Kalcinační pec v Lokti
| Kalcinační pec v Lokti | |
|---|---|
.jpg) Kalcinační pec u domu čp. 200 v Tovární ulici | |
| Základní informace | |
| Výstavba | začátek 19. století |
| Přestavba | na počátku 20. století |
| Poloha | |
| Adresa | Tovární ulice, čp. 200, Loket,  Česko |
| Ulice | Tovární |
| Souřadnice | 50°11′20,04″ s. š., 12°45′45,26″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 52105/4-5303 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kalcinační pec z 19. století se nachází na území města Lokte v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Tento průmyslový objekt je od roku 2002 zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky .[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kalcinační pec na pálení křemene stojí u rodinného domu čp. 200 v Tovární ulici v Lokti na pravém břehu řeky Ohře, naproti areálu bývalé porcelánky.[2] Historická jednokomorová válcová pec pochází z počátku 19. století, o sto let později prošla přestavbou. V plném provozu byla využívána do roku 1921.[1]
Zdejší porcelánka byla založena bratry Eugenem Karlem a Rudolfem Karlem Haidingerovými v roce 1815. Porcelánka byla vybudována na pravém břehu Ohře poblíž Jánského mostu, kde byl do jejího areálu včleněn starý městský špitál, který stával v těchto místech. V roce 1816 zde bylo zahájeno pálení výrobků v malé peci, v roce 1817 byla dostavěna velká pec a o rok později bylo firmě uděleno privilegium k výrobě porcelánu. Ve 20. a 30. letech 19. století, kdy se do chodu závodu zapojil třetí z bratrů Haidingerových, mineralog Wilhelm Karl Haidinger, došlo k dalšímu rozvoji firmy a její produkce získala řadu ocenění na výstavách v Praze a ve Vídni. V druhé polovině 19. století porcelánku získali vídeňští podnikatelé Ludwig Oppenheimer a Max Springer, který se v roce 1884 stal výhradním majitelem firmy, nazvané Loketská společnost pro porcelánový a uhelný průmysl.[2]
V roce 1918 se porcelánka stala součástí nové společnosti Rakouský porcelánový průmysl v Karlových Varech (Oepiag), později přejmenované na Erster Porzellanindustrie-Aktiengesselschaft (Epiag). Výroba se dále modernizovala a byla zaměřena na produkci hotelového porcelánu. V roce 1945 byla porcelánka znárodněna a začleněna do národního podniku Starorolský porcelán, pozdějšího podniku Karlovarský porcelán. Od druhé poloviny 20. století objekty postupně chátraly.[2]
Popis památky[editovat | editovat zdroj]
Pec se podle katastru nachází v Lokti na parcele č. 556/1. Objekt má kruhový půdorys o vnitřním průměru 3 metry a vnějším průměru 4,8 metru. Pec je vysoká 5 metrů a je vyzděná z cihel. Zdivo je zvenčí stažené železnými obručemi. Nad horní klenbou pece se tyčí válcový komín, vysoký 5,75 m, takže jeho vrchol dosahuje výšky 10,75 metru nad úrovní terénu. Komín je vyzděný z šamotových tvarovek. Z vnější strany pece jsou umístěna čtyři topeniště, částečně zapuštěná do terénu. Pec je kryta plechovou stanovou střechou ve tvaru desetibokého jehlanu.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Památkový katalog: Kalcinační pec [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-02-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c Průmyslové památky Sokolovska: Porcelánka Springer [online]. Mikroregion Sokolov-východ [cit. 2020-02-14]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalcinační pec na Wikimedia Commons - Technické památky Karlovarského kraje Archivováno 13. 2. 2020 na Wayback Machine. (PDF)
