Jan Šolc (lékař)
| MUDr. Jan Šolc | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. března 1902 Sobotka |
| Úmrtí | 1979 (ve věku 76–77 let) |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | lékař |
| Choť | Milada Šolcová |
| Děti | Jan Šolc |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Šolc (9. března 1902 Sobotka[1] – 1979) byl městský fyzik – lékař placený městem, a přednosta zdravotního referátu v Liberci, který se stal obětí vykonstruovaného politického procesu v 50. letech, nazývaného Krysličkova aféra.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Jan Šolc se narodil 9. března 1902 v Sobotce v okrese Jičín. Studoval medicínu na UK, lékařskou praxi měl v Kyjích u Prahy. Tam se seznámil se svou ženou Miladou. V roce 1933 se v Rabštejně nad Střelou vzali. Během války působil jako lékař a běžně ordinoval. Po válce, jak popisuje ve vzpomínkách jeho žena, se přihlásil k obnově pohraničí, kde ještě nebyly poměry stabilizovány. Do Liberce přišel v roce 1945.
Jako lékař působil v oblastním sběrném středisku na liberecké Husově třídě, kam byly po válce internovány osoby považované za Němce. Odsunutí vzpomínají, že se jim snažil v rámci možností pomáhat a choval se velmi lidsky.[2]
Po únorovém převratu vstoupil do KSČ. Ve svých vzpomínkách na manžela Milada Šolcová vzpomíná, že působili jako šéflékař pluku, okresní a policejní lékař. Měl být údajně i podplukovníkem policie. S jeho funkcí úředního lékaře byla spojena i přítomnost na popravách u hrdelních trestů vynesených MLS Liberec. Jeho úkolem bylo konstatovat smrt a vydat úmrtní list.[2]
Krysličkova aféra
[editovat | editovat zdroj]Při vyšetřování Krysličkovy aféry byl Jan Šolc obviněn ze spoluúčasti a 22. listopadu 1950 vzat do vazby, ve které byl ponechán skoro rok. Byl obviněn ze zneužívání svého lékařského postavení k poskytování úlev a z toho, že údajně pomohl jedné protistátní osobě v útěku přes hranice.[3]
Část žaloby zněla:
„Zajištěným osobám dělal prostředníka s jejich známými, vyřizoval vzkazy, přijímal motáky, neoprávněně povoloval vězňům úlevy, balíčky, bez důvodu vystavoval vysvědčení o pracovní neschopnosti, dával jim prostředky a injekce pro udržování nemoci, posílal je bez potřeby do nemocnice. Zajišťoval se tak pro případ politického zvratu, v nějž doufal.“[4]
Podle svědectví pamětníků se doktor Šolc skutečně snažil pomáhat zadrženým ve vazební věznici. Ne však z důvodů zisku, ale z čistě lidských pohnutek.[5]
Vyšetřování
[editovat | editovat zdroj]Při vyšetřování byly na Jana Šolce použity nepřiměřené donucovací prostředky, které sledovaly jediný cíl: donutit zadrženého, aby vypovídal tak, jak si vyšetřovatelé přáli. Bylo mu například řečeno, že manželka skočila z okna a zabila se, tchyně je v domově důchodců a syn v dětském výchovném ústavu. Že to není pravda, poznal až za delší čas, když mu přišel balíček nadepsaný manželčiným kaligrafickým písmem.[5]
Účinnost použitých prostředků byla vidět na tom, že se Jan Šolc přiznal k očividně vykonstruované vině. Ve své závěrečné výpovědi uvedl, že svůj přečin může nahradit pouze houževnatou prací a k tomu připojil své poděkování referentům KV StB.[6] Tato slova se v různých obměnách opakovala u mnoha politických vězňů.[5]
Odsouzení a výkon trestu
[editovat | editovat zdroj]Jan Šolc byl odsouzen k 13 letům žaláře, 20 000 Kčs pokuty, propadnutí celého jmění, náhradnímu trestu dvou měsíců a ztrátě občanských práv na 10 let. Během výkonu trestu onemocněl na tuberkulózu a byl převezen na léčení do Bratislavy. Vězeňskou situaci mu poněkud ulehčovalo jeho postavení lékaře – byl pověřen vytvořením a organizací vězeňské nemocnice. S vězniteli si dokázal vybudovat dobré vztahy, jež také přispěly snesitelnosti věznění. Propuštěn měl být 22. listopadu 1963. Nicméně, díky změněným okolnostem a opakovaným žádostem o obnovu procesu, které podávala Milada Šolcová, byl podmínečně propuštěn 22. prosince 1958.[7]
Dopad na rodinu
[editovat | editovat zdroj]Miladě Šolcové se podařilo domoci se poloviny zabaveného majetku, na něž měla jakož manželka odsouzeného právo.[8] Rodina se musela vystěhovat z velkého bytu do dvoupokojového bytu, kde prakticky nefungovalo žádné topení. Navzdory velkému sociálnímu a finančnímu úpadku se podařilo manželce situaci ustát.[5]
Rehabilitace
[editovat | editovat zdroj]V roce 1961 byly Janu Šolcovi na žádost vrácena čestná práva občanská, čímž se zase stal plnohodnotným občanem společnosti.[9] Jejich ztráta dosud mj. znamenala, že nesměl zastávat funkce ve veřejných organizacích, nebyl způsobilý nabýt akademického titulu a neměl právo vykonávat povolání, pro které je akademický titul podmínkou.[10] Lékařskou atestaci, bez které nemohl vykonávat povolání, které zastával před svým uvězněním, se mu podařilo získat zpět o rok později.
V roce 1976 byl Jan Šolc znovu shledán vinným ze spáchání návodu k trestnému činu opuštění republiky. Byl podruhé souzen za jednu a tutéž kauzu. Nebyl mu ale uložen trest.[5] Až do úmrtí v roce 1979 o další rehabilitaci nežádal.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Sbírka matrik Východočeského kraje, poř.č.: 9491, 1881-1903, matrika N, Sobotka [online]. SOA v Hradci Králové. Dostupné online.
- ↑ a b LOZOVIUKOVÁ, Kateřina. Němci v Liberci po druhé světové válce: ARBURG, Adrian, von – DVOŘÁK, Tomáš - KOVAŘÍK, David – a kol.: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-70-7.
- ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 122., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
- ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 124., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
- ↑ a b c d e f TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny. 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Dostupné online.
- ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 150–151., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
- ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, Vězeňský spis Jana Šolce., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
- ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 331., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
- ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 463–469., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
- ↑ ČESKOSLOVENSKO, 1950. Trestní právo. In: . ročník 1950, částka 39, číslo 86. Dostupné také z: https://ftp.aspi.cz/opispdf/1950/039-1950.pdf
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Thesis. Technická Univerzita v Liberci. Dostupné online.
- TĚTHALOVÁ, Markéta. Josef Kryslička: Z partyzána "teroristou". Markéta Těthalová. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy / Liberec: Technická univerzita v Liberci Roč. 16, č. 1 (2015), s. 58-65.
- TĚŠTHALOVÁ, Markéta - Jan Ptáčník v období dvou totalit. Markéta Těthalová. In: České, slovenské a československé dějiny 20. století. 10 / Ústí nad Orlicí: Oftis, 2015 s. 243-251.