Infekční tolerance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Infekční tolerance je jev, během kterého dochází k přesunu tolerance (toleranci indukujícího stavu) z jedné buněčné populace na druhou. Infekční tolerance může být vyvolána více způsoby; přestože je často navozována uměle, jedná se o přirozený in vivo proces.[1] Množství výzkumů se zabývá vývojem strategií pro lepší využití tohoto jevu v transplantační imunologii. Cílem, který infekční tolernace umožňuje, je pomocí krátkodobé terapie dosáhnout dlouhodobé tolerance transplantátu.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Termín "infekční tolerance" poprvé použili Gershon a Kondo v roce 1970 [3] jako označení pro supresi naivních lymfocytů regulačními buňkami a pro schopnost přenášet stav neodpovídavosti z jednoho zvířete na druhé.[4] Gershon a Kondo zjistili, že T-buňky mohou nejen zesilovat, ale také potlačovat imunitní odpovědi.[5] T buněčná populace způsobující tyto down-regulace byla označena jako  tzv. supresorové T-buňky a byla v následujících letech intenzivně studována (v současné době je známe jako regulační T-buňky a jsou opět atraktivním cílem výzkumu).[6] Tyto a další výzkumy sedmdesátých let ukázaly větší složitost imunitních regulací, bohužel byly do značné míry přehlíženy a znevažovány, převážně kvůli metodickým obtížím, které bránily reproducibilitě a jasným důkazům. Později vyvinuté tolerogenní strategie poskytly silné důkazy, vedoucí k přehodnocení a uznání T-buněčně zprostředkované suprese. Bylo to zejména použití nedeplečních anti-CD4 monoklonálních protilátek, které ukázalo, že ani brzlík ani klonální delece není nutná pro navození tolerance.[7] V roce 1989 byla úspěšně vyvolána klasická transplantační tolerance vůči kožním štěpům u dospělých myší pomocí protilátek blokujících T-buněčné koreceptory v CD4+ populaci.[8] Později bylo prokázáno, že vysvětlením účinku monoklonálních protilátek je právě tvorba regulačních T lymfocytů.[9] Ukázalo se, že přenos tolerance na další příjemce může být proveden bez další manipulace, a že přesun tolerance závisí pouze na CD4+ T-lymfocytech.[10] Protože další generace tolerantních buněk vznikají již bez přítomnosti monoklonálních protilátek proti CD4 nebo CD8, infekční tolerance pravděpodobně představuje přirozenou reakci imunitního systému, která jednou navozena se stane sebeudržující. To zajišťuje dlouhodobé trvání jednou indukované tolerance, po dobu přítomnosti antigenů dárce.[11]

Immunoregulation by regulatory T cells (Treg)..jpg

Mechanismy[editovat | editovat zdroj]

Během tolerantního stavu jsou potenciální efektorové buňky stále přítomny, ale jsou přísně regulovány indukovanými antigen-specifickými CD4+ regulačními T buňkami (iTregs). Hraje zde roli mnoho podskupin iTregs, ale klíčovou úlohu mají CD4+CD25+FoxP3+ Tregs, které jsou schopné změnit konvenční T buňky na iTregs buď přímo sekrecí supresivních cytokinů TGF-β, IL-10 nebo IL-35, nebo nepřímo přes dendritické buňky (DCs).[12] Produkce IL-10 vede ke vzniku další populace regulačních T buněk zvané Tr1. Tr1 buňky jsou závislé na IL-10 a TGF-β stejně jako Tregs, ale neexprimují FoxP3.[13] Vysoká produkce IL-10 je charakteristická také pro samotné Tr1 buňky a produkují i TGF-β.[14] V přítomnosti IL-10 je dále indukován vznik tolerogenních DCs, jejichž produkce IL-10 je také významná pro vznik Tr1.[15] Tyto interakce vedou k produkci enzymů jako je IDO (Indolamin 2,3-dioxygenáza), které katabolizují esenciální aminokyseliny. Toto mikroprostředí s nedostatkem esenciálních aminokyselin společně s dalšími signály vede k inhibici mTOR (mammalian target of rapamycin) která, zvláště v synergii s TGF-β, vede ke vzniku dalších Tregs exprimujících FoxP3.[16]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infectious tolerance na anglické Wikipedii.

