Metro v Teheránu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Metro v Teheránu
Logo Teheránského metra
Logo Teheránského metra
Základní informace
StátÍrán
MěstoTeherán
Délka sítě246,8 km
Počet linek7
Počet stanic128
Počet cestujících820 milionů (2018)
Datum otevření1999
Linky1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
Parametry
Rozchod koleje1435 mm
Vozy a zázemí
Počet vozů1 254
Mapa sítě
Mapa Teheránského metra
Mapa Teheránského metra
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metro v Teheránu (persky مترو تهران‎, Metro-ye Tehrān) je systém šesti linek podzemní dráhy a jedné linky příměstské železnice pod Teheránem, hlavním městem Íránu. Se svými sedmi linkami se jedná o největší a jedno z nejrušnějších meter na středním východě.[1]

Teheránská metro přepraví za den přes 3 miliony pasažérů, v roce 2018 jej použilo 820 milionů lidí. Délka linek k roku 2019 je 229 kilometrů.[2] Po dokončení stavebních prací a dostavbě dalších dvou linek bude celková délka 430 km.

Metro jezdí každý den od pondělí do neděle přibližně od 5:30 do 23:00. Jízdenka stojí 1000 Íránských rijálů, což odpovídá 5,30 Koruny české (k listopadu 2020)[3], bez ohledu na ujetou vzdálenost. Předplacené časové jízdenky stojí mnohem méně. V metru mohou senioři cestovat zdarma. Ve všech teheránských vlacích metra jsou první a polovina druhých vagónů z každého konce vyhrazeny pro ženy. Ženy mohou stále volně jezdit v jiných vozech.[4][5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Prvotní plány na výstavbu metra byly položeny již v 60. letech 20. století. Realizovány ovšem mohly být až od roku 1982, a to kvůli problémům, jako byla Íránská revoluce, nebo Íránsko-Irácká válka.

V roce 1970 bylo vyhlášeno výběrové řízení na výstavbu, které vyhrála francouzská společnost SOFRETU. Ta ještě téhož roku začala připravovat předběžné návrhy. K roku 1976 byly zahájeny geologické průzkumy.

Výstavba metra byla zahájena v roce 1978. Netrvala však moc dlouho, a to s ohledem na Íránskou revoluci v roce 1979/1980. Pokračování se stavba dočkala v roce 1985, pokračovala však velmi pomalu kvůli válce s Irákem, přičemž někdy musely být práce i úplně zastaveny.

První linka, a to s číslem 5, byla otevřena k roku 1999.

Linky[editovat | editovat zdroj]

Seznam linek metra v Teheránu
Linka Otevřeno Délka Stanic Typ
1 2001 67,9 km 32 Metro
2 2000 24,6 km 22 Metro
3 2012 33,7 km 24 Metro
4 2008 23,0 km 22 Metro
5 1999 67,3 km 12 Příměstská železnice
6 2019 10,0 km 5 Metro
7 2017 20,3 km 11 Metro
Metro: 149,1 km 117
Celkem: 246,8 km 128
8 Plánované 34 (plánováno) Metro
9 Plánované 39 (plánováno) Metro
10 Plánované 35 (plánováno) Metro
11 Plánované 17 (plánováno) Metro
Mapa metra i s plánovanými stanicemi

Linka 1[editovat | editovat zdroj]

Linka 1, na mapách kreslená červenou barvou, je dlouhá 28,1 km, z čehož vede 14,9 kilometrů pod zemí a 13,2 nad zemí. Na lince je 29 stanic, z toho 22 podzemních.[6][7] V roce 2018 byla denní přepravní kapacita 650 000 lidí. Vlaky se skládají vždy ze sedmi vagonů, které dohromady mají kapacitu 1 300 pasažérů. Maximální rychlost soupravy je 80 km/h, avšak z důvodu zastavení na stanicích vlak jede průměrně 45 km/h.

Linka 2[editovat | editovat zdroj]

Linka 2, na mapě tmavě modře/fialově, byla otevřená v únoru roku 2000.[8] Je dlouhá 26 kilometrů, z toho je 19,6 km pod zemí. Na lince je 22 stanic,[7][9] přičemž Imam Khomeini je přestupní na linku 1.

Linka 3[editovat | editovat zdroj]

Linka 3 vede ze severovýchodu na jihozápad. Spojuje tím jihozápadní čtvrtě Teheránu s jeho severovýchodní částí. Prochází přitom rušnými částmi hlavního města, čímž pomáhá zmírnit dopravní problémy.[10] První část linky (asi 7 kilometrů) byla otevřena v prosinci 2012, následujících 12 km se zprovoznilo k dubnu 2014.[11] Poslední část dlouhá asi 18 km se otevřela 22. září 2015. Tím metro získalo celkovou délku 37 km a svých dohromady 15 stanic.[12][13]

Linka 4[editovat | editovat zdroj]

Linka je 22 kilometrů dlouhá, je na ní 18 stanic a spojuje západní část Teheránu s východní. Tato linka vede přes Ekbatan (západní Teherán) do Kolahdoozu (východní Teherán). V roce 2012 byla zahájena výstavba západního prodloužení linky 4 spojující Ekbatan s náměstím Chaharbagh. Toto rozšíření zahrnovalo 3 stanice. Dodatečná žlutá linka spojuje stanici Bimeh s letištěm Mehrabad. Tato má 2 stanice na terminálu 1 a 2 a terminálu 4 a 6.

