Max Dupain

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Max Dupain
Max dupain.jpg
Narození 4. dubna 1911
Ashfield
Úmrtí 27. července 1992 (ve věku 81 let)
Sydney
Alma mater Sydney Grammar School
National Art School
Ocenění Společník Řádu Austrálie
Manžel(ka) Olive Cotton (1939–1944)
Děti Rex Dupain
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Max Dupain: Sunbaker (1937), pozitiv byl pořízen r. 1975
Max Dupain: Valentina Blinova ve hře L'oiseau de feu (Pták Ohnivák), Ballets Russes, Sydney, 1936–1937
Max Dupain: Barmanka v hotelu v Sydney, 18 hodin, 1941

Maxwell Spencer Dupain, AC (22. dubna 191127. července 1992) byl proslulý australský modernistický[1] fotograf. Věnoval se snímkům dokumentárním, portrétním a snímkům architektury.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Dupain získal svůj první fotoaparát jako dárek v roce 1924, což podnítilo jeho zájem o fotografii.[2] Později se připojil k fotografické společnosti NSW a po dokončení školy pracoval pro firmu Cecil Bostock v Sydney.

O prázdninách v roce 1924 se na pláži Newport Beach, Nový Jižní Wales, setkala s Olivií Cottonovou a stali se z nich přátelé sdílející vášeň pro fotografování.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934 otevřel své vlastní studio na Bond Street č.p. 24 v Sydney. Pracovali společně se svou přítelkyní z dětství Olivií Cottonovou. Studio navštěvovali jejich současníci včetně takových jako byli Damien Parer, Geoff Powell nebo Olga Sharpe.

V roce 1937 na jižním pobřeží Nového Jižního Walesu, vyfotografoval hlavu a ramena přítele Harolda Salvageho ležíciho na písku pláže Cullburra Beach. Snímek s názvem Sunbaker se stal Dupainovou nejslavnější fotografií.[3]

Negativ fotografie pořídil v roce 1937, ale snímek samotný mohl získat uznání až v polovině 70. let, neboť teprve v roce 1975 pořídil z negativu první zvětšeninu. Tu koupila v roce 1976 Národní galerie Austrálie v Canbeře a Sunbaker se stal ikonickým národním obrazem.[1][4]

Pozdnější léta[editovat | editovat zdroj]

Během války sloužil Dupain u Royal Australian Air Force v Darwinu a Papui-Nové Guineji, kde pomáhal vytvářet kamufláž. Válka Dupaina ovlivnila, což se odrazilo i na jeho fotografiích. Snažil se klást důraz na pravdivou dokumentaci světa a ovlivňovat tak povědomí o válce. V roce 1947 byly tyto jeho pocity ještě posíleny četbou knihy Grierson on Documentary, která definovala potřebu fotografování bez předstírání a přetvářky. Byla to „kreativní léčba skutečnosti“. Dupain horlivě „nastartoval“ své studio s novou perspektivou a opustit to, co nazýval „kosmetickou lží módní fotografie nebo reklamní ilustrace“. K odmítnutí návratu do „kosmetické lži“ reklamy Dupain řekl:

Moderní fotografie musí dělat víc než jen bavit, musí podněcovat myšlení a tím i jasně vyjadřovat skutečnost, rozvíjet soucitné porozumění mužů a žen a život, který žijí a vytváří.[5]

Jeho dokumentární dílo tohoto období se dá ilustrovat jeho fotografií Fronta na maso. Při fotografování více používal naturalistický styl „zachycující okamžik každodenní interakce [spíše než] pokus o sociální komentář“.[6][7]

Dupain hodně pracoval pro The University of New South Wales[8] a CSR Limited a dělal mnoho výletů do vnitrozemí a na pobřeží severní Austrálie.

V 50. letech s příchodem nového konzumu a rozvojem reklamní fotografie se k němu hlásili zákazníci z časopisů, reklamních agentur a průmyslových podniků. V mezidobí věnoval čas své lásce – architektuře, kterou fotografoval po většinu svého života.

Jeho snímek lidí na pláži byl přetištěn na poštovní známce připomínající 150 let fotografie v Austrálii v roce 1991.[9]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 (nebo r. 1937?), po vypuknutí druhé světové války, se Dupain oženil s fotografkou Olivií Cottonovou, ale brzo poté se rozvedli. O deset let později si Dupain vzal Dianu Illingworthovou a spolu měli dceru Daninu a syna Rexe, který se také stal fotografem.

Dupain ve své práci pokračoval až do smrti v roce 1992.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Celý seznam je na bookfinder.com:

  • Max Dupain’s Australian Landscapes, Mead and Beckett, Australia, 1988.
  • Fine Houses of Sydney, Irving Robert; Kinstler John; Dupain Max, Methuen, Sydney, 1982.
  • Max Dupain Photographs published by Ure Smith, Sydney, 1948.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.fotografnet.cz/index.php?lang=cz&cisid=32&katid=2&claid=166
  2. Max Dupain [online]. [cit. 2010-02-23]. Dostupné online. 
  3. http://www.mdaa.com.au/Portals/www.mdaa.com.au/IFrame/people/max-02.html
  4. DUPAIN, Max - Sunbaker [online]. National Gallery of Australia [cit. 2008-11-25]. Dostupné online. 
  5. Modern photography must do more than entertain, it must incite thought and by its clear statements of actuality, cultivate a sympathetic understanding of men and women and the life they live and create.
  6. "capturing a moment of everyday interaction [rather than] attempting any social comment"
  7. DUPAIN, Max - Meat Queue [online]. National Gallery of Australia, 2008-11-25 [cit. 2008-11-25]. Dostupné online. 
  8. O'FARRELL, Patrick. UNSW - A Portrait. [s.l.]: University of New South Wales Press Ltd, 1999. Dostupné online. ISBN 0868406171. Kapitola 3, s. 116. (English) 
  9. http://robertwalls.wordpress.com/2009/10/02/australian-government-publishes-up-skirt-photos/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Snímky[editovat | editovat zdroj]