Isildur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Elendil
bratr Anárion
syn Elendur
syn Aratan
syn Ciryon
syn Valandil
děd Amandil
praděd Númendil

Isildur (3209 D.v. – 2 T.v.) je fiktivní postava v knize Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Isildur je původem Númenorejec a je starším synem Elendila Vysokého. Ve filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu jej hrál Harry Sinclair. Bývá popisován jako pán pyšný a činorodý.

Spolu se svým otcem Elendilem a bratrem Anárionem unikl ze zkázy Númenoru. Ještě před tím vykonal odvážný čin, při kterém téměř přišel o život v boji se Sauronovými strážci, když sám v přestrojení sebral plod z Bílého stromu (Nimlothu) v hlavním městě Númenoru Armenelosu. Ve Středozemi spolu s bratrem Anárionem založil říši Gondor. Nechal vybudovat věž Minas Ithil, v níž zasadil semenáček Nimlothu. Po jejím vyplenění zasadil další už v Minas Anor na památku svého bratra, který zemřel při bojích v Mordoru. Isildur je popsán jako nejzbrklejší[1] ze všech pánů lidí a elfů v oné době. Poté, co Sauron zabil Elendila, mu Isildur uťal Prsten zlomeným otcovým mečem Narsilem. Isildur si navzdor Elrondovým a Círdanovým výzvám prsten ponechal. Po návratu z války se prohlásil svrchovaným pánem Dúnadanů na Severu i na Jihu. Instruoval svého synovce Meneldila k výkonu vlády v Gondoru a vymezil jeho hranice. Zasadil v Minas Anor Bílý strom a nechal v Anórienu vybudovat na hoře Eilenaer (od té doby zvána Amon Anwar - Pahorek bázně, později pak Rohiry Halifirien - Svatá hora) mohylu, do níž vložil truhlici s ostatky svého otce Elendila. K vzniklé svatyni se pak vázala takzvaná Isildurova tradice králů Gondoru. Po roce v Gondoru se rozhodl převzít vládu na severu. Zvolil cestu podél řeky Anduiny, jelikož se nejprve potřeboval stavit v Imladris, kde chtěl vyzvednout ženu a nejmladšího syna Valandila a poradit se s Elrondem. K dispozici měl pouze svoji dvou set člennou gardu. Jeho družina byla cestou přepadena přesilou skřetů a pobita v bitvě na Kosatcových polích. Při útěku Isildura prsten zradil. Proto se mu také říká Isildurova zhouba. Jeho tělo vzala Anduina spolu s původním Elendilmirem (bílá hvězda z elfského křišťálu na mitrilové pásce, v Arnoru používán místo koruny), který tak zůstal na dlouhou dobu ztracen. Spolu Isildurem a jeho muži zde zemřeli i jeho tři starší synové Elendur, Aratan a Cyrion. Vládcem Arnoru se stal Valandil. Isildurovým dědicem je Aragorn.

Nositel Vládnoucího prstenu
Předchůdce:
Sauron

Isildur
Nástupce:
Déagol
Král Arnoru
Předchůdce:
Elendil Věrný

Isildur
Nástupce:
Valandil
Král Gondoru
Předchůdce:
Elendil Věrný a Anárion

Isildur
Nástupce:
Meneldil

Literatura[editovat | editovat zdroj]

TOLKIEN, J. R. R. a TOLKIEN, Christopher, ed. Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1994.

  1. Zdroj?