Mezaliance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mezaliance (též mesaliance; z fr. mésalliance, složeno z més, to z lat. minus = méně, alliance = svazek) je uzavření nerovnorodého manželského svazku. Jedná se buďto o manželství osoby stavu šlechtického s osobou stavu občanského, nebo o sňatek vyššího a nižšího šlechtice. Nejznámějším případem v českém prostředí je svazek Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželky Žofie Chotkové.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Mezalianční svazek byl nepřijatelný zejména pro vysokou šlechtu, jelikož ohrožoval její dlouholetou exkluzivitu. Uzavření takového sňatku mohlo vést v krajních případech až ke ztrátě společenského postavení vyššího šlechtice. Pro manželství byla v evropských šlechtických rodech jasně stanovená pravidla, která měla rodům často zajišťovat „udržení nebo získání jistých území, majetek, politickou moc a řadu privilegií a zároveň snahou stabilizovat striktně vymezené hranice mezi stavy i mezi hierarchicky uspořádanými společenskými vrstvami uvnitř stavu urozených“.[1]

Až do konce 18. století v prostředí české a moravské šlechty k mezaliančním svazkům prakticky nedocházelo. S příchodem průmyslové revoluce a nástupem tak zvaných novodobých industriálních společností začalo být velmi náročné pro šlechtické rody najít si navzájem rodově rovné protějšky. Poprvé v historii nebyly nejbohatší šlechtici, nýbrž obchodníci, továrníci a podnikatelé. Zajištění potřebného věna pro dcery nebylo proto snadné. Navíc platilo, že muž šlechtí ženu. Pokud si žena ze šlechtického rodu vzala měšťana, o svůj titul přišla.[2]

V novodobé společnosti jsou sňatky uvnitř šlechtických rodů uzavírány již méně, stále však bývá z důvodů prestiže výběr partnera vědomě omezen na určité sociální prostředí nebo vrstvu. Porušení tohoto pravidla může přinést ztrátu společenské pozice a jistých výhod a někdy vede až k ostrakizaci partnera, v některých případech obou manželů.[1]

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Děti z takového manželství bývají vylučovány práv a předností, vyhrazených jen potomkům rodičů po meči i po přeslici do jistého pokolení šlechtických úřadů.[3] Problém pro šlechtický rod přicházel hlavně při mezalianci prvorozených synů. Ti mohli přijít o fideikomis, neboli svěřenectví.

Známé historické mezaliance[editovat | editovat zdroj]

Nejvýraznějším příkladem z českých zemí je sňatek Františka Ferdinanda d'Este, následníka rakousko-uherského trůnu, s Žofií Chotkovou v roce 1900. Arcivévoda musel zažádat o souhlas císaře Františka Josefa I. (mimochodem svého strýce), neboť v rakouském císařství platila na základě Císařského rakouského rodinného řádu z roku 1839 podmínka rovnorodosti.[4] Žofie sice pocházela ze šlechtického rodu, rodokmen Chotků ale nebyl pro následníka trůnu dostačující. Císař sňatek i přes počáteční nesouhlas patrně ze strategických důvodů (zajištění nástupce na trůn) povolil, Ferdinand se však musel vzdát práv, poct a titulů nejen pro manželku, ale také pro své potomky.[1]

Další proslulou mezaliancí je manželství britského monarchy Eduarda VIII. s dvakrát rozvedenou Wallis Simpsonovou. Sňatek vyvolal ústavní krizi a Eduard pod nátlakem britského premiéra Stanleye Baldwina abdikoval, čímž se stal jediným panovníkem Commonwealthu, který tak dobrovolně učinil. Za mezalianci považujeme i manželské svazky britského prince Charlese a Camilly Parker-Bowlesové nebo monackého knížete Rainiera III. a americké herečky Grace Kellyové.

Mezaliance v umění[editovat | editovat zdroj]

V literatuře byly mezalianční vztahy často výchozím bodem nebo tématem. V Písní o Nibelunzích je Brunhildou domnělý rozdíl ve společenském postavení mezi Siegfriedem a Kriemhildou základem pro smrtelné spory.

Mezaliance byly tématizovány také v Molièrových komediích nebo v románech Theodora Fontana. V městské tragédii Úklady a láska (Kabale und Liebe) od Friedricha Schillera z roku 1784 například vyhrožuje šlechtický prezident vyděděním, pokud by si jeho syn vzal za ženu městskou Luisu Miller.

Komedie G. B. Shawa „Mesaliance“ a dílo Wernera Schwaba „Mesalliance, aber wir ficken uns prächtig“ z roku 1992 také pracuje s příklady tohoto nerovného svazku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FIŠEROVÁ, Vlasta. Mezaliance - Sociologická encyklopedie [online]. 11.12.2017 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. 
  2. OUBRECHTOVÁ ZEMANOVÁ, Marcela. Sňatky navzdory společnosti: Co znamenaly mesaliance pro šlechtické kruhy?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. Extra Publishing, s. r. o., 17.07.2017 [cit. 29.11.2018]. Dostupné online. 
  3. Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 17. Praha: Česká grafická společnost Unie, 1901. 1157 s. ISBN 8072032186. S. 145. 
  4. VLČKOVÁ-MEJVALDOVÁ, Jana. Komunikace řečí, komunikace lidí ... : sborník pro Marii Bořek-Dohalskou. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. ISBN 9788024637242, ISBN 8024637243. OCLC 1023628368 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Díl 17. Praha: Česká grafická společnost Unie, 1901. 1137 s. ISBN 80-7203-218-6.
    VLČKOVÁ-MEJVALDOVÁ, Jana, ed. Komunikace řečí, komunikace lidí...: sborník pro Marii Bořek-Dohalskou. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017. ISBN 978-80-246-3706-8.