Juki onna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Juki onna - Sněžná žena

Juki onna (雪女), znamená v překladu z japonštiny sněžná žena. Je to ledový duch nebo jókai vyskytující se v japonské mytologii. Jak už bývá u démonů elementů zvykem, ráda se soustředí na poutníky, které ve vánicích svádí z cesty. Občas přitvrdí a svým ledovým dechem je zmrazí.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Juki onna vypadá jako vysoká, krásná žena s dlouhými černými vlasy a nelidsky bílou, až skoro průhlednou pokožku, díky které může splynout se sněhobílým pozadím. V obličeji dominují modré rty a oči vzbuzující ve smrtelnících strach. Nosí kimono, ale často se popisuje i jako úplně nahá. Pomalu se vznáší nad zemí pokrytou sněhem, nezanechávajíc žádné stopy (některé historky říkají, že nemá nohy, což je pro mnoho japonských duchů typické). Může se i přeměnit na oblak mlhy nebo na sníh. Její chování a vzhled se mění podle různých příběhů a legend.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

Že však není tak zcela bez citu, o tom vypráví jedna japonská pověst:

Před dávnými časy žil na severu dřevorubec Mosaku se svým učedníkem Minokičim. Žil, jak jen nejlépe uměl a tvrdě pracoval, díky tomu se měli poměrně dobře. V jeden zimní den – a zimy jsou na severu opravdu pořádné, se obloha zatáhla těžkými mraky a netrvalo dlouho a přišla vánice. Proto se Mosaku se svým učedníkem skryli ve srubu, kde se snažili před sněhovou bouří ukrýt. Sněžné bouře byly v této oblasti dost často, ale většinou netrvaly moc dlouho – jen tahle ne a ne přestat. Oba dřevorubci dlouho čekali, až je přemohl spánek. V noci sníh uhasil oheň v chatě a oběma dřevorubcům byla zima. Proto se Minokiči zvedl, že znovu zatopí. Najednou se rozletěly dveře a dovnitř zavanul studený severák. V chatě se objevila žena v bílém kimonu. Byla to ta nejnádhernější žena, jakou kdy muž této planety viděl. Žena přistoupila k Mosakuovi a dýchla na něj. Minokiči se ve strachu chtěl skrýt a bál se, že ho žena také zmrazí svým dechem. Juki onna se ale slitovala a nechala ho žít. Odešla, se slovy:

"Neměj strach. Dnes v noci tě nechám být. Jsi příliš mladý na to, abys zemřel. Ale pamatuj: Nikdy a nikomu nesmíš povědět, cos viděl."

Ráno nalezl tělo Mosakua zmrzlé až na kost. Vánice byla pryč a Minokiči si myslel, že se mu to jen zdálo. Mlčel celý rok.

Přišla další zima a ticho večera vyrušilo zaklepání na dveře. Před srubem stála malá dívenka. Chtěla se skrýt před vánicí. Dívka byla krásná a proto ji Minokiči dovolil u něj přespat. Celou noc si povídali a zjistili, že si velmi rozumí. Za čas se konala honosná svatba. Byli spolu velmi šťastní a narodili se jim dvě děti. Přišla další zima a byla velmi, velmi chladná. Když si spolu takhle povídali u krbu, zjistil Minokiči, že mu jeho manželka připomíná někoho známého. A najednou mu to došlo –jeho žena vypadá přesně jako Juki onna. Chvíli se  o tom bavili a Minokiči zjistil, že jeho žena vlastně je sněžná žena. Jen si toho za celé ty roky šťastného manželství nevšiml. Kvůli tomu, že Minokiči porušil svůj slib, jeho žena Juki onna musela odejít a Minokiči ji už nikdy více nespatřil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]