Litopon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Litopon je jemně dispergovaná směs sulfidu zinečnatého ZnS a síranu barnatého BaSO4.

Poprvé byl vyroben roku 1847, k většímu rozšíření tohoto pigmentu došlo až ve 20. století. Připravuje se srážením roztoku síranu zinečnatého roztokem sulfidu barnatého při mírně zvýšené teplotě (50-60 °C).

Vzhled a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Litopon je jemný bílý prášek bez zápachu, na vzduchu stálý, nejedovatý, nehořlavý a nevýbušný.

Působením minerálních kyselin uvolňuje sirovodík H2S. V alkalickém prostředí je stálý.

Má optimální granulometrii, vysokou bělost a kryvost, je odolný proti zásadám, ve srovnání s titanovou bělobou a dalšími bílými pigmenty je nepoměrně levnější. Působením světla šedne až černá, pravděpodobně dochází k vylučování zinku, tomuto lze zabránit přidáním malého množství kobaltu. V meziválečném období byla jeho výroba zdokonalena, především vnesením kobaltu do jeho krystalové mřížky. Tím byla odstraněna jeho optická nestálost.[1]

Tvoří velmi jemné částice s průměrnou velikostí pod 1 µm, často tvoří agregáty. Krystaly jsou anizotropní a vykazují silný dvojlom.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Používá se jako pigment v průmyslu nátěrových hmot, při výrobě produktů z pryže, papíru, plastu, keramiky a tmelových a těsnicích směsí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BOHUSLAV, Slánský. Technika v malířské tvorbě. Praha: SNTL, 1976. 186 + s. S. 22. V meziválečném období byla jeho výroba zdokonalena, především vnesením kobaltu do jeho krystalové mřížky. Tím byla odstraněna jeho optická nestálost.. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Šimůnková E., Bayerová T.: Pigmenty. Společnost pro technologie ochrany památek, Praha 1999. ISBN 80-902668-1-9