Sekce 1 od náměstí Ferdowsi po Darvazeh Shemiran byla otevřena v dubnu 2008. Oddíl 2 z Darvazeh shemiran na náměstí Shohada byl otevřen v únoru 2009. Dne 24. května 2009 byla otevřena sekce 3 z náměstí Ferdowsi na náměstí Enghelab. Dne 23. července 2012 byly slavnostně otevřeny další dvě stanice spojující linku 4 s linkou 5.[14]

V současné době (2020) je na lince 4 v provozu 19 stanic, které jsou na systémových mapách zbarveny žlutě.[10][15]

Linka 5[editovat | editovat zdroj]

Linka 5 je příměstská železniční trať, je na systémových mapách zbarvena zeleně, je 43 kilometrů dlouhá a má 11 stanic.[16][17] Zajíždí do oblasti Karaj s hlavními stanicemi v Karaj a Golshahr. Spojuje se západním koncem linky 2 ve stanici Teherán (Sadeghiyeh) a se západním koncem linky 4 ve stanici metra Eram-e Sabz.

Linka 6[editovat | editovat zdroj]

Šestá linka je na systémových mapách zabarvena růžově; spolu s první částí z náměstí Shohada do Dowlat Abad měří 9 kilometrů a byla otevřena 7. dubna 2019.[18] Po dokončení byla linka 9 kilometrů dlouhá se 3 stanicemi a spojuje jihovýchodní Teherán se severozápadem. Ke konstrukci tunelu se používal stroj pro vrtání tunelů (TBM). TBM používal metodu vyváženého zemního tlaku k bezpečnému průchodu městskými oblastmi bez podstatného osídlení.

Linka 7[editovat | editovat zdroj]

Tato linka, podobně jako linka 6, a na rozdíl od linky 3, vede od severozápadu na jihovýchod a byla postavena pomocí moderních strojů TBM. Jeho první fáze, kompromis 18 kilometrů trati a 7 stanic bylo otevřeno v červnu 2017.[19] V současnosti, v roce 2020, má tato linka 22 kilometrů s deseti stanicemi.

Plány do budoucna[editovat | editovat zdroj]

Linka 8[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Linka 9[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Linka 10[editovat | editovat zdroj]

Linka 10 měřící 43 kilometrů s pětatřiceti stanicemi je plánována podél západovýchodního koridoru od stanice metra Vardavard na západě od Teheránu směrem do oblasti kosarského akvaduktu na východě. Stavba byla zahájena v září 2020.[20]

Linka 11[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Ministr zahraničí Mohammad Javad Zarif využívá metro při cestě do své kanceláře

Všechny trasy byly vybaveny automatickou ochranou vlaků (ATP), automatickým zastavením vlaku (ATS), centralizovaným řízením dopravy (CTC) a SCADA. Stále více obyvatel používá metro díky rychlejší dopravě během špiček, otevření více stanic a celkovému zlepšení pomocí nových eskalátorů, výtahů a klimatizace ve vlacích.

Dne 18. července 2007 se propadla oblast o ploše dvaceti metrů čtverečních bezprostředně přiléhající ke vchodu do stanice metra Toupkhaneh. Nebyly žádné oběti, ale stanice musela projít mnoha opravami. Dne 15. dubna 2012 se kvůli silnému dešti v Teheránu poškodily bezpečnostní zdi řeky Mianrood a následně vniklo 300 000 metrů krychlových vody do tunelu metra linky 4. Dvě nejbližší stanice byly stále ve výstavbě, takže provozovatelé metra měli dostatek času na evakuaci cestujících z ostatních stanic. Nikdo nezemřel, ale hloubka vody ve stanici Habib-o-llah, nejhlubší stanici na lince 4, byla odhadována na téměř 18 metrů. Znovuotevření zaplavených stanic, které byly dříve v provozu, trvalo téměř dva týdny.[21]

Výzvy[editovat | editovat zdroj]

Teheránské metro zažilo během svého provozu od svého zahájení různé výzvy, nejnovější z nich byla reakce na pandemii covidu-19.

