Johan Meyer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johan Meyer
Johan Joachim Meyer.jpg
Narození29. října 1860
Bømlo
Úmrtí23. ledna 1940 (ve věku 79 let)
Askim
Povoláníprofesor, architekt a fotograf
DětiJohan d.y. Meyer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Forberget Suigard, Telemark

Johan Joachim Meyer (29. října 1860 Bømlo – 23. ledna 1940 Askim) byl norský profesor architektury a registrátor staré architektury.[1] Jeho nejrozsáhlejším dílem je 19dílné dílo Fortids kunst i Norges bygder (Umění norské vesnice v historii, 1908–42). Pro své účely architekturu také fotografoval.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Johan Meyer byl synem faráře Wollerta Dankertsena Meyera (1820–1997) a matky Christiany Boletty Wesenbergové (1831–1908).

Johan Meyer vyrostl v Saltdalenu a v Tysnes. V roce 1880 absolvoval Technickou školu v Trondhjemu, poté studoval na Polytechnické vysoké škole v Hannoveru a pracoval jako asistent architekta Heela v Hannoveru v letech 1883–85. Od roku 1885 působil jako učitel na malířské škole v Kristianii a od roku 1889 do roku 1910 na ženské průmyslové škole a na technické škole v Kristianii.

Dne 2. května 1889 se oženil s Olgou Marií Bergesen (5.4.1867–1948), dcerou Provosta Ole Bergesena (1832–1999) a Marthy Marie Sophie Jensen (1830–1908).

Historik a architekt[editovat | editovat zdroj]

Během osmdesátých a devadesátých let Meyer spolupracoval s několika rozsáhlými registry starověkých památek a historické architektury a do jisté míry se zabýval také restaurováním starých budov. Mezi jeho díla patří Lysekloster, Selja, Hovedøya, Mariakirken v Bergenu, Katedrála Stavanger, Hoffův kostel, Finneloftet, Mosterský kostel a klášter Utstein. Společně s Lorentzem Dietrichsonem navštívil v roce 1900 Orkneyské ostrovy, kde spolu napsali Monumenta Orcadica.

Když byl v roce 1910 v Trondheimu založen NTH, Meyer se stal profesorem architektonické historie. Jeho hlavní oblastí zájmu byly středověká kamenná a dřevěná architektura a architektura a nábytek z rolnické kultury.

Meyer byl členem dozorčího výboru pro obnovu katedrály Nidaros od roku 1905 do roku 1933 a podpořil návrh řešení Olafa Nordhagena.

Jako výkonný architekt Meyer navrhl kostel Nordlia a Heensåsen v Opplandu, kapli Gjøra v Sunndalu, vilu na Slemdalu v Akeru a letní dům pro bratra své manželky Sigvala Bergesena.

V roce 1910 získal ocenění rytíře Řádu sv. Olafa a podruhé roku 1930.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Modeltegninger for træskjærere med angivelse af ornamentets plads. 1889.
  • Norsk træskiærerkunst. Udgivet med særligt hensyn paa vore Kunstflids-skoler af direktionen for Kunstindustrimuseet i Kristiania. 1899–1905. (Nové vydání 1978 a 1993)
  • Monumenta Orcadica : Nordmændene paa Orknøerne og deres efterladte Mindesmærker: med en Oversigt over de keltiske (førnorske) og skotske (efternorske) Monumenter paa Øerne. 1906
  • Fortids kunst i Norges bygder. 1908–1942. Nitten distriktsvise bind. (Nové vydání 1977–78 a 1987)
  • Foredrag i formlære og ornamentik. 191?
  • Slørblaf, digte. 1912
  • Kristkirken i Nidaros : domkirken i Trondhjem under bygning, forfald og gjenreisning : kirkens historie og kirkebygningens beskrivelse. 1914
  • Veiledende vink for utførelsen av ornamentkompositioner. 1918
  • Kirker og klostre i middelalderen I: Norsk kunsthistorie, 1925
  • Profanbygningen i middelalderen I: Norsk kunsthistorie, 1925
  • Domkirken i Trondhjem og nogen ord om den kirkelige kunsts værd for folkelivet i fortid og nutid. 1926. (pamflet)
  • De ældste stenkirker i østlands-bygdene. 1927
  • Bemerkninger angående det ellevte århundredes stenbygninger i Trondhjem. 1928
  • Kunsthåndverket ved Glåmas kilder I: Kirke og kultur, 1928
  • Fører gjennem Nidaros-domen. 1930. (Brosjyre)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Meyer na norské (bokmål) Wikipedii.

  1. Meyer, Johan (1860 - 1940) - KulturNav. kulturnav.org [online]. [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]