Marie-Noémi Cadiot
| Marie-Noémi Cadiot | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. prosince 1828 Paříž, Francie |
| Úmrtí | 10. dubna 1888 (ve věku 59 let) Saint-Jean-Cap-Ferrat, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie |
| Místo pohřbení | Père-Lachaise |
| Země | Francie |
| Národnost | francouzská |
| Povolání | sochařka, novinářka a spisovatelka |
| Manžel(ka) | Eliphas Levi Maurice Rouvier markýz de Montferrier |
| Děti | Louis Vignon |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie-Noémi Cadiot (12. prosince 1828[1] nebo 1832, Paříž, Francie – 10. dubna 1888, Saint-Jean-Cap-Ferrat, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie) byla francouzská sochařka, novinářka a spisovatelka 19. století. Byla druhou manželkou Eliphase Léviho a měla s ním dceru; později se rozešli. Cadiotová se později provdala za markýze de Montferrier, ale také se rozešli a ona se 3. září 1872 provdala potřetí, vzala si Maurice Rouviera (17. dubna 1842 - 7. června 1911), francouzského předsedu vlády.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Marie-Noémi Cadiotová se narodila v Paříži a byla druhou manželkou Alphonse Louise Constanta, obecně známého jako Eliphas Lévi. Civilně se vzali na radnici 10. pařížského obvodu dne 13. července 1846 a měli dceru Marii, která zemřela v roce 1854 ve věku sedmi let. Po rozvodu s Constantem si vzala markýze de Montferriera, švagra filozofa a matematika Józefa Maria Hoene-Wrońského.[2] Jako studentka Jamese Pradiera se zúčastnila prací na reliéfech na fontáně Saint-Michel v 6. pařížském obvodu.[3]
Navštěvovala Dámský klub (club des Femmes) Eugénie Niboyetové, psala literární fejetony do Le Tintamarre a Le Moniteur du Soir pod pseudonymem „Claude Vignon“ (převzatý z románu Béatrix de Balzac). Také publikovala pod literárním pseudonymem H. Morel.[4][5] Císař Napoleon III. jí přiznal penzi 6 000 franků.
Zemřela 10. dubna 1888 v Saint-Jean-Cap-Ferrat a je pohřbena na hřbitově Père Lachaise v Paříži.[6]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- Contes à faire peur, 1857
- Un drama en provincie - La statue d'Apollon, 1863[7]
- Révoltée![8]
- Un naufrage parisien, 1869[9]
- Château-Gaillard, 1874[10]
- Victoire Normand, 1862[11]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Jean de La Fontaine (1874), radnice v Château-Thierry -
Basreliéf (asi 1858-1860) pro fontánu Saint-Michel v Paříži -
Daphné changée en laurier (1866), Musée des Beaux-Arts v Marseille -
Náhrobek s její bustou, hřbitov Père-Lachaise
,_les_g%C3%A9nies_des_sciences_et_leurs_attributs.jpg)
,_rinceaux,_No%C3%A9mie_Constant_01.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marie-Noémi Cadiot na anglické Wikipedii a Claude Vignon (1832-1888) na francouzské Wikipedii.
- ↑ État-civil reconstitué de Paris, V3E N368 [online]. Paris.fr digital archives [cit. 2015-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Alphonse-Louis Constant, La Rose Bleue Retrieved May 25, 2009
- ↑ Eugène de Mirecourt fils, Aux femmes, L. Sauvaitre (Paris), 1895.
- ↑ Revue du Louvre, Volume 28, Conseil des musées nationaux, 1978.
- ↑ Georges d'Heylli. Dictionnaire des pseudonymes Georg Olms Verlag. [s.l.]: [s.n.], 1977. ISBN 9783487063393. S. 26.
- ↑ Paul Bauer. Deux siècles d'histoire au Père Lachaise. [s.l.]: Mémoire et Documents, 2006. ISBN 978-2914611480. S. 771.
- ↑ Un drame en province - La statue d'Apollon [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Révoltée! [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Un naufrage parisien [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Château-Gaillard [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Victoire Normand [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie-Noémi Cadiot na Wikimedia Commons
