakce a bylo ho velmi málo. Ani měď nebyla k&nbsp;dispozici v&nbsp;potřebném množství.<ref name="heijdra 455">Heijdra, s. 455.</ref> Nezbylo než se obrátit k&nbsp;papírovým penězům, [[Státovka|státovkám]]. Státovky nebyly směnitelné za drahé kovy.<ref name="heijdra 454">Heijdra, s. 454.</ref> K&nbsp;podpoře jejich oběhu a kupní síly bylo zakázáno používání stříbra a měďáků při obchodování, zato bylo možné drahými kovy platit daně, ve snaze o&nbsp;jejich stažení z&nbsp;oběhu.<ref name="heijdra 455"/>{{#tag:ref|Také zákaz zahraničního obchodu vláda viděla jako nutný pro omezení nabídky stříbra.<ref name="li10 45">Li (2010), s. 45.</ref>|group=pozn.}}

Císařové odměňovali své zasloužilé stoupence papírovými penězi ve velkém měřítku, ale neuvědomovali si inflační důsledky takové politiky; nakonec roku 1425 cena papírových peněz klesla pouze na 1/40 až 1/70 nominální hodnoty,<ref name="fairbank goldman 134">Fairbank a Goldman, s. 134.</ref> což dolehlo na úředníky a vojáky jimi vyplácené.<ref name="heijdra 455"/> V&nbsp;érách [[Chung-wu]] (1368–1398) i&nbsp;[[Jing-cung|Čeng-tchung]] (1435–1449) se vláda pokoušela omezit přítok stříbra na trh ve snaze o&nbsp;podporu oběhu papírové měny, jenomže dosáhla pouze přeměny dobývání stříbra v&nbsp;nelegální, ale vysoce ziskové podnikání přitahující množství zájemců.<ref>Brook, s. 90–91, 104–105.</ref>

=== Expanze éry Jungle ===
V&nbsp;důsledku [[Kampaň ťing-nan|občanské války v&nbsp;letech 1399–1402]] klesl počet daňových poplatníků o&nbsp;10 %, proto roku 1402 pozemková daň vynesla pouze kolem 30 milionů ''tanů''. Už po deseti letech se ekonomika zotavila a roku 1412/13 byl výnos daně opět 33 milionů ''tanů''. Dále však nerostl, to jest nerostla rozloha obdělávané půdy.<ref name="nefedov 679">Nefedov, s. 679.</ref> Současně drasticky klesly dodávky vojenských rolníků: z&nbsp;23,5 milionu ''tanů'' zrna roku 1403 na 5,2 milionu ''tanů'' roku 1423.<ref name="nefedov 683">Nefedov, s. 683.</ref> (Nicméně podle Raye Huanga tato čísla odráží pokles plánovaných odvodů vojenských rolníků, nikoliv změnu skutečných dodávek, které byly od počátku nízké.)<ref name="huang74 63 64">Huang (1974), s. 63–64.</ref> Celkové státní výdaje se však v&nbsp;éře [[Jung-le]] proti éře Chung-wu zdvoj až ztrojnásobily. Hrazeny byly ne zvýšením daní, ale růstem povinných prací a dodávek.<ref name="huang98 108">Huang (1998), s. 108.</ref>

Ve druhém desetiletí 15. století se objevily první příznaky přelidnění&nbsp;– problémy se zásobováním potravinami. Znepokojená vláda reagovala výzvami k&nbsp;soustředění se na produkci potravin namísto druhořadých činností&nbsp;– řemesel a obchodu.<ref name="nefedov 679"/>
{{Citát|Nebesa ustavila vládce aby pečoval o lid… …jestli byť jen jeden člověk nedostane životní potřeby, je to moje vina.|Jung-le<ref name="nefedov 679"/>}}

Při jedné příležitosti císař vzkázal horníkům protestujícím proti uzavření dolů na drahé kovy, že:
{{Citát|Ten, kdo se žene za ziskem ve snaze o úspěch, je nízký člověk. Pro stát je hlavní řád a spokojenost lidu, ne zisk.|Jung-le<ref name="nefedov 679"/>}}

Stát podporoval těžbu drahých kovů;<ref name="atwell 86"/> výrazně vzrostl zahraniční obchod. Porcelán byl ve velkém množství vyvážen do [[Východní Asie|východní]] a [[jihovýchodní Asie]], [[střední Asie]] i&nbsp;[[Osmanská říše|Osmanské říše]].<ref name="atwell 87">Atwell, s. 87.</ref> Ještě významnější byl export hedvábí a hedvábných oděvů, ovlivňující ekonomiky v&nbsp;celé Asii.<ref name="atwell 87"/> Oživení zahraničního obchodu způsobilo odliv měďáků z&nbsp;Číny do [[Korea|Koreje]], [[Japonsko|Japonska]], jihovýchodní Asie i&nbsp;[[Indie]].<ref name="atwell 86"/>

Prosperita Číny stimulovala růst v&nbsp;širokém okolí&nbsp;– částech střední a západní Asie, Koreji, Japonsku, jihovýchodní Asii, Indii, [[Střední východ|středním Východu]] a [[Východní Afrika|východní Africe]]<ref name="atwell 98">Atwell, s. 98.</ref> Ve vzdálenějších zemích, neschopných nabídnout jinou protihodnotu za dovážené zboží než stříbro, jeho odtok do Číny hospodářství podvazoval. V&nbsp;prvních desetiletích 15. století si proto vlády od [[Londýn]]a po [[Káhira|Káhiru]] stěžovaly na odliv stříbra na východ.<ref name="atwell 90">Atwell, s. 90.</ref>

=== Ekonomická deprese 30.–60. let 15. století ===
Jung-leho nástupce [[Chung-si]] v&nbsp;neúspěšné snaze podpořit papírovou měnu uzavřel doly na drahé kovy.<ref name="atwell 86"/> Po Chung-siho smrti nová vláda umožnila částečnou obnovu těžby.<ref name="atwell 86"/> Přetrvávající nedůvěra k&nbsp;papírové měně a nedostatek mědi vedl k&nbsp;rozšíření obchodu ve stříbře. K&nbsp;nahrazování mědi a papírové měny stříbrem se vláda stavěla negativně, nicméně pokusy zakazovat jeho užití v&nbsp;obchodních transakcích se nesetkaly s&nbsp;úspěchem.<ref name="atwell 86 87">Atwell, s. 86–87.</ref>

Koncem dvacátých let 15.&nbsp;století v&nbsp;důsledku vysoké daňové zátěže poklesly daňové příjmy z&nbsp;některých bohatých regionů.<ref name="atwell 91">Atwell, s. 91.</ref> [[Su-čou]], hospodářské centrum Číny, dlužilo státu tříleté daně.<ref name="huang97 181"/> Finanční problémy země byly známkou počínajícího ekonomického poklesu.<ref name="atwell 90" /> Od poloviny 30.&nbsp;let 15.&nbsp;století začalo na severní polokouli šedesátileté chladné období, které přineslo záplavy, sucha a opakované neúrody, následované hladomory a epidemiemi.<ref name="atwell 93">Atwell, s. 93.</ref>

Od konce 20. let byl růst počtu obyvatel zřetelný problém, přelidněním trpěl zejména [[Ťiang-nan]]. Díky pečlivému obdělávání půdy rostly výnosy, na 2–3 ''tany'' z&nbsp;''mu'' (580,32&nbsp;m²), to jest při dvou úrodách za rok cca 5 ''tanů''. Přesto produkce potravin nestačila růstu obyvatelstva a cena zrna rostla, od 90. let 14. století do 30. let 15. století se zvýšila 2,5krát, na 0,25 ''liangu'' za ''tan''. Od počátku 30. let se úřadům nedařilo odvracet hladomory. V&nbsp;těchto podmínkách se drobní rolníci nebyli schopni udržet, ztráceli půdu ve prospěch lichvářů a statkářů<ref name="nefedov 681"/> a prchali do hor a pustin mimo dosah úřadů. Ve 30/40. letech 15. století proto populace některých okresů klesla na polovinu i&nbsp;třetinu.<ref name="li10 61">Li (2010), s. 61.</ref>

