Hannu Hautala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hannu Hautala
Hannu Hautala (30. října 2016)
Hannu Hautala (30. října 2016)
Rodné jménoHannu Juhana Hautala
Narození12. května 1941
Töysä
Úmrtí20. července 2023 (ve věku 82 let)
Kuusamo
Povolánífotograf přírody, spisovatel a automechanik
OceněníFinnish State Prize for Photographic Art (1972)
rytíř Řádu bílé růže (1992)
State Award for Public Information (2012)
Pro Finlandia (2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Turistické centrum Karhuntassu, které nese název Centrum přírodní fotografie Hannu Jäljet – Hannu Hautala

Hannu Juhana Hautala (12. května 1941 Töysä[1] – 20. července 2023 Kuusamo[2]) byl finský fotograf přírody a spisovatel. Byl prvním finský profesionální fotograf přírody a dodnes je možná nejslavnějším fotografem přírody v zemi.[3] Hautala fotografoval přírodu více než pět desetiletí, pořídil více než jeden a půl milionu fotografií a vydal více než 50 fotografických knih.[3] Nejoblíbenější z nich je Kuukkeli maa, kterého se prodalo více než 32 000 výtisků.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Hautala se do povědomí široké veřejnosti dostal svým snímkem Páření orlů.[2] Byl to první finský snímek na podobné téma.[3][4] V roce 1974 byla zvolena časopiseckou fotografií roku[5].

Hautala, který od roku 1979 žil v Kuusamu,[1] je zvláště známý jako fotograf přírody severovýchodního Finska. Hannu Jäljet -Hannu Hautala centrum přírodní fotografie[1] první centrum přírodní fotografie ve Finsku pojmenované po něm, bylo otevřeno pro veřejnost v roce 2007 ve spojení s turistickým centrem Karhuntassu[6].

Hautala byl původním povoláním automechanik. V roce 1958 prodal svůj první obrázkový přírodní příběh časopisu Vaasa.[7] Jeho první kniha Erämetsä lääää vyšla v roce 1968. Poté, co v roce 1970 obdržel od vlády šestiměsíční umělecký grant, se Hautala stal fotografem přírody na plný úvazek.[8] Stal se prvním finským profesionálním fotografem přírody.[3]

Hautala potkal svou ženu Irmu v roce 1971. S vládním grantem uděleným v roce 1987 přestali manželé pracovat a věnovali se podpoře fotografické kariéry, která se stala společnou.[4]

V roce 2000 byl Hautala obviněn z manipulace s obrázky. Své snímky nechal digitálně zpracovat a mimo jiné spojil dva po sobě jdoucí snímky, aniž by to veřejně prozradil. Někteří to považovali za podvod. Sám Hautala zdůvodnil, že to, co viděl v přírodě, uskutečnil pomocí digitální technologie.[4]

Bohatě oceněný Hautala obdržel v roce 1972 státní cenu za fotografii. V roce 2012 obdržel cenu za celoživotní přínos za zpřístupnění informací[9] a o dva roky později medaili Pro Finlandia[10]. V roce 2002 byl jmenován čestným doktorem filozofie Fakulty přírodních věd Univerzity v Oulu.[11][12] V roce 2003 obdržel cenu Finnfoto finské federace fotografických organizací[13]. Hautalovi byl v roce 2004 přiznán umělecký důchod[14].

Hautalova dlouhá kariéra fotografa přírody skončila v roce 2020, kdy mu mnoho nemocí vzalo sílu.[3] Jeho poslední kniha Sata parasta vyšla na podzim 2021.[15]

Juha Metso napsal, natočil a režíroval umělecký dokument Hannu Hautala – legendan perintö (Hannu Hautala – odkaz legendy), vydaný v roce 2022. Hannu Hautala se v dokumentu zamýšlí nad tím, že je fotograf přírody a vytváří snímky.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Pääartikkeli: Hannu Hautalan bibliografia
  • Hannu Hautala a Pekka Punkari, Průvodce fotografiemi přírody Hannu Hautala, Docendo 2011 ISBN 978-951-0-38559-3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hannu Hautala na finské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Hautala ja Punkari, s. 244
  2. ↑ a b Kuolleet | Valokuvaaja Hannu Hautala on kuollut. Helsingin Sanomat [online]. 2023-07-20 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (finsky) 
  3. ↑ a b c d e Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Vielä yksi kuva. HS.fi [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (finsky) 
  5. ↑ nakoislehti.hs.fi [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.hannuhautala.fi [online]. [cit. 2023-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-29. 
  7. ↑ Hautala ja Punkari, s. 9
  8. ↑ Hautala ja Punkari, s. 11
  9. ↑ http://www.minedu.fi/OPM/Tiedotteet/2012/09/tiedonjulkistamisen_valtionpalkinnot.html?lang=fi
  10. ↑ Pro Finlandiat luontokuvaaja Hautalalle ja lastenkirjailija Louhelle. Yle Uutiset [online]. 2014-12-03 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (finsky) 
  11. ↑ YLIOPISTOT | Oulun yliopisto vihkii kunniatohtoreita. Helsingin Sanomat [online]. 2002-05-24 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (finsky) 
  12. ↑ Kunniatohtorit kautta aikain | Oulun yliopisto. www.oulu.fi [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (finsky) 
  13. ↑ Finnfoto palkitsi Hannu Hautalan. Kaleva [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (finsky) 
  14. ↑ HTTPS://WWW.FACEBOOK.COM/MTV3UUTISET. Taiteilijaeläkettä 45 taiteilijalle. mtvuutiset.fi [online]. 2004-04-23 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (finsky) 
  15. ↑ Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anna-Stina Nykänen & Juha Metso : Hannu Hautala – Odkaz legendy. Docendo, 2021. ISBN 9789523820975

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dokumentární filmy[editovat | editovat zdroj]

  • Hannu Hautala – odkaz legendy, 2022, režisér Juha Metso, YLE (dokument)
  • Valon jäljet/I ljusets spår, 1997, režie a kamera Lauri Kettunen, YLE/FST/TV1 (dokument)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hannu_Hautala&oldid=23628927“