Homofonie (hudba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Homofonie (z řečtiny) znamená takový druh polyfonní hudby, při němž je jeden vedoucí melodický hlas (cantus firmus) doprovázen jedním nebo několika doprovodnými. Všechny mají společný rytmus a dohromady tvoří akordy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starém Řecku znamenala homofonie jednohlas (monodii) a tak toto slovo užívali i někteří novověcí autoři. Homofonie v dnešním smyslu vznikla zřejmě už ve středověku, ale její zápisy se nezachovaly. Rozšířila se v raném baroku počátkem 17. století a rozvíjela se souběžně s operou. Šlo v ní totiž o to, aby slovům vedoucího hlasu bylo lépe rozumět než v polyfonii. Tak vznikl monodický styl a generálbas (basso continuo). Homofonie je běžná v celé novější hudbě, klasické i populární, kde vedoucím hlasem bývá zpěv a doprovod tvoří různé nástroje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homophonie na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Homofonie. Sv. 11, str. 530.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]