Matylda Wíchová-Mocová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Matylda Wíchová-Mocová
Rodné jménoMatylda Wíchová
Narození23. ledna 1898
Pardubice Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí???
??? ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníprávnička, advokátka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Matylda Wíchová-Mocová (rozená jako Matylda Wíchová, zvaná též Hilda, 23. ledna 1898 Pardubice – ???) byla česká právnička, feministka a advokátka, absolventka Právnická fakulta Univerzity Karlovy, od roku 1928 první akreditovaná advokátka v Československu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Pardubicích, posléze rodina žila na Královských Vinohradech[1]. Po absolvování středního vzdělání začala studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Až do roku 1900 docházely dívky na přednášky na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Řádné studium práv mohly ženy nastoupit až se vznikem Československa roku 1918. Přátelila se rovněž s Andělou Kozákovou-Jírovou, první absolventkou práv na UK v roce 1923.

Wíchová odpromovala 7. prosince 1923 a získala titul JUDr. Na základě umožnění působení žen zákonem z roku 1922 složila Wíchová advokátské zkoušky a 12. června 1928[2][1] a stala se tak první československou advokátkou. Téhož roku si otevřela vlastní advokátní kancelář v Králodvorské ulici v Praze. Do roku 1931 bylo v ČSR registrováno 7 advokátek.

Posléze se provdala jako Mocová a užívala zdvojené příjmení Wíchová-Mocová. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava roku 1939 je uváděna jako advokátka na adrese ul. Národní obrany č.p. 826. Ještě před rozpadem tzv. První republiky roku 1938 tehdy působilo na území ČSR 45 právniček.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  2. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]