Na výše zmíněné ekonomické problémy, ke kterým přistoupily ještě [[Lučchuan-pchingmienské války|války na jihozápadě]] ve 30.&nbsp;a 40.&nbsp;letech a s&nbsp;nimi spojený pokles těžby v&nbsp;tomto na rudy bohatém kraji, konfuciánští úředníci držící moc reagovali měnovou [[Restrikce|restrikcí]] (uzavíráním stříbrných dolů a zrušením výroby měděných mincí) a snížením státních výdajů&nbsp;– zrušili zámořské expedice a omezili [[tribut]]ární výměny.<ref name="atwell 90"/> Úsporná opatření přijímali tím snáze, čím více zasáhla ekonomické základy moci eunuchů, konkurenční skupiny v&nbsp;mocenském boji.<ref name="atwell 90"/> Právě eunuchové se podíleli na námořních expedicích a byli zainteresování v&nbsp;těžbě stříbra.<ref name="atwell 91"/> Zastavení výroby měďáků po roce 1433 postihlo i&nbsp;ekonomiky východní a jihovýchodní Asie a v&nbsp;Číně vyvolalo masové rozšíření padělků mincí a hromadění drahých kovů. Ve 40. letech 15. století proto došlo k&nbsp;výraznému omezení oběhu stříbra.<ref name="atwell 97">Atwell, s. 97.</ref>

{{Citát - rámeček| Problémy s&nbsp;dostupností měděných mincí ve východní a jihovýchodní Asii vyvolané čínským hospodářským poklesem nezůstaly ojedinělé. Ve 40. a 50. letech 15. století pokles těžby drahých kovů v&nbsp;Evropě vyvolal nedostatek měny, který se záhy přelil do severní Afriky a na Blízký východ. Potíže pocítila i&nbsp;Indie a staly se tak globálními. Situace se zlepšila až v&nbsp;polovině 60. let po technologických inovacích umožňujících znovuotevření evropských dolů.<ref name="atwell 96">Atwell, s. 96.</ref> 
|}}
Po roce 1442 vzrostl vliv eunuchů, ti prosadili znovuotevření stříbrných dolů pod svým dohledem.<ref name="atwell 97"/> Avšak nízká produktivita těžby v&nbsp;kombinaci s&nbsp;vysokými požadavky dozorujících eunuchů vedla k&nbsp;sérii hornických povstání ve [[Fu-ťien]]u, [[Če-ťiang]]u a [[Ťiang-si]].<ref name="atwell 97"/> Po [[Tchumuská krize|zajetí císaře Jing-cunga]] ve válce s&nbsp;Mongoly roku 1449 nová vláda těžbu opět omezila, po návratu [[Jing-cung]]a k&nbsp;moci roku 1457 přišlo opět uvolnění restrikcí, nicméně příjmy z&nbsp;těžby zůstaly nízké (např. roku 1466 pouze 455 kg stříbra).<ref name="atwell 97"/>

Hospodářský pokles v&nbsp;Číně od začátku 40. let do poloviny 60. let 15. století vedl k&nbsp;omezení produkce porcelánu, zejména exportního.<ref name="atwell 97"/> Nedostatek měny vedl v&nbsp;částech [[Jün-nan]]u, [[Kuej-čou]], [[S’-čchuan]]u, Ťiang-si, [[Chu-kuang]]u, [[Šen-si]] a [[Šan-si]] k&nbsp;obratu k&nbsp;[[Směnný obchod|směnnému obchodu]].<ref name="atwell 97"/> Hospodářské problémy se projevily vzrůstem kriminality, v&nbsp;50. a 60. letech 15. století byli bandité vážný bezpečnostní problém dokonce i&nbsp;v&nbsp;okolí hlavního města.<ref name="robinson 529">Robinson, s. 529.</ref> Od poloviny 15. století se objevoval hlad a masivní rolnická povstání ([[povstání Teng Mao-čchiho]], [[Ťing-siangské povstání]]). Přes snahu ministrů císaře [[Čcheng-chua|Čcheng-chuy]] o&nbsp;podporu ekonomiky&nbsp;– budování zavlažovacích kanálů, rozdělování potravin hladovějícím&nbsp;– se ceny zrna k&nbsp;roku 1470 zvedly na 0,6 ''liangu'' za ''tan''.<ref name="nefedov 682"/>

=== Druhá polovina 15. a počátek 16. století ===
Po desetiletích deprese se ve druhé polovině 15. století ekonomika Číny i&nbsp;okolních zemí začala vzpamatovávat. Body obratu byl růst těžby drahých kovů od 60. let,{{#tag:ref|Těžba drahých kovů vzrostla mírně v&nbsp;Číně, jihovýchodní Asii, západní Africe a podstatně v&nbsp;Evropě. To vedlo k&nbsp;růstu dovozů východního zboží (pepře, koření, porcelánu) do střední Asie, na Blízký východ a do Evropy.<ref name="atwell 99 100">Atwell, s. 99–100.</ref> V&nbsp;Číně opětně vzrostla produkce porcelánu a expandovaly komerční aktivity na jihovýchodním pobřeží.<ref name="atwell 100">Atwell, s. 100.</ref>|group=pozn.}} který přinesl bezprecedentní [[Monetizace|monetizaci]] ekonomiky, a oteplení v&nbsp;90. letech.<ref name="atwell 103">Atwell, s. 103.</ref> Vzestup hospodářství přinesl hluboké změny&nbsp;– růst měst, zvláště na jihu a jihovýchodě, po roce 1470 podpořený expanzí zahraničního obchodu<ref name="atwell 102">Atwell, s. 102.</ref> a importem japonského stříbra.<ref name="atwell 103" />

Ve druhé polovině 15. století císařové, eunuši a dvořané zachvacovali země a vyjímali je z&nbsp;daňových registrů; státní půda byla z&nbsp;větší části privatizována a její podíl na obdělávané půdě klesl z&nbsp;původních dvou třetin v&nbsp;počátcích říše Ming na osminu koncem 15. století.<ref name="nefedov 684"/> Klesl příjem státu z&nbsp;pozemkové daně: za století po éře Jung-le z&nbsp;32 na 23 milionů ''tanů''.<ref name="nefedov 685">Nefedov, s. 685.</ref> Klesaly i&nbsp;dodávky vojenských rolníků, v&nbsp;éře Čcheng-chua (1465–1488) odváděli již jen desetinu původního množství zrna.<ref name="nefedov 684"/> Vláda reagovala zvýšením plateb ze zbylé státní půdy, na které se daň přiblížila úrovni pachtu, jednomu ''tanu'' z&nbsp;1 ''mu''.<ref name="nefedov 685"/>

Místní a regionální úřady stěží získávaly dost peněz k&nbsp;uspokojení požadavků nadřízených; pro své potřeby se nemohly spoléhat na příjmy z&nbsp;daní ani na finanční pomoc z&nbsp;centra. Postupně proto rostla jejich závislost na spolupráci s&nbsp;[[džentry]] a obchodníky, ve středním mingském období se stala všeobecnou. Investice do infrastruktury, financování místních škol i&nbsp;pomoc obyvatelstvu poté závisely na prostředcích jimi poskytnutých.<ref name="brook 102">Brook, s. 124.</ref>

