Kosmické právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kosmické právo představuje mezinárodní právní řád platný pro působení v kosmickém prostoru. Jeho tvorba je v pravomoci Organizace spojených národů (OSN), která ustavila pro tyto účely zvláštní Komisi pro mírové využití kosmického prostoru. Jedním z hlavních cílů kosmického práva je zabránit využívání kosmického prostoru k válečným přípravám. Ačkoli OSN podporuje mírové využití kosmu, nedosáhla dosud dohody o jeho výlučném používání k mírovým účelům.

Základní smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Základem pro kosmické právo je pětice mezinárodních smluv:

  • Smlouva o kosmickém prostoru (anglicky: Outer Space Treaty) z roku 1966, celým názvem Smlouva o zásadách řídících činnosti států ve výzkumu a využívání kosmikcého prostoru, vč. Měsíce a jiných nebeských těles
  • Dohoda o záchraně (anglicky: Rescue Agreement) z roku 1967, celým názvem Smlouva o záchraně astronautů, návratu austronautů a navrácení objektů vypouštěných do kosmického prostoru
  • Úmluva o odpovědnosti (anglicky: Liability Convention) z roku 1971, celým názvem Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škodu způsobenou (umělými) kosmickými objekty
  • Úmluva o registraci (anglicky: Registration Convention) z roku 1974, celým názvem Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru
  • Dohoda o Měsíci (anglicky: Moon Agreement) z roku 1979, celým názvem Dohoda řídící činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech

Dále došlo k vypracování různých doporučení, jak postupovat při dálkovém průzkumu kosmu, při přímém televizním vysílání z družic nebo při používání jaderných zdrojů energie.

Navíc se do kosmického práva zahrnují i mezinárodní dohody, úmluvy, smlouvy a také národní zákony či nařízení, které se k činnosti v kosmickém prostoru vztahují.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLECZEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 582 s. ISBN 80-200-0906-X. Kapitola kosmické právo, s. 224.