Přeskočit na obsah

Meidži Maru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Meidži Maru
Meidži Maru v areálu Tokijské oceánografické univerzity
Meidži Maru v areálu Tokijské oceánografické univerzity
Základní údaje
Typparní zásobovací loď, cvičná loď
dvoustěžňový škuner, od roku 1898 trojstěžňový plnoplachetník
Objednána1873
StavitelRobert Napier & Sons
Spuštěna na voduzáří 1874
Uvedena do službyúnor 1875
Osudnámořní muzeum
Technická data
Výtlak1 010 t (do 1898)
po přestavbě 1 037 t
Délka68 m (do 1898)
po přestavbě 73,8 m
Šířka9,1 m (do 1898)
po přestavbě 8,9 m
Ponor6,7 m (do 1898)
po přestavbě 6,6 m
Pohonparní stroj, plachty
1100 hp
Palivouhlí
Rychlost11,5 uzlů

Meidži Maru (japonsky: 明治丸) je japonský parník z roku 1874. Původně byla loď dvoustěžňovým škunerem, ale poté byla přestavěna na plnoplachetník a do roku 1945 sloužila pro výcvik kadetů. V moderní době slouží jako muzeum, je japonskou kulturní památkou a nejstarší ocelovou lodí v Japonsku.[1]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Loď byla konstruována jako parník využívající nejnovější technologie a stejně jako všechny rané parníky měla i stěžně a plachty. Původně bylo plavidlo dvoustěžňovým škunerem. Loď byla 68 m dlouhá, 9,1 m široká, ponor činil 6,7 m a maximální výtlak 1 010 t. Po přestavbě v roce 1898 se z lodi stal trojstěžňový plnoplachetník, byla 73,8 m dlouhá, 8,9 m široká, ponor činil 6,6 m a maximální výtlak 1 037 t. Hlavní stožár měřil 31 m a mohla dosáhnout rychlosti až 11,5 uzlů.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Meidži Maru byla stavěna pro japonskou vládu v loděnici Robert Napier & Sons na řece Clyde v Govanu (dnes část města Glasgow) ve Skotsku. Plavidlo bylo objednáno v březnu roku 1873, spuštění na vodu proběhlo v září 1874 a dokončeno bylo v listopadu téhož roku. V lednu 1875 loď pod velením britského kapitána R. H. Peterse s posádkou 52 mužů (mezi nimiž nebyl žádný Japonec) vyplula z Glasgow a v únoru dorazila do Jokohamy. Plánem japonské vlády bylo použít Meidži Maru jako zásobovací loď pro japonské majáky postavené Richardem Henry Bruntonem, zároveň ale byla příležitostně využívána císařem Meidži a členy jeho rodiny, pro kterýžto účel byla při stavbě lodi navržena propracovaně zdobená kabina; na počest plavby císaře na Meidži Maru mezi 16. a 20. červencem 1876 se v Japonsku slaví tzv. Den námořnictva. Loď také sloužila jako transportní pro císařské posly či diplomaty při jejich plavbách na Boninské ostrovy, Rjúkjú, Koreu a podobně.[2][3][4]

V listopadu 1897 byla loď převedena na Tokijskou námořní akademii a v únoru 1898 byla přeměněna na třístěžňovou cvičnou loď pro výcvik mladých námořních kadetů – byla používána jako „ukotvená výcviková loď“, a během následujících pěti dekád na ní cvičilo více než 5 000 budoucích námořníků.[2][5]

Několikrát byl těžce poškozen její trup a vybavení tajfuny, pokaždé ale byla loď opravena. V září 1923 pak zasáhlo oblast Tokia velké zemětřesení a většina budov a kolejí námořní školy shořela, Meidži Maru však neutrpěla žádnou škodu a evakuovala cca 600 osob postižených živelnou katastrofou.

V srpnu 1927 byl z její strojovny odstraněn parní stroj a další zařízení.

Během amerického bombardování Tokia sloužila jako útočiště pro civilní obyvatelstvo. Bezprostředně po konci války loď i všechny budovy akademie obsadila americká armáda, a Meidži Maru byla využívána jako důstojnický klub. Vlivem minimální údržby se 24. července 1951 náhle potopila, a v říjnu téhož roku byla navrácena škole.[2][3][4]

Záchrana

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1952 se vedení Tokijské Univerzity obchodního námořnictva (nástupce Námořní Akademie) rozhodlo opravit loď a znovu ji využívat jako cvičnou. Zaměstnanci a studenti provedli základní práce, v červenci pak opravu převzala společnost Nippon Salvage Co. V únoru 1954, po pečlivé kontrole, se však musela univerzita svého plánu vzdát kvůli příliš vážnému poškození plavidla. Od té doby byla loď používána jako skladiště.

V roce 1962 bylo město Tokio nuceno vystavět protipřílivový násep na pobřeží; Meidži Maru tak zůstala odříznuta v malém jezírku. Za účelem zabezpečení lodi proběhly v roce 1963–1964 rekultivační práce na rybníku a byly opraveny poškozené části lodi, která byla nově upevněna k zemi na její současné pozici. Stav lodi se poté díky pravidelným opravám postupně zlepšoval. V květnu 1978 byla označena japonskou vládou za kulturní památku Japonska, v říjnu 1980 pak byl zahájen osmiletý projekt rekonstrukce. Pro veřejnost byla loď otevřena 16. května 1989.[2]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Meidži Maru před rokem 1945
    Meidži Maru před rokem 1945
  • Loď po tajfunu, mezi cca. 1910 až 1915
    Loď po tajfunu, mezi cca. 1910 až 1915
  • Paluba
    Paluba
  • Interiér
    Interiér

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The Meiji-maru [online]. Tokyo University of Marine Science and Technology [cit. 2024-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e MITSUO, Matsuzaki. Important Cultural Property of Japan “MEIJI MARU” [online]. Meiji Maru Volunteer Club [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Japan’s Important Cultural Asset Meiji Maru Needs Funding for Restoration and New Approach to Secure Its Future. https://www.spf.org [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b SCHÄUFFELEN, Otmar. Chapman Great Sailing Ships of the World. New York: Hearst Books, 2005. ISBN 9781588163844. S. 187. (anglicky) 
  5. ↑ Meiji Maru [online]. http://sailing-ships.oktett.net [cit. 2024-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Meidži_Maru&oldid=24438460“