Postupné nahrazovaní všepronikající státní regulace víceméně naturálního hospodářství tržním hospodářstvím vyvolalo i&nbsp;posun v&nbsp;oficiálních názorech na uspořádání ekonomiky. Tak například Čchiou Ťün, úředník původem z&nbsp;[[Chaj-nan]]u, argumentoval ve své práci (roku 1487 oficiálně odsouhlasené císařem), že vměšování státu do fungování trhů určováním cen a kvality zboží nevyhnutelně vyvolává korupci a může zvyšovat rozdíly mezi prostými lidmi a boháči.<ref name="brook 102"/> Viděl obec jako základnu produkující zboží, a obchod jako prostředek směny přebytků vznikajících u&nbsp;výrobců; úkolem státu zůstalo podle něj tlumení krizí.<ref name="brook 102"/> Stát ve středním mingském období přijal tuto koncepci, když dovolil převzít obchodníkům státní monopol na dobývání a prodej soli. Byl to postupný proces: zprvu potraviny pro armádu na severní hranici dopravovali kupci dostávající výměnou licence na obchod se solí,<ref name="brook 108">Brook, s. 130–131.</ref> později vláda začala solné licence prodávat za stříbro, které použila k&nbsp;nákupu obilí pro vojáky.<ref name="brook 108"/>

=== První polovina 16. století ===
Oteplení koncem 15. století přineslo růst zemědělské produkce, podpořený i&nbsp;novými zavlažovacími projekty, což přineslo populační explozi&nbsp;– podle jednoho odhadu během 16. století obyvatelstvo narostlo ze 155 na 231 miliónů.<ref name="atwell 101">Atwell, s. 101.</ref> V&nbsp;první polovině 16. století s&nbsp;populací rostly ekonomické aktivity v&nbsp;zemědělství, průmyslu i&nbsp;obchodu.<ref name="atwell 102"/> Hospodářství se rozvíjelo, ale daně, zejména daně z&nbsp;nově obdělané půdy, obchodu a řemeslné výroby stát nebyl schopen získat. Fakticky nebyly naplňovány kvóty a příjmy stanovené o&nbsp;století dříve.<ref name="geiss 508"/> Počátkem 16. století bylo mnoho zdanitelné půdy vyňato z&nbsp;registrů a nově obdělaná půda se do nich nedostávala. V&nbsp;prvních letech 16. století neuspěl pokus dostat do evidence polnosti vojenských rolníků{{#tag:ref|Akci nařídil eunuch [[Liou Ťin]], v&nbsp;letech 1506–1510 nejvlivnější osoba ve vládě.<ref name="geiss 509"/>|group=pozn.}} a další pokus o&nbsp;registraci nově zúrodněných pozemků počátkem éry Ťia-ťing také nepřinesl úspěch. Zato úředníci dosáhli v&nbsp;letech 1512, 1531 a 1545 rozšíření svých osvobození od daní.<ref name="geiss 509">Geiss, s. 509.</ref> Bohatí obchodníci své stříbro investovali do půjčování a půdy. Získali tak reputaci půjčovatelů peněz, přisvojovatelů půdy a vykořisťovatelů:<ref name="li10 34"/>

{{Citát|Těch, kdo se obohatili obchodem, byla většina a jen málo bylo těch, kdo zbohatli v&nbsp;zemědělství. Bohatý se stával bohatším a chudý ještě chudším. Ti, kdo stoupali vzhůru, přebírali řízení a ti, kdo klesali, byli nuceni uprchnout. Byl to kapitál, jenž přinášel moc, půda neskýtala trvalou naději. Obchod prudce rostl a sebemenší zisk se počítal. Zkorumpovaní magnáti zasévali nepořádek a zámožní lumpové okrádali ostatní. Čistota a neposkvrněnost byly ty tam.|Čang Tchao, Kronika okresu Še, 1609<ref>Brook, s. 23 a 177.</ref>}}

Počátkem 16.&nbsp;století se v&nbsp;mořích jihovýchodní Asie objevili [[Portugalská koloniální říše|portugalští mořeplavci]] a svým pirátstvím poškodili místní obchod, který se zotavil až ve 30.&nbsp;letech 16.&nbsp;století.<ref name="brook 144 145"/> Růst námořního obchodu ale vláda vnímala negativně. Pobřežní oblasti Číny proto trpěly bojem státu proti volnému námořnímu obchodu a nájezdy pirátů, zejména ve 40. a 50. letech 16. století.<ref name="brook 146"/> Východní a centrální oblasti Číny zase postihly přírodní katastrofy, roku 1528 při suchu v&nbsp;Che-nanu a Ťiang-nanu místy zemřela polovina obyvatel. Suchy, epidemiemi, dešti a hladomory trpěl Ťiang-nan až do konce 40. let 16. století.<ref name="brook 127 129cs">Brook, s. 127–129</ref>

{{Citát - rámeček| V&nbsp;zásadě stříbro a měď obíhaly v&nbsp;různých sektorech hospodářství. Stříbro bylo užíváno ve velkoobchodě<!-- (rozumí se i v rané Ming) -->. S&nbsp;posunem od poskytování služeb v&nbsp;úkonech ke platbám v&nbsp;penězích od 50. let 15. století se používaly měďáky, až od 20. let 16. století bylo na nejnižší úrovni zdanění používáno stříbro. S&nbsp;růstem dovozů stříbra do 70. let 16. století se rozšířilo více do ekonomiky, kde nahradilo měď, státovky, látky nebo směnný obchod.<ref name="heijdra 456">Heijdra, s. 456.</ref>
|}}
Hodnota měděných (fakticky bronzových) mincí upadla s&nbsp;rozšířeným paděláním mincí; od počátku 16.&nbsp;století růst námořního obchodu s&nbsp;Evropany přinesl masívní import stříbra, které se postupně stalo základním platebním prostředkem používaným při větších platbách.<ref name="fairbank goldman 134 135">Fairbank a Goldman, s. 134–135.</ref> Oficiální produkce stříbra v&nbsp;polovině 15.&nbsp;století byla 22–30 tun ročně, dovoz stříbra z&nbsp;Ameriky domácí těžbu značně převyšoval, konkrétně v&nbsp;letech 1597–1602 se pohyboval mezi 150 a 345&nbsp;tunami ročně.<ref>Brook, s. 229</ref>

Zákaz námořního obchodu nebyl stát schopen vynutit a kvůli zákazu nebyl z&nbsp;něho ani schopen získat daňové příjmy. A&nbsp;tak zisky z&nbsp;něho, ale i&nbsp;ze zdokonalení zemědělských postupů, rozvoje průmyslu a řemesel a obchodu zůstávaly v&nbsp;soukromých rukou a stát z&nbsp;nich dostával jen málo. Ekonomika kvetla, ale státní pokladna nikoliv.<ref name="geiss 509"/>

=== Druhá polovina 16. století a počátek 17. století ===
Objevení nových stříbrných dolů s&nbsp;přítokem stříbra ze zahraničí{{#tag:ref|Španělé dováželi stříbro z&nbsp;Ameriky, Portugalci z&nbsp;Japonska a Indie.<ref name="wakeman 28 29">Wakeman, s. 28–29.</ref>|group=pozn.}} umožnilo růst užívání stříbra&nbsp;– počínaje rokem 1552 byla pozemková daň a pracovní povinnost v&nbsp;tzv. [[Reforma jediného prutu|reformě jediného prutu]] postupně převáděna na platby ve stříbře, za současného sloučení různých menších poplatků. Současně technologický pokrok v&nbsp;zemědělství vedl k&nbsp;rozšíření pěstování plodin pro trh&nbsp;– bavlny, cukrové třtiny, indiga, arašídů a tabáku. Rostla produkce železa a oceli.<ref name="tsai 26"/> Množily se a zvětšovaly velkostatky, střední statkář na jihu mohl vlastnit 70 tisíc ''mu'' (přes 4 tisíce ha) půdy.<ref name="nefedov 687">Nefedov, s. 687.</ref>

