Karol Skřipský

Karol Skřipský
Narození	15. července 1908; Brno
Úmrtí	10. března 1993 (ve věku 84 let); Urdorf
Povolání	dokumentarista, fotograf, kameraman, režisér a scenárista
Rodiče	Karel Skřipský
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Karol Skřipský (15. července 1908 Brno^[1] – 10. března 1993 Urdorf, Švýcarsko) byl slovenský dokumentarista a fotograf, který výrazně zasáhl do vývinu etnografického dokumentárního filmu na Slovensku.

Karol Skřipský byl již od mládí fascinován horami a přírodou. Od konce dvacátých let často navštěvoval i Slovensko a pohoří jako Vysoké Tatry a Malou Fatru.^[2] V roce 1932 se jako jako čtyřiadvacetiletý přestěhoval do obce Štefanová ve Vrátné dolině, kde postavil a provozoval horský hotel.^[3] Zde se začala jeho intenzivní fotografická činnost a do povědomí fotografické veřejnosti vstoupil v roce 1938 výstavou v brněnském muzeu.^[4]

Začátky

Karol Skřipský debutoval v roce 1947 krátkometrážním reportážním snímkem Zletová predohra v Tatrách. O rok později se mu podařilo navzdory období schematismu natočit film Oživená hlína, který lze označit jako předchůdce filmů o umění. Prolíná se v něm etnografické téma tradiční modřanské keramiky s pokusem o zachycení tvorby Ferdiše Kostky.^[5] Přestože část autorů non-fiction produkce později přešla k hranému filmu, pro Karla Skřipského se dokument stal doménou a v roce 1954 natočil celovečerní populárně vědecký film o tatranské flóře Kvety Tater.^[6] V roce 1957 byl založen Krátký film, v jehož rámci vzniklo i Studio populárně vědeckých filmů a jeho vedoucím se stal Karol Skřipský.^[7] Tato situace měla kladný dopad na non-fiction tvorbu a podnítila i vznik etnografického dokumentu, kterému se Skřipský věnoval.

Etnografický dokument

Důležitou snímkem byla Píseň barev a tvarů (1960), zejména kvůli Skřipského spolupráci s další důležitou postavou etnografického dokumentu na Slovensku, Martinem Slivkou. Film klade důraz na emocionální působení a vyzdvihuje estetické hodnoty lidové tvorby bez stop populárně vědeckého výkladu.^[8] V dalších dílech jako Stvořitelé (1964) a Obyčejné dřevo (1964) zaznamenává tradiční řemesla a přináší obraz jednoty člověka a práce.^[9] Ve filmu Žiarske rekviem (1966) spojuje smutek nad smrtí s obdivem ke způsobu života, který navzdory nepříznivé situaci uchovává základní mravní hodnoty. O rok později natáčí dílo Sena na Doščanke (1967), kterému dominuje charakter podtatranského kraje, mentalita lidí, ale i těžké sociální podmínky. Za jeho vrcholné dílo se považuje film Čtyři dny Ľudovíta Čonka z roku 1967. Je to portrét člověka, který žije uprostřed opuštěné východoslovenské nížiny. Ve filmu se neodehrává žádné velké drama, dominuje mu rytmus lidské existence a plynutí času. Vyzdvihuje spjatost člověka s přírodou a snímek tak navazuje na linii dokumentárních filmů Roberta Flahertyho.^[10]

Politický dokument

Prostřednictvím filmů o Slovenském národním povstání se Skřipský dotkl i tématu aktuálního politického dokumentu. Natočil filmy Žijem (1964) a Příběhy z Roháčů (1965). Tyto filmy vycházejí z prostoty výrazu, bez estetického a lidského patetizování evokují situaci z válečné doby.^[9]

Charakteristika tvorby

Karol Skřipský se vyprofiloval jako tvůrce autorských filmů – byl scenáristou, kameramanem a režisérem, což mu umožňovalo rozvíjet vlastní originální poetiku. Pro jeho díla je příznačný výtvarně komponovaný záběr s harmonickou kompozicí velkých jednobarevných ploch, s pečlivě vyváženými hmotami, vzdálený jakémukoliv náznaku reportážní neuzavřenosti, dynamičnosti. U Skřipského způsobu natáčení často dominovalo okouzlení obrazově vděčnými parciálními motivy, proto koncepce celku se často dotvářela v úzké spolupráci se střihačem a dramaturgem.^[11] Jeho filmem dominuje přítomnost tradice, jedinečnost momentu a věčnost přírody.^[9] Vyzdvihoval harmonii a jednotu člověka a přírody, přičemž často prolínal etnografické a sociální prvky.

Emigrace

Po roce 1968 emigroval do Švýcarska a jeho díla byla stažena z distribuce. V exilu se věnoval filmařským a zejména fotografickým projektům. Náměty sbíral na svých cestách po Evropě, Předním Orientu, Americe a Africe, přičemž zůstal věrný přírodním motivům a horám. Své dílo mohl na Slovensku a v Česku představit až po roce 1989.

Filmografie

Zletová předehra v Tatrách (1947)
Severní stěnou na Kriváň (1947)
Na lyžích přes hřebeny Tater (1947)
Oživená hlína (1949)
Cesta k slunci (1949)
Kdysi a dnes (1951)
Výživa kojenců (1952)
Květiny Tater (1954)
Na ledovcích Mont Blancu (1956)
Tatranský národní park (1958)
Srdce Nízkých Tater (1959)
Zachraňujeme miliony životů (1960)
Píseň barev a tvarů (1960)
Obrázky z Tater (1960)
Dva beránka (1960)
Expedice TANAP (1961)
Kucan 1962 (1963)
Stvořitelé (1964)
Ždiarsky rekviem (1966)
Čtyři dny Ludvíka Čonka (1967)
Sena na Doščonke (1967)
Obyčejné dřevo (1967)
Mašinka (1967)
Liparské ostrovy (1968)
Sopky na Kanárských ostrovech (1969)
Lanzarote (1969)
Gran Canaria (1970)
Vesnice svobodných Walsanov (1971)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol Skřipský na slovenské Wikipedii.

↑ Moravský zemský archiv, Matrika narozených Brno - Zábrdovice, Nanebevzetí Panny Marie 17259, s. 864
↑ Karol Skřipský. FDb.cz [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.
↑ Karol Skřipský – básnik prírody. www.uluv.sk [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.
↑ Karol Skřipský | Osobnosti | Terchovská sieň slávy. slavni.terchova-info.sk [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.
↑ Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 35.
↑ Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 34.
↑ Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 39.
↑ Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 52.
↑ ^a ^b ^c Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 60.
↑ Macek V. – Paštéková J.: Dejiny slovenskej kinematografie. Martin: Osveta, 1997, s. 266.
↑ Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 59.

Externí odkazy

Karol Skřipský v Česko-Slovenské filmové databázi

[MatrikaN-1] Moravský zemský archiv, Matrika narozených Brno - Zábrdovice, Nanebevzetí Panny Marie 17259, s. 864

[2] Karol Skřipský. FDb.cz [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.

[3] Karol Skřipský – básnik prírody. www.uluv.sk [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.

[4] Karol Skřipský | Osobnosti | Terchovská sieň slávy. slavni.terchova-info.sk [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.

[5] Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 35.

[6] Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 34.

[7] Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 39.

[8] Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 52.

[macek-9] Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 60.

[10] Macek V. – Paštéková J.: Dejiny slovenskej kinematografie. Martin: Osveta, 1997, s. 266.

[11] Macek V.: K dejinám slovenského dokumentárneho filmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav – národné kinematografické centrum, 1992, s. 59.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]