Jaroslav Pavliš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Pavliš
Narození 6. května 1951
Nové Město na Moravě
Úmrtí 8. září 2002 (ve věku 51 let)
Rajhrad
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Pavliš (6. května 1951 Nové Město na Moravě8. září 2002 Rajhrad), výtvarník a fotograf.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

MUStr. Jaroslav Pavliš, fotograf a výtvarník narozen v Novém Městě na Moravě. Absolvent gymnázia v Novém Městě na Moravě a Střední umělecko průmyslové školy v Brně(prof. K.O.Hrubý, Em. Ranný aj, kde posléze i externě vyučoval. 10 let působil jako redaktor v Brněnském večerníku. Během let 1993 až 96 pracoval na universitě v Kuwaitu. V roce 1990 se podílel na založení regionální televize Tišnov, kde pracoval do 2001.

Své fotografie vystavoval v Moskvě, Sao Paolu, Dijonu a německém Braunschweigu, kde získal i zlatou medaili EUROPA, v ČSSR pak bronzovou jehlici SČF. Posléze se věnoval malbě a vystavoval na mnoha místech České republiky. Své zkušenosti z cestování využíval v příspěvcích do cestovatelských časopisů. Lidé a země – díl Blízký východ, Květy atd. Inspirovaly jej zejména cesty do zahraničí, Itálie a Kuwaitu, která jsou krom jeho rodné Vysočiny nejvýraznějšími obdobími jeho tvorby. Z významnějších výstav obrazů v zahraničí je to Salzburg, Mnichov a Kuwait.

Byl velmi činným propagátorem cimrmanovské myšlenky, ze které vzešlo odhalení plostiky Mistra v roce 1988 na vrchu Sykoř za účasti členů Divadla JC a následně pak v roce 1998 založení Stezky Járy Cimrmana. Za tento počin bylo Klubu českých turistů jeho zásluhou uděleno 2. místo v soutěži Tour propag Písek 2001. Od roku 1985 byl řádným členem Moravské University Strécovské a posléze i vědecké rady. Byl též nositelem patafyzické myšlenky, kterou propagoval po celý život.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Od krajin Vysočiny, kterými začínal, přes zahraniční cesty, které ho inspirovaly nadále: Rumunsko, Jugoslávie, na začátku 90. let Itálie – západní pobřeží, Kuwait a znovu návrat k domácím tématům. Velmi výjimečně maloval zátiší a portréty. Zanechal po sobě mnoho skic, pastelů a kreseb. Jeho nejoblíbenější, nejužívanější a velmi typickou technikou bylo užití špachtle a válečku na plátno. Fotografii se věnoval celý život, i když v posledních dvaceti letech ne přednostně. V jeho rané tvorbě najdeme mnoho krajin, momentek nebo portrétů. Často si vybíral i nezvyklá prostředí jako například domov důchodců. Přispíval do časopisů Květy, Lidé a Země a periodik. V pozdějších letech využil své zkušenosti v práci pro brněnskou televizi Fatem a poté Tišnovskou TV.

Výstavy a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Výstavy obrazů[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 Olešnice
  • 1977 Lomnice u Tišnova
  • 1976 Brno
  • Legnica (Polsko) - výstava „HOMO“ cena poroty
  • 1981 Křižánky
  • 1982 Práče
  • 1982 VUV Brno
  • 1983 Lomnice u Tišnova
  • 1983 Svratka
  • 1983 Dolní Kounice * 1983 Ivančice
  • 1984 Židlochovice
  • 1986 Šerkovice
  • 1987 Lysice
  • 1988 Tišnov
  • 1988 Kuřim
  • 1991 Salzburg , Shakespeare gallery (Rakousko)
  • 1992 Mnichov (Německo)
  • 1995 Kuwait, Boushahri gallery
  • 1997 Brno, Galerie Křížová chodba Nové radnice pod záštitou Kuvajtského velvyslanectví v Praze a Primátorkou města Brna
  • 1999 Tišnov
  • 2000 Nové Město na Moravě
  • 2001 Varšava (Polsko)
  • 2012 Rajhrad
  • 2016 Plzeň
  • 2017 Praha (festival Nad Prahou půlměsíc)

Výstavy fotografií[editovat | editovat zdroj]

  • 1972 Mezinárodní výstava Salon International D´Árt Photographique de Dijon (Francie)
  • 1972 Mezinárodní výstava v Jugoslávii Grand prix – Trenutak Čovjeka
  • 1972 Fotosoutež Vysočina - hlavní cena a plaketa
  • 1972 Moskva (Rusko)
  • 1973 Sao Paolo (Brazílie)
  • 1974 Brno - Dům umění; Výstava Cykly a seriály (Spáči; (ČR)
  • 1974 Teplice - bronzová jehlice Svazu Českých Fotografů (ČR)
  • 1976 Braunschweig (Německo) - zlatá medaile Europa

Dr. Král o jeho tvorbě napsal: "Představuje se veřejnosti s ustálenou jistotou výrazu, jednotou vize a skutečnosti a vlastní barevností. Jeho krajiny jsou kompozičně náročné, promyšlené, zduchovnělé a působivé."

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • KONEČNÝ, M., CENKOVÁ, P. Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2008. 279 s. ISBN 80-7323-140-9
  • BRÁNSKÝ, J.: Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko 1990.