Ethel Hatch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ethel Hatch
Ethel C. Hatch by Lewis Carroll.jpg
Narození17. května 1869
Oxford
Úmrtí3. dubna 1975 (ve věku 105 let)
Alma materSlade School of Fine Art
Oxford High School
Povolánímalířka
RodičeEdwin Hatch
PříbuzníBeatrice Hatch a Evelyn Hatch (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ethel Charlotte Chase Hatch (17. května 18693. dubna 1975) byla britská umělkyně známá svými květinovými scénami a vztahem s Charlesem Lutwidge Dodgsonem, obecněji známým jako Lewis Carroll. Byla součástí společnosti, která patřila k britské vyšší třídě; byla dcerou reverenda Edwina Hatche, stejně jako její sestry Beatrice Sheward Hatch a Evelyn Maud Hatch.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ethel Charlotte Chase Hatch se narodila jako nejmladší dcera Evelyn a Edwina Hatche. Ethel měla dvě sestry, Beatrice a Evelyn Maud, přičemž druhá byla pravděpodobně pojmenována po její matce. Měla také bratra jménem Arthur Herbert Hatch (* 1864), který byl prefektem své školy na Malvern College.[1] Rodina žila v domě v gotickém stylu postaveném v roce 1867 na Banbury Road v Norham Gardens v severním Oxfordu v Anglii. Dům byl popsán jako dům s „klenutými okny a věží doplněnou sochou ve výklenku.“ Mezi přátele sousedství byli Julia a Ethel Huxleyovi, dcery Thomase Henryho Huxleye a tety Aldy Huxleye. Mezi další známé z okolí, kteří rodinu Hatchových navštěvovali, patřili Bonamy Price, Mark Pattison a Benjamin Jowett.[2]

Její otec Edwin byl teolog; spisovatel; zástupce ředitele St. Mary Hall v Oxfordu; a později univerzitní učitel – reader církevních dějin.[3] Rodina Hatchových se přesunula do „stimulujících kruhů“, včetně přátelství s Edwardem Burne-Jonesem, Algernonem Charlesem Swinburnem a Williamem Morrisem.[4]

Ethel navštěvovala Oxford High School, Oxford v Oxfordshire, soukromou dívčí školu. Promovala v sedmnácti letech, než odešla s matkou na tři měsíce na dovolenou do St Leonards-on-Sea. Když byla na dovolené, její matka pokračovala ve vyučovacích lekcích, aby dceři rozšířila vzdělání.[5]

Vztah s Dodgsonem[editovat | editovat zdroj]

Beatrice a Ethel, které Dodgson fotografoval ve svém studiu Christ Church Studio, 24. března 1874

Ethel byla spolu se svými sestrami představena Dodgsonovi prostřednictvím společných známých. Dodgson pěstoval „přátelství s mnoha malými dívkami“ a často je fotografoval.[6] Dodgsonova přátelství s těmito dětmi se zaměřila na rodiny vyšší střední třídy a ujišťoval, že „nehledal své přátele mezi dětmi z velmi nízké třídy“. Rodina Ethelových pocházela z vyšší střední třídy a následně se spřátelila s Dodgsonem.[7]

Ethelina matka dala Dodgsonovi svolení k fotografování svých tří dívek, Dodgson byl považován za rodinného přítele. Beatrice byla spíše než Ethel nebo Evelyn považována za „Dodgsonovu dlouhodobě oblíbenou“.[8] Dodgsonovo přátelství s Ethel však trvalo řadu let.[9]

Spolu s oblečenými fotkami Dodgson také fotografoval Ethel nahou. Byla považována za jednu z Dodgsonových múz. Fotografie, které Dodgson pořídil se svlečenými předpubertálními dívkami, byly v současné době příčinou mnoha diskusí a spekulací.[10]

Umění[editovat | editovat zdroj]

Dodgson se pokusil zařídit, aby Ethel mohla studovat u sira Huberta von Herkomera, britského malíře německého původu. Tento plán se však neuskutečnil a Ethel odešla studovat na Slade School of Art v Londýně v Anglii. Zatímco tam byla, zaměřila se na malbu zahraničních scén a květinové aranžmá.[11] Na Slade studovala Ethel u Henryho Tonkse, Philipa Wilsona Steera a Fredericka Browna. Ethel měla Brownovu figurální malířskou třídu 1896–1897, kde za svoji práci získala další certifikát.[12][13]

Ethel pracovala převážně s akvarely a její obrazy se objevovaly v galeriích.[14] Christie's, obchod s uměním a aukční síň výtvarných umění, vydražila část Etheliny díla. Jedním z vydražených kusů byl signovaný akvarel s názvem On the Sand, Midsummer. Dílo o velikosti 25x35 cm se dostalo na cenu 352 liber.[15]

