Komunikační šum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Komunikační šum je souhrn všech vlivů, které negativně ovlivňují sociální komunikaci. Přestože bývá často přehlížen, může mít velký dopad na vnímání sociálních interakcí. Dochází tím k různě významnému zkreslení informace. Možnost vyslání sdělení bez šumu je prakticky jen hypotetickým konstruktem.

Druhy komunikačního šumu[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska psychologie dělíme šumy na vnitřní (které souvisejí s fyziopsychickými faktory – vady sluchu, nervozita) a vnější (typicky je to jakýkoliv hluk). V přeneseném slova smyslu se komunikační šum používá pro označení překážky, která v procesu komunikace vedla k nedorozumění.

Dle De Vita rozdělujeme komunikační šum následovně:[1]

  1. Fyzikální šum – pocházející ze zdrojů mimo mluvicího a posluchače, který interferuje s fyzickým přenosem signálu nebo sdělení. Např. zvuky projíždějících aut, šum počítače, zvuky lesa při hovoru apod.
  2. Fyziologický šum – reprezentuje vlastní fyziologické bariéry mluvícího nebo posluchače. Např. vady sluchu, zraku, výslovnosti, ztráta paměti.
  3. Psychologický šum – je typ mentálního rušení. Např. předjímání myšlenek druhého, předpojatost, předsudky, extrémní uzavřenost, expresivita, odmítání sdělení, kterému dotyčný nevěří.
  4. Sémantický šum – rušení na úrovni významové, k němuž dochází následkem srovnání rozdílných jazykových, zkušenostních a dalších vnitřních systémů mluvícího a posluchače. Např. odlišnosti jazyka/dialektu, používání žargonu, složitých termínů, abstraktních pojmů, které nemusí komunikační partner pochopit. Typickým případem sémantického šumu je proto i používání tzv. vnitroskupinového jazyka mimo referenční skupinu.

Všechny informace, které poskytujeme nebo přijímáme, přitom procházejí určitým filtrem. Ten je založen na kombinaci znalostí, kulturních zákonitostí, postojů, emočních proměnných atp. V různých situacích na základě filtrování volíme různé tzv. řečové registry.

Pro lepší porozumění a odstranění šumu je vhodné řídit se základními pravidly pro efektivní komunikaci. K těm nejzákladnějším patří postup od známých informací k méně známým.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Communication noise na anglické Wikipedii.

  1. DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. 6. vyd. Praha: Grada, 2008. 512 s. ISBN 978-80-247-2018-0. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. 264 s. ISBN 80-7178-291-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]