Ivaňkovská vodní elektrárna
| Ivaňkovská vodní elektrárna | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Stát | Rusko |
| Kraj | Moskva |
| Město | Dubna |
| Souřadnice | 56°44′11″ s. š., 37°7′16″ v. d. |
| Hydrologické údaje | |
| Povodí řeky | Volha |
| Roční průtok | 600 m³/s |
| Vodní elektrárna | |
| Výkon současný | 29 MW |
| Typ turbíny | Kaplan |
| Ostatní | |
| Stav | průtoková |
| Začátek výstavby | 1933 |
| Dokončení | 1940 |
Ivaňkovská vodní elektrárna (rusky Иваньковская ГЭС ) je vodní dílo na řece Volze. Je součástí Volžsko-kamské kaskády.
.jpg)
Všeobecné informace[editovat | editovat zdroj]
Hlavní funkcí vodního díla je zásobování Moskevského průplavu, který spojuje řeky Volhu a Moskvu. Výroba elektřiny je druhotnou funkcí, přesto během své činnosti dodala elektrárna do sítě 10 miliard kWh elektrické energie.
Součástí vodního díla je zemní sypaná hráz o délce 300 m a maximální výšce 22,5 metrů, levobřežní přehrada o délce 9 135 m a maximální výšce 12 m, jednokomorové zdymadlo a přelivová betonová hráz o délce 204 m. Pro spád 13 m byly instalovány 2 horizontální Kaplanovy turbíny o hltnosti 135 m3 / s o celkovém výkonu 28,8 MW. Průměrná roční výroba je 119 miliónů kWh.
Historie vodního díla[editovat | editovat zdroj]
V roce 1931 bylo rozhodnuto o stavbě vodního díla a v září téhož roku začaly výkopové práce. První kubíky betonu byly položeny do dna suché jámy 23. srpna 1934. Plnění přehradního jezera bylo zahájeno 23. března 1937. První energoblok byl spuštěn v prosinci 1937, druhý v prosinci 1938.
10. října 1941 bylo rozhodnuto o demontáži a evakuaci zařízení vodních elektráren před příchodem fronty. Podařilo se demontovat pouze jednu turbínu a jeden generátor, naložit na člun a poslat po proudu Volhy. Po nouzovém vypouštění nádrže klesla hladina o dva metry a ledy se rozlámaly. Prostor zaplavený přehradním jezerem se stal neprůjezdný. Nakonec byla elektrárna podminována s očekáváním situace na frontě. Po oddálení fronty byla elektrárna opět zprovozněna v létě 1942.
Po letecké operaci Chastise, při které britské bombardéry poškodily přehrady v Porúří, byla vybudována silná protiletecká ochrana objektu.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Po 80 letech provozu je zařízení zastaralé a postupně modernizované. Od roku 2018 byly vyměněny generátorové systémy a transformátory a byl rekonstruován rozvaděč. Od roku 2016 se vyvíjí projekt modernizace Ivaňkovské elektrárny s předpokladem výměny soustrojí s navýšením výkonu na 36 MW a zvýšením roční výroby na 107 milionů kWh.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivaňkovská vodní elektrárna na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Keller R., Gewaesser und Wasserhaushalt des Festlandes, 250 stran, TVG Leipzig, 1962
- Linsley R.K., Applied hydrology, 759 str. McGraw-Hill, 1968
- Гидроэлектростанции России.: Tiskem Institutu Гидропроект - Санкт-Петербург, 1998. — 467 stran
- Klaus Gestwa: Die Stalinschen Grossbauten des Kommunismus, R. Oldenbourg Verlag, Mnichov, 2010. - 670 stran