Přeskočit na obsah

Kaijó Maru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o paroplachetním trojstěžníku. Další významy jsou uvedeny na stránce Kaijó.
Kaijó Maru na dobové fotografii
Kaijó Maru na dobové fotografii
Základní údaje
Vlajka šógunátu
TypParoplachetní fregata
TřídaKaijó Maru (jediná jednotka)
ObjednánaC. Gips en Zonen, Dordrecht[1][2]
Zahájení stavby13.[1] nebo 16.[3] září 1863[1]
Spuštěna na vodu2. listopadu 1865[1][2][3]
Uvedena do služby10. září 1866[1][2]
Osud15. listopadu (lunisolárního kalendáře, 28. prosince gregoriánského[3]) 1868 ztroskotala u Esaši[1]
Cena831 200 guldenů
Takticko-technická data
Výtlak2590 T[1][3]
Délka72,80 m trup celkem
81,20 m celkem s čelenem[1]
Šířka13,04 m[1]
Ponor5,70 m na přídi
6,40 m na zádi[1]
Pohonplné oplachtění
3 stěžně a čelen
plocha plachet 2097,8 m²[1]
1 parní stroj[1]
1 oddělitelná zdvojená dvoulistá lodní vrtule[4] (4 listy celkem)
400 k (294,2 kW)[1][3][p 1]
Palivo400 t uhlí
Rychlost10 uzlů (18,5 km/h) s parním strojem[1][3]
Posádka350 až 500 mužů[1]
VýzbrojPo dokončení:
18× 158 mm Krupp[1][3]
8 třicetiliberních děl[3]
1 třicetiliberní karonáda[3]
2× 120 mm houfnice[3]
1× 70 mm[3]
2× 50 mm[3]
2× 120 mm moždíř[3]
Operační nasazení
NasazeníVálka Bošin

Kaijó Maru (開陽丸) byla šroubová paroplachetní fregata námořnictva bakufu. Byla postavena v letech 1863 až 1866 v Nizozemsku pro Šógunát Tokugawa. Po přijetí do služby se stala vlajkovou lodí námořnictva bakufu. Hned na počátku války Bošin se v lednu 1868 zúčastnila bitvy u Awy a následně i ústupu šógunových jednotek na sever. V listopadu 1868 ztroskotala v bouři u Esaši na jihozápadě ostrova Hokkaidó.[1]

Vrak byl objeven v roce 1968 a v letech 1974 až 1984 proběhlo vyzvednutí zachovalých částí.[5] V dubnu 1990 byla dokončena replika Kaijó Maru, která je dnes vystavena v Kaijó Maru Kinen-kan (開陽丸記念館) v Esaši.[6]

Pozadí vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Kaijó Maru (v pozadí) v souboji s korvetou knížectví Sacuma Kasuga Maru (v popředí) během bitvy u Awy 28. ledna 1868
  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon pohonu u císařského námořnictva definován. Ve druhé polovině 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu, ale přechod na ni uzákonilo až 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 開陽丸 na japonské Wikipedii a Japanese frigate Kaiyō Maru na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q 開陽丸とは [online]. kaiyou-maru.com [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (japonsky) 
  2. a b c LAGEWEG, Teun. Het schip de Kaiyo Maru en Hellevoetsluis [online]. vestinghellevoetsluis.nl, 2012-11-15 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (holandsky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m LENGERER, Hans. Bakufu Navy Warships: Dutch-Built Frigate Kaiyō Maru: Fighting against the New Meiji Government (1). In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 3. 2009. Ebook Paper VI. S. 106. (anglicky)
  4. 開陽丸のスクリューの謎! [online]. www5f.biglobe.ne.jp [cit. 2015-12-31]. Dostupné online. (japonsky) 
  5. 開陽丸の遺物発掘 [online]. kaiyou-maru.com [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (japonsky) 
  6. 幕末の軍艦 [online]. kaiyou-maru.com [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (japonsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LENGERER, Hans. Bakufu Navy Warships: Dutch-Built Frigate Kaiyō Maru: Fighting against the New Meiji Government (1). In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 3. 2009. Ebook Paper VI. S. 106 až 108. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]