Třída F-22P Zulfiquar
| Třída F-22P Zulfiquar | |
|---|---|
 Zulfiquar | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Pákistánské námořnictvo |
| Typ | fregata |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2013) |
| Předchůdce | Alamgir (260) |
| Nástupce | třída Tughril |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2500 t (standardní) 3144 t (plný) |
| Délka | 118 m |
| Šířka | 13,2 m |
| Ponor | 5,1 m |
| Pohon | CODAD |
| Rychlost | 29 uzlů |
| Dosah | 4000 nám. mil při 16 uzlech |
| Posádka | 188 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 8× FM-90N (1×8) 8× C-802 (2×4) 2× 30mm kanón typu 730B 6× 324mm torpédomet ET-52C (2×3) 2× 240mm vrhač hlubinný pum RDC-32 |
| Letadla | 1 vrtulník |
| Sonar | SJD-5 |
Třída F-22P či třída Zulfiquar je třída víceúčelových fregat Pákistánského námořnictva. Jejich hlavním posláním je ničení hladinových lodí a ponorek, dále též hlídkování, ochrana výlučného námořního ekonomického pásma a boj s piráty. Jedná se o plavidla vyvinutá na základě čínských fregat typu 053H3 a typu 054. Jako první pákistánské válečné lodě byly jejich trupy tvarovány s ohledem na snížení jejich radarového odrazu (stealth).[1] Všechny čtyři jednotky této třídy jsou v aktivní službě.
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]
Pákistánské námořnictvo se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí a možností získat ze zahraničí relativně moderní válečné lodě. Na konci 80. let námořnictvo chtělo nahradit své postarší torpédoborce americké třídy Gearing pomocí starších amerických fregat tříd Brooke a Garcia. Jelikož však Pákistán nechtěl omezit svůj jaderný program, nebyl mu pětiletý leasing prodloužen a musel plavidla vrátit USA.[2] Zastoupily je fregaty britského typu 21 Amazon, ovšem možnosti získání novějších plavidel komplikovalo embargo, uvalené na zemi po jaderných zkouškách provedených roku 1998 a nedostatek financí, omezující počet potenciálních dodavatelů. V této situaci země využila možnosti získat nové a relativně laciné fregaty z Čínské lidové republiky, která vyvinula několik nových modelů a rovněž získala cenné technologické zkušenosti při dodávce fregat třídy Naresuan Thajskému královskému námořnictvu.[3]
Od roku 1995 tak Pákistán jednal s ČLR o možnosti dodávek válečných lodí, přičemž v roce 2000 byla podepsána objednávka čtyř nových fregat exportního typu F-22P vyvinutého společností China State Shipbuilgng Corporation (CSSC), z nichž tři měly být postaveny přímo v Pákistánu. Realizaci programu zabránil nedostatek financí, ovšem v roce 2005 byla díky čínské půjčce podepsána smlouva nová. Počet objednaných plavidel zůstal stejný, změnil se však poměr lodí postavených v Číně a v Pákistánu (nyní 3:1). První tři jednotky postavila čínská loděnice Hudong Zhonghua v Šanghaji (součást koncernu CSSC), zatímco poslední jednotku postavila pákistánská loděnice Karachi Shipyard and Engineering Works (KSEW) v Karáčí.[3] První tři jednotky již vstoupily do aktivní služby – Zulfiquar (251) a Shamsheer (252) v roce 2009 a Saif (253) v roce 2010. Čtvrtá fregata Aslat (254) do služby vstoupila v dubnu 2013.
| Trupové číslo | Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby |
|---|---|---|---|---|
| 251 | Zulfiquar | 12. října 2006 | 7. dubna 2008 | 30. července 2009 |
| 252 | Shamsheer | 13. července 2007 | 31. října 2008 | 19. prosince 2009 |
| 253 | Saif | 4. listopadu 2008 | 25. května 2009 | 15. září 2010 |
| 254 | Aslat | 10. prosince 2009 | 16. červen 2011 | 18. dubna 2013[4] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Trup, stožár a nástavby fregat jsou tvarovány v souladu s principy stealth, což má zmenšit jejich radarový odraz. Oproti nejmodernějším západním typům však není omezení různých výčnělků zdaleka tak důsledné. Dobré nautické vlastnosti fregat zajišťují dva boční stabilizační kýly a dva páry aktivních ploutvových stabilizátorů.[1]
V dělové věži na přídi se nachází jeden 76mm kanón, který je čínskou verzí ruského systému AK-176M. Kanón má kadenci 120–130 výstřelů za minutu a dostřel 16 km. Za ním se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel FM-90N s dosahem 15 km (varianta francouzských střel Crotale). Ve středu lodi jsou dva čtyřnásobné kontejnery obsahující čínské protilodní střely C-802 s dosahem 120 km. Blízkou obranu zajišťují dva 30mm obranné systémy typu 730B, umístěné na střeše hangáru. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ET-52C a dva 240mm raketové vrhače hlubinných pum RDC-32 (protiponorkové schopnosti plavidel však dosti snižuje zastaralý trupový sonar SJD-5).[5] Ze zádi lodí operuje jeden protiponorkový vrtulník Harbin Z-9EC. Ten může být uložen v palubním hangáru.
Pohonný systém fregat je, pro čínské fregaty obvyklé, koncepce CODAD. Pro ekonomickou plavbu slouží dva diesely MTU 12V 1163 TB83, přičemž v bojové situaci je doplňují dva diesely SEMT-Pielstick 18E 390VA. Diesely roztáčejí dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost je 29 uzlů a dosah 4000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[6]
Operační služby
[editovat | editovat zdroj]Fregaty třídy Zulfiquar se účastní mezinárodních cvičení a v roce 2011 došlo poprvé k jejich nasazení proti somálským pirátům.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ZAJAC, Ivan. Fregaty třídy Zulfiquar. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 62. ISSN 1802-4823.[Dále Zajac (2012)]
- ↑ [Zajac 2012, s. 60.]
- ↑ a b [Zajac 2012, s. 61.]
- ↑ Pakistan Navy commissions fourth F-22P frigate [online]. Naval-technology.com [cit. 2013-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [Zajac 2012, s. 64.]
- ↑ a b [Zajac 2012, s. 65.]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída F-22P Zulfiquar na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com
