Kamna Club

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klubky

Kamna Club, zkráceně jen klubky, jsou typ stáložárných kamen[p 1] se spodním hořením (dnes se říká odhoříváním), vyráběný v Československu ve čtyřicátých až šedesátých letech 20. století. Vyráběl je slovenský národní podnik Kovosmalt.[1]

Technický princip[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o stáložárná kamna se spodním ožehem. Palivo je uloženo ve zvláštním zásobníku, odkud se dle potřeby vlastní vahou sesouvá na rošt. Bez obsluhy vydrží minimálně 10 hodin.[2]

Klubky byly určeny ke spalování uhlí, díky úzké a hluboké nakládací šachtě a spodnímu hoření se v nich hůře topí dřevem, ale na zatopení byly třísky nezbytné. Topení dřevem též znemožňoval malý otvor pro vkládání paliva. Spaliny neodcházely nakládací šachtou, ale bočními tahy, jejichž umístění a počet se v čase měnily. [3]Spaliny ještě procházely litinovým výměníkem, který je vede lehce dolů. Na něm je páčka komínové klapky, která reguluje tah – odvod spalin do komína. Složitější cesta spalin vyžaduje vyšší tah komína proti jednodušším kamnům. Naopak vede k většímu využití tepla spalin.

Kamna Club vydržela vytápět na jedno nasypání paliva minimálně 5 až 8 hodin,[3] udává se i 10 hodin a více. Výhřevnost zvyšovala i litina na ústí komínku, která se rozpálila a dlouho hřála. Tento litinový výměník měly až novější verze kamen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Výroba stáložárných kamen se datuje již do 19. století (tzv. americká kamna).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rukověť pro sběratele: Kovosmalt, n. p., Trnava, Fiľakovo
  2. VACKOVÁ, Lýdie. Historický vývoj vytápění a zdravotně-technických instalací v budovách. Praha, 2017 [cit. 2019-12-30]. Bakalářská práce. ČVUT, fakulta stavební. Vedoucí práce Karel Kabele. s. 21. Dostupné online.
  3. a b ROLLER, ing. J. Tak to bylo před 60 lety.... Naše domácnost (In: Časopis Czech Industry). 1959. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]