[[Soubor:Porcelaine chinoise Guimet 271108.jpg|thumb|left|alt=Fotografie baculaté vázy s&nbsp;barevnou malbou jezdce otočeného vzad, vyzbrojeného kopím, kolem naznačena krajina|Porcelánová váza éry [[Ťia-ťing]] (1521–1567), [[Musée Guimet|Guimetovo muzeum]], Paříž; v&nbsp;pozdním mingském období byla čínská kultura do značné míry spotřební. Společenské elity zdůrazňovaly rozdíly mezi výrobky podřadnými, byť i&nbsp;draze vypadajícími, a prestižním zbožím, jehož užíváním se skuteční vzdělanci odlišovali od povýšeneckých zbohatlíků.<ref>Brook, s. 158–161.</ref>]]
Požadavky na státní výdaje rostly rychleji než příjmy: roku 1562 bylo jen na výplatu císařského rodu třeba 8,5 milionů ''tanů'' zrna, tj. 2/3 příjmů státu. Kvůli nedostatku prostředků se vojenské výdaje snížily na třetinu, s&nbsp;neblahými důsledky pro bojeschopnost armády.<ref name="nefedov 685"/>

Stanovení plateb nájmu a daní ve stříbře vedlo při růstu cen stříbra k&nbsp;chudnutí rolníků a růstu daní z&nbsp;1/3 na 2/3 úrody. To vyhánělo rolníky z&nbsp;půdy pod ochranu mocných pánů, na moře, do hor či do dolů. Vzpurnější chudáci se nespokojili s&nbsp;mizernou mzdou a stali se piráty či bandity.<ref name="tsai 27"/> Rolníci ztrativší půdu zaplňovali města, která rychle rostla, například obyvatelstvo Su-čou se zvětšilo z&nbsp;339 tisíc lidí v&nbsp;polovině 16. století na 650 tisíc koncem století. Obě metropole měly přes milion obyvatel, ve více než třiceti průmyslových městech se obyvatelstvo počítalo na statisíce. Z&nbsp;nově příchozích se vesměs se stali dělníci v&nbsp;manufakturách, najímaní podle potřeby:<ref name="nefedov 687"/>

{{Citát|Měli práci – žili, ztratili práci – umírali.|<ref name="nefedov 687"/>}}

V&nbsp;Ťing-te-čenu bylo koncem 15. století 50 pecí, zatímco koncem 16. století na 300. Jejich záře prosvětlovala noc a bílý dým halil den… Kapitály velkých kupců ze Su-čou a Ťing-te-čenu dosahovaly stovek tisíců ''liangů'' stříbra. Bouřlivě rostlo bavlnářství.<ref name="nefedov 687"/>

Velký sekretář [[Čang Ťü-čeng]] dokázal v&nbsp;70. letech 16. století prosadit významné reformy v&nbsp;daňové oblasti; byl zpracován nový katastr, evidující na 7 milionů ''čchingů'' půdy, vyrovnány daně (sníženy rolníkům, zavedeny pro statkáře) a jejich placení v&nbsp;nemalé míře posunuto od naturálií ke stříbru.<ref name="nefedov 688">Nefedov, s. 688.</ref> Podařilo se nahromadit značné finanční rezervy šetřením a osekáním státních výdajů (avšak beze změn v&nbsp;jejich struktuře).<ref name="huang98 162">Huang (1998), s. 162.</ref> Nicméně hromadění stříbra ve státních pokladnicích (cca milion ''liangů'' ročně) vyvolalo pokles zemědělských cen.<ref name="huang98 163">Huang (1998), s. 163.</ref> Rezervy shromážděné v&nbsp;důsledku Čangových reforem byly takřka vzápětí utraceny při [[Tři velká tažení éry Wan-li|třech velkých vojenských kampaních]] císaře [[Wan-li]]ho koncem 16. století.<ref name="huang98 165">Huang (1998), s. 165.</ref> V&nbsp;80. letech 16. století navíc postihly Čínu záplavy, sucho a chlad.<ref name="brook 187">Brook, s. 187.</ref> Hladomor v&nbsp;letech 1588–1589 kosil obyvatelstvo Ťiang-nanu a roku 1593 [[Šan-tung]]u.<ref>Brook, s. 214–155.</ref>

Začátkem 80. let byli z&nbsp;vlády vyhnáni reformisté, kteří se poté seskupili kolem [[akademie Tung-lin]].<ref name="nefedov 688"/> Znovu se dostali k&nbsp;moci až roku 1620, ale jen na několik měsíců, pak byli opět rozehnáni. S&nbsp;jejich neúspěchem padla šance na státní regulaci vlastnických vztahů a rolníci byli necháni napospas statkářům.<ref name="nefedov 689">Nefedov, s. 689.</ref>

Koncem 16. století růst zemědělské výroby přestal držet krok s&nbsp;růstem populace. Počet obyvatel říše Ming se na počátku 17.&nbsp;století zvýšil troj až čtyřnásobně ve srovnání s&nbsp;koncem 14.&nbsp;století.<ref name="nepomnin"/> Potraviny nyní sotva stačily i&nbsp;v&nbsp;úrodných letech, a neúrody vedly k&nbsp;hladomorům, např. roku 1595 v&nbsp;Šan-tungu a Che-nanu.<ref name="nefedov 690">Nefedov, s. 690.</ref> Zrna na obyvatele bylo stále méně, zato ceny rostly.<ref name="nepomnin"/> V&nbsp;90. letech 16. století cena zrna při přepočtu daní byla už 1,25 ''liangu'' za ''tan'', a na trhu ještě více, v&nbsp;severním pohraničí i&nbsp;5 ''liangů'' za ''tan''.<ref name="nefedov 689"/> Drobní rolníci chudli a měnili se v&nbsp;nájemce, povinné k&nbsp;daním platit ještě vysoký nájem,<ref name="nepomnin"/> s&nbsp;daněmi odváděli až 2/3 úrody.<ref name="tsai 27"/> Koncem 16. století tak na dolní Jang-c’ na 90 % rolníků ztratilo půdu a stalo se nájemci.<ref name="li10 34"/>

Současně vzkvétala města: příliv volné pracovní síly podněcoval rozvoj řemesel, těžby a dopravy. I&nbsp;když zdaleka ne všichni, kdo odešli do měst, našli práci. Mnozí z&nbsp;nezaměstnaných bezdomovců rozšířili řady žebráků, zlodějů a banditů.<ref name="nepomnin"/> Zoufalí chudáci prodávali své děti, nebo sebe, do služby, prakticky do otroctví. V&nbsp;jednom okrese soudobý autor poznamenal, že takových je 20–30 % populace.<ref name="tsai 27"/> Učenec [[Ku Jen-wu]] (1613–1682) později vzpomínal, že když byl někdo jmenován do vládní pozice, nabízelo se velké množství, tisíce lidí, že mu budou sloužit.<ref name="tsai 27"/> Dvůr reagoval zvýšením počtu eunuchů.<ref name="tsai 25"/> V&nbsp;krizových letech se totiž nezaměstnaní mladí muži v&nbsp;naději na uplatnění u&nbsp;císařského dvora sami kastrovali, roku 1620 se v&nbsp;Pekingu nahromadilo 20 tisíc takových žadatelů.<ref name="tsai 25">Tsai, s. 25.</ref>

S&nbsp;přesunem kapitálu od půdy k&nbsp;obchodu a výrobě poklesly ceny půdy a koncem 16. století zkolabovaly.<ref name="tsai 27">Tsai, s. 27.</ref> Celkově posílila třída obchodníků, vzrostla městská populace, komerční zemědělství, produkce řemeslného a průmyslového zboží, plocha obdělávané půdy a užívání peněz; vzrostla prosperita podnikatelů, ale zhoršila se situace nižších vrstev rolnictva.<ref name="tsai 27"/>

