Interakční styl učitele
Interakce ve výuce probíhá podle předem stanovených pravidel (nemusí však být napsána/řečena). Jsou jasně dány role jednotlivých aktérů (učitel a žáci) výuky. Tito aktéři se setkávají pravidelně a tak jsou v pravidelné interakci. Vytváří se mezi nimi sociální vztah. Jedním z možných faktorů, který tento vztah ovlivňují, je učivo a také interakční styl učitele.
Roviny interakce[editovat | editovat zdroj]
- Rovina společenská- Kde se škola nachází, na co je zaměřená, ekonomické podmínky školy, atd.
- Rovina interpersonální - Jedná se o vztahy: mezi ředitelem a učiteli, mezi učiteli navzájem, mezi učitelem a žáky, mezi žáky navzájem
- Rovina individuálně psychologická - Jedná se o projev v interakci (tedy souhrn vrozených a získaných vlastností[1]
Interakční styl učitele[editovat | editovat zdroj]
Učitelovy osobnostní vlastnosti ovlivňují jeho pojetí výuky a tak si vytváří svůj jedinečný interakční styl. Ten se mění v konfrontaci se třídou, či jednotlivými žáky. Jelikož učitel reaguje na žáky a žáci naopak reagují na učitele. Z toho vyplývá, že interakce je vždy oboustranná. Např. učitel položí otázku, žáci odpovídají; učitel ztiší hlas a žáci postupně zbystří atd.[2]
Jedná se o kombinaci záměrného i bezděčného působení na žáka, jeho emoční vztahy a postoje k žákovi/žákům. Také se jedná o učitelem upřednostňované metody výuky a výchovy.
Interakce ve třídě je ovlivněna:
Podle Janíkové[1]
- Společensko-historickými podmínkami
- Osobními zkušenostmi a vlastnostmi učitele
- Vlastnostmi a zkušenostmi žáků
Podle Gavory[2]
- Vnější faktory - Typ vyučovacího předmětu, věk (vyspělost) žáků, specifika jejich chování atd.
- Vnitřní faktory - Učitelovy osobní vlastnosti, subjektivní pojetí vyučování
I přes tyto vlivy má každý učitel své specifické a relativně trvalé určité prvky nebo vlastnosti interakce, což nazýváme interakční styl. K pochopení a bližšímu poznání interakčního stylu učitele využíváme tzv. dimenze.
Dimenze interakčního stylu[editovat | editovat zdroj]
Model učitelova interpersonálniho chování v interakci se žáky - rozdělení dimenzí podle Wubbelse, Crétona a Hoomayerse:[2]
- Organizátor vyučování X Nejistý
- Pomáhá žákům X Nespokojený
- Chápající X Kárající
- Vede žáky k zodpovědnosti X Přísný
Dimenze umístěny v modelu naproti sobě jsou sobě protikladem. Jelikož učitel pomáhající nemůže být zároveň učitelem nespokojeným atd. Konkrétní učitel pak dosahuje různých úrovní, v jednotlivých dimenzích. Některé dimenze mohou u učitele převládat a jiné mohou být velmi slabé. Proto má každý učitel svůj charakteristický interakční styl.
QTI dotazník[editovat | editovat zdroj]
Pomocí dotazníku QTI (Questionnaire on Teacher Interaction) se zjišťuje interakční styl učitele. Výsledky dotazníku se poté doplní do osmidimenzního schématu. Každá položka předkládá respondentovi jedno tvrzení a respondent odpovídá pomocí pětistupňové numerické škály; posuzuje frekvenci výskytu určitého chování na stupnici od 0 (nikdy) po 4 (vždy). Dotazník obvykle vyplňují žáci, které daný učitel vyučuje; mohou si ho však vyplnit (formou sebeposouzení) i učitelé sami.[3]
Rozdělujeme testy také podle stupně vzdělání. První stupeň ZŠ má pouze třístupňovou hodnotící škálu a 48 otázek. Tento dotazník označujeme jako QTI-E (elementary). Pro starší žáky je pak klasický dotazník QTI, tedy škála 0-4. Pro vysoké školy je určeno USCLES (University Social Constructivist Learning Environment Survey) a kombinuje řadu dotazníků.[3]
Obecná pravidla pro použití QTI dotazníků:
- Dotazník administrovat nejméně deseti žákům ve třídě
- Nevyužívat QTI dotazník více, než jedenkrát za rok
- Administrace nemá probíhat v prvních týdnech školního roku (během nich se teprve utváří interakční styl učitele vzhledem ke konkrétní třídě)
- Interakční styl učitele musí být zjišťován nejméně u dvou různých tříd[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b JANÍKOVÁ, Marcela. Interakce a komunikace učitelů tělesné výchovy. Brno: Paido, 2011. ISBN 978-80-7315-208-6.
- ↑ a b c GAVORA, Peter. Učitel a žák v komunikaci. Brno: Paido, 2005. ISBN 80-7315-104-9.
- ↑ a b MAREŠ, GAVORA. Interpersonální styl učitelů: teorie, diagnostika a výsledky výzkumů. Pedagogika [online]. 2004 [cit. 2.12.2015]. Dostupné online.
- ↑ LUKAS, Josef. Dotazník QTI a možnosti jeho využití školními psychology [online]. [cit. 2015-12-02]. Dostupné online.