Pandemie covidu-19 v Íránu[editovat | editovat zdroj]

V rámci bezpečnostních protiepidemických opatření proti šíření covidu-19, které v Íránu přibývaly, stanovilo metro v Teheránu podmínky pro vstup do sítě metra na kterékoli stanici. Zodpovídajícím pracovníkům v každé stanici bylo nařízeno zabránit vstupu cestujícím bez roušek a tito cestující si museli roušku opatřit v prodejnách umístěných na každé stanici metra.[22]

Seznam přestupních stanic[editovat | editovat zdroj]

  1. Darvazeh Shemiran; linky 2 a 4
  2. Shahid Beheshti; linky 1 a 3
  3. Darvazeh Dowlat; linky 1 a 4
  4. Imam Khomeini; linky 1 a 2
  5. Theatr-e Shahr; linky 3 a 4
  6. Shademan; linky 2 a 4
  7. (Tehran) Sadeghiyeh; linky 2 a 5
  8. Eram-e Sabz; linky 4 a 5
  9. Shahed – Bagher Shahr; linky 1 a 1
  10. Shahid Navvab-e Safavi; linky 2 a 7
  11. Mahdiyeh; linky 3 a 7
  12. Meydan-e Shohada; linky 4 a 6
  13. Meydan-e Mohammadiyeh; linky 1 a 7
  14. Imam Hossein; linky 2 a 6
  15. Shohada-ye Haftom-e Tir; linky 1 a 6 (v provozu na lince 1, ve výstavbě pro linku 6)
  16. Meydan-e Vali Asr; linky 3 a 6 (v provozu na lince 3, ve výstavbě pro linku 6)
  17. Towhid; linky 4 a 7 (v provozu na lince 4, ve výstavbě pro linku 7)
  18. Daneshgah-e Emam Ali; linky 2 a 3 (v provozu na lince 2, ve výstavbě pro linku 3)
  19. Daneshgah-e Tarbiat Modares; linky 6 a 7 (ve výstavbě pro linku 6, v provozu na lince 7)
  20. Shohada-ye Hefdah-e Shahrivar; linky 6 a 7 (ve výstavbě pro linky 6 a 7)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Linka 3, 2016
    Linka 3, 2016
  • Eskalátory na stanici Haghani
    Eskalátory na stanici Haghani
  • Metro v Teheránu v roce 2018
    Metro v Teheránu v roce 2018
  • Metro v únoru 2019
    Metro v únoru 2019
  • Výstavba šesté linky, 2019
    Výstavba šesté linky, 2019
  • Výstavba metra, 2019
    Výstavba metra, 2019

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teheran Metro na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MICHAEL ROHDE. World Metro Database - metrobits.org. mic-ro.com [online]. [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ شهرداری تهران. web.archive.org [online]. 2016-03-18 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-18. 
  3. ↑ Living in Tehran [online]. 2018-04-24 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-30. (anglicky) 
  4. ↑ خانه [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-18. (persky) 
  5. ↑ Press TV. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18. 7. 2015. 
  6. ↑ خط ۱ مترو تهران و توسعه شمالي و جنوبي خط تا كهريزك [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky) 
  7. ↑ a b Stations [online]. [cit. 2015-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-25. (anglicky) 
  8. ↑ SCHWANDL, Robert. Tehran [online]. 2015 [cit. 2015-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-01. (anglicky) 
  9. ↑ خط 2 متروي تهران و توسعه شرقي خط تا پايانه شرق [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky) 
  10. ↑ a b Lines 3 and 4 of Tehran Subway Rapidly Developing. Payvand Iran News. 15. 12. 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18. června 2013. (anglicky)  Archivováno 18. 6. 2013 na Wayback Machine.
  11. ↑ 12km section of Tehran Metro inaugurated. TehranTimes. 22. 4. 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-17. (anglicky)  Archivováno 17. 3. 2015 na Wayback Machine.
  12. ↑ Rouhani inaugurates Middle East's longest subway line. Real Iran. 22. září 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23. září 2015. (anglicky)  Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
  13. ↑ خط 3 مترو تهران [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-25. (persky) 
  14. ↑ Two New Subway Stations Opened in West of Tehran [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10. ledna 2015. (anglicky) 
  15. ↑ صفحه نخست [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22. 7. 2015. (anglicky) 
  16. ↑ خط 5 مترو [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky) 
  17. ↑ Final profile Tehran Metro Station Line 5 [online]. Tehran Urban & Suburban Railway Operating Company [cit. 2015-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (anglicky) 
  18. ↑ Tehran Metro Line 6 Opens [online]. 2019-04-07 [cit. 2019-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-08. (anglicky) 
  19. ↑ First parts of Tehran metro Line 7 inaugurated Archivováno 15. 6. 2017 na Wayback Machine. www.tehran.ir Official Tehran's website. Červen 2017
  20. ↑ Tehran Metro Line 10 construction begins. iranpress.com [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Tehran Successful Test in Crisis Management. Tehran official web site [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-15. (anglicky) 
  22. ↑ ورود مسافران بدون ماسک به مترو؛ ممنوع!. خبرگزاری برنا [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (persky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tehran Metro Guide [online]. 2019-04-11 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • TEHRAN Metro. www.urbanrail.net [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Metro_v_Teheránu&oldid=23466224“