Eroze
Eroze je přirozený proces rozrušování a transportu objektů na zemském povrchu (půda, horniny, skály, apod.). Příčinou eroze je mechanické působení pohybujících se okolních látek - především větru, proudící nebo vlnící se vody, ledu, sněhu, pohyblivých zvětralin a nezpevněných usazenin. Erozí však není chemické rozpouštění hornin (koroze). Eroze byla vždy existujícím přírodním procesem, na mnoha místech ji však zvyšuje činnost člověka. Určitý stupeň eroze jako přírodního jevu může být prospěšná ekosystémům, její nadměrné působení však může vést k poškození ekosystému a ztrátě jeho funkčnosti.
Historie termínu eroze
První známé písemné použití termínu eroze pochází z překladu lékařského textu Guy de Chauliace „The Questyonary of Cyrurygens“ od Roberta Coplanda z roku 1541. Copland tento termín použil pro popis ohnisek rozvinutých v hrdle. Od roku 1774 se termín eroze užívá i mimo lékařskou vědu. Ve své knize „Natural History“ jej použil Oliver Goldsmith, kdy píše o erozi země vodou.
Příčiny eroze
Eroze je způsobena gravitací za přispění dalších faktorů, jako je např. intenzita srážek, struktura půdy, sklon svahu, hustota rostlinného pokryvu, způsob využívání půdy. Je úměrná proudící hmotě m a rychlosti v (m.v²/2). Rychlost eroze představuje množství nebo mocnost materiálu přemístěného za určité časové období. Podstatnou překážkou je tvrdost erodované horniny, v měkčích je rozměrnější, jedná se tedy o selektivní činnost. Důležitým faktorem eroze je déšť, intenzita eroze však bude závislá na spolupůsobení dalších faktorů. Rostlinný pokryv zabraňuje vyššímu stupni eroze, naopak odlesněné svahy či „spasené“ pozemky podlehnou erozi rychleji. Půdy obsahující větší množství jílovitých minerálů přijímají méně vody a na volnějším svahu jsou méně narušovány. Významným činitelem současnosti je činnost člověka. Erozi půdy zvyšuje spásání travin, nekontrolovaná těžba dřeva, stavba obydlí a komunikací. Zejména stavba silnic a železničních tratí narušuje přirozenou říční síť a voda stékající po vozovce se dostává do míst, kam by normálně neproudila a takto zvyšuje působící erozi. Stejně tak změna skladby pokryvu ovlivňuje erozi, neboť různé druhy vegetace mají odlišný účinek při rychlosti infiltrace deště do půdy. Vliv odlesňování či vypalování tropických pralesů lze dobře pozorovat na Madagaskaru, kde eroze způsobuje vznik plošin se zemědělsky nevyužitelnou půdou a četnými erozními roklemi. Zejména v ekonomicky chudých oblastech se tak střetává zájem na ochraně přírody s možností obživy obyvatel. Dále také zemědělství, které je založeno na pěstování rostlin potřebujících nekrytou půdu pro svou kultivaci (např. pšenice), a rozšířené využívání pluhu k obdělávání půdy, vede k erozi.
Druhy eroze
Gravitační eroze
Síla gravitace způsobuje svahové pohyby hornin a sedimentů. Tento typ probíhá v přírodě nepřerušeně na všech svazích. Někde zvolna, jindy dochází k náhlých pohybům, často s katastrofálními následky. Pomalou erozí vznikají suťové kužele na úpatích svahů, typické pro velehorský reliéf.
Vodní eroze
Jedním z typů je eroze způsobená deštěm, kdy dochází k oddělování malých půdních částic dopadem dešťových kapek. Pokud množství srážek převýší infiltraci půdy, dochází ke splachu částic proudící vodou. Jiným typem je eroze tekoucí vodou. Na horních tocích je převážně hloubková (vertikální), údolí mají typický průřez ve tvaru písmene V a spád toku je poměrně značný. Po dosažení erozní základy začne převažovat boční (laterární) eroze, míříci vodorovně na některou stranu. Dochází k rozšiřování údolí a vytváří se úzká povodňová oblast. V období záplav pak dochází k zvyšování eroze při zvýšení množství protékané vody i unášeného materiálu. Na horních tocích řek se můžeme setkat se zpětnou erozí, prohlubováním koryta zpětným proudem. U vodopádů se zpětná eroze projevuje ústupem prahu proti proudu, dochází i k tzv. pirátsví řek. Vířivým pohybem vody vznikají kotlovité prohlubně, zvané obří hrnce. Erodující proud má dva koncové body, svrchní (u řeky pramen) a spodní (ústí) výmolnou základnu (erozní bázi). Čím větší je výškový rozdíl těchto bodů, tím je eroze větší. V životě řek se střídají erozní období s obdobími akumulačními, výsledkem střídání při spolupůsobení tektonických, klimatických a dalších činitelů jsou pak říční terasy. Eroze též zavisí na změnách klimatu a pohybech zemské kůry. V případě, že by tyto procesy erozi neovlivňovaly, došlo by k zarovnání souší asi na výšku kolem 250 m n.m.