  1. COBBOLD, S.; WALDMANN, H. Infectious tolerance. Current Opinion in Immunology. October 1998, s. 518–524. ISSN 0952-7915. PMID 9794831. (anglicky) 
  2. KENDAL, Adrian R.; WALDMANN, Herman. Infectious tolerance: therapeutic potential. Current Opinion in Immunology. October 2010, s. 560–565. ISSN 1879-0372. DOI:10.1016/j.coi.2010.08.002. PMID 20829013. (anglicky) 
  3. GERSHON, R. K.; KONDO, K. Infectious immunological tolerance. Immunology. December 1971, s. 903–914. Dostupné online. ISSN 0019-2805. PMID 4943147. (anglicky) 
  4. GERSHON, R. K. A disquisition on suppressor T cells. Transplantation Reviews. 1975, s. 170–185. ISSN 0082-5948. PMID 1101469. (anglicky) 
  5. GERSHON, R. K.; KONDO, K. Cell interactions in the induction of tolerance: the role of thymic lymphocytes. Immunology. May 1970, s. 723–737. ISSN 0019-2805. PMID 4911896. (anglicky) 
  6. SAKAGUCHI, Shimon; WING, Kajsa; MIYARA, Makoto. Regulatory T cells - a brief history and perspective. European Journal of Immunology. November 2007, s. S116–123. ISSN 0014-2980. DOI:10.1002/eji.200737593. PMID 17972355. (anglicky) 
  7. QIN, S. X.; WISE, M.; COBBOLD, S. P.; LEONG, L.; KONG, Y. C.; PARNES, J. R.; WALDMANN, H. Induction of tolerance in peripheral T cells with monoclonal antibodies. European Journal of Immunology. December 1990, s. 2737–2745. ISSN 0014-2980. DOI:10.1002/eji.1830201231. PMID 1702726. (anglicky) 
  8. QIN, S. X.; COBBOLD, S.; BENJAMIN, R.; WALDMANN, H. Induction of classical transplantation tolerance in the adult. The Journal of Experimental Medicine. 1989-03-01, s. 779–794. ISSN 0022-1007. PMID 2647894. (anglicky) 
  9. TILNEY, N. L.; GUTTMANN, R. D. Effects of initial ischemia/reperfusion injury on the transplanted kidney. Transplantation. 1997-10-15, s. 945–947. ISSN 0041-1337. PMID 9381538. (anglicky) 
  10. KAHAN, B. D. Toward a rational design of clinical trials of immunosuppressive agents in transplantation. Immunological Reviews. December 1993, s. 29–49. ISSN 0105-2896. PMID 8132202. (anglicky) 
  11. QIN, S.; COBBOLD, S. P.; POPE, H. "Infectious" transplantation tolerance. Science. 1993-02-12, roč. 259, čís. 5097, s. 974–977. PMID: 8094901. Dostupné online [cit. 2017-09-05]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.8094901. PMID 8094901. (anglicky) 
  12. GRAVANO, David M.; VIGNALI, Dario A.A. The Battle Against Immunopathology: Infectious Tolerance Mediated by Regulatory T Cells. Cellular and Molecular Life Sciences. 2012-6, roč. 69, čís. 12, s. 1997–2008. PMID: 22205213 PMCID: PMC3353028. Dostupné online [cit. 2017-09-16]. ISSN 1420-682X. DOI:10.1007/s00018-011-0907-z. PMID 22205213. 
  13. RONCAROLO, Maria Grazia; GREGORI, Silvia; BATTAGLIA, Manuela. Interleukin-10-secreting type 1 regulatory T cells in rodents and humans. Immunological Reviews. August 2006, roč. 212, s. 28–50. PMID: 16903904. Dostupné online [cit. 2017-09-16]. ISSN 0105-2896. DOI:10.1111/j.0105-2896.2006.00420.x. PMID 16903904. 
  14. MEKALA, Divya J.; ALLI, Rajshekhar S.; GEIGER, Terrence L. IL-10-dependent infectious tolerance after the treatment of experimental allergic encephalomyelitis with redirected CD4+CD25+ T lymphocytes. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2005-08-16, roč. 102, čís. 33, s. 11817–11822. PMID: 16087867. Dostupné online [cit. 2017-09-16]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.0505445102. PMID 16087867. (anglicky) 
  15. GREGORI, Silvia; TOMASONI, Daniela; PACCIANI, Valentina. Differentiation of type 1 T regulatory cells (Tr1) by tolerogenic DC-10 requires the IL-10-dependent ILT4/HLA-G pathway. Blood. 2010-08-12, roč. 116, čís. 6, s. 935–944. PMID: 20448110. Dostupné online [cit. 2017-09-16]. ISSN 1528-0020. DOI:10.1182/blood-2009-07-234872. PMID 20448110. 
  16. COBBOLD, Stephen P.; ADAMS, Elizabeth; NOLAN, Kathleen F. Connecting the mechanisms of T-cell regulation: dendritic cells as the missing link. Immunological Reviews. July 2010, roč. 236, s. 203–218. PMID: 20636819. Dostupné online [cit. 2017-09-16]. ISSN 1600-065X. DOI:10.1111/j.1600-065X.2010.00913.x. PMID 20636819.