K&nbsp;vyrovnání trvalého obchodního deficitu světa v&nbsp;obchodu s&nbsp;říší Ming přitékalo do Číny stříbro z&nbsp;celého světa. V&nbsp;prvním desetiletí 17. století to bylo z&nbsp;Japonska 33–48 tun ročně, z&nbsp;ostatního světa mnohem více: v&nbsp;17. století byla Čína největším příjemcem amerického stříbra skrz Filipíny, ročně 2 až 3 milióny [[Peso|pesos]] (57,5&nbsp;– 86,25 tun). 20 % amerického stříbra putovalo z&nbsp;Ameriky přímo na Filipíny a do Číny, další nepřímo přes Evropu a trhy střední Asie. Nakonec se do Číny dostala polovina americké těžby. Celkem v&nbsp;první třetině 17. století přitékalo do Číny ročně nejméně 250–265 tun stříbra, pravděpodobně však mnohem více. V&nbsp;důsledku mezinárodních propojení proto Čínu negativně ovlivnila evropská deprese 20. let 17. století, během níž obchod z&nbsp;Filipínami poklesl na zlomek původní hodnoty (v&nbsp;Manile z&nbsp;41 na 6 lodí ročně). Až ve 30. letech 17. století se obchod obnovil.<ref name="wakeman 28"/>

=== Závěrečná krize (20.–40. léta 17. století) ===
Ve dvacátých letech se nedobrý stav mingské ekonomiky ještě zhoršil. Počínaje posledními roky éry [[Wan-li]] v&nbsp;Číně začala finanční krize, vyvolaná nedostatkem oběživa&nbsp;– stříbra. Příčinou byly pirátské akce Angličanů a Nizozemců (podporované jejich vládami) namířené proti španělskému a portugalskému obchodu, vedené snahou oslabit ekonomickou sílu katolických nepřátel.<ref name="spence 19">Spence, s. 19.</ref> Současně [[Filip IV. Španělský]] (vládl 1621–1665) bránil nepovolenému vývozu stříbra z&nbsp;Ameriky do Číny a ve snaze o&nbsp;monopol na obchod s&nbsp;Čínou vypravoval do Manily koráby s&nbsp;peruánským stříbrem ze španělských přístavů. Roku 1639 japonská vláda prakticky ukončila obchod s&nbsp;evropskými státy, čím podvázala další zdroj stříbra pro čínský trh. Nicméně přítok stříbra z&nbsp;Japonska pokračoval, byť v&nbsp;omezeném množství, kdežto ztráta jihoamerického stříbra byla mnohem tíživější.<ref name="brook 208">Brook, s. 233.</ref> Existuje také názor, že růst hodnoty stříbrných peněz v&nbsp;17.&nbsp;století byl způsoben spíše poklesem poptávky po zboží než zmenšením množství stříbra v&nbsp;oběhu.<ref name="brook 289">Brook, s. 332.</ref>

[[Soubor:Ch'iu Ying 001.jpg|thumb|alt=Malba skupiny mužů i&nbsp;žen ve splývavých róbách v&nbsp;lehce stavěném pavilónu, uprostřed vznešená dáma sedí před umělcem ji malujícím.|''Jarní ráno v&nbsp;chanském paláci'', autor [[Čchiou Jing]] (1494–1552), [[Národní palácové muzeum]], Tchaj-pej; okázalý luxus a dekadence byly pro pozdně mingské elity charakteristické]]
Všechny tyto události se staly přibližně současně a jejich společný vliv vyvolal ostrý růst hodnoty stříbra a vedl k&nbsp;neschopnosti mnohých čínských provincií odvádět daně a dávky v&nbsp;předepsané výši. Čím větší mělo stříbro hodnotu, tím neochotněji bylo vydáváno&nbsp;– což vedlo k&nbsp;poklesu množství stříbra v&nbsp;oběhu a inflaci měďáků.<ref name="spence 20" /> Ve 30.&nbsp;letech 17.&nbsp;století tisíc měďáků odpovídal jednomu ''liangu'' stříbra, roku 1640 polovině ''liangu'' a počátkem roku 1643 už pouze třetině ''liangu''.<ref name="spence 20"/> Pro rolníky takový vývoj znamenal katastrofu. Daně byly totiž stanoveny ve stříbru, kdežto místní obchod&nbsp;– prodej přebytků i&nbsp;nákup řemeslných výrobků&nbsp;– byl placen v&nbsp;měďácích.<ref>Spence, s. 20–21.</ref>

{{Citát|Jeden muž ze sta je bohatý, zatímco devět z&nbsp;deseti je zchudlých. Chudí nedovedou vzdorovat bohatým, kteří mohou ovládat většinu, třebas je jich málo. Pán stříbra vládne nebesům a bůh měďáků panuje na zemi.
Hrabivost nezná mezí, maso zraňuje kost, všechno slouží osobní potěše a nic se nesmí zmeškat. Při transakcích s&nbsp;druhými musí být vše vyrovnáno do posledního chlupu. Démoni proradnosti se blíží…|Čang Tchao, Kronika okresu Še, 1609<ref>Brook, s. 24 a 265.</ref>}}

Počínaje 20. lety 17.&nbsp;století se v&nbsp;severní Číně stal hlad stálým jevem vinou suchého a chladného počasí a z&nbsp;toho plynoucího zkrácení vegetačního období; toto ochlazení je dnes známé jako [[malá doba ledová]].<ref name="heijdra 427"/> Hlad, rostoucí daňové zatížení, rozšíření dezertérství, oslabení systému pomoci chudině, záplavy a neschopnost ústřední vlády řádně řídit práce na zavlažovacích a protipovodňových stavbách vedly k&nbsp;vysoké úmrtnosti, zbídačení a surovosti lidí.<ref name="spence 21">Spence, s. 21.</ref> Sama vláda, prakticky ztrácející daňové příjmy, nebyla schopna bojovat se vznikajícími problémy.<ref name="spence 22 24">Spence, s. 22–24.</ref>

Poměry na venkově byly ve 20. letech pro rolníky nesnesitelné a vzpoury neutichaly.<ref name="nefedov 690"/> Od roku 1628 pustošila severní Čínu válka mezi rolníky vzbouřenými v&nbsp;[[povstání Li C’-čchenga]] a vládní armádou.<ref name="nefedov 690"/> Ve 30. letech 17. století chudí a hladoví lidé prchali do měst, kde jim nezbývalo než žebrat a krást. Zatím na venkově zpustly celé okresy a džentry byla šokována hloubkou averzí chudých k&nbsp;bohatým. Po velkém hladomoru v&nbsp;Che-nanu se stovky a tisíce rozhněvaných rolníků přidaly k&nbsp;Li C’-čchengovu povstání. Státní správa kolabovala. Roku 1629 vláda zkrátila výdaje na poštu o&nbsp;30 %, výsledkem bylo výrazné zhoršení spojení, úředníci pak nemohli s&nbsp;jistotou očekávat, že jejich hlášení dojdou do centra.<ref name="wakeman 33">Wakeman, s. 33.</ref> Ke všemu předešlému postihl Ťiang-si roku 1637 hladomor a roku 1641 řádila v&nbsp;severní Číně epidemie, která dospěla až do Ťiang-nanu.<ref name="brook 187" /> Počet obětí byl velmi vysoký, byť zůstal neznámý.<ref name="spence 22 24"/> Povstalci začali budovat vlastní administrativu a zahájili pozemkovou reformu pod heslem:<ref name="nefedov 690"/>
{{Citát|Vznešeným i prostým&nbsp;– rovné pozemky.}}

