Kapesník


Kapesník je výrobek z látky nebo papíru, který se primárně používá k čištění nosních sekretů. Kapesníky se vyrábějí jako pratelné látkové nebo jako papírové kapesníky, které se po použití vyhodí. Ne každá kultura používá ke smrkání kapesník a v Evropě to až do moderní doby nebylo běžné.
Zvláštní formou je kapesník, který muži nosí při slavnostních příležitostech ve vnější náprsní kapse saka (dříve někdy i v kapse kabátu); je pouze ozdobný a nemá praktickou funkci.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
V historii patřily textilie k luxusnímu zboží a dnešní užití kapesníků bylo neznámé. V antickém Římu existovaly potní a ústní ručníky, které básník Catullus zmínil jako sudarium. Ve středověku hrály látkové šátky roli tajného projevu lásky k milované ženě, který si rytíři brali do bitev jako znak věrnosti. První látkové kapesníky údajně vyrobil flanderský tkadlec Baptiste Chambray z Cambrai roku 1300.[1]
Revoluci do tkaní látek a zlevnění jejich výroby přinesl roku 1733 vynález létajícího člunku. I když dámy nosily ozdobný kapesníček již v době renesance (tzv. fazzoletto, italský výraz pro kapesník),[2] svou dnešní funkci hygienického předmětu získal v širším měřítku až v 19. století.[3]
Zdobení kapesníků
[editovat | editovat zdroj]Dokud kapesníky plnily dekorativní funkci luxusního předmětu, byly zdobeny krajkami a výšivkami.[2] S užitím kapesníku jako hygienického předmětu tato potřeba zmizela, u luxusních kapesníků ale výšivky vzorů či monogramu majitele zůstávají zachovány. Používání papírových kapesníků při společenských příležitostech je považováno za nevhodné.[4]
Ekologické porovnání
[editovat | editovat zdroj]Ekologická stopa textilních kapesníků je nižší, než jednorázových kapesníků papírových. Papírové kapesníky mají sice tuto stopu nižší při výrobě, opakované užití látkových kapesníků však tuto nevýhodu vyvažuje, i když je nutné je prát. Další nevýhodou papírových kapesníků jsou jejich plastové obaly, které též zatěžují životní prostředí. Ekologická stopa textilních kapesníků je po započtení jejich praní 7× menší, než papírových.[5]
Jiné užití
[editovat | editovat zdroj]- „Uzel na kapesníku“, který měl majiteli sloužit jako připomínka, údajně pochází z dob, kdy lidé „šňupali“ tabák a brali tedy kapesník často do ruky.[6]
- Kapesník může sloužit jako provizorní obvaz nebo okamžitý prostředek k zastavení krvácení, k očištění předmětu apod.
- Židovský obchodník Ibrahim Ibn Yakub tvrdil, že za dob přemyslovských knížat měly zdobené kapesníky funkci bankovek.[7]
Jiné názvy
[editovat | editovat zdroj]- Hovorový název pro látkový kapesník „šnuptychl“ má původ v německých slovech Schnupf (rýma) a Tuch nebo Tuchlein (šátek, šáteček).
- Češtině nepřirozený výraz „čistonosoplena“ se uváděl jako výtvor českých jazykových puristů dob baroka (Václav Jan Rosa) a národního obrození a dostal se i do odborných publikací a učebnic.[8] Jedná se však nejspíš jen o výtvor neznámého autora 2. poloviny 19. století, který měl práci puristů parodovat.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taschentuch na německé Wikipedii.
- ↑ LOSCHEK, Ingrid. Accessoirs. Symbolik und Geschichte. [s.l.]: [s.n.], 1993. ISBN 3-7654-2629-6. S. 269.
- ↑ a b BURCKHARDT, Jacob Christoph. Kultura renaissanční doby v Italii. Praha: Karel Stanislav Sokol, 1912. Dostupné online. S. 116.
- ↑ KYBALOVÁ, Ludmila. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973. Dostupné online. Kapitola Kapesník, s. 471.
- ↑ Látkový kapesník je nepostradatelným doplňkem každého gentlemana. novinky.cz [online]. 2009-09-07. Dostupné online.
- ↑ VÍTKOVÁ, Zdeňka. Látkový, nebo papírový kapesník? Už je jasno. ekolist.cz [online]. ekolist.cz, 2011-11-25. Dostupné online.
- ↑ Mám šáteček, mám. Rozkvět. Čís. 12/1925, s. 13. Dostupné online.
- ↑ FONTAINE, Janel M. Early medieval slave-trading in the archaeological record: comparative methodologies. Early Medieval Europe. 2017, roč. 25, čís. 4, s. 466–488. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. ISSN 1468-0254. doi:10.1111/emed.12228. (anglicky)
- ↑ Např. SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. Dostupné online. ISBN 80-7200-052-7. S. 19.
- ↑ Ptejte se knihovny: Původce slova čistonosoplena [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.