Klepy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Klepy jsou ne zcela hodnověrné informace o určitých osobách nebo skupinách, šířené buď ústně mezi lidmi, nebo pomocí bulvárních médií.[1] Uspokojují zvědavost lidí, často obsahují i pomlouvačné informace. Nepravda v klepech může být uváděna do oběhu záměrně nebo vzniká jako informační šum, např. přeslechnutím či špatným pochopením. Z rozšířených klepů o známých osobách a skupinách může vzniknout fáma.

Pomlouvání je určité a intimní chování, což ho dělá ještě těžším při zkoumání a odhalování jeho vzniku. Jeho původ není úplně znám, ale zajisté zapříčinil, že se lidé mezi sebou naučili spolupracovat. Díky němu se lidé stávají stále více společenskými, vymýšlejí inovativní nápady.[2] Pomlouvání přispělo k péči o náš zevnějšek, k rozvoji lidské společnosti a sociálních institucí. Je to také dokonce způsob, jakým se lidé naučili využívat oheň.[3]

Klepy a společnost[editovat | editovat zdroj]

Klepy jsou sociální nástroj, který používáme k diskuzi o tom, jaké změny a nové informace prožíváme my a lidé okolo nás. Mají mnoho negativních dopadů - například zhoršení psychického zdraví nebo zničení dobrého jména ve společnosti, ale mnoho vědců tvrdí, že jde i o pozitivní účinky jako uvolňování stresu z našeho těla nebo podnícení k seberozvoji a spolupráci. Také mohou být typem neformální komunikace zásadním pro sdílení informací. Dodává se, že klepy jsou nezbytné pro sociální spolupráci a že právě tento druh řeči vytváří sociální pouta a objasňuje sociální normy. Přirovnejme to k lepidlu, jež spojuje naši společnost, a hlavně sociální kruhy, ve kterých se pohybujeme.[3]

Přestože jsou drby intenzivně používané mezi lidmi a pro veřejnost jsou zajímavé, jsou také široce očerňovány. V nejlepším případě jsou klepy považovány za triviální a nečinné; v nejhorším případě za invazivní a destruktivní.[4] Navíc, na rozdíl od všeobecného přesvědčení, že ženy pomlouvají více než muži, se zdá, že tomu tak není, ale muži a ženy se pouze v tomto fenoménu chovají jinak.  Zatímco mužské klepy mají větší šanci na sebepropagace a považují se za „výměnu informací“ nebo „udržování kontaktu“, klábosení žen má sklon k tomu, aby bylo zábavnější s mnoha detaily a poutavým tónem.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klepy neboli drby jsou suverénní lidskou činností a vyskytují se v čase a prostoru. Antropologové objevili vysokou četnost drbů v řadě kultur.[6] Náboženské příkazy proti předávání i přijímání klepů se objevují v křesťanských, židovských a islámských textech a obavy z morálních důsledků klepů přetrvávají.[7]

Samotná definice drbů se postupem času změnila. V angličtině slovo vzniklo jako podstatné jméno „godsibb“, což znamená Bohu příbuzný, křtu se účastnila kmotra. V šestnáctém a sedmnáctém století se však stala nová definice drbů specifická pro pohlaví: žena navštěvující matku při porodu. Ve stejnou dobu se drby také staly slovesem a devalvovaly se.[8]

Ačkoli současné definice drbů se liší, všichni sdílejí obavy s osobními a často i soukromými informacemi, a proto mohou být drby identifikovány jako „soukromé rozhovory“. Soukromé záležitosti se díky nim stávají veřejnými a mnozí toto vnímají jako rozmazávání imaginární, ale vlivné hranice mezi veřejným a soukromým.[8]

Druhá světová válka zaznamenala výbuch zájmu o psychologii klepů a jejich kontroly. Klíčovou práci provedli Gordon W. Allport a Leo Postman v roce 1947, jejichž podnětem bylo znepokojení nad poškozením morálky a národní bezpečnosti způsobeném hrozivými fámami šířícími zbytečné poplachy. Další cyklus zájmu je patrný na konci šedesátých a sedmdesátých let, počínaje vydáním knihy sociologa Tamotsu Shibutaniho Kerner et al. referát o občanských poruchách nebo Milgramova a Tochova esej o kolektivním chování, po nichž následují další knihy psané ze sociologického nebo psychologického hlediska.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. M. Petrusek, Velký sociologický slovník I., str. 487n., heslo Klepy
  2. The Science Behind Why People Gossip—And When It Can Be a Good Thing. Time [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HOGENBOOM, Melissa. What gave rise to gossip?. www.bbc.com [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Marshall, Max S. "Legalized Gossip: Judge Not ..." The Journal of Higher Education 35, no. 6 (1964): 322-27.
  5. PARKER, Clifton B. Stanford research: Hidden benefits of gossip, ostracism. Stanford University [online]. 2014-01-27 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. HANA. I Transcribe [online]. 2015-04-16 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Rooks, Gerrit, Frits Tazelaar, and Chris Snijders. "Gossip and Reputation in Business Networks." European Sociological Review27, no. 1 (2011): 90-106.
  8. a b Why Historians Can't Afford to Ignore Gossip | History News Network. historynewsnetwork.org [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  9. Rumor and Gossip Research. https://www.apa.org. Dostupné online [cit. 2019-12-02]. (anglicky)