Nakonec roku 1644 Li C’-čchengova armáda dobyla hlavní město, Peking, a císař [[Čchung-čen]] spáchal sebevraždu. Generál [[Wu San-kuej]], velící mingské pohraniční armádě severně od Pekingu, nenašel jinou možnost porážky povstalců, než podřízení se mandžuské [[Říše Čching|říši Čching]]. Čchingská armáda s&nbsp;podporou statkářů a džentry rychle porazila povstalce a zabrala severní Čínu. V&nbsp;několika následujících letech si podřídila i&nbsp;jih země. Během válek zahynulo ohromné množství lidí, na zničeném severu v&nbsp;některých okresech zůstala sotva třetina obyvatel, zpustošena byla i&nbsp;jižní města.<ref name="nefedov 691">Nefedov, s. 691.</ref>

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>

=== Reference ===
<references>
<ref name="atwell 86">{{Citace periodika
 | příjmení = Atwell
 | jméno = William S.
 | titul = Time, Money, and the Weather: Ming China and the “Great Depression” of the Mid-Fifteenth Century
 | url = https://archive.org/details/sim_journal-of-asian-studies_2002-02_61_1/page/83
 | periodikum = The Journal of Asian Studies
 | rok = 2002
 | měsíc = únor
 | ročník = 61
 | číslo = 1
 | strany = 83–113, na s. 86
 | poznámky = [Dále jen Atwell]
 | issn = 0021-9118
}}</ref>
<ref name="bray99 183 184">{{Citace sborníku
 | příjmení = Bray 
 | jméno = Francesca
 | titul = Towards a critical history of non-Western technology
 | příjmení sestavitele = Brook
 | jméno sestavitele = Timothy
 | příjmení sestavitele2 = Blue
 | jméno sestavitele2 = Gregory
 | sborník = China and Historical Capitalism: Genealogies of Sinological Knowledge
 | vydání = 1
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | rok vydání = 1999
 | strany = 158–209, na s. 183–184
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 0-521-64029-6
}}</ref>
<ref name="brook 48 307 308">{{Citace monografie
 | příjmení = Brook
 | jméno = Timothy
 | rok = 2003
 | titul = Čtvero ročních období dynastie Ming: Čína v období 1368–1644
 | překladatelé = Vladimír Liščák
 | vydání = 1
 | vydavatel = Vyšehrad
 | místo = Praha
 | počet stran = 368
 | stránky = 48 a 307–308
 | poznámky = [dále jen Brook]
 | isbn = 80-7021-583-6 
}}</ref>
<ref name="crosby 198 201">{{Citace monografie
 | příjmení = Crosby
 | jméno = Alfred W., Jr
 | rok = 2003
 | titul = Columbian Exchange: Biological and Cultural Consequences of 1492
 | url = https://archive.org/details/columbianexchang0000cros_j1j8
 | vydání = 30
 | typ vydání = výroční
 | vydavatel = Praeger Publishers
 | místo = Westport
 | stránky = 198–201
 | poznámky = [dále jen Crosby]
 | isbn = 0-275-98092-8
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="ebrey99 195">{{Citace monografie
 | příjmení = Ebrey
 | jméno = Patricia Buckley
 | rok = 1999
 | titul = The Cambridge Illustrated History of China
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | počet stran = 352
 | stránky = 195
 | edice = Cambridge Illustrated Histories
 | isbn = 052166991X
 | poznámky = [dále jen Ebrey (1999)]
 | jazyk = anglicky
 | url-access = registration
 | url = https://archive.org/details/cambridgeillustr00ebre
 }}</ref>
<ref name="fairbank98 17 21 30">{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Fairbank
 | jméno = John King
 | rok = 1998
 | titul = Dějiny Číny
 | překladatelé = Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová
 | vydání = 1
 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
 | místo = Praha
 | poznámky = [dále jen Fairbank] 
 | stránky = 17, 21, 30
 | isbn = 80-7106-249-9
}}</ref>
<ref name="fairbank goldman 128">{{Citace monografie
 | příjmení = Fairbank
 | jméno = John King
 | příjmení2 = Goldman
 | jméno2 = Merle
 | rok = 2006
 | titul = China: A New History
 | vydání = 2
 | typ vydání = rozšířené 
 | vydavatel = Belknap Press
 | místo = Cambridge (Massachusetts)
 | počet stran = 640
 | stránky = 128
 | isbn = 0674018281
 | poznámky = [dále jen Fairbank a Goldman]
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="geiss 508">{{Citace sborníku
 | příjmení = Geiss
 | jméno = James
 | titul = The Chia-ching reign, 1522-1566
 | příjmení sestavitele = Mote
 | jméno sestavitele = Frederick W.
 | příjmení sestavitele2 = Twitchett
 | jméno sestavitele2 = Denis C 
 | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1
 | vydání = 1
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | rok vydání = 1988
 | isbn = 0521243327
 | jazyk = anglicky
 | poznámky = [Dále jen Geiss]
 | strany = 440–510, na s. 508
}}</ref>
<ref name="gernet 136">{{Citace monografie
 | příjmení = Gernet
 | jméno = Jacques
 | překladatelé = H. M. Wright
 | rok = 1962
 | titul = Daily Life in China on the Eve of the Mongol Invasion, 1250-1276
 | vydavatel = Stanford University Press
 | místo = Stanford
 | stránky = 136
 | poznámky = [dále jen Gernet]
 | isbn = 0-8047-0720-0
 | jazyk = anglicky
 | url-access = registration
 | url = https://archive.org/details/dailylifeinchina00gern
 }}</ref>
<ref name="glahn 162">{{Citace monografie
 | příjmení = von Glahn
 | jméno = Richard 
 | rok = 1996 
 | titul = Fountain of Fortune: money and monetary policy in China, 1000–1700
 | url = https://archive.org/details/fountainoffortun0000vong
 | vydání = 
 | vydavatel = University of California Press 
 | místo = Berkeley, California
 | počet stran = 338
 | stránky = 162
 | poznámky =
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 0-520-20408-5
 | isbn2 = 9780520204089
}}</ref>
<ref name="heijdra 419">{{Citace sborníku
 | příjmení = Heijdra
 | jméno = Martin
 | titul = The socio-economic development of rural China during the Ming
 | příjmení sestavitele = Twitchett
 | jméno sestavitele = Denis C. 
 | příjmení sestavitele2 = Mote 
 | jméno sestavitele2 = Frederick W. 
 | sborník = The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2
 | vydání = 
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | datum vydání = 
 | rok vydání = 1998
 | isbn = 0521243335
 | jazyk = anglicky
 | poznámky = [dále jen Heijdra] 
 | strany = 417–578, na s. 419
}}</ref>
<ref name="ho 22 259">{{Citace monografie
 | příjmení = Ho
 | jméno = Ping-ti
 | rok = 1959
 | titul = Studies on the Population of China: 1368-1953
 | vydavatel = Harvard University Press
 | místo = Cambridge
 | stránky = 22, 259
 | isbn = 0-674-85245-1
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="huang74 60">{{Citace monografie
 | příjmení = Huang
 | jméno = Ray 
 | titul = Taxation and governmental finance in sixteenth-century Ming China
 | vydání = 
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo =London; New York
 | rok = 1974
 | počet stran = 385
 | stránky = 60
 | poznámky = [Dále jen Huang (1974)]
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 0521202833
}}</ref>
<ref name="huang88 531">{{Citace sborníku
 | příjmení = Huang
 | jméno = Ray
 | titul = The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620
 | příjmení sestavitele = Mote
 | jméno sestavitele = Frederick W.
 | příjmení sestavitele2 = Twitchett
 | jméno sestavitele2 = Denis C 
 | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1
 | vydání = 1
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | rok vydání = 1988
 | isbn = 0521243327
 | jazyk = anglicky
 | poznámky = [Dále jen Huang (1988)]
 | strany = 511–584, na s. 531
}}</ref>
<ref name="huang97 181">{{Citace monografie
 | příjmení = Huang
 | jméno = Ray
 | rok = 1997
 | titul = China: a macro history
 | vydání =
 | vydavatel = M. E. Sharpe
 | místo = Armonk, NY
 | počet stran = 335
 | stránky = 181
 | poznámky =
 | isbn = 1-56324-730-5
}}</ref>
<ref name="huang98 130">{{Citace sborníku
 | příjmení = Huang
 | jméno = Ray
 | titul = The Ming fiscal administration
 | příjmení sestavitele = Twitchett
 | jméno sestavitele = Denis C. 
 | příjmení sestavitele2 = Mote 
 | jméno sestavitele2 = Frederick W. 
 | sborník = The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2
 | vydání = 
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | datum vydání = 
 | rok vydání = 1998
 | isbn = 0521243335
 | jazyk = anglicky
 | poznámky = [dále jen Huang (1998)] 
 | strany = 106–171, na s. 130
}}</ref>
<ref name="chao 75">{{Citace monografie
 | příjmení = Chao
 | jméno = Kang
 | titul = Man and Land in Chinese History: An Economic Analysis
 | vydání = 
 | vydavatel = Stanford University Press
 | místo = Stanford, California
 | rok = 1986
 | počet stran = 268
 | stránky = 75
 | poznámky = 
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 0804712719
 | isbn2 = 9780804712712
}}</ref>
<ref name="jurjev 142">{{Citace monografie
 | příjmení = Jurjev
 | jméno = M. F.
 | příjmení2 = Simonovskaja
 | jméno2 = L. V.
 | spoluautoři = a kol.
 | rok = 1974
