Přeskočit na obsah

Jan Jiří Balzer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Jiří Balzer
Narození6. srpna 1738, 5. srpna 1738 nebo 6. srpna 1736
Kuks
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí14. prosince 1799, 12. prosince 1799 nebo 14. listopadu 1799
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolánívydavatel, rytec leptů, mědirytec, grafik a kreslíř
Děti
PříbuzníAntonín Balzer bratr
Řehoř Balzer, bratr
Matyáš Balzer bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Jiří Balzer, něm. Johann Georg (6. srpna 1738 Kuks[1]14. prosince 1799 Praha) byl český rytec a nakladatel.

Byl synem Jana (Joannes) Balzera a matky Kateřiny.[1] Jeho učitelem byl Michael Heinrich Rentz, který pracoval ve službách hraběte Františka Antonína Šporka. Jan Jiří cestoval studijně po Německu, usadil se zprvu na sídle hraběte Šporka v Lysé nad Labem a posléze v Praze, kde si jako jako rytec a kreslíř založil vlastní oficínu. Oficínu od Balzerovy smrti vedla vdova Kateřina.[2]

Rodina Balzerů

[editovat | editovat zdroj]

Z Balzerovy rodiny pocházeli ještě další rytci: jeho dva bratři Řehoř a Matyáš, pak jeho synové Jan Karel (1769–1805) a Antonín Karel (1771–1807). Oba synové studovali nejprve ve Vídni a v Drážďanech, Jan Karel též v Londýně a Benátkách, a oba se věnovali téměř výhradně rytí krajin. Od Jana se dochovaly četné pohledy na české krajiny.

Rytec Karel Rybička (1783–1853), který pracoval v dílně Jana Balzera, se oženil s jeho dcerou Terezií. Rytec Josef Rybička (1817–1872), syn Karla Rybičky, byl tedy vnukem Jana Jiřího Balzera.[3]

87 Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler
Titulní stránka, Praha 1772

Jeho rytin se dochovalo velké množství. Zvláštní zmínky zasluhují podobizny českých a moravských učenců a umělců, ryté v letech 1773–1782 a použité v latinském a většinou také v rozšířeném německém vydání jejich životopisů (Abbildungen böhm. und mähr. Gelehrten und Künstler), celkem 90 listů. Četné jsou také podobizny současníků, ryté podobně jako předešlé dle Kleinhardta, Jahna aj., pak různé obrázky svatých. Zvláštní hbitost Balzer osvědčil ve svých rytinách podle maleb svého přítele Norberta Grunda, jichž jednotlivě i v sériích vydal přes 50 listů.[4] Při své technické zručnosti je často povrchnější než sám Grund, jenž nevěnoval svým obrázkům vždy stejnou píli. Dosti vzácné jsou jeho rytiny měst a pevností odňatých v letech 1788–1790 Turkům.

Rodina Balzerů

[editovat | editovat zdroj]

Z Balzerovy rodiny pocházeli ještě další rytci: jeho dva bratři Řehoř a Matyáš, pak jeho synové Jan Karel (1769–1805) a Antonín Karel (1771–1807). Oba synové studovali nejprve ve Vídni a v Drážďanech, Jan Karel též v Londýně a Benátkách, a oba se věnovali téměř výhradně rytí krajin. Od Jana se dochovaly četné pohledy na české krajiny.[pozn. 1]

  1. Soupis prací všech pěti členů rodiny uvádí Jan Bohumír Dlabač, 1815, s. 73-75
Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Balzer, Jan“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je Karel Chytil.
  1. a b Matrika narozených, Choustníkovo Hradiště, 1715-1754, snímek 164. [s.l.]: SOA Hradec Králové Dostupné online. 
  2. ŠTEFAN Jan T.: Ilustrace Balzerů a Rybičků v mimopražských tiscích, in: Acta Musei Nationalis Pragae, Historia litterarum 63, 2018, č. 3–4, s. 93
  3. ŠTEFAN, Jan T. Ilustrace Balzerů a Rybičků v mimopražských tiscích [online]. Národní muzeum, 2018 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  4. Například v Národní galerii v Praze, nebo v Moravské galerii v Brně[1]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠTEFAN Jan T.: Ilustrace Balzerů a Rybičků v mimopražských tiscích, in: Acta Musei Nationalis Pragae, Historia litterarum, roč. 63, 2018, čís. 3–4, s. 90–95, dostupné online [2]
  • TOMAN, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců, I. díl: A-K, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993
  • DLABAČ Bohumír Jan: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Theil 1: A-H. Prag 1815, s. 73-75 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]