Homofonie (hudba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Homofonie (z řečtiny) znamená takový druh vícehlasé hudby, při němž je jeden vedoucí melodický hlas doprovázen jedním nebo několika podřízenými, doprovodnými. Hlasy mají často společný rytmus; dohromady tvoří akordy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starém Řecku znamenala homofonie způsob zpěvu, kdy hlavní hlas provázelo několik dalších hlasů v unisonu nebo oktávě.[1] Homofonie v dnešním smyslu vznikla zřejmě už ve středověku, ale její zápisy se nezachovaly. Utváří se v hudbě renesance.[2] Rozšířila se v raném baroku počátkem 17. století a rozvíjela především v tehdy novém hudebním druhu – opeře. Šlo v ní totiž o to, aby slovům vedoucího hlasu bylo lépe rozumět než v polyfonii. Tak vznikl monodický styl a generálbas (basso continuo). Homofonie je běžná v celé novější hudbě, klasické i populární, kde vedoucím hlasem bývá zpěv a doprovod tvoří různé nástroje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homophonie na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. MALÁT, Jan; BARVÍK, Miroslav. Hudební slovník. Nové, přepr. a dopl. vyd.. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek a synové, 1945. 185 s. S. 56. 
  2. MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. 611 s. ISBN 80-7106-238-3. S. 229–233. 

Ottův slovník naučný, heslo Homofonie. Sv. 11, str. 530.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]