Asistovaný vzlet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z JATO)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tažení větroně
F/A-18 připravený ke vzletu pomocí parního katapultu
C-130 Hercules a systém RATO při vzletu
X-15 krátce po vypuštění z nosiče B-52

Asistovaný vzlet je opak vzletu letounu s pomocí vlastních sil. Asistovaný vzlet je využíván u letadel z důvodu překročení maximální vzletové hmotnosti, nedostatečného výkonu pohonné jednotky, krátké vzletové dráhy, nebo kombinace některých z uvedených faktorů. Asistovaný vzlet je nutný pro větroně nebo jiné bezmotorové letouny. Dále je asistovaný vzlet nutný pro některé letouny experimentální či parazitní.

Katapult (CATO)[editovat | editovat zdroj]

V současné době patří mezi nejrozšířenější způsoby asistovaného vzletu využití leteckého katapultu, označovaný v letecké terminologii jako Catapult-assisted takeoff (CATO). Používá se pro vzlet námořních palubních letounů z paluby letadlové lodi.

Vzlet s pomocí katapultu se používá také u větroňů. Pro vzlet větroňů se využíval v počátcích zejména vahadlový katapult (používali jej Bratři Wrightové), v současnosti se využívá vzlet s pomocí navijáku.

Rakety (RATO)[editovat | editovat zdroj]

Asistovaný vzlet s pomocí přídavných raketových motorů označovaný v letecké terminologii jako Rocket-assisted takeoff (RATO), nebo Jet-assisted takeoff (JATO). Přídavné raketové motory se začaly používat za 2. světové války, kdy byly využity poprvé u nákladního kluzáku Me 323 pro vzlet plně naloženého letounu. Dalším z letounů, který používal raketové motory pro vzlet byl Avro Shackleton.

V současné době se využívá asistovaný vzlet s pomocí raketových motorů prakticky jen u nákladních letounů, jedním z nich jsou například některé varianty středního nákladního letounu C-130 (C-130T, LC-130).

Gravitace[editovat | editovat zdroj]

Asistovaným vzletem může být například vzlet s letounem s využitím gravitace rozjezdem z kopce, tím letoun získá potřebnou rychlost dostatečnou pro vzlet.

Letecké nosiče[editovat | editovat zdroj]

Další možností jak využít gravitace pro vzlet letounu je vynesení letounu do vzduchu s pomocí leteckého nosiče (označován také bývá jako mateřský letoun). Tento princip je využíván zejména z důvodu snížení hmotnosti letounu, kdy letoun může nést méně paliva. Dalším důvodem může být různá omezení konstrukce letounu pro testovací účely, nebo snaha ušetřit palivo pro vzlet a tím získat delší dobu letu experimentálního letadla. Takto bylo koncipováno několik experimentálních letounů ze série X – X-1, X-2, X-15. Jako nosiče těchto letounů byly používány většinou upravené bombardéry, například B-29 a B-52.

Přehled leteckých nosičů[editovat | editovat zdroj]

Letoun Nosič Poznámky
Bell X-1 B-29 X-1 byl schopen samostatného vzletu.
Bell X-2 B-50
Lockheed X-7 B-29, B-50
North American X-15 B-52
Boeing X-37 Scaled Composites White Knight Pouze pro testy bezmotorového letu v atmosféře v rámci přistávacího manévru.
Boeing X-40 UH-60, CH-47 Pouze pro testy bezmotorového letu v atmosféře v rámci přistávacího manévru.
NASA X-43 B-52
Boeing X-51 B-52
Space Shuttle Boeing 747 Pouze stroj Enterprise (OV-101) určený pro testy bezmotorového letu v atmosféře v rámci přistávacího manévru.
SpaceShipTwo WhiteKnightTwo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]