Hryhoryj Lazarevyč Navryčevskyj
| Hryhoryj Lazarevyč Navryčevskyj | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 30. dubna 1928 Doněck |
| Úmrtí | 5. prosince 2009 (ve věku 81 let) |
| Místo pohřbení | Mushketovo cemetery |
| Povolání | novinář a umělecký fotograf |
| Ocenění | Řád za zásluhy 3. třídy zasloužilý kulturní pracovník Ukrajiny Zasloužilý novinář Ukrajiny |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hryhoryj Lazarevyč Navryčevskyj (30. dubna 1928, Doněck – 5. prosince 2009) byl ukrajinský fotoreportér, umělecký fotograf, zasloužilý pracovník kultury Ukrajiny, zasloužilý novinář Ukrajiny.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 30. dubna 1928 v Doněcku v dělnické rodině.
V roce 1944 začal pracovat jako asistent fotolaboratoře a poté jako fotograf. Spolupracoval s regionálními a republikovými novinami a časopisy. V roce 1947 se stal fotoreportérem pro noviny Stalinský plamen. V roce 1954 se stal pravidelným fotoreportérem časopisu Ukrajina na volné noze. V roce 1973 získal práci v novinách Večerní Doněck, kde pracoval až do odchodu do důchodu. Deset let byl ve štábu novin Doněcký kříž. Navryčevskyj také spolupracoval s dalšími médii (Pravda, Izvestija, Komsomolskaja pravda nebo Ogoňok).
Navryčevskyj byl kronikář historie Donbasu, autor mnoha fotoreportáží, portrétů významných lidí, dělníků a rolníků, účastník a vítěz mnoha regionálních, republikových a mezinárodních výstav fotografií.
Rozkazem prezidenta Ukrajiny Viktora Juščenka č. 304/2006-rp ze dne 10. srpna 2006 bylo Hryhoryji Navryčevskému uděleno doživotní státní stipendium pro vynikající osobnosti v informační oblasti.[1][2]
Zemřel 5. prosince 2009 v 81 letech. Byl pohřben na Mušketovském hřbitově.[3]
Doněcké muzeum fotožurnalistiky a fototechniky má oddělení věnované životu a dílu Grigorije Lazoreviče. V roce 2018 vydal Státní podnik Donbaská pošta na počest 10. výročí muzea miniaršík známek věnovaný muzeu. Na kuponu v pravém dolním rohu aršíku byl portrét fotografa a nápis "Hryhoryj Lazarevyč Navryčevskyj (1928-2009)".[4][5]
Jeho synovec je operní pěvec (tenor) Felyks Lazarevyč Lyvšyc. Jeho bratranec je fotoreportér Jevgenij Chalděj.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Fotografové Hryhoryj Navryčevskyj a Sergej Fedorenko -
Obálka knihy Anastasie Fedorenko: „Velká kniha života. Hryhoryj Navryčevskyj"
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Ctěný pracovník kultury Ukrajiny
- Řád za zásluhy 3. třídy
- Zasloužilý novinář Ukrajiny
- Laureát krajské soutěže "Zlatý skyf" (za knihu "DONBAS: éra ve tvářích")
- Odznak "Hornická sláva" 3 stupně
- Cena „Zlaté pero Donbasu“
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Navryčevskyj G. L. Pozor – fotografuji: DONBAS: epocha ve tvářích. Fotoalbum / G. L. Navryčevskyj. Doněck, Žurnál "Donbas" Svaz spisovatelů Ukrajiny, 1998. - 96 s.
- Navryčevskyj G. L. Stůj, moment! V objektivu - Donbas / G. L. Navryčevskyj. Doněck : Národní svaz spisovatelů Ukrajiny, Žurnál "Donbas", 2003. 112 s.
- Navryčevskyj G.L. Donbas je moje duše! Fotokniha / G. L. Navryčevskyj. Doněck : Národní svaz spisovatelů Ukrajiny, Žurnál "Donbas", 2007. 252 s.
- Fedorenko А. S. Velká kniha života. Grigorij Navričevskij. Doněck: nakladatelství A. S. Fedorenko, 2013. 308 s. 100 kopií. ISBN 978-966-2485-09-7
- "Legendární kronikář hornické oblasti", T. Navričevskjya, G. Stein, 2013.
- Navryčevskaja T. G. Legendární kronikář hornické oblasti (G. Navryčevskyj je známý fotoreportér Donbasu) / T. Navryčevskaja, G. Stein. Seriál: „Život pozoruhodných lidí z Donbasu“. Doněck: Donbas, 2013. 381 s.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Навричевский, Григорий Лазаревич na ruské Wikipedii.
- ↑ Донецкому журналисту назначена пожизненная государственная стипендия [online]. [cit. 2010-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-31.
- ↑ Донецкий журналист получил пожизненное обеспечение [online]. [cit. 2010-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-08.
- ↑ Портал о Фронтовиках. Навричевский Григорий Лазаревич [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-26.
- ↑ Единственный в мире [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-26.
- ↑ Малый лист №21 Донецкий музей фотожурналистики и фототехники | 330 руб. [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-27.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hryhoryj Lazarevyč Navryčevskyj na Wikimedia Commons - Умер Григорий Навричевский [online]. [cit. 2010-10-20]. Dostupné online.
- Скончался легендарный фотокорреспондент Григорий Навричевский [online]. [cit. 2010-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-06.
- Внимание, Донбасс, тебя снимают! [online]. [cit. 2010-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-06.
- С «лейкой» и блокнотом [online]. Dostupné online.
- Большая книга жизни. Григорий Навричевский
- Григорий Лазаревич Навричевский // Гордость Донбасса : Сборник статей : Материалы научно-практической конференции. ГПОУ «Донецкий профессионально-педагогический колледж», 22 марта 2017 г. / Под ред. А. И. Сотникова. — Донецк : ГПОУ «Донецкий профессионально-педагогический колледж», 2017. — 146 с.
- Портал о Фронтовиках. Навричевский Григорий Лазаревич [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online.
- Умер Григорий Навричевский / Главная / Газета Вечерний Донецк [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online.
- Мудрое фотооко Григория Навричевского / Главная / Газета Вечерний Донецк [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online.
