Link-local adresa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V počítačové síti představuje link-local adresa takovou síťovou adresu, pomocí které se dá komunikovat pouze v rámci segmentu sítě, ke kterému je počítač přímo připojen.

Link-local adresy obvykle nejsou unikátní mimo rámec jednoho síťového segmentu. Routery tudíž nepřesměrovávají pakety s link-local adresou.

Link-local adresy pro IPv4 jsou definovány v adresním bloku 169.254.0.0/16 v CIDR notaci. V IPv6 jsou přidělovány s prefixem fe80::/10.

Přidělení adres[editovat | editovat zdroj]

Jako jiné typy adres, link-local adresa může být přidělena ručně nebo automaticky. Některé protokoly podporují pouze automatickou konfiguraci.

V IP sítích je možno link-local adresu obdržet nejčastěji použitím bezstavové konfigurace. V IPv4 jsou link-local adresy obvykle použity pouze k přidělení IP adres zařízením pokud neexistuje žádný vnější mechanismus adresové konfigurace, jako např. DHCP nebo když jiná primární konfigurační metoda selže. V IPv6[1] jsou link-local adresy povinné a vyžadované pro vnitřní funkcionalitu řady protokolů.

IPv4[editovat | editovat zdroj]

Podle RFC 3927 je pro link-local adresování v IPv4 rezervován adresní blok 169.254.1.0 až 169.254.254.255. Pokud nejsou jiné možnosti, jsou link-local adresy zařízením přiřazovány pomocí bezstavové konfigurace.[2]

RFC 3927 varuje před současným užíváním adres různého adresního prostoru, jako například konfigurování link-local adres a globálně směrovatelných adres na jednom zařízení.[3] Proto připojené zařízení primárně hledají DHCP server, až poté přidělují link-local adresu.

Při procesu automatické konfigurace vybírají síťová zařízení náhodného kandidáta z rezervovaného adresního prostoru a používají Address Resolution Protocol (ARP), aby se ujistili, že daná adresa již není používána. Pokud ARP dostane odpověď, znamená to, že kandidátní adresa je již používána. V tomto případě je vytvořena nová náhodná kandidátní adresa a proces se opakuje. Proces končí ve chvíli, kdy ARP nepřijde žádná odpověď.

Pokud se globálně směrovatelná adresa nebo privátní adresa stane dostupnou po přidělení link-local adresy, měla by být pro nové připojení obecně preferována před link-local adresou, avšak komunikace přes link-local adresu je stále možná.[4]

IPv6[editovat | editovat zdroj]

V IPv6 byl pro link-local unicast adresování rezervován adresní blok fe80::/10.[1] Skutečná link-local adresa je přidělena s prefixem fe80::/64.[5][6] Mohou být konfigurovány automaticky (stateless) nebo např. manuálně (stateful).

Na rozdíl od IPv4, IPv6 vyžaduje, aby byla link-local adresa přidělena každému síťovému rozhraní, na kterém je IPv6 protokol povolen, i když je zároveň přidělena jedna nebo více směrovatélných adres.[7] To má za následek, že IPv6 zařízení většinou mívají pro každé rozhraní s povoleným IPv6 více jak jednu IPv6 adresu. IPv6 adresa je potřeba například pro Neighbor Discovery Protocol a další protokoly založené na IPv6 jako DHCPv6.

V IPv6 je bezstavová konfigurace součástí Neighbor Discovery Protocol (NDP).[8] Adresa je bezstavovou konfigurací vytvořena z prefixu adres dané sítě a MAC addresy zařízení.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Link-local address na anglické Wikipedii.

  1. a b RFC 4291,IP Version 6 Addressing Architecture, R. Hinden, S. Deering, The Internet Society (February 2006)
  2. RFC 3927, Dynamic Configuration of IPv4 Link-Local Addresses, S. Cheshire, B. Aboba, E. Guttman, The Internet Society (May 2005)
  3. RFC 3927 section 1.9
  4. RFC 3927 section 2.6.1
  5. RFC 4291, section 2.5.6. Link-Local IPv6 Unicast Addresses
  6. . I když je tento blok rezervován pro link-local adresy, musí být 54 bitů nastaveno na nulu. Prefix je proto fe80::/64 (RFC 4291, section 2.5.6.).
  7. RFC 4291, section 2.8. A Node's Required Addresses
  8. RFC 4862, IPv6 Stateless Address Autoconfiguration, S. Thompson, T. Narten, T. Jinmei (September 2007)
  9. Automatická konfigurace [online]. . Dostupné online.