Hugo III. Burgundský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hugo III. Burgundský
vévoda burgundský a dauphin z Viennois
Narození 1148
Úmrtí 25. srpna 1192
Pohřben klášter Citeaux
Manželky Alice Lotrinská
Beatrix z Albonu
Potomci Odo III. Burgundský
Alexandr
Douce
Alice
Ondřej Burgundský
Mahaut
Anna Burgundská
Dynastie Burgundové
Otec Odo II. Burgundský
Matka Marie ze Champagne

Hugo III. Burgundský (francouzsky Hugues III de Bourgogne, 114825. srpna 1192, Akkon) byl burgundský vévoda a dauphin z Viennois.

Podporoval četné církevní instituce a z vděčnosti za zachování svého života při pouti do Jeruzaléma založil kostel sv. Marie a sv. Jana v Dijonu.[1] Jako vazal francouzského krále Filipa II. se zúčastnil třetí křížové výpravy, což se mu stalo osudným.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hugo se narodil jako starší syn vévody Oda Burgundského a Marie, dcery Theobalda z Blois. Po smrti otce roku 1162 zdědil panství a regentku mu do roku 1165 dělala matka Marie. Téhož roku se oženil s Alicí, dcerou Matouše Lotrinského a neteří císaře Fridricha Barbarossy a zahájil sbližování se štaufským císařským dvorem, jež upevnil svým druhým sňatkem s Beatrix s Albonu, dědičkou Vienne. Tehdy se stal vazalem Fridricha Barbarossy a pokusil se získat větší svobodu na francouzském králi, což se mu nezdařilo a král Filip II. proti němu roku 1186 vojensky zasáhl.[2]

Roku 1188 přijal Hugo kříž a stal se jedním z hlavních velitelů křižáckých oddílů francouzského krále. Filip II. jej pověřil roku 1190 vyjednáváním s Janovany kvůli přepravě křižáků na Východ[3] a i během pobytu na Sicílii byl opět vyjednavačem mezi znepřátelenými stranami.

V červenci 1191 se francouzský král po pádu Akkonu rozhodl pro návrat do Evropy a jmenoval Huga vůdcem zbývajícího oddílu francouzských křižáků.[4] V září téhož roku se křižáci pod vedením Richarda Lví srdce střetli se Saladinem v bitvě u Arsufu. Jednota se rozplynula v dešti před Jeruzalémem, kdy se křižáci po poradě stáhli a Hugo voje Richarda Lví srdce dočasně opustil.[5][6]

Spory panovaly také ohledně nástupnictví na jeruzalémský trůn. Konráda z Montferratu podporovali jeruzalémští baroni a francouzská strana v čele s burgundským vévodou a Víta z Lusignanu zase Richard Lví srdce. Dohoda byla uzavřena v dubnu 1192, Konrád byl vzápětí zavražděn asasíny a křižáci znovu zvažovali útok na Jeruzalém. Nejzapálenějšími byli francouzští křižáci se svým velitelem a mezi vojáky se vplížila nevraživost přiživená i sváry mezi Richardem a Hugem o vyplacení žoldu.[7] Hugo pak nechal složit zlovolnou[8] píseň zesměšňující Richardovy kvality. Richard mu oplatil stejnou mincí.[9][10][11] a dle kronikáře Ralpha z Coggeshallu jej obvinil z přijímání darů od samotného Saladina.[12] 4. července vydal Richard po jednání válečné rady rozkaz k ústupu a Hugo se svými vojáky opět opustil řady Richardova vojska.[13]

Hugo zemřel v srpnu téhož roku u Akkonu a byl pohřben v rodovém pohřebišti v Kapli vévodů klášterního kostela v Citeaux. Filip z Beauvais pak podle kronikáře Richarda z Devizes rozšířil po Evropě zvěst, že Richard nechal Huga Burgundského otrávit,[14] a kronikář dodává, že radost,[15] jež se v nemocném Richardovi vzdemula po zprávě o vévodově smrti, jej zcela zbavila horkosti.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DRŠKA, Václav. Dějiny Burgundska : Nomen Burgundiae ve středověku. České Budějovice: Veduta, 2011. ISBN 978-80-86829-65-4poznámky = Dále jen Dějiny Burgundska. S. 152. 
  2. Dějiny Burgundska, str. 146-152
  3. TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 434. Dále jen Svaté války. 
  4. Richard Lví srdce, str. 130
  5. Svaté války, str. 462
  6. Richard Lví srdce, str. 142
  7. Richard Lví srdce, str. 331
  8. Richard Lví srdce, str. 392
  9. Svaté války, str. 467
  10. Richard Lví srdce, str. 336
  11. Richard Lví srdce, str. 270
  12. Richard Lví srdce, str. 343
  13. Richard Lví srdce, str. 151
  14. Richard Lví srdce, str. 166
  15. Richard Lví srdce, str. 153
  16. Richard Lví srdce, str. 417

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mémoires de la Commission des Antiquités du Département de la Côte d'Or, 1853.
  • Histoire des Roys Ducs et Comtes de Bourgogne et d'Arles, A. Duchesne, 1619.
  • Description Générale et Particulière du Duché de Bourgogne, Courtépée et Béguillet, 1775.


Předchůdce:
Odo II.
Znak z doby nástupu Burgundský vévoda
1162 - 1192
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Odo III.