Díla umělkyně byla vystavena v New English Art Clubu, jehož byla členkou. Její technika získala chválu: „Mezi olejomalbami však zaujalo číslo 51 At the Fair: i když jen jako skica, ukazuje chytré zacházení se světly a různými barvami. Autorka naznačuje dav dětí, ale je třeba ho pozorovat ze značné vzdálenosti, aby bylo lépe vidět výhody této techniky.“[16][17]

Vládní umělecká sbírka v Británii má ve své sbírce jedno její dílo s názvem A View of Lago di Orta. Umělkyně jej darovala v roce 1972 a dostal číslo GAC 17065.[18]

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. listopadu 1889 zemřel Ethelin otec. Ethel bylo v té době 20 let. Ethel udržovala přátelství s umělkyní Joan Hassall, další umělkyní, která se zaměřilovala na dřevorytiny a ilustraci knih.[19] Ve vydání knížky z roku 1959 The Yale of the Swinburne Letters, 1854–1869, svazek 1; Volumes 1854–1869 věnovala Ethel dopisy svému otci Edwinovi od Algernona Charlese Swinburna. V kompilaci se objevují čtyři dopisy a Ethel do publikace zkopírovala všechny zmínky o Swinburnovi z deníků svého otce.[20]

Dne 20. září 1920, ve věku 51 let, byla Ethel mezi hlavními truchlícími na pohřbu Williama Sandaye, profesora Exegeze svatého písma Deana Irska v Oxfordu v letech 1883 až 1895. K formálnímu smutku se připojila také její sestra Evelyn a profesor Cuthbert Turner.

Ethel Hatch zemřela v Kensingtonu v roce 1975, měsíc před dožitím svých 106. narozenin. [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ethel Hatch na anglické Wikipedii.

  1. SCHOOL, Malvern; MILWARD, L.S.; BULLOCK, E.C., 1905. The Malvern Register, 1865–1904. [s.l.]: Printed and published at the office of the Malvern Advertiser. Dostupné online. S. 162.  p. 162.
  2. A House in Norham Gardens, North Oxford: The Original Occupants [online]. [cit. 2015-01-01]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  3. HEWSON, Barbara. A naked return for puritanism. periodikum??. Sp!ked, 15 July 2008. Dostupné online [cit. 28 July 2014]. (anglicky) 
  4. Notes and Queries: A Medium of Intercommunication for Literary Men, General Readers Etc.. [s.l.]: Oxford University Press, 1902. S. 30. 
  5. FLETCHER, Anthony. Growing Up in England: The Experience of Childhood 1600–1914. [s.l.]: Yale University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9780300168204. 
  6. MCLEAN, Iain. Classics of Social Choice. [s.l.]: University of Michigan Press, 1995. ISBN 9780472104505. S. 52. 
  7. a b WAKELING, Edward. The Mystery of Lewis Carroll: Discovering the Whimsical, Thoughtful, and Sometimes Lonely Man Who Created "Alice in Wonderland". [s.l.]: Macmillan, 2010. ISBN 9781429968393. S. 136. 
  8. GERTZ, Stephen J. Unrecorded Lewis Carroll Photos of His Young Girl Friends Discovered. periodikum??. Book Tryst, 3 August 2011. Dostupné online [cit. 28 July 2014]. (anglicky) 
  9. STUDENTS' ACADEMY. Victorian Novelists Series-Four-Lewis Carroll. [s.l.]: Lulu.com ISBN 9781257022205. S. 43. 
  10. SUSINA, Jan. The Place of Lewis Carroll in Children's Literature. [s.l.]: Routledge, 2013. ISBN 9781135254391. 
  11. WAKELING, Edward. Lewis Carroll: The Man and his Circle. [s.l.]: I.B.Tauris, 2014. ISBN 9781780768205. S. 182. 
  12. FURST, Herbert. The Art of Still-life Painting. [s.l.]: Chapman, 1927. 
  13. UNIVERSITY COLLEGE, London, 1897. Calendar. [s.l.]: [s.n.]. Dostupné online. 
  14. Apollo. [s.l.]: [s.n.], 1938. S. 321. 
  15. ETHEL C. HATCH [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. The Building News and Engineering Journal, Volume 93. [s.l.]: Office for Publication and Advertisements, 8 November 1907. S. 632. 
  17. The Records of the New English Art Club [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Ethel C Hatch [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  19. STRACHAN, Walter John. Only connect: poets, painters, sculptors : friendships and shared passions 1924–1994. [s.l.]: Jon Carpenter for The Walter Strachan Archive, 2005. ISBN 9781897766958. S. 163. 
  20. SWINBURNE, Algernon Charles. The Yale Edition of the Swinburne Letters, 1854–1869, Volume 1; Volumes 1854–1869. [s.l.]: Yale University Press, 1959. ISBN 9780300006650. S. vii, xlvii, 14. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]