K erozi způsobené vodou řadíme i působení mořské vody na pobřeží. Sama energie narážejících vln může způsobovat „odlamování“ různě velkých částic, které pak, neseny pobřežními proudy, zvyšují účinnost eroze. Ta nastává, pokud množství neseného materiálu je menší než množství oderodovaného materiálu. Pokud převažuje unášený materiál, vznikají písečně či štěrkové břehy, které mohou vlivem proudění migrovat podél pobřeží a střídavě jej tak chránit.
Větrná eroze
Rušivou činnost větru lze rozdělil na "korazi" = obrus třením větrem transportovaného materiálu a "deflaci" = větrný odnos sypkého zvětralého povrchu. Koraze je závislá na síle větru, množství a hrubosti unášeného materiálu a na úhlu dopadajícího větru. Výsledkem jsou pak hrance, eologlyptolity, houbovité skalní útvary, bašty, skalní okna, skalní mosty apod. V širším slova smyslu se název koraze používá jako synonymum „abraze“, tj. procesu erodování povrchu transportovaným materiálem vůbec. Důležitým obranným faktorem je vysazování větrolamů a zvyšování hustoty rostlinného pokryvu osazováním pohyblivých písků na okrajích pouští.
Eroze působením ledu
V první řadě jde o působení ledovcových splazů. Dochází při něm k vylamování a vlečení kusů hornin skalního podkladu. Pohybem ledovce společně s působením neseného horninového materiálu dochází k přemodelování údolí před ledovcem a vzniku tzv. trogů, ledovcových údolí ve tvaru U. K erozi přispívá pak i voda z tajících ledovců, jejím vířivým pohybem vznikají např. ledovcové obří hrnce. Významným erozním faktorem je však i působení ledu v malých skalních prasklinkách, které jsou zavodněny a působením mrazu dochází při rozpínání ledu k odlamování částí skal. Na prudkých svazích tomuto jevu napomáhá gravitační síla. Tento jev může způsobovat stavebně-technické problémy v místech, kde pod takto narušenou skálou vedou komunikace či se nachází lidská obydlí. (Tento problém v současnosti ohrožuje například Hřensko v severních Čechách.
Tektonické účinky eroze
Části zemského povrchu jsou působením vody (déšť, proudící voda, led apod.) a větru postupně rozrušovány a transportovány do nižších poloh. Při přenosu velkého množství materiálu z jedné oblasti do druhé může dojít k následným tektonickým či izostatickým pohybům následkem odlehčení podloží v oblasti odnosu. Člověk svou činností (kácení lesů, intenzivní zemědělství, stavba silnic a železnic) v mnoha případech tento proces urychluje. Stavbami některých objektů (zpevňování břehů, ochranné zdi a sítě, betonové injektáže, výsadba určitých rostlin) erozi v některých místech naopak záměrně brání či zpomaluje.
Vliv člověka
O erozi jako problému zemědělské produkce je možno mluvit zhruba od vzestupu mechanizace zemědělské techniky a centrálního plánování. O účincích eroze neexistovaly prakticky žádné údaje až do přibližně 80. let minulého století. Ve zprávách jako [1], [2] a [3] se dozvídáme o pokračování eroze v Severní Americe, celosvětové ztrátě 480 tun svrchní půdy během období 1970-1990 a odhadu, že se každý rok stává 6-7 milionů hektarů půdy nepoužitelnou díky erozi.
Metody zpomalování eroze
Níže jsou rámcově nastíněny obecné metody zamezení nebo alespoň zpomalování eroze, zejména v zemědělství. Některé z nich jsou známy po staletí.
- orba po vrstevnici. Minimalizuje se postupné sesouvání kvalitní půdy do nižších poloh
- budování teras. Vhodné jen pro některé plodiny a ne vždy slučitelné se zemědělskou velkovýrobou (určité snížení přístupnosti větším strojům)
- kompostování. Obnovuje kvalitu půdy a poskytuje podmínky pro kvantitativně vyšší růst vegetace.
- pěstování ochranných plodin, tedy takových, které kromě úrody mají funkci ve zpevňování půdy svými kořeny
- smíšené kultury (v kombinaci s předchozími)
- cyklická změna zemědělských kultur. Má význam v dlouhodobějším měřítku, současně dává možnost půdě obnovit živiny, které ta která kultura využívala ve zvýšené míře.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
CHYBA: {{Wikislovník}} — Chybí některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.