 | titul = История Китая с древнейших времен до наших дней
 | vydavatel = Наука
 | místo = Moskva
 | stránky = 142
 | poznmky = [dále jen Jurjev]
 | isbn = 
}}</ref>
<ref name="krol">{{Citace sborníku
 | příjmení = Кроль
 | jméno = Ю.Л.  
 | příjmení2 = Романовский
 | jméno2 = Б. В. 
 | titul = Метрология
 | příjmení sestavitele = Титаренко
 | jméno sestavitele = М.Л. 
 | spolusestavitelé = a kol.
 | sborník = Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. Том 5. Наука, техническая и военная мысль, здравоохранение и образование
 | vydání = 1
 | vydavatel = Восточная литература
 | místo = Москва 
 | rok vydání = 2009
 | strany = 325, 331, 335 a 337
 | jazyk = rusky
 | isbn = 978-5-02-036381-6
}}</ref>
<ref name="li10 30">{{Citace monografie
 | příjmení = Li
 | jméno = Kangying 
 | rok = 2010
 | titul = The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568
 | vydání = 1
 | vydavatel = Otto Harrassowitz 
 | místo = Wiesbaden
 | počet stran = 211
 | stránky = 30
 | isbn = 978-3-447-06172-8
 | jazyk = anglicky
 | poznámky = [dále jen Li (2010)]
}}</ref>
<ref name="lin 107">{{Citace periodika
 | příjmení = Lin
 | jméno = Z. Jun
 | titul = Chinese Double-Entry Bookkeeping Before the Nineteenth Century
 | url = https://archive.org/details/sim_accounting-historians-journal_1992-12_19_2/page/107
 | periodikum = Accounting Historians Journal
 | rok = 1992
 | měsíc = 
 | ročník = 19
 | číslo = 2
 | strany = 107
 | poznámky = [dále jen Lin]
 | jazyk = anglicky
 | issn = 
}}</ref>
<ref name="liow">{{Citace elektronické monografie
 | autor = Liow Boon Chuang
 | titul = A Weak or Strong China: Which Is Better for the Asia Pacific Region?
 | url = http://www.mindef.gov.sg/safti/pointer/back/journals/2001/Vol27_1/7.htm
 | datum vydání = 
 | datum aktualizace = 2006-07-03
 | datum přístupu = 2010-2-16
 | vydavatel = Ministerstvo obrany Singapuru
 | místo = Singapur
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="maddison98 35">{{Citace monografie
 | příjmení = Maddison
 | jméno = Angus 
 | rok = 1998
 | titul = Chinese economic performance in the long run
 | url = https://archive.org/details/chineseeconomicp0000madd_z3u4
 | vydání = 
 | vydavatel = Development Centre of the OECD
 | místo = Paříž 
 | počet stran = 
 | stránky = 35
 | isbn = 92-64-16180-5
}}</ref>
<ref name="maddison06 641">{{Citace monografie
 | příjmení = Maddison
 | jméno = Angus 
 | rok = 2006
 | titul = The world economy
 | vydavatel = Development Centre of the OECD
 | místo = Paříž
 | počet stran = 653
 | stránky = 641
 | svazek = 1
 | isbn = 92-64-02261-9
}}</ref>
<ref name="marks">{{Citace elektronické monografie
 |příjmení      = Marks
 |jméno           = Robert B
 |titul            = China's Population Size During the Ming and Qing: A Comment On The Mote Revision
 |url              = http://web.whittier.edu/people/webpages/personalwebpages/rmarks/PDF/Env._panel_remarks.pdf
 |datum vydání   = 2002
 |datum přístupu = 2010-5-18
 |druh nosiče     = PDF Online
 |místo           = 
 |jazyk            = anglicky
 |url archivu      = https://web.archive.org/web/20081207104035/http://web.whittier.edu/people/webpages/personalwebpages/rmarks/PDF/Env._panel_remarks.pdf
 |datum archivace  = 2008-12-07
 |nedostupné      = ano
}}</ref>
<ref name="mote 744 745">{{Citace monografie
 | příjmení = Mote
 | jméno = Frederick W
 | rok = 2003
 | titul = Imperial China 900-1800
 | url = https://archive.org/details/imperialchina9000000mote
 | vydání = 
 | vydavatel = Harvard University Press
 | místo = Harvard
 | počet stran = 
 | stránky = 744–745
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-0674012127
}}</ref>
<ref name="nefedov 675">{{Citace monografie
 | příjmení = Нефедов 
 | jméno = С. А
 | titul = Факторный анализ исторического процесса. История Востока
 | vydání = 1
 | vydavatel = Территория будущего
 | místo = Москва
 | rok = 2008
 | počet stran = 752
 | stránky = 675
 | edice = Университетская библиотека Александра Погорельского
 | jazyk = rusky
 | isbn = 5-91129-026-X
}}</ref>
<ref name="nepomnin">{{Citace monografie
 | příjmení = Непомнин
 | jméno = Олег Ефимович
 | rok = 2005
 | titul = История Китая: Эпоха Цин. XVII - начало XX века
 | vydavatel = Восточная литература
 | místo = Москва
 | počet stran = 712
 | stránky = 11–28
 | kapitola = Вводная глава. Крушение Минской империи
 | isbn = 5-02-018400-4
 | jazyk = rusky
}}</ref>
<ref name="novell 8">{{Citace periodika
 | příjmení = Nowell
 | jméno = Charles E
 | titul = The Discovery of the Pacific: A Suggested Change of Approach
 | periodikum = The Pacific Historical Review
 | rok = 1947
 | měsíc = únor
 | ročník = XVI
 | číslo = 1
 | strany = 8
 | issn = 
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="pfoundes 89">{{Citace periodika
 | příjmení = Pfoundes
 | jméno = C
 | titul = Notes on the History of Eastern Adventure, Exploration, and Discovery, and Foreign Intercourse with Japan
 | periodikum = Transactions of the Royal Historical Society
 | rok = 1882
 | měsíc = 
 | ročník = X
 | číslo = 
 | strany = 89
 | issn = 
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="robinson 547 548">{{Citace periodika
 | příjmení = Robinson
 | jméno = David M
 | titul = Banditry and the Subversion of State Authority in China: The Capital Region during the
Middle Ming Period (1450-1525)
 | url = https://archive.org/details/sim_journal-of-social-history_spring-2000_33_3/page/527
 | periodikum = Journal of Social History
 | rok = 2000
 | měsíc = 
 | ročník = 33
 | číslo = 3
 | strany = 527–563, na s. 547–548
 | jazyk = anglicky
 | issn = 
}}</ref>
<ref name="rybakov 3k">{{Citace monografie
 | příjmení = Rybakov
 | jméno = Rostislav Borisovič
 | spoluautoři = a kol.
 | rok = 2000
 | titul = История Востока. В 6 т:  
 | vydavatel = Институт востоковедения РАН
 | místo = Moskva
 | počet stran = 696
 | stránky = 268-301
 | svazek = 3. Восток на рубеже средневековья и нового времени. XVI-XVIII вв. 
 | typ svazku = Том 
 | kapitola = Китай в XVI - начале XVII в.
 | isbn = 5-02-018102-1
 | jazyk = rusky
}}</ref>
<ref name="solas 20">{{Citace elektronické monografie
 |příjmení          = Solas
 |jméno             = Cigdem
 |příjmení2         = Sinan
 |jméno2            = Ayhan
 |titul             = The historical evolution of accounting in China: The effects of culture
 |vydavatel         = Association of Accounting and Finance Academians – AAFA (MUFAD)
 |datum vydání      = 2008-02-14
 |datum aktualizace = 
 |datum přístupu    = 2010-4-17
 |strany            = 20
 |druh nosiče       = PDF
 |url               = http://www.journal.mufad.org/attachments/article/456/12.pdf
 |url archivu       = https://web.archive.org/web/20200705042713/http://www.journal.mufad.org/attachments/article/456/12.pdf
 |datum archivace   = 2020-07-05
 |nedostupné        = ano
}}</ref>
<ref name="spence 14">{{Citace monografie
 | příjmení = Spence
 | jméno = Jonathan D
 | rok = 1999
 | titul = The Search For Modern China
 | url = https://archive.org/details/searchformodernc0000spen_x0k9
 | vydání = 2
 | vydavatel = W. W. Norton & Company
 | místo = New York
 | počet stran = 728
 | stránky = 14
 | poznámky = [Dále jen Spence]
 | isbn = 0-393-97351-4
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="tsai 26">{{Citace monografie
 | příjmení = Tsai
 | jméno = Shih-shan Henry
 | rok = 1996
 | titul = The eunuchs in the Ming dynasty
 | url = https://archive.org/details/eunuchsinmingdyn0000tsai
 | vydavatel = State University of New York Press
 | místo = Albany
 | počet stran = 290
 | jazyk = anglicky
 | stránky = 26
 | poznámky = [Dále jen Tsai]
 | isbn = 0-7914-2687-4
}}</ref>
<ref name="wakeman 28">{{Citace monografie
 | příjmení = Wakeman
 | jméno = Frederic E. 
 | titul = Telling Chinese history: a selection of essays
 | editoři = Lea H. Wakeman
 | vydání = 
 | vydavatel = University of California Press
 | místo = Berkeley
 | rok = 2009 
 | počet stran = 453
 | stránky = 28
 | poznámky = [Dále jen Wakeman]
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 0520256069
 | isbn2 = 9780520256064
}}</ref>
<ref name="wills 339">{{Citace sborníku
 | příjmení = Wills
 | jméno = John E
 | titul = Relations with maritime Europeans, 1514—1662
 | příjmení sestavitele = Twitchett
 | jméno sestavitele = Denis C. 
 | příjmení sestavitele2 = Mote 
 | jméno sestavitele2 = Frederick W. 
 | sborník = The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2
 | vydání = 
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | datum vydání = 
 | rok vydání = 1998
 | isbn = 0521243335
 | jazyk = anglicky
 | poznámky = [dále jen Wills (1998)] 
 | strany = 333–375, na s. 339
}}</ref>
</references>

