Kotacu
Kotacu (japonsky 炬燵 nebo こたつ) je druh tradičního japonského nábytku. Jedná se o nízkou dřevěnou stolovou konstrukci překrytou silnou pokrývkou, popřípadě futonem, na níž je umístěna deska sloužící jako stůl. Uvnitř se nachází zdroj tepla, původně koš s rozžhavenými uhlíky, nyní převážně elektrické topení.[1] Využívá se téměř exkluzivně v Japonsku a to k posezení a ohřevu v chladných ročních obdobích. Jeho výskyt v japonských domácnostech je častý, protože tradiční japonské domy postrádají ústřední vytápění. Jediným zdrojem tepla v chladných měsících se tak stává právě kotacu a petrolejová přenosná kamna, která slouží podle potřeby k vytápění jednotlivých místností.[2]
Typy[editovat | editovat zdroj]
Rozlišují se dva typy kotacu a to přenosné okigotacu[3] a do podlahy ponořené horigotacu.[4] Tepelný zdroj u obou typů může tvořit tradiční nádoba s uhlíky, nebo moderní elektrické topení.
- Horigotacu (掘り炬燵): tento typ se skládá ze čtvercové díry, zhruba 40 cm hluboké, zapuštěné v podlaze místnosti a na ní umístěném kotacu.[5] Hliněná nádoba s uhlíky, či novější tepelné zařízení je pak uloženo na zem, pod dřevěnou konstrukci. Horigotacu nabízí větší komfort, jelikož umožňuje přísedícím sedět v komfortnější pozici, podobné sezení na židli.[5]
- Okigotacu (置き炬燵): označuje přenosnou variantu kotacu, původně používanou na rohožích tatami. Typicky bývá podložené slabou dekou, na níž stojí dřevěná konstrukce spolu se silnější přikrývkou a svrchní deskou. Elektrické topné těleso je často umístěno v samotné konstrukci kotacu,[5] nikoliv na zemi.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původ kotacu sahá až do 14. století do období Muromači.[6][7] Kotacu se vyvinulo z irori, standardního ohniště na vaření, které bylo umístěno uprostřed místnosti s pokrývkou z rohoží tatami. Irori zpočátku sloužilo k dvojímu účelu – vaření a vytápění, později se tyto funkce oddělily, když se kotacu vyvinulo do samostatné podoby.[7]
Během období Muromači vznikla nad irori dřevěná konstrukce známá jako kotacu horigotatsu. Tato konstrukce byla zakryta přikrývkou (oki), která sloužila k zachycení tepla z uhlíků pod ní.[7]
S příchodem období Edo v 17. století se horigotacu začalo postupně podobat jeho současné podobě, a to vytvořením prohlubně čtvercového tvaru na místě irori, kolem níž byl dřevěný rám umístěn.[7] Nepostradatelnou součástí byla i nadále deka, která poskytovala zdroj tepla osobám sedícím kolem kotacu.
Přechod k přenosnosti[editovat | editovat zdroj]
Se změnou obytných prostorů vzniklo okigotasu neboli přenosné kotacu. Tato změna umožnila přemisťovat kotacu podle potřeby v rámci domácnosti a přizpůsobit se tak rozšířenému používání rohoží tatami v japonských obydlích.[7]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Přechod na elektřinu v polovině 20. století znamenal pro kotacu významný vývoj.[7] Hliněný kotlík byl nahrazen elektrickým ohřívačem, což přispělo k jeho pohodlnosti a široké oblibě v japonských domácnostech.
Kulturní význam a oživení[editovat | editovat zdroj]
Zatímco kotacu sloužilo jako praktické řešení vytápění tenkostěnných domů typických pro Japonsko, stalo se také kulturní oporou symbolizující teplo a rodinnou pospolitost.[6] Obnovení jeho popularity po zemětřesení v roce 2011 se přičítá jeho energetické účinnosti, která je v souvislosti s energetickými problémy klíčová.[7] Konstrukce kotacu výrazně snižuje spotřebu elektrické energie ve srovnání s možnostmi vytápění celých místností a zachovala si roli ústředního bodu společenské interakce v domácnosti.[8] Některé rodiny v komfortu tohoto tepla i pod kotacu pospolu spí, namísto odloučení se do svých jednotlivých promrzlých pokojů.[9]
Výskyt v dalších kulturách[editovat | editovat zdroj]
Chladné noci a štiplavá zima samozřejmě netrápí pouze obyvatele Japonska. Lidé všude na světě vymýšleli různé způsoby jak zahřát sebe a své blízké, proto není překvapující že zařízení podobná kotacu se nezávisle vyvinula i v jiných zemích a kulturách. Na identickém principu fungují například afghánské sandali,[10] íránské korsi,[11] nebo pod běžným stolem umístěné španělské brazero.[12]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JapanDict: Japanese Dictionary - Search results for こたつ. www.japandict.com [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ How the Japanese heat their homes in the winter. web.archive.org [online]. 2013-09-26 [cit. 2023-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-26.
- ↑ 置き炬燵 - Jisho.org. jisho.org [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ 掘り炬燵 - Jisho.org. jisho.org [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-08.
- ↑ a b What is a Kotatsu? Choosing the Best Japanese Heated Table. Japan Objects [online]. 2020-01-31 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g History of the Kotatsu. Kotatsu Tokyo [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kotatsu Table, Kotatsu Heater, Kotatsu Futons. web.archive.org [online]. 2013-09-24 [cit. 2023-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-24.
- ↑ Irori – The Japanese Hearth [online]. 2013-12-18 [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Afghanistan: Sandali stoves, a blessing and a curse - ICRC. www.icrc.org [online]. 2009-01-23 [cit. 2023-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Korsi: A Traditional Heating Device among Iranians. nournews [online]. 2020-06-14 [cit. 2023-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RESMELLA, Irene Corchado. Getting ready for winter: the heated table and the ‘brasero’ [online]. 2014-11-10 [cit. 2023-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kotacu na Wikimedia Commons
