Joseph Yorke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Joseph Yorke, 1. baron Dover
Erb rodu Yorke
Erb rodu Yorke
Narození 24. června 1724 nebo 1723
Úmrtí 2. prosince 1792
Alma mater Newcome's School
Manžel(ka) Christiana Charlotte Margaret Henrik (od 1783)
Rodiče Philip Yorke, 1. hrabě z Hardwicke a Margaret Yorke, Countess of Hardwicke
Příbuzní James Yorke a Philip Yorke, 2. hrabě z Hardwicke (sourozenci)
Funkce Member of the 11th Parliament of Great Britain
Member of the 13th Parliament of Great Britain
Member of the 12th Parliament of Great Britain
Member of the 10th Parliament of Great Britain
Member of the 14th Parliament of Great Britain
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Yorke, 1. baron z Doveru (Joseph Yorke, 1st Baron of Dover) (24. června 17242. prosince 1792) byl britský generál a diplomat z významné šlechtické rodiny Yorke. Od sedmnácti let sloužil v armádě a nakonec dosáhl hodnosti generála (1777), kromě toho byl poslancem parlamentu. Téměř třicet let byl britským velvyslancem v Nizozemí (1751–1780). V roce 1788 byl s titulem barona povolán do Horní sněmovny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek Josepha Yorka ve Wimpole (Cambridgeshire)

Pocházel ze šlechtické rodiny Yorke, jejíž členové v 18. a 19. století zastávali vysoké úřady. Narodil se jako třetí syn vlivného právníka 1. hraběte z Hardwicke. Na počátku války o rakouské dědictví vstoupil do armády a již v roce 1743 dosáhl hodnosti poručíka a kapitána. Zúčastnil se bitvy u Fontenoy a v letech 1745–1749 byl pobočníkem vévody z Cumberlandu. V roce 1749 byl povýšen na plukovníka a v letech 1749–1758 byl pobočníkem Jiřího II., mezitím se začal uplatňovat v diplomacii a v letech 1749–1751 byl tajemníkem vyslanectví v Paříži. V letech 1751–1780 byl diplomatickým zástupcem v Nizozemí, nejprve jako zplnomocněný ministr, od roku 1761 s hodností velvyslance. Ještě před odchodem do Nizozemí se s podporou vévody z Dorsetu stal členem Dolní sněmovny (1751). V souladu s rodinnou tradicí se politicky hlásil k whigům a poslancem zůstal pět volebních období až do roku 1780, vzhledem k dlouholeté diplomatické službě v zahraničí se ale zasedání parlamentu prakticky nezúčastňoval.

Dvakrát odmítl nabídku na prestižní post velvyslance ve Španělsku, nepřijal ani nabízený post ve vládě. V Nizozemí konal dlouhodobě platné služby, za sedmileté války byl iniciátorem smlouvy s Pruskem (1758), která navazovala na předchozí tzv. westminsterskou konvenci. V roce 1761 získal Řád lázně, v roce 1768 byl jmenován členem Tajné rady. Mimo aktivní službu v armádě nadále postupoval v hodnostech, dosáhl postupně hodností generálmajora (1758), generálporučíka (1760) a generála (1777). Nizozemí opustil po vypuknutí čtvrté anglo-nizozemské války v roce 1780. Po návratu do Británie nějakou dobu ještě působil jako konzultant pro zahraniční politiku, v roce 1788 byl povýšen na barona a stal se členem Sněmovny lordů (peerský titul s názvem z Doveru byl odvozen od města Dover, které Yorke v letech 1761–1770 zastupoval v Dolní sněmovně).

Od roku 1783 byl ženatý s Christine de Stöcken (1730–1793), která pocházela z dánského šlechtického rodu. Josephovým úmrtím zanikl baronský titul z Doveru, později byl udělen rodině Agar-Ellis.

Ze sourozenců Josepha Yorka vynikl Charles (1722–1770), právník a dlouholetý člen vlády v různých funkcích. Sestra Elizabeth (1725–1760) byla manželkou dlouholetého ministra námořnictva admirála Georga Ansona.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]