Lotosový efekt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Voda se na lotosovém listu shlukuje v kapičky, které se díky povrchovému napětí udrží na povrchu

Lotosový efekt (anglicky Lotus effect) je jev, který spočívá v hydrofobním povrchu lotosových listů.

Povrch lotosových listů je pokrytý malými hrbolky, vzniklými přeměnou trichomů

Hydrofobní povrch odpuzuje vodu, která se seskupuje do kapek (aby se omezil kontakt s povrchem). Hydrofobní povrchy získávají tzv. samočisticí vlastnosti – po navlhčení se nečistoty rozpouští ve vodě a opouští povrch. To je velmi žádoucí efekt u povrchů, které často přicházejí do styku s vodou, jako jsou karoserie automobilů, skleněné nebo stavební fasády.

Tohoto jevu hojně využívá obor bioniky.

Lotos[editovat | editovat zdroj]

Lotos (rod Nelumbo) je tropická vodní rostlina z čeledi leknínovitých, která zahrnuje ozdobné vytrvalé vodní rostliny. Ze dna vyrůstají dlouze řapíkaté listy plovoucí na hladině či nad hladinou, někdy rovněž i pod ní.

Tato rostlina je napříč náboženstvími a východními kulturami (především v hinduismu, dále ale i buddhismu a kultuře starého Egypta) známá jako symbol čistoty a nevinnosti, což také souvisí s faktem, že lotosy rostou v bahnitých vodách, ale jejich listy a květy nikdy nejsou pokryté nečistotami.

Efekt[editovat | editovat zdroj]

Na povrchu listu jsou drobné hrbolky s rozměrem asi dvě setiny milimetru (0,02 mm)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tento jev byl poprvé popsán Rulonem E. Johnsonem, Jr., a Robertem H. Dettrem v roce 1964. Jejich prací bylo vytvoření teoretického modelu, založeného na experimentech se skleněnými kuličkami potaženými parafínem nebo PTFE telomerem.

V roce 1977 na průzkumu pracoval Wilhem Barthlott, který popsal přibližně 200 druhů rostlin mající tuto schopnost odpuzovat vodu.

Později vytvořil a předvedl uměle vytvořený povrch pracující na podobném principu.

V běžném životě[editovat | editovat zdroj]

Vědci použili nanotechnologii k výrobě řady voděodolných materiálů se samočisticími vlastnostmi; od karoserií aut a neviditelné nano stěrače, přes samočisticí fasády budov až po nano impregnaci textilu a kůže.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]