=== Literatura ===
* {{Citace monografie
 | příjmení = Brook
 | jméno = Timothy
 | rok = 2003
 | titul = Čtvero ročních období dynastie Ming: Čína v období 1368–1644
 | překladatelé = Vladimír Liščák
 | vydání = 1
 | vydavatel = Vyšehrad
 | místo = Praha
 | počet stran = 368
 | isbn = 80-7021-583-6
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Glahn
 | jméno = Richard von
 | rok = 1996 
 | titul = Fountain of Fortune: money and monetary policy in China, 1000–1700
 | url = https://archive.org/details/fountainoffortun0000vong
 | vydavatel = University of California Press 
 | místo = Berkeley, California
 | počet stran = 338
 | isbn = 0-520-20408-5
 | isbn2 = 9780520204089
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Glahn
 | jméno = Richard von
 | rok = 2016 
 | titul = The Economic History of China: From Antiquity to the Nineteenth Century
 | vydavatel = Cambridge University Press 
 | místo = Cambridge
 | počet stran = 480
 | isbn = 1107615704
 | isbn2 = 9781107615700
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Huang
 | jméno = Ray 
 | titul = Taxation and governmental finance in sixteenth-century Ming China
 | vydání = 
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo =London; New York
 | rok = 1974
 | počet stran = 385
 | stránky = 
 | poznámky = 
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 0521202833
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Li
 | jméno = Kangying 
 | rok = 2010
 | titul = The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568
 | vydání = 
 | vydavatel = Otto Harrassowitz 
 | místo = Wiesbaden
 | počet stran = 
 | stránky = 
 | isbn = 978-3-447-06172-8
 | poznámky = 
 | jazyk = anglicky
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Liu 
 | jméno = William Guanglin
 | titul = The Chinese Market Economy, 1000–1500
 | vydání = 
 | vydavatel = SUNY Press
 | místo = Albany, NY
 | rok = 2015
 | počet stran = 394
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 1438455674
 | isbn2 = 9781438455679
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Puk
 | jméno = Wing Kin
 | titul = The rise and fall of a public debt market in 16th-century China : the story of the Ming salt certificate
 | vydavatel = Brill
 | místo =  Leiden
 | rok = 2016
 | počet stran = vi + 202
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 9004306404
 | isbn2 = 9789004306400
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Симоновская 
 | jméno = Л. В.
 | příjmení2 = Юрьев 
 | jméno2 = М. Ф.
 | spoluautoři = a kol.
 | rok = 1974
 | titul = История Китая с древнейших времен до наших дней
 | vydavatel = Наука
 | místo = Москва
 | stránky = 
 | jazyk = rusky
 | isbn = 
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Twitchett
 | jméno = Denis C. 
 | příjmení2 = Mote 
 | jméno2 = Frederick W
 | rok = 1998
 | titul = The Cambridge History of China 
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | počet stran = 1231
 | typ svazku = Volume
 | svazek = 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2
 | isbn = 0521243335
 | jazyk = anglicky
}}

=== Související články ===
* [[Sungská ekonomika]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Economy of the Ming Dynasty}}
* {{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Theobald
 | jméno = Ulrich 
 | odkaz na autora = 
 | titul = Chinaknowledge - a universal guide for China studies
 | url = http://www.chinaknowledge.de/index.html
 | datum vydání = 
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 2010-1-10
 | vydavatel = 
 | místo = 
 | kapitola = Chinese History - Ming Dynasty 明 (1368-1644) economy
 | url kapitoly = http://www.chinaknowledge.de/History/Ming/ming-econ.html
 | jazyk = anglicky
}}

{{Říše Ming}}
{{Portály|Čína|Historie}}
{{Nejlepší článek}}

[[Kategorie:Mingská ekonomika| ]]
[[Kategorie:Říše Ming|Ekonomika]]
[[Kategorie:Hospodářské dějiny Číny]]
[[Kategorie:Vzniklo ve 14. století]]
[[Kategorie:Zaniklo v 17. století]]