Přeskočit na obsah

Jindřich II. Kyperský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jindřich II. Jeruzalémský)
Jindřich II. Kyperský
král Kypru a Jeruzaléma
Portrét
Znak kyperského království v refektáři kláštera Bellapais
Narozeníčerven 1270
Úmrtí31. března 1324
Strovolos
Pohřbenfrantiškánský kostel v Nikósii
ManželkaKonstancie Sicilská
DynastieLusignanové
OtecHugo III. Kyperský
MatkaIsabela z Ibelinu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich II. Kyperský (francouzsky Henri de Lusignan, červen 127031. března 1324, Strovolos) byl král Kypru a Jeruzaléma. Trpěl epilepsií, což posloužilo jako záminka pro jeho sesazení.[1]

Byl druhorozeným synem kyperského krále Huga Velikého a Isabely, dcery kyperského konetábla Víta z Ibelinu a královskou korunu získal po smrti staršího bratra Jana. Zdá se, že byl do jeho náhlého skonu zapleten. Hned po svém nástupu na trůn v červnu 1285 si stěžoval papeži Bonifácovi VIII. na odpor proanjouovského templářského řádu a papež se pokusil obě strany usmířit.[2] Velmistr Vilém z Beaujeu jej posléze jako vládce jeruzalémského království uznal[3] a Jindřich byl 15. srpna 1286 v Tyru korunován jeruzalémským králem.

Roku 1291 se Jindřich krátce zúčastnil bojů o Akkon,a protože mu bitva připadala předem prohraná, vrátil se po deseti dnech na Kypr.[4] Po pádu Akkonu směřoval na Kypr příliv uprchlíků ze Sýrie a Palestiny a zároveň tam přenesly svá sídla rytířské řády, což přineslo zapříčinilo mnohé třecí plochy ohledně majetku na Kypru.[5] Během roku 1300 navázal Jindřich kontakty s mongolským ílchánem Ghazanem, který přislíbil spojenectví proti mamlúkům. V následujících letech se král, rytířské řády a křižácká šlechta snažila sladit svůj postup s Mongoly.[6]

26. dubna 1306 prohlásil Jindřichův bratr Amaury z Tyru krále za „chorého na těle a neschopného náležitě se věnovat vládě v království“ a za podpory rady složené z mnohých pánů a za souhlasu templářů[2] se nechal jmenovat „správcem a poručníkem království“.[7] 14. května se bratři dohodli a Jindřich za souhlas s Amauryho správcovstvím získal finanční vyrovnání.[8] Roku 1308 se templářský maršál Aymon z Oselay pokusil Jindřicha ve jménu Amauryho přinutit k nové dohodě[7] a o totéž se v létě 1308 snažili i johanité, když na Jindřicha tlačili, aby se vzdal titulu v bratrův prospěch. Roku 1309 se naopak johanité přiklonili na stranu Jindřicha.[9] Na počátku roku 1310 byl Jindřich bratrem vyhoštěn do Kilikie.[2] Jeho osud se změnil 5. června večer, kdy byla pod schody Amauryho domu nalezena zohavená mrtvola majitele.[10]

Po návratu z vynuceného exilu Jindřich uvěznil bratrovy příznivce a dohlédl na dořešení procesu s templáři. Zemřel bezdětný v březnu roku 1324 a byl pohřben ve františkánském kostele v Nikósii.

  1. BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-764-1. S. 323. Dále jen Noví rytíři. 
  2. a b c Noví rytíři, str. 323
  3. DEMURGER, Alain. Jakub z Molay : soumrak templářů. Praha: Argo, 2011. ISBN 978-80-257-0432-5. S. 117. 
  4. Jakub z Molay, str. 68
  5. Jakub z Molay, str. 118
  6. Jakub z Molay, str. 197
  7. a b Jakub z Molay, str. 120
  8. BARBER, Malcolm. Proces s templáři. Praha: Argo, 2008. 396 s. ISBN 978-80-257-0018-1. S. 248. Dále jen Proces s templáři. 
  9. Jakub z Molay, str. 121
  10. Proces s templáři, str. 252

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Jan I.
Znak z doby nástupu Jeruzalémský král
Kvido I.
12851291
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Jan I.
Znak z doby nástupu Král Kypru
Kvido I.
12851324
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Hugo IV.