Měnírna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Měnírna je budova se zařízením nebo samotné zařízení pro změnu proudové soustavy nebo propojení různých napájecích elektrických soustav. Nejčastějším případem jsou napájecí měnírny pro napájení elektrifikovaných železnic, tramvají, metra a trolejbusů se stejnosměrnou napájecí soustavou. Měnírna odebírá elektrický výkon z běžné třífázové elektrické sítě a do drážního vedení dodává stejnosměrný proud o potřebném napětí.

Měnírny pro městskou dopravu jsou připojeny zpravidla na primární síť 22 kV / 50 Hz a dodávají stejnosměrný proud o napětí 600 V (případně 750 V – metro, trolejbusy v Ústí nad Labem).

Měnírny drážní jsou připojeny zpravidla na dálkovou síť 110 kV a dodávají stejnosměrný proud o napětí 3 kV (1,5 kV – trať Tábor–Bechyně, důlní dráhy), v Německu a Rakousku dodává měnírna do trolejového vedení střídavý proud 15 kV / 16 2/3 Hz (tzv. třetinový kmitočet). Na tratích se střídavou soustavou 25 kV / 50 Hz se měnírny nepoužívají, jde pouze o trafostanice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní měnírny byly mechanické, vybavené motorgenerátorovým soustrojím (někdy typu Ward-Leonard, tj. střídavým třífázovým motorem, který poháněl dynamo). Později byly používány úspornější rotační měniče, konstruované jako třífázový synchronní motor s rotační kotvou a buzeným stejnosměrným statorem. Napájecí třífázový proud transformovaný na potřebné napětí se přiváděl na tři napájecí kroužky kotvy, stejnosměrný proud se odebíral z téhož vinutí kotvy klasickým stejnosměrným lamelovým komutátorem přes uhlíkové kartáče. Pojízdná měnírna tohoto typu s výkonem 1 MW je ve sbírkách muzea pražského dopravního podniku.

Od 30. let 20. století se začínaly používat rtuťové usměrňovací výbojky jako statické měniče, dokonce již s možností omezené pulzní regulace pomocí řídicích mřížek v dráze výboje ve výbojce. Od 60. let 20. století se používají usměrňovače v pevné fázi s křemíkovými diodami a s tyristory s elektronickým řízením.

Zvláštní případy[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní případy měníren byly dříve v normální rozvodné síti, kdy část sítí, zejména městských sítí v Německu byla stejnosměrných. Zvláštním případem byla také stará síť v kladenských hutích s kmitočtem 25 Hz. Zhruba do poloviny 20. století některé staré městské sítě měly kmitočet 33 Hz nebo 42 Hz, pro jejich propojení se soustavou 50 Hz se používaly také měnírny.