Jari (zbraň)

Tři su jari, včetně jednoho s asymetrickou záštitou (*hadome*)

Jari (槍) je tradiční japonská zbraň ve formě rovného kopí. Bojové umění, při němž se jari užívá, se nazývá sōdžucu (槍術).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ukiyo-e tisk samurajského generála, který v pravé ruce drží jari

Předpokládá se, že první kopí jari (hoko jari), která pocházejí z období Nara (710-794) byla odvozena od kopí pocházejících z Číny. I když se kopí v Japonsku hojně požívala, postupně vyšla z módy. Jejich použití se znovu objevuje až ve 14. století, kdy si jari začali osvojovat pěšáci ašigaru. Největší oblibu si jari získalo v období Válčících států (1467-1615). Kopí postupně nahradilo luk (jumi) v pozici hlavní zbraně samurajů. Samurajové používali kratší kopí (moči jari), zatímco pěšáci ašigaru nesli píky (nagae jari). Ašigaru s píkami tvořili kombinované formace s vojáky nesoucími střelné zbraně (tanegašima) a samuraji. Byli vycvičeni aby se zformovali do dvou až třířadé formace, a aby pohybovali píkami koordinovaně. Během období Edo se jari stále vyráběly (někdy dokonce i renomovanými mečíři), ačkoli existovaly většinou jen jako ceremoniální zbraně nebo jako zbraně policejních zborů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jari bylo charakteristické rovnou čepelí, která mohla být dlouhá od několika centimetrů do více než jednoho metru. Čepele byly vyrobeny ze stejné oceli (tamahagane) z níž se vyráběly tradiční japonské meče, tudíž byly velmi odolné. V celé historii bylo vyrobeno mnoho variací rovné čepele jari, často s výstupky na centrální čepeli. Čepele jari často měly extrémně dlouhý řap (tang); obvykle delší než naostřená část čepele.

Násady existovaly v mnoha různých délkách, šířkách a tvarech; Byla vyrobeny z tvrdého dřeva a pokryty lakovanými proužky bambusu. Měly oválný, kulatý nebo polygonální průřez. Byly často zpevněny kovovými prstenci a na konci násady byla připevněna kovová hruška (išizuki). Součást kompletního jari byla také pochva (saja).

Varianty čepelí jari[editovat | editovat zdroj]

Rovné *jari* (*su jari*), čepel má délku asi 1 šaku (přibližně 30 cm)

Existovaly různé typy hrotů a ostří. Nejběžnějšími čepelemi byly rovné, ploché, konstrukce připomínající dýku s dvojitým ostřím a rovnou čepelí. Díky tomu mohl tento typ čepele sekat i bodat. Obvykle je rozlišováno mezi jednoduchým su jari a kama jari, které má další vodorovné čepele. Jari lze také rozlišovat podle typů průřezů čepelí: trojúhelníkové průřezy se nazývaly sankaku jari a kosočtvercové se nazývaly rjóšinogi jari.

Sankaku jari (三角槍) má hrot, který připomíná úzký bodec s trojúhelníkovým průřezem. Sankaku jari nemělo čepel, pouze ostrý hrot na konci. Proto bylo nejvhodnější pro prorážení brnění.
Rjóšinogi jari, měly čepel s kosočtvercovým průřezem.
Fukuro Jari (袋槍)
Kikučijari (菊池槍) měly pouze jedno ostří. Tím se vytvořila zbraň, která se podobala tantó, tudíž jí bylo možné použít k sekání.
Jadžiri nari jari (鏃形槍)
Džúmondži jari (十文字槍), také nazývaný magari jari (曲槍)
Kama jari (鎌槍) dostalo své jméno od rolnického srpu (kama)
Katakama jari (片鎌槍)
Cukinari jari (月形槍) Zbraň měla hlavici s čepelí ve tvaru půlměsíce, kterou bylo možné použít k sekání i hákování.
Kagi jari (鉤槍)
Bišamon jari
Hoko jari, stará forma jari, pravděpodobně z období Nara (710–794)
Sasaho jari, mělo čepel ve tvaru listu.
Su jari (sugu jari), jednoduché kopí s rovnou dvojbřitou čepelí.
Omi no jari (omi jari)
Makurajari
Čókujari

Varianty násad jari[editovat | editovat zdroj]

Délka násad jari se pohybovala od jednoho do šesti metrů.

Nagae jari (kopí s dlouhou násadou) je druh píky dlouhé 5 až 6 metrů, kterou používali pěšáci ašigaru.
Moči jari, dlouhá kopí používaná pěšáky ašigaru a samuraji.
Kuda jari (管槍)
Makura Jari
Te jari, jari s krátkou násadou, které používala samurajská policie.