Kánon (hudba)
Kánon je vokální skladba kontrapunktické formy, založená na principu přísné imitace (napodobení), tj. práce s tématem spočívá v jeho opakování dalšími hlasy, většinou přesného ve všech atributech (melodika, harmonizace, rytmus a tempo). Opakování se provádí s určitým zpožděním (např. čtyři nebo osm taktů). Příkladem kanónu jsou Červená se, line záře nebo Bejvávalo.
Existují i kánony, kde se opakuje jen rytmus nebo tempo či melodika. Způsoby se dají samozřejmě různě kombinovat. Podle toho, v jakém intervalu se téma opakuje, rozeznáváme kánon v primě, vrchní či spodní oktávě či tercii atd. Je ovšem možné opakovat hlas i v protipohybu.
Kánony bývají dvojhlasé, trojhlasé, zrcadlové, kruhové, atd. Velmi oblíbené byly u renesančních skladatelů. Imitační technika podobná kánonu je užívána též ve fuze.
Nejznámější instrumentální skladbou tohoto typu je Kánon a Gigue D dur Johanna Pachelbela.
Odvozený kontrapunkt
Doprovodný hlas může být odvozený kontrapunkt k hlavnímu.
Inverzní
Inverzní kánon (také známý jako kánon opačného pohybu) posunuje doprovodný hlas opačně k hlavnímu. Když hlavní jde o kvintu níže, vedlejší jde nahoru a obráceně.
Zpětný
V takzvaném Krabím kánonu vedlejší hlas doprovází hlavní zpětně.
Stolní
Kánon, který je zpětný a inversní současně se nazývá stolní kánon. Stolní kánon se umístí na stůl a hudebníci na obou stranách čtou oba stejnou řádku hudby v opačných směrech.
Jiné možnosti
Podobný efekt jako kánon vzniká při současném zpěvu dvou různých melodií. Všechny melodie ale musí mít stejný takt a stejnou harmonickou posloupnost.
Například lze současně zpívat tyto české melodie
- Jede jede poštovský panáček
- Já do lesa nepojedu
- Pásla ovečky
- Neviděli jste tu mé panenky
- Kudy kudy kudy cestička
- Oheň (červená se line záře...)
