Harriet Van Horne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Harriet Van Horne
Narození 17. května 1920
Syracuse
Úmrtí 15. ledna 1998 (ve věku 77 let)
Manhattan
Příčina úmrtí karcinom prsu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Harriet Van Horne (17. května 1920 Syracuse, New York15. ledna 1998 Manhattan, New York) byla americká sloupkařka a filmová kritička. Mnoho let psala pro New York World-Telegram a jeho nástupce.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodila se ve městě Syracuse, vystudovala střední školu v obci Newark a absolvovala na Rochesterské univerzitě v roce 1940.

V 50. a 60. letech 20. století se často objevovala v televizi jako účastník diskuzí. V letech 1949–1954 byla častým účinkujícím v populárním seriálu Leave it to the Girls stanice NBC. V letech 1952–1955 se také často objevovala ve vědomostní soutěži What's the Story stanice DuMont Television Network

Její sloupky se objevovaly v americkém deníku New York Post a dalších denících ve Spojených státech. V roce 1960, jako filmový kritik pracující pro Scripps-Howard, komentovala prezidentské debaty mezi Richardem Nixonem a J. F. Kennedym. Tato její práce jí „zajistila“ pozici v seznamu Nixonových politických oponentů zveřejňěného po aféře Watergate.

Van Horne byla členkou poroty Peabodyho ceny v letech 1958–1967.[1]

Dlouhodobě se potýkala se sexistickým přístupem k ženským žurnalistkám. Ray Erwin z měsíčníku Editor & Publisher popsal Harriet Van Horne jako „půvabnou, modrookou blondýnu s medovým hláskem, ženskými způsoby a harpunou v jejím psacím stroji“ (a dainty, blue-eyed blonde with a sweet-voiced feminine manner-and a harpoon in her typewriter). V roce 1972 vydala kolekci esejí Nechoďte nikam bez tužky (Never Go Anywhere Without a Pencil).

Podle Van Horne: „Ráda jsem poslouchala rádio, dokud jsem si neuvědomila, že poslouchání rádia ze mě dělalo člověka stejně sterilního a nekreativního, jako bylo rádio samo“ (I used to enjoy radio until I realised that by listening to it, I had become almost as sterile and unimaginative as the programs themselves). Psaní televizní recenzí, dle jejího názoru, je svízelná práce, s odůvodněním „Představte si, že musíte recenzovat „I Love Lucy“ dvacetkrát, nebo „Gunsmoke“ desetkrát“ (Imagine having to review 'I Love Lucy' 20 times or 'Gunsmoke' 10 times). V pozdějších letech se nechala slyšet „Přes všechnu moji kritiku se mi „Playhouse 90“ snad i líbil v porovnání s umělými seriály od Universal, nebo všemi těmi policejními a kovbojskými blbostmi (In her later years, she said „For all my criticism, I almost enjoyed 'Playhouse 90' compared to the canned shows from Universal or all that cowboy and cop nonsense“).

S psaním pokračovala téměř do její smrti. Plynule přešla z TV recenzí k různým tématům, které ji zaujaly. I přes zájem čtenářů o její sloupky je otisklo jen pár novin, kvůli náročnosti kategorizování náhodných témat.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Harrietin manžel David Lowe (1913–1965) byl televizním producentem.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Van Horne zemřela na rakovinu prsu v New Yorské nemocnicici na Manhattanu 15. ledna roku 1998. Bylo ji 77 let.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